Jak by fungoval mobilní trh, kdyby byl „svobodný“

Patrick Zandl · 29. duben 2014

Svoboda je relativní věc. Pokud si ji dopředu vymezíme, jako něco, co umožňuje dělat cokoliv, co nenarušuje cizí práva, dostáváme se do drobného problému, co jsou ta cizí práva.

Zkusme si vymodelovat, jak by fungoval mobilní telco trh v případě, že by "práva" byla na zřejmě nejnižším společném jmenovateli: život, zdraví, majetek. V rámci podnikání na mobilním trhu by tedy bylo možné cokoliv, co neohrozí něčí život, zdraví nebo majetek. Jak by takový trh vypadal a jak by se rozvíjela adaptace mobilních služeb?

Teď musí přijít další jedna vsuvka. Takový trh momentálně není možný bez radikální či revoluční změny: dnes jsou podmínky nějak nastaveny a zejména v základních parametrech jako je způsob správy frekvenčního spektra, to nepůjde změnit bez souhlasu firem, které v oboru již podnikají. A protože pro ně půjde o podmínky spíše nevýhodné, nebudou souhlasit dobrovolně. Změna by jim musela být kompenzována (finančně či jinými privilegii, která by ale omezila svobodu ostatních) nebo vynucena silou (tj. znárodněním - a proti tomu je regulace žárovek slabý čajíček). To je pro lidi, kteří mají dojem, že k takové změně může dojít jednoduše - šlo by o obrovský zásah do ekonomiky ospravedlnitelný jen velmi zajímavými výsledky a rozhodně proti všem principům svobodného podnikání.

A poslední vsuvka: předpokládejme, že podnikatelé se chovají racionálně, tedy maximalizují svůj zisk. Jistě je možné, že někteří se budou chovat altruisticky, ale nepředpokládejme, že by to byl typický model chování, ani model chování obrovského hráče.

Máme tedy mobilní telco trh ve stavu zrodu. Všechny frekvence jsou volné, kdokoliv je může používat, pokud ji nepoužívá již někdo jiný, za jejich užití není třeba platit. Ráj svobody.

Fáze 1: vznikají první sítě

Vznikají první sítě. Díky tomu, že stačí dohodnout se s majitelem zajímavé lokace a postavit tam základnovou stanici, jde první výstavba docela rychle. Žádné papírování, jen smlouva s majitelem objektu. V centrech měst vzniká rychle pokrytí, jenže od řady provozovatelů. Po prvních několika měsících situace vypadá zhruba následovně:

1) Vznikla celá řada poskytovatelů mobilních služeb, významně regionálně omezených. Většina z nich má pokryté jedno město, často omezeně a nekvalitně.
2) Významně rozsáhlé pokrytí nemá nikdo, to nebylo realistické termínově, ani politicky, protože mezi tím se vyčerpaly volné frekvence, ani ekonomicky - nikdo to nechce zafinancovat.

Největším problémem začíná být financování. Na výstavbu sítě nikdo nechce dát větší úvěry, protože není jasné, kolik toho bude moci firma postavit. Než se úvěry projednají, menší firmy postaví v lokalitě vlastní základnové stanice a velká firma už nemá, kde stavět. Vznikají spekulativní základnové stanice, které se nabízejí za mnohonásobek pořizovací ceny ku koupi.

Druhým největším problémem je technologická nekompatibilita. Jelikož nelze nikoho nutit do používání jednotného technického standardu, každý si koupil, co sehnal nejlevněji. Koexistují tak vedle sebe systém s časovým, frekvenčním i kódovým multiplexováním, což nedělá dobře kvalitě rádiového přenosu. Navíc zákazník nemůže snadno přejít od jednoho operátora k jinému, neboť při změně systému musí vyhodit i drahý mobil. Snad pomohou vícesystémové mobily, až se objeví na trhu. Když zákazník vyjede z města, musí použít jiný mobil či jiného operátora.

Třetím největším problémem je nulová rádiová koordinace. Díky měnícím se podmínkám (počasí atd) se občas některé kanály překrývají, jenže to není v praxi možné koordinovat, když nikdo neví, komu co patří, takže to ani nelze nijak řešit, než dvojstrannou domluvou. Jelikož ale není zřejmé, kdo byl první a kdo byl druhý, firmy se dohadují, kdo bude rušení odstraňovat a soudy nemají, podle čeho spory rozhodovat. Velká část provozu v síti je nekvalitní, zarušená.

