Když dnešnímu způsobu distribuce hudby zvoní hrana

Patrick Zandl · 8. prosinec 2006

Psáno pro sobotní Lidové noviny: Odvod poplatků ze záznamových médií a tiskáren přináší zajímavý problém. I pokud si nekupujete žádnou hudbu a používáte například CD k archivaci dat nebo tiskárnu k tisku vaší obchodní korespondence, platíte kolektivním správcům autorských poplatků. Za díla, která nespravují. Protože jsou vaše. Tomuto postupu se neříká zlodějina ani svinstvo, ačkoliv znaky obojího to splňuje. Říká se tomu spravedlivá kompenzace nositelů práv. Minimálně proto, že to zní lépe. Je smutné, že stát se nechal trvalým tlakem lobbystických organizací připravit o základní pilíř právního systému, tedy presumpci neviny. Vinen kopírováním cizích autorských děl jste vždy, když si koupíte třeba jen prázdné CDčko, tiskárnu. Musíme kopenzovat případnou zlodějinu, jíž bychom se dopustili, pokud bychom se jí dopustili. Předem - a není proti tomu odvolání. Ministerstvo kultury ve své důvodové zprávě říká, že ke změně přistoupilo z nutnosti zahrnutí technologického rozvoje. Je pravdou, že podobná právní úprava tu již delší dobu existovala a ministerstvo pouze rozšiřuje výčet zařízení a médií, z nichž je třeba platit poplatky. Kromě toho ministerstvo dodává, že jde o záležitost celé EU. Pravda, ale také příliš alibistický postoj. Problém je, že současná právní úprava výběru autorských poplatků nevyhovuje ani zákazníkům, ani není slučitelná s nově nastupujícími technologiemi. Když vynecháme bazírování na tom, zda popírá presumpci neviny, tak vidíme, že úprava nedefinuje to, co je dnes hlavní problém: distribuci autorských děl digitální formou po síti. Není se čemu divit. Vydavatelům dosavadní způsob vyhovuje, protože jim umožňuje trh ovládat. Přelomové aktivity jako Apple iTunes jsou jim trnem v oku, jenže Apple je již v dost silné pozici na to, aby šlo jeho internetovou prodejnu hudby vynechat. Oproti tomu ruské AllOfMP3.com, prodávající digitální hudbu podle ruských zákonů legálně za ceny několika desetikorun za album, se stalo předmětem nátlaku na Rusko při jeho jednáních o vstupu do WTO. Jak by ne. Podle oficiálních statistik má AllOfMP3.com třeba na britském trhu s online hudbou skoro poloviční podíl. Rusko odolávalo, nakonec přislíbilo, že svůj postoj zváží. Což může znamenat jen změnu rétoriky, nikoliv postoje. Setrvalé přikyvování americké a eurounijní administrativy lobby velkých vydavatelů způsobuje nepřirozenou deformaci trhu. Zatímco zákazníci hromadně přecházejí na digitálně distribuovanou hudbu, vydavatelé jim nic takového nenabízejí. Je zde hladový trh, ale není "legální" nabídka. Administrativa, namísto toho, aby vybídla vydavatele k urychlenému řešení, staví mimo zákon velkou část obyvatelstva. Proč? Jde o zkorumpovanost, nebo neschopnost reagovat na zjevný fakt, že lidé nebudou používat hudbu materializovanou na nosičích? Ne. Státní administrativa podlehla lobby "kameníků" ne kvůli úplatnosti, ale prostě proto, že neviděla protistranu. Občany v tomto sporu totiž nikdo nezastupoval. Diametrálně odlišná situace byla v podobném případě, kde kosa kolektivních správců padla na kámen výrobců mobilních telefonů. Původní návrh ministerstva totiž považoval za přístroje určené ke zhotovování rozmnoženin i mobilní telefony vybavené paměťovou kartou. Jak by ne, piráti by na nich mohli zhotovovat nelegální kopie. Výrobci mobilů se vzbouřili a předložili řadu námitek. Úředník potřeboval hluboké úvahy dovolávající se EU a poukazující na fakt, že výrobci mobilů investovali hromadu peněz do ochrany hudebních děl, kterou přitom vydavatelé nepoužívají. Inu, výrobci mobilů se umí brát za své zájmy mnohem účinněji, než stát za zjevné zájmy svých obyvatel. Vyhláška zatím přinesla jediný hmatatelný efekt. Na internetu se objevuje stále více hlasů, které kladou rovnítko mezi tímto "výpalným" a legalitou vypalování hudby. Koupili jste si CD a zaplatili jste "spravedlivou kompenzaci"? V tom případě si na toto CD můžete vypálit cokoliv, co se vám zlíbí. Zaplatili jste si za to. Kompenzovali jste autora. Nebo ne? Kolektivní správci autorských odměn budou s touto logikou nesouhlasit, jenže slovy Járy Cimrmana je to tak všechno, co jim zbývá. Přes všechno bohatství a intelektuální potenciál, který mají, totiž stále nenabídli možnost legální krmě pro přehrávače digitální hudby. Projekty, jako je iLegálně nebo AllMusic, jsou úprkem do slepých uliček, které nepodporuje už ani Microsoft a jeho nový Zune přehrávač. Tahle argumentace má mnoho do sebe. Vydavatelé nepohnuli ani prstem, aby lidem umožnili hudbu nakupovat legálně tak, jak ji nakupovat chtějí. Raději zamořují svá CD viry a nejrůznějšími ochranami, takže používání originálních nosičů se stává stále rizikovější záležitostí, která přináší více problémů, než používáni "kriminálních warez" verzí. Z toho není úniku. Trh hudby se zhroutí a přežijí jen ti, kdo včas vsadí na digitální hudbu a jiný způsob jejího zpoplatnění, než je metoda vyděračského výpalného.

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook