Invex je mimo jiné příležitostí, jak dekorovat zasloužilé osoby a jiné veletržní exponáty. Podle stále rostoucího počtu ocenění a podle času, který při předávání cen věnují pořadatelé faktu, že se s cenami nedostalo na všechny zájemce, lze sice celou dekorativní šarádu spojenou s Invexem shrnout ze stolu jako pouhou snahu BVV protlačit alespoň v několika článcích invex do médií v positivním světle (a zároveň hromadně neurazit řídnoucí řady vystavovatelů). Jenže letos to všechno nabylo ještě komičtějšího rázu. Osobnost roku české informatiky a telekomunikací je cena, která se na Invexu uděluje již tradičně a již tradičně nic nevyjadřuje. Do této ankety totiž nominují své kandidáty vystavovatelé Invexu, dále členové SPIS, APVTS a CACIO – a nominují je na papír. Což je ten problém. Pokud nevíte, proč se papežové volí formou konkláve, tedy metodou, kdy se kardinálové coby voliči našlapou do malé místnosti a zamknou a vypustí teprve tehdy, když zvolí papeže, tak je to právě ten důvod (a církev už za 2000 let volbu přeci jen stihla vychytat). Pokud totiž máte napsat jedno jméno na papír, máte tendenci se opakovat. Napadne vás pár pohlavárů, kteří jsou všude viditelní, ale už si v tom kvaltu nevzpomenete, že Ferda Vonásek z První garážové s.r.o. má letos dva registrované telco patenty a v odborném i manažerském zahraničním světě je respektovanější, než manažeři státního podniku, kteří jsou zajímaví jen v tom momentu, kdy sedí v jeho čele, nikoliv pro své odborné kvality.
Proto také nominace vypadaly tak, jak vypadaly (ač nakonec rozhodla odborná porota). A proto mohly vzniknout šarády, které vznikly. Šéf Telecomu Gabriel Berdár cenu Osobnost roku odmítl, ačkoliv ještě nebylo co odmítat. “Nepovažuji za vhodné být na stejné listině jako pan Vladimír Mlynář, k jehož osobním a zejména odborným kvalitám mám velké výhrady,” uvedl Berdár (citace z Mobil.cz).
Je to hodně velkohubé prohlášení. Člověka nutně napadne, jaké jsou Berdárovy “osobní a zejména odborné kvality”. Na webu Telecomu v profilu pana Bedrára není nic o tom, že by vystudoval MIT, byl členem nějakého odborného fóra, nebo měl doktorát na ČVUT a jeho doktorandská práce zněla alespoň na téma “vysokorychlostní internet na dálnopisových linkách před šestnáctým sjezdem strany”. Kdyby člověk chtěl být stejně jízlivý, jako šéf Telecomu, mohl by konstatovat, že Gabriel Berdár nikdy před tím nedělal nic jiného, než že vyložil z vlečky bednu od Dellu/Xeroxu a přehodil ji do Avie pro koncového odběratele někde na tom našem Balkáně. A to není track record, se kterým bych se chtěl kasat proti ministrovi jako magistr všehomírného moudra. Protože v oblasti hardcore znalostí na tom oba pánové budou zhruba tak stejně a ani jedna pozice neobnáší nutnost detailního pochopení OFDM. Co tím tedy myslel? Způsob řízení týmu? Copak se na MBA nevyučuje, že metoda “nervózní tygr” není pro řízení firmy s desetitisícem lidí ta nejlepší?
Nakonec vyhrál Ondřej Felix, vcelku známá postava českých telekomunikací, které ale běžní lidé budou vyčítat fakt, že je prakticky neviditelná. Ondřej Felix se objevuje/objevoval v dozorčích radách (Eurotel, Telecom) a je členem představenstva SPISu. Ne, ja taky nevím, co SPIS dělá, kromě toho, že lobbysticky prosazuje zájmy firem v něm sdružených vůči státní správě. Zpráva BVV zde.
z leva: Milan Rusnák, Jan Mühlfeit, Ondřej Felix, Petr Koubský, Pavel Kalášek</p>
A aby tomu ministr Mlynář nasadil korunu, odměnil Cenou ministra informatiky Terrence Valeskiho. Oj, to muselo na olšanské bolet…
Pokud se na nominovaná jména podíváme, při vší úctě se života běžného člověka dotknul jen T. Valeski, jenž protlačil docela inovativní a úspěšnou službu, která hodně pomohla prosazování internetu u nás.
Inu, cena Osobnost roku je cena oficiální a nemůžeme čekat, že v ní bude oceňován někdo, o kom víme, co opravdu udělal. Z toho jmenného seznamu nominovaných bych si uměl představit pány Grigara a Cíglera, jestli už cenu nedostali, Ivo Lukačoviče (s tím, že tu cenu měl dostat před třemi lety), na oceňování ministra Mlynáře a šéfa státní firmy Berdára je zatím trochu brzo a chtělo by to vidět více výsledků práce (což u pánů, kteří z ničeho vystavěli softwarové či internetové firmy, vidět už nějakou tu dobu je).
Kdybych měl nominovat já, asi bych přemýšlel o jiných jménech, mimo konkláve ne tolik známých a hlavně ne tak kontroverzních. Přemýšlel bych o Dušanovi Kožušníkovi z Compelsonu, věrozvěstovi mobilních a bezpečnostních produktů české provenience. Podíval bych se na M. Sovu a jeho Internet pro všechny. Přemýšlel bych o dvojici Bartoš/Nielsen a jejich Tuesday Business Network, jedné z mála příležitostí k sebevzdělávání v new-tech. Co Zdeněk Janda známý spíše jako Deu a jím rozběhaná platforma CzFree.Net – neudělal toho nakonec pro internet více, než Telecom? Takových jmen je tu celá řada, co třeba Šimandl, Sedlák, Malina a další – řada lidí, kteří z ničeho či za nic vydupali ze země velkolepý projekt, jakému stěží konkurují i velké instituce a firmy. Lidé, kteří rozdmýchali a rozpohybovali zatuchlý český rybník svojí prací a pílí, nikoliv za nahromaděné státní či monopolistické peníze. Jenže pro ně žádná cena není a slovy klasika, “na ně vzpomene až věk příští”. Pokud vůbec.
Někdy mne napadá, že by nebylo špatné mít nějakou cenu určenou právě těm normálním lidem. Nějakou cenu, která by nemusela manévrovat mezi lobbystickými tlaky a politickou korektností. Připomíná mi to, historku, kterou mi vyprávěl jeden známý – v jedné postkomunistické zemi se někdo rozhodl udělovat cenu pro místní vědce. A aby ta cena byla nezávislá, rozhodl se udělat ji po nobelově způsobu: jako nadaci vybavenou akciemi, z jejichž zisku je vyplácena cena. Jenže protože mu chyběla fabrika na dynamit, tak to kombinoval s národní sbírkou a akcie do fondu získal od lidí. Lidé na cenu dávali svoje akcie z kuponové privatizace, které samy o sobě měly mizernou cenu, v tom objemu ale daly na hezké ocenění. Inu, Národ sobě nemusí být jen na divadle (škoda, že si nepamatuju, kde to bylo).