Fáze 2: Firmy se dohadují na kooperaci

Jednotlivé firmy si začínají nevýhody nulové koordinace kroků uvědomovat a začínají se dohadovat jednak na vnitrostátním roamingu, propojení sítí a také na koordinaci frekvencí. Zakládají k tomu sdružení, cechy - jenže se jim nepodaří dohodnout se na jediném sdružení, kvůli rozdílným názorům a konkurenčnímu boji vzniká hned několik takových sdružení, z nichž nejsilnější jsou dvě.

Vzniká rejstřík frekvencí, který vedou cechy. V rejstříku je uvedeno, kdo má přednostní právo na frekvenci a v jakém prostoru.

Fáze 3: šmelina, podvody, kupčení

Záhy vznikají první podvody s rejstříkem: firmy si hlásí výstavbu základnových stanic, které ve skutečnosti nestaví, jen proto, aby zablokovali další lokace a frekvence. Bují kupčení s frekvecemi a vydírání - jsou podnikatelé, kteří staví "základnové stanice", jimiž ruší okolní sítě a kvůli nízké vymahatelnosti a průkaznosti je pro okolní podnikatele jednodušší dohodnout se na odkupu takové "pirátské základnovky". Další piráti pustí zákazníka do své sítě tvářící se jako síť jeho poskytovatele, ale neumožní mu služby - zato chtějí výpalné po původním provozovateli sítě, aby mu přestali mást zákazníky. Takových sporů a problémů se v každém městě objevuje několik a soudy je nestíhají řešit, navíc chybí zkušenosti s tím, jak takové věci řešit.

Cechy stanovují nejdříve povinné depozitum značné finanční částky na každou registrovanou základnovou stanici, aby zabránily spekulativním registracím, jenže ani to neodstraní problémy s proměnlivým dosahem radiového signálu. Je třeba nakoupit měřící vozy, odborníky a trvale monitorovat provoz, ale to stojí peníze. Nakonec cechy začínají vybírat peníze za přidělené frekvence, přičemž už je zřejmé, že jeden cech začíná mít především velké členy s firemním zázením, druhý naopak členy malé a více progresivní.

Fáze 4: Prozatimní uklidnění

Další dobu trvá, než se nová pravidla zažijí a všichni v cechu se s nimi smíří. Existuje vnitrostátní i mezisystémový roaming, jenže svět je pořád rozdělen na cech velkých a cech malých, jejichž členové mezi sebou kooperují spíše méně a spíše na základě bilaterálních smluv. Z řady sítí se nedá do řady jiných sítí dovolat, v řadě lokalit není k dispozici roaming. Zákazníci si postupně zvykají na mírné zlepšování kvality služeb, ale stále trvá řadu měsíců vyčistit jednotlivé problémy s radiovou koordinací a řada potíží danných rozdílnými modulačními, multipexovacími schématy přetrvává. Stále je problém vědět, jak se komu dovolat a kde bude mobil a za jakou cenu fungovat.

Zlepšuje se financování sítí. Zavedení registrů znamená větší záruku, že naplánované může být i postaveno a i když se tím náklady na výstavbu zvýšili, pro finanční instituce je nyní jednodušší poskytovat financování. Velcí hráči se snaží spojit s finančními institucemi proti malým hráčům a zavazovat si je, aby menším operátorům neposkytovali finance a dělali jiné obstrukce, za to jim platí a z části nutí své zákazníky používat služby jiných institucí, například bankovní účty pro placení mobilních služeb. Menší operátoři se snaží spojit s menšími institucemi, někteří přecházejí k záškodním akcím v radiovém spektru, které je ovšem monitorováno a hlídáno, takže akce jsou často velmi partizánské a objevuje se i ničení techniky. Cech velkých a malých proti sobě ostře vystupují, obviňují se z poškozování protistrany a emotivně vysvětlují, jak jejich konkurent poškozuje všechny zákazníky. Pro PR agentury jsou to hody.

Fáze 5: Konsolidace trhu a útoky

Větší firmy a firmy, které získaly přístup k financování, začínají znovu, tenotkráte masivně, skupovat firmy menší a ty, které jsou na prodej. Z téměř stovky mobilních operátorů v České republice jich zůstávají tři desítky, z nichž čtveřice je nyní významně větších, než ostatní. Menší operátoři se ale také začínají formovat pod společnými značkami.

