Ležím, potím (a přesto pracuji)

Ještě jsem dneska zůstal doma – horečka je otravná, sice ustupuje, ale tak snadno jsem se jí nezbavil. Vyžahnul jsem doma všechny dostupné acylpiriny, tři velká balení čaje a potím se v posteli. Protože mám mírnou zminici, beru si do postele notebook, pěkně hřeje a sympaticky vrčí, skoro jako kočky – jenže na jejich chlupy jsem alergický a kýchat už se mi opravdu nechce.


Zajímavé je, že nejlepší pracovní výkony se mi daří podávat z postele. Konečně jsem pohnul se dvěma zakyslými smlouvami, které už několik týdnů parkovaly na odstavném pruhu u našich dodavatelů – to je pokrok, v jaký jsem pomalu nedoufal. Sice bylo hurmoné, když mi v úterý jeden dodavatel říkal, že můj hlas zní, jako po slušném flámu, musel jsem ho opravit, že to není vychlastaný, ale vykašlaný hlas, první dny horečky se většinou mohu kašlem udávit. Možná i díky tomu se smlouvy pohnuly :) 


Nedávno jsem přeložil jeden článeček, co vyšel na Marigoldovi, do angličtiny. Týkal se softwarově definovaného rádia (SDR). Tento týden mi přišla pozvánka na kongres SDR fóra, moc rád bych tam jel, jenže v poslední době se roztrhl pytel se zajímavými akcemi a pozvánkami. Dokud nenastanou pokroky v klonování, budu muset kongresování omezit, pokud byste tam ale někdo jel, napište a podělte se s ostatními o tom, co se tam probíralo. A to je příští týden CeBIT, ještě pořád nejsem rozhodnut tam vyrazit, ačkoliv bych tam potřeboval provést i několik pracovních setkání, která nevyšla v Cannes 🙁


Nyní několik newifi článků, které mne zaujaly v poslední době. Především v Respektu vyšel článek Petra Koubského s názvem Revoluce na síti teprve začíná. Petr Koubský se řadí k nejchytřejším lidem kolem IT co znám (nejen u nás, ale i globálně) a pokud chcete důkaz, je jím mimo jiné tenhle článek. Zásadní myšlenka z článku ze sekce věnované copyrightu: „Jakmile budou náklady na vymáhání autorského práva trvale a dlouhodobě vyšší než prospěch, který jeho držitelům z tohoto vymáhání plyne, pak autorské právo v dnešní podobě zanikne.“ Je to pravda, jeden z našich argumentů v FreeMusic lobby vůči americkému kongresu je přesně tohle.


Radek Hulán zase na svém weblogu popisuje Top50 českých weblogů – je to takový hezký sumář nejčtenějších česko-slovenských weblogů s osobním názorem na ně. Je tam i Marigold 🙂


Možná jste si všimli, že Mediář se změnil. Už ho nedělá jen Miloš Čermák, ale katedra žurnalistiky. Je hezčí, je na něm víc zpráv – a mám ho méně rád. Těch zpráv je tam moc a zatímco Miloš Čermák se vždy strefil do mého vkusu, tady jsou hlavně zprávy, které mne ani nezajímají. Zatímco na starý Mediář jsem se mrknul jednou za měsíc a přečetl jsem všechno, v novém Mediáři mi Čermákovi zprávy ujíždějí a třídit se mi to nějak nechce. Je to paradox – server se zkvalitnil, ale už se mi tolik nelíbí 🙂 Možná je to tím, že podobných serverů mapujících mediální scénu už pár je (minimálně Českámedia.cz) a ty už nesleduju. Kusé zprávy typu Železný bojuje o Novu mne nezajímají – ty na mne vypadnou i z papírových novin, když si pročítám nadpisy, na to nepotřebuji weblog. U Mediáře mne vždy zajímal Mediusův osobní názor na mediální téma, jeho pocit založený na tom, že každý den vídá někoho z médií, že v tom žije, že si může dovolit úsudek založený na nepublikovaných/telných informacích, ale i dojmech. Objektivitu nechť si strčí laskavě za klobouk…


Další, kdo „rybrendoval“ byl Chinin – weblog Petra Olmera, ten se přestěhoval i na novou adresu. Kdo Chinin a dílo Petra Olmera sledujete delší dobu, asi se také nemůžete zbavit dojmu, že si Petr Olmer buduje mediální impérium nabízející kompletní kulturní vyžití 🙂 Kromě příhod s Ludwigem (kocour, osobně se s ním znám, heč!) a ženevských špumprnáglí na Chininu stojí rozhodně za pozornost Gramec věnovaný hudbě (vážné, hiphop nečekejte). Když jsem si přečetl článek Bída české operní publicistiky, pochopil jsem konečně, že jestli jsem se dosud považoval za kulturního barbara, když nerozumím recenzím na vážnou hudbu, tak že chyba nebyla na mojí straně. Petr Olmer vážnou hudbu sleduje  a taky se podivuje a pro nás natvrdlejší i překládá některé české recenze. Například: „Pro nás neznámá intenzita bouřlivosti děkovných ovací jasně vyslovila všeobecný souhlas.“ To jako že se hodně tleskalo, překládá na Gramci ve výše zmíněném článku. Opravdu se musí o tématu psát nesrozumitelně, aby to vypadalo vznešeně a důstojně?

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...