Pokračují všechny možné druhy útoků konkurentů na sebe, jenže se ukazuje, že zákazníky situace odrazuje. Kvalita služeb se sice opět zvýšila, mobilní telefon se konečně stal opravdu mobilním a lze jej používat na území většiny státu, pořád se ale objevují nepředvídatelné výpadky. A co je hlavní, pořád jsou problémy s rychlými daty, protože původní frekvenční bloky nebyly spojité, nesousedí spolu a nelze je spojit snadno do větších bloků, takže nelze ani nabídnout rychlejší data. Datové služby ve všech sítích jsou kvalitativně omezené.

Mezi tím krachuje v rychlém závěsu první velká frančíza a první velký operátor - oba nezvládli financování a nejsou schopni splácet své dluhy. Zákazníky to znovu znejisťuje a jsou naštvaní z dalších změn a problémů.

Fáze 6: Zásada "Jednotného a funkčního trhu"

Po dlouhém mnohaměsíčním vyjednávání se oba cechy spojují a proklamují vznik "jednotného a funkčního trhu", zatímco vzniká třetí cech (vlastně nyní druhý), který spojuje provozovatele mobilních datových služeb, tedy menších regionáních poskytovatelů nabízejících mobilní internet, ale vlastně žádné telefonní služby. Jednou z hlavních reakcí na krach dvou významných operátorů je zavedení "univerzální přenositelnosti čísla", které má snížit obavy klientů, že přijdou o číslo a budou muset tisknout nové reklamy, materiály a vizitky. Do doby, než se zhruba vyrovnala velikost operátorů, nebyla taková dohoda možná, neboť větší se obávali, že by pomohla menším operátorům a blokovali ji, mezi menšími sice fungovala, ale ne mezi všemi a ne vůči větším operátorům

Vizí nového cechu pro budoucnost je refarming frekvecí, při němž dojde k přerozdělení frekvencí podle systémů a držitelů tak, aby bylo možné frekvenční spektrum si spojit do větších bloků a poskytovat celoplošný rychlý mobilní internet. To je úkol na další dva roky, při němž se firmy dobrovolně zavážou k "harmonizaci technologií", takže převládá jeden mobilní systém. Firmy se zavazují další technologický rozvoj koordinovat v rámci cechu. Novinkou je pak platforma, na níž se setkávají zástupci cechu mobilních operátorů se zástupci cechu internetových poskytovatelů, jejichž zájmy se významně v řadě bodů kříží.

Fáze 7: rozvinutý svobodný trh

Zákazníkům se konečně dostává kvalitní mobilní internet i telefonní služby a stát (či armáda) oficiálně převzal garanci za nastavování vztahů mezi cechy.

Jaká je tedy situace:

  • členství v cechu je povinné, placené. 
  • platí se rovněž nemalý administrativní poplatek za výstavbu základnových stanic i frekvenční příděly, poplatek slouží k hrazení provozu cechu a je samozřejmě tu a tam terčem kritiky, protože cech musí část odvádět i státu. Cech zakotvil pravidla, podle nichž jsou registrovány nové frekvence. 
  • existuje univerzální přenositelnost čísla, klesá vliv vnitrostátního roamingu, zvyšuje se spolehlivost služeb sítí.
  • existuje plán harmonizace používaných technologií a cech určuje, jaké se budou používat napříště
  • objevuje se celá řada cechů, které napadají činnost cechu mobilních operátorů. Počínaje cechem internetových poskytovatelů, přes cech mateorologů, letců, navigátorů a dalších cechů, jimž cech mobilních operátorů vstupuje do frekvencí. Společnou platformu pro vypořádání těchto cechů a armády jako uživatele frekvencí nakonec zajišťuje stát. Ten pravděpodobně po nějaké době převezme velkou část organizačních pravomocí původních cechů a promítne je do legislativy a činnosti nově vznikého úřadu. 
  • ceny za mobilní služby jsou určovány kartelovou dohodou nejvýznamnějších operátorů a jsou drženy velmi vysoko. Kartel není možné rozbít, protože překážky pro vstup na mobilní trh jsou již příliš vysoké - jak investičně, tak politicky. 
  • mobilní trh se nerozvíjí, protože podílníci mobilních operátorů (a tím i vedení) požadují rychlé zisky a vyhovuje jim tedy kartelová dohoda intenzivně vytěžující trh. Ta ale nepřispívá k rozvoji technologií ani podněcování nových nápadů a rozvoj prostředí, natož ke konkurenčním cenám. 
  • zákazníci mají služby s nevysokou kvalitou, malým rozvojem a relativně vysokou cenou, je těžké na nich stavět další služby s přidanou hodnotou.

Výsledek

Každý se na trhu zachoval racionálně s ohledem na svou situaci a možnosti. Obrovské množství času trh ztratil vzájemným hašteřením firem a nastavováním pravidel, přičemž byla ztracena velká část důvěry zákazníků. Nakonec se trh dostal k pravidlům, která odpovídají dnešnímu stupni regulace, ale zavlekl si celou řadu problémů, s nimiž se bude vypořádávat dlouho, jako je refarming postatné části rádiového spektra, problémy koordinace s jinými službami v radiovém spektru nebo heterogenní technologie, které se vzájemně omezují. Stálo to značné náklady, trvalo to delší dobu a výsledek je velmi pravděpodobně horší - jak by taková stagnace vypadala, vidíme v Česku na mobilním trhu 2003-2011.

Opravdu by to probíhalo takto? Velmi pravděpodobně ano, je řada příkladů, kde to tak probíhalo. Na přelomu století (do 1912/1922) například při formování radiových stanic v USA, televizních v šedesátých letech. Indie na přelomu tisíciletí a mobilní sítě. České wifi sítě v letech 2000-2010. Příkladů je celá řada. Je dobré si uvědomit, že k výstavbě mobilní sítě potřebujete nejenom frekvence, ale i hromadu peněz, velkou hromadu - a ten někdo, kdo vám ji půjčí, musí mít dojem, že máte možnost mu ji vrátit. Tedy možnost postavit a zobchodovat síť. Pokud je ale prostředí příliš turbulentní - a to takto velmi svobodná prostředí jsou - nenahrává to jeho důvěře v návratnost prostředků. Než by se postavily rozsáhlé sítě za desítky miliard korun, trvalo by to mnohem déle, než když jsou zajištěné rozumné podmínky. Otázkou tedy je, jaké podmínky jsou rozumné a nezbrzdí trh z druhé strany.

Řadě problémů se dalo předejít tím, že je někdo s dostatečnou autoritou rozhodne předem. Česky řečeno, že někdo zavede smysluplnou regulaci trhu a nastaví podmínky, za nichž se bude hrát. Právě ta smysluplnost a míra regulace, to je otázka, kterou si máme klást. Vystavení mantinelů, v nichž se hraje. Nikoho nebaví čučet na puk uhánějící do polí.

Je také třeba vzít v potaz, že málokdy existuje možnost vystavět trh na “zelené louce”, natož dělat pokusy s přístupem “silnější pes mrdá”, což  je ten výše uvedený. Prakticky vždy jsou karty nějak rozdány a je třeba s tím nějak počítat - buďto to zahrnout do modelu nebo vyvlastňovat, znárodňovat. 

Ano, technologický rozvoj pravděpodobně časem hranice hodně setře. Jenže po deseti letech Skype sice začal být docela běžný, ale pořád není samozřejmou náhradou telefonního čísla pro problémy, které asi známe. Stejně tak ostatní technologie. Naopak se musíme spíše připravovat na více heterogenity, rozmanitosti - takže si fázi boje konkurenčních standardů užíváme. Naštěstí v oblasti, která není investičně náročná a je to jen mírně nepříjemné, navíc překlenutelné právě přes to prastaré telefonní číslo. 

Tak, to je snad všechno, co bylo potřeba říct k regulaci telekomunikací.

PS: Ano, vím, situace je velmi teoretická. Podmínky se lišily zemi od země, je taky zajímavé, že v řadě zemí původně ani nikdo mobilní síť stavět nechtěl. Třeba v Česku to Eurotelu v roce 1991 vyloženě vnutili, Eurotel chtěl dělat privátní datovou síť a jistý náměstek ministra dopravy a spojů Ivan Laška mu vysvětlil, že buďto Eurotel udělá něco pro lidi tady, nebo ať na lukrativní licenci na privátní datovou síť zapomene. Dnes, kdy je už zřejmé, že jde o lukrativní podnikání, to samozřejmě vidíme jinak, ale v roce 1991 byla představa, že by někdo chtěl mobilní telefon a ještě za třeba litr měsíčně, trochu k smíchu...

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook