Jak by fungoval mobilní trh, kdyby byl „svobodný“

Svoboda je relativní věc. Pokud si ji dopředu vymezíme, jako něco, co umožňuje dělat cokoliv, co nenarušuje cizí práva, dostáváme se do drobného problému, co jsou ta cizí práva.

Zkusme si vymodelovat, jak by fungoval mobilní telco trh v případě, že by „práva“ byla na zřejmě nejnižším společném jmenovateli: život, zdraví, majetek. V rámci podnikání na mobilním trhu by tedy bylo možné cokoliv, co neohrozí něčí život, zdraví nebo majetek. Jak by takový trh vypadal a jak by se rozvíjela adaptace mobilních služeb?

Teď musí přijít další jedna vsuvka. Takový trh momentálně není možný bez radikální či revoluční změny: dnes jsou podmínky nějak nastaveny a zejména v základních parametrech jako je způsob správy frekvenčního spektra, to nepůjde změnit bez souhlasu firem, které v oboru již podnikají. A protože pro ně půjde o podmínky spíše nevýhodné, nebudou souhlasit dobrovolně. Změna by jim musela být kompenzována (finančně či jinými privilegii, která by ale omezila svobodu ostatních) nebo vynucena silou (tj. znárodněním – a proti tomu je regulace žárovek slabý čajíček). To je pro lidi, kteří mají dojem, že k takové změně může dojít jednoduše – šlo by o obrovský zásah do ekonomiky ospravedlnitelný jen velmi zajímavými výsledky a rozhodně proti všem principům svobodného podnikání.

A poslední vsuvka: předpokládejme, že podnikatelé se chovají racionálně, tedy maximalizují svůj zisk. Jistě je možné, že někteří se budou chovat altruisticky, ale nepředpokládejme, že by to byl typický model chování, ani model chování obrovského hráče.

Máme tedy mobilní telco trh ve stavu zrodu. Všechny frekvence jsou volné, kdokoliv je může používat, pokud ji nepoužívá již někdo jiný, za jejich užití není třeba platit. Ráj svobody.

Fáze 1: vznikají první sítě

Vznikají první sítě. Díky tomu, že stačí dohodnout se s majitelem zajímavé lokace a postavit tam základnovou stanici, jde první výstavba docela rychle. Žádné papírování, jen smlouva s majitelem objektu. V centrech měst vzniká rychle pokrytí, jenže od řady provozovatelů. Po prvních několika měsících situace vypadá zhruba následovně:

1) Vznikla celá řada poskytovatelů mobilních služeb, významně regionálně omezených. Většina z nich má pokryté jedno město, často omezeně a nekvalitně.
2) Významně rozsáhlé pokrytí nemá nikdo, to nebylo realistické termínově, ani politicky, protože mezi tím se vyčerpaly volné frekvence, ani ekonomicky – nikdo to nechce zafinancovat.

Největším problémem začíná být financování. Na výstavbu sítě nikdo nechce dát větší úvěry, protože není jasné, kolik toho bude moci firma postavit. Než se úvěry projednají, menší firmy postaví v lokalitě vlastní základnové stanice a velká firma už nemá, kde stavět. Vznikají spekulativní základnové stanice, které se nabízejí za mnohonásobek pořizovací ceny ku koupi.

Druhým největším problémem je technologická nekompatibilita. Jelikož nelze nikoho nutit do používání jednotného technického standardu, každý si koupil, co sehnal nejlevněji. Koexistují tak vedle sebe systém s časovým, frekvenčním i kódovým multiplexováním, což nedělá dobře kvalitě rádiového přenosu. Navíc zákazník nemůže snadno přejít od jednoho operátora k jinému, neboť při změně systému musí vyhodit i drahý mobil. Snad pomohou vícesystémové mobily, až se objeví na trhu. Když zákazník vyjede z města, musí použít jiný mobil či jiného operátora.

Třetím největším problémem je nulová rádiová koordinace. Díky měnícím se podmínkám (počasí atd) se občas některé kanály překrývají, jenže to není v praxi možné koordinovat, když nikdo neví, komu co patří, takže to ani nelze nijak řešit, než dvojstrannou domluvou. Jelikož ale není zřejmé, kdo byl první a kdo byl druhý, firmy se dohadují, kdo bude rušení odstraňovat a soudy nemají, podle čeho spory rozhodovat. Velká část provozu v síti je nekvalitní, zarušená.

Fáze 2: Firmy se dohadují na kooperaci

Jednotlivé firmy si začínají nevýhody nulové koordinace kroků uvědomovat a začínají se dohadovat jednak na vnitrostátním roamingu, propojení sítí a také na koordinaci frekvencí. Zakládají k tomu sdružení, cechy – jenže se jim nepodaří dohodnout se na jediném sdružení, kvůli rozdílným názorům a konkurenčnímu boji vzniká hned několik takových sdružení, z nichž nejsilnější jsou dvě.

Vzniká rejstřík frekvencí, který vedou cechy. V rejstříku je uvedeno, kdo má přednostní právo na frekvenci a v jakém prostoru.

Fáze 3: šmelina, podvody, kupčení

Záhy vznikají první podvody s rejstříkem: firmy si hlásí výstavbu základnových stanic, které ve skutečnosti nestaví, jen proto, aby zablokovali další lokace a frekvence. Bují kupčení s frekvecemi a vydírání – jsou podnikatelé, kteří staví „základnové stanice“, jimiž ruší okolní sítě a kvůli nízké vymahatelnosti a průkaznosti je pro okolní podnikatele jednodušší dohodnout se na odkupu takové „pirátské základnovky“. Další piráti pustí zákazníka do své sítě tvářící se jako síť jeho poskytovatele, ale neumožní mu služby – zato chtějí výpalné po původním provozovateli sítě, aby mu přestali mást zákazníky. Takových sporů a problémů se v každém městě objevuje několik a soudy je nestíhají řešit, navíc chybí zkušenosti s tím, jak takové věci řešit.

Cechy stanovují nejdříve povinné depozitum značné finanční částky na každou registrovanou základnovou stanici, aby zabránily spekulativním registracím, jenže ani to neodstraní problémy s proměnlivým dosahem radiového signálu. Je třeba nakoupit měřící vozy, odborníky a trvale monitorovat provoz, ale to stojí peníze. Nakonec cechy začínají vybírat peníze za přidělené frekvence, přičemž už je zřejmé, že jeden cech začíná mít především velké členy s firemním zázením, druhý naopak členy malé a více progresivní.

Fáze 4: Prozatimní uklidnění

Další dobu trvá, než se nová pravidla zažijí a všichni v cechu se s nimi smíří. Existuje vnitrostátní i mezisystémový roaming, jenže svět je pořád rozdělen na cech velkých a cech malých, jejichž členové mezi sebou kooperují spíše méně a spíše na základě bilaterálních smluv. Z řady sítí se nedá do řady jiných sítí dovolat, v řadě lokalit není k dispozici roaming. Zákazníci si postupně zvykají na mírné zlepšování kvality služeb, ale stále trvá řadu měsíců vyčistit jednotlivé problémy s radiovou koordinací a řada potíží danných rozdílnými modulačními, multipexovacími schématy přetrvává. Stále je problém vědět, jak se komu dovolat a kde bude mobil a za jakou cenu fungovat.

Zlepšuje se financování sítí. Zavedení registrů znamená větší záruku, že naplánované může být i postaveno a i když se tím náklady na výstavbu zvýšili, pro finanční instituce je nyní jednodušší poskytovat financování. Velcí hráči se snaží spojit s finančními institucemi proti malým hráčům a zavazovat si je, aby menším operátorům neposkytovali finance a dělali jiné obstrukce, za to jim platí a z části nutí své zákazníky používat služby jiných institucí, například bankovní účty pro placení mobilních služeb. Menší operátoři se snaží spojit s menšími institucemi, někteří přecházejí k záškodním akcím v radiovém spektru, které je ovšem monitorováno a hlídáno, takže akce jsou často velmi partizánské a objevuje se i ničení techniky. Cech velkých a malých proti sobě ostře vystupují, obviňují se z poškozování protistrany a emotivně vysvětlují, jak jejich konkurent poškozuje všechny zákazníky. Pro PR agentury jsou to hody.

Fáze 5: Konsolidace trhu a útoky

Větší firmy a firmy, které získaly přístup k financování, začínají znovu, tenotkráte masivně, skupovat firmy menší a ty, které jsou na prodej. Z téměř stovky mobilních operátorů v České republice jich zůstávají tři desítky, z nichž čtveřice je nyní významně větších, než ostatní. Menší operátoři se ale také začínají formovat pod společnými značkami.

Pokračují všechny možné druhy útoků konkurentů na sebe, jenže se ukazuje, že zákazníky situace odrazuje. Kvalita služeb se sice opět zvýšila, mobilní telefon se konečně stal opravdu mobilním a lze jej používat na území většiny státu, pořád se ale objevují nepředvídatelné výpadky. A co je hlavní, pořád jsou problémy s rychlými daty, protože původní frekvenční bloky nebyly spojité, nesousedí spolu a nelze je spojit snadno do větších bloků, takže nelze ani nabídnout rychlejší data. Datové služby ve všech sítích jsou kvalitativně omezené.

Mezi tím krachuje v rychlém závěsu první velká frančíza a první velký operátor – oba nezvládli financování a nejsou schopni splácet své dluhy. Zákazníky to znovu znejisťuje a jsou naštvaní z dalších změn a problémů.

Fáze 6: Zásada „Jednotného a funkčního trhu“

Po dlouhém mnohaměsíčním vyjednávání se oba cechy spojují a proklamují vznik „jednotného a funkčního trhu“, zatímco vzniká třetí cech (vlastně nyní druhý), který spojuje provozovatele mobilních datových služeb, tedy menších regionáních poskytovatelů nabízejících mobilní internet, ale vlastně žádné telefonní služby. Jednou z hlavních reakcí na krach dvou významných operátorů je zavedení „univerzální přenositelnosti čísla“, které má snížit obavy klientů, že přijdou o číslo a budou muset tisknout nové reklamy, materiály a vizitky. Do doby, než se zhruba vyrovnala velikost operátorů, nebyla taková dohoda možná, neboť větší se obávali, že by pomohla menším operátorům a blokovali ji, mezi menšími sice fungovala, ale ne mezi všemi a ne vůči větším operátorům

Vizí nového cechu pro budoucnost je refarming frekvecí, při němž dojde k přerozdělení frekvencí podle systémů a držitelů tak, aby bylo možné frekvenční spektrum si spojit do větších bloků a poskytovat celoplošný rychlý mobilní internet. To je úkol na další dva roky, při němž se firmy dobrovolně zavážou k „harmonizaci technologií“, takže převládá jeden mobilní systém. Firmy se zavazují další technologický rozvoj koordinovat v rámci cechu. Novinkou je pak platforma, na níž se setkávají zástupci cechu mobilních operátorů se zástupci cechu internetových poskytovatelů, jejichž zájmy se významně v řadě bodů kříží.

Fáze 7: rozvinutý svobodný trh

Zákazníkům se konečně dostává kvalitní mobilní internet i telefonní služby a stát (či armáda) oficiálně převzal garanci za nastavování vztahů mezi cechy.

Jaká je tedy situace:

  • členství v cechu je povinné, placené. 
  • platí se rovněž nemalý administrativní poplatek za výstavbu základnových stanic i frekvenční příděly, poplatek slouží k hrazení provozu cechu a je samozřejmě tu a tam terčem kritiky, protože cech musí část odvádět i státu. Cech zakotvil pravidla, podle nichž jsou registrovány nové frekvence. 
  • existuje univerzální přenositelnost čísla, klesá vliv vnitrostátního roamingu, zvyšuje se spolehlivost služeb sítí.
  • existuje plán harmonizace používaných technologií a cech určuje, jaké se budou používat napříště
  • objevuje se celá řada cechů, které napadají činnost cechu mobilních operátorů. Počínaje cechem internetových poskytovatelů, přes cech mateorologů, letců, navigátorů a dalších cechů, jimž cech mobilních operátorů vstupuje do frekvencí. Společnou platformu pro vypořádání těchto cechů a armády jako uživatele frekvencí nakonec zajišťuje stát. Ten pravděpodobně po nějaké době převezme velkou část organizačních pravomocí původních cechů a promítne je do legislativy a činnosti nově vznikého úřadu. 
  • ceny za mobilní služby jsou určovány kartelovou dohodou nejvýznamnějších operátorů a jsou drženy velmi vysoko. Kartel není možné rozbít, protože překážky pro vstup na mobilní trh jsou již příliš vysoké – jak investičně, tak politicky. 
  • mobilní trh se nerozvíjí, protože podílníci mobilních operátorů (a tím i vedení) požadují rychlé zisky a vyhovuje jim tedy kartelová dohoda intenzivně vytěžující trh. Ta ale nepřispívá k rozvoji technologií ani podněcování nových nápadů a rozvoj prostředí, natož ke konkurenčním cenám. 
  • zákazníci mají služby s nevysokou kvalitou, malým rozvojem a relativně vysokou cenou, je těžké na nich stavět další služby s přidanou hodnotou.

Výsledek

Každý se na trhu zachoval racionálně s ohledem na svou situaci a možnosti. Obrovské množství času trh ztratil vzájemným hašteřením firem a nastavováním pravidel, přičemž byla ztracena velká část důvěry zákazníků. Nakonec se trh dostal k pravidlům, která odpovídají dnešnímu stupni regulace, ale zavlekl si celou řadu problémů, s nimiž se bude vypořádávat dlouho, jako je refarming postatné části rádiového spektra, problémy koordinace s jinými službami v radiovém spektru nebo heterogenní technologie, které se vzájemně omezují. Stálo to značné náklady, trvalo to delší dobu a výsledek je velmi pravděpodobně horší – jak by taková stagnace vypadala, vidíme v Česku na mobilním trhu 2003-2011.

Opravdu by to probíhalo takto? Velmi pravděpodobně ano, je řada příkladů, kde to tak probíhalo. Na přelomu století (do 1912/1922) například při formování radiových stanic v USA, televizních v šedesátých letech. Indie na přelomu tisíciletí a mobilní sítě. České wifi sítě v letech 2000-2010. Příkladů je celá řada. Je dobré si uvědomit, že k výstavbě mobilní sítě potřebujete nejenom frekvence, ale i hromadu peněz, velkou hromadu – a ten někdo, kdo vám ji půjčí, musí mít dojem, že máte možnost mu ji vrátit. Tedy možnost postavit a zobchodovat síť. Pokud je ale prostředí příliš turbulentní – a to takto velmi svobodná prostředí jsou – nenahrává to jeho důvěře v návratnost prostředků. Než by se postavily rozsáhlé sítě za desítky miliard korun, trvalo by to mnohem déle, než když jsou zajištěné rozumné podmínky. Otázkou tedy je, jaké podmínky jsou rozumné a nezbrzdí trh z druhé strany.

Řadě problémů se dalo předejít tím, že je někdo s dostatečnou autoritou rozhodne předem. Česky řečeno, že někdo zavede smysluplnou regulaci trhu a nastaví podmínky, za nichž se bude hrát. Právě ta smysluplnost a míra regulace, to je otázka, kterou si máme klást. Vystavení mantinelů, v nichž se hraje. Nikoho nebaví čučet na puk uhánějící do polí.

Je také třeba vzít v potaz, že málokdy existuje možnost vystavět trh na “zelené louce”, natož dělat pokusy s přístupem “silnější pes mrdá”, což  je ten výše uvedený. Prakticky vždy jsou karty nějak rozdány a je třeba s tím nějak počítat – buďto to zahrnout do modelu nebo vyvlastňovat, znárodňovat. 

Ano, technologický rozvoj pravděpodobně časem hranice hodně setře. Jenže po deseti letech Skype sice začal být docela běžný, ale pořád není samozřejmou náhradou telefonního čísla pro problémy, které asi známe. Stejně tak ostatní technologie. Naopak se musíme spíše připravovat na více heterogenity, rozmanitosti – takže si fázi boje konkurenčních standardů užíváme. Naštěstí v oblasti, která není investičně náročná a je to jen mírně nepříjemné, navíc překlenutelné právě přes to prastaré telefonní číslo. 

Tak, to je snad všechno, co bylo potřeba říct k regulaci telekomunikací.

PS: Ano, vím, situace je velmi teoretická. Podmínky se lišily zemi od země, je taky zajímavé, že v řadě zemí původně ani nikdo mobilní síť stavět nechtěl. Třeba v Česku to Eurotelu v roce 1991 vyloženě vnutili, Eurotel chtěl dělat privátní datovou síť a jistý náměstek ministra dopravy a spojů Ivan Laška mu vysvětlil, že buďto Eurotel udělá něco pro lidi tady, nebo ať na lukrativní licenci na privátní datovou síť zapomene. Dnes, kdy je už zřejmé, že jde o lukrativní podnikání, to samozřejmě vidíme jinak, ale v roce 1991 byla představa, že by někdo chtěl mobilní telefon a ještě za třeba litr měsíčně, trochu k smíchu…

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 2,80)
Loading...

32 komentářů

  • a ako by fungoval druhy extrem? Cele spektrum spravuje statna firma (alebo zdruzenie operatorov) od ktorej si potom operatori kupuju sluzby

  • Moc hezky pojednani. Ale nejak mi unika vyjednavani a hadani se o frekvence – to uz prece implikuje nejakou regulaci. Kdyby byl trh opravdu nerizeny, tak by lokalni hraci mohli uzit tu nejjednodussi metodu jak si zajistit frekvence – proste ostatni prervat. Reciprocni zvysovani vysilaciho vykonu by mohlo snadno rozpoutat docela pekny zavody ve zbrojeni. Nakonec bysme se treba dockali pohadkovyho stavu kdy by tu letali peceny holubi 🙂

  • To je ale nesmyslná báchorka. To jste nezažil nástup wifi? Každý si stavěl vlastní síť, rušili všichni všechny, ještě to kazili obyčejní lidé s jejich domácí wifi.

    A přesto to fungovalo. Výsledek po letech? Pár sítí se udrželo a profesionalizovalo (czela.net), pár sítí zaniklo, pár sítí koupilo O2, pár sítí se udrželo v původní podobě (vesnice). Bez regulátora, bez černých scénářů. Rušení donutilo jednotlivé sítě investovat do lepší technologie – optiky, anebo se nějak dohodnout.

  • Martin: Právě že nástup wifi coby přejaté technologie pro místní operátory byla ukázkou toho, jak to nemůže fungovat. Pokud jste byl sám či pár na vesnici, tak jste se většinou nějak dohodli. Ale ve větších městech to byla katastrofa. Neustále rušení, technici většinou času trávili řešením náhodných výpadků, rušení od ostatních, atd. Nešla prakticky garantovat kvalita ani dostupnost.
    Každý, kdo trochu povyrostl a chce držet nějakou kvalitu, utíká (ve vzduchu) do licencovaných pásem.
    Wifi je právě důkazem toho, že ve větším počtu poskytovatelů ona „svoboda“ nefunguje.

  • Martin: právě, že zažil. Zarušené pásmo, pomalé přenosy, minimální dohoda lidí na tom, jak to má fungovat. Kdo mohl, migroval na optiku, později na 5G, ale do 2,4 pásma se prostě nevešli. a to má tohle pásmo setinový vysílací výkon a používají se masivní směrové antény a jsou to data, kde to „jen běží pomalu“ … zkuste si to provozovat pro hlas …

  • Legoxx: tak na to máme dobrý příklad: státní Česká pošta. Služby na houby, fronty, bezmoc…

  • Jasně, takže tu máme problém s neexistencí a neuznávání vlastnických práv, který se vyřeší regulací.
    Svobodní to navrhují vyřešit zavedení a vynucováním vlastnických práv.

    Nějak mi není jasné, co tím autor chtěl říci. Že by si myslel, že regulace je ekvivalentní vynucování vlastnických práv? Takovou blbost si přece myslet nemůže…

    Ostatně, předpokládám, že pan Zandl má načtenu literaturu tákající se vlastnických práv v oblasti frekvencí ( první google search: http://scholar.google.cz/scholar?hl=cs&q=radio+spectrum+private+property&btnG= ), takže tento článek kvalitně shrnuje spoustu této literatury… bylo by možné třeba nějaké odkazy, ze kterých publikací autor vychází?

  • Jenom malá faktická otázka: Proč název článku navozuje, že v něm bude popisán „svobodný trh“ v oblasti mobilních frekvencí a přitom v něm popisuje stav „tragédie obecní pastviny“?

    Market: A medium that allows buyers and sellers of a specific good or service to interact in order to facilitate an exchange. The price that individuals pay during the transaction may be determined by a number of factors, but price is often determined by the forces of supply and demand.

    Tragedy of commons: An economic problem in which every individual tries to reap the greatest benefit from a given resource. As the demand for the resource overwhelms the supply, every individual who consumes an additional unit directly harms others who can no longer enjoy the benefits. Generally, the resource of interest is easily available to all individuals.

  • andy: Možná proto, že se článek snaží naznačit, že neregulovaný trh bezdrátových komunikací vede, resp. v minulosti vedl k tragédii obecní pastviny.

  • @jm:
    Trh může vzniknout tehdy, když vůbec existuje nějaká alokace vlastnických práv, zatímco tragédie obecní pastviny vznikne, jestliže tato alokace neexistuje (nebo je nějak špatně definovaná). Obecně zavedení vlastnických práv – nutnou podmínku vůbec vzniku trhu – se považuje za nejlepší řešení problému obecní pastviny.

    Ale vůbec – článek se cca. z 90% zabývá věcma, které nemají v principu se svobodným trhem frekvencí vůbec nic společného (cechy?????). Pokud by pan Zandl těch 90% vynechal a zabýval se skutečně tím, jak by to asi vypadalo, tak by si asi musel přečíst třeba nějaké články z výše uvedených odkazů a to už by nebyla taková sranda.

    Ono mimochodem pak člověk může udělat třeba pohádku na téma, jak stát místo výše uvedené pohádky reguloval, vytvořil monopolního poskytovatele mobilních služeb, ten poskytoval velmi drahé služby – a omluvíme toto špatné rozhodnutí tím, že to přece „nikdo nemohl vědět“. To je ale právě ten důvod, proč v jakékoliv oblasti, kde je možné alokovat vlastnická práva, řešení trhu doporučit….

  • Andy, zkuste mi definovat, co si predstavujete pod pojmem vlastnictvi frekvenci… A jak podle vas ma vznikat… Ja bych skoro rekl, ze ve clanku je popsany nejsvobodnejsi model… A z nej plynouci problemy…

  • Pane Zandle, článek se jmenuje „Jak by fungoval mobilní trh, kdyby byl “svobodný”“. Pokud chcete popisovat, jak by vznikalo vlastnictví frekvencí, měl by se článek jmenovat „vznik vlastnictví frekvencí v anarchokapitialistké společnosti“. Což by, mimochodem, obsahu článku celkem odpovídalo, určitě je to zajímavé, ale jestli to je pokračování vaší opozice vůči Svobodným, tak jste si spletl téma, protože Svobodní anarchokapitalismus neprosazují.

    Pokud chcete popsat trh, tak byste měl Vy popsat, co se na tom trhu směňuje. Jak jsou práva definována. Může se to definovat různě, tak můžete třeba srovnat, má to spoustu technických aspektů (ve stylu „na modulaci taky záleží“) atd. Ale v článku žádný trh popsaný není – v podstatě popisujete, jak by se lidé chovali při absenci definovaných vlastnických práv.

    Vlastnictví frekvence – tak např. současní operátoři mají na území ČR právo používat určité frekvence. Tak si představte, že by to třeba nemuselo být definováno na celé území ČR, ale menší, a že by tito operátoři mohli tyto frekvence (nebo oblasti) komukoliv prodat, a tyto frekvence mohli využívat libovolným způsobem (tady můžete třeba označit technické problémy typu „na modulaci záleží kvůli přeslechům“).

    A teď byste mohl popisovat, jak by se takový trh vyvíjel. Takže byste mohl rovnou přeskočit všechny cechy, „škodění“, vzájemné rušení apod., protože s tímhle vůbec nesouvisí. A pak byste třeba mohl srovnat, jak by vypadalo srovnání „eurotel 10 let monopol“ vs. „každý si může zaregistrovat/koupit od někoho jiného frekvenci a použít ji“. A nerozumím tomu, proč obhajujete rozhodnutí o eurotelu tím, že to tehdy nikdo nevěděl – když právě fakt, že to nikdo pořádně neví co bude, je jedním z hlavních argumentů pro „použití“ trhu.

  • andy: Kde by se měli podle Vás vzít prvovlastníci frekvencí? Měl by tím prvovlastníkem být stát – a frekvence rozprodat mezi zájemce?

    Pokud ano (jiný způsob mě nenapadá), pak je tu zásadní problém rozjezdu: jak by měl stát určit cenu frekvence v prvopočátcích trhu. Kdy bude např. jen jeden nebo dva zájemci (právě proto, že „nikdo dopředu neví“) a tito zájemci by logicky ve chvíli, kdy by to začalo vypadat, že kšeft bude a mohla by jim do zelí vlézt konkurence, ještě zalevno (protože málo zájemců) všechny rozumné frekvence skoupili (a pak na nich seděli jako žába na prameni, protože to je způsob, jak vydělat nejvíc).

    Aby to fungovalo, musel by stát být nepodplatitelným osvíceným hospodářem – který bude umět přesně odhadnout, kdy je vhodné dát komu/kterou frekvenci zalevno (aby se nebránilo rozvoji služeb) a kdy už je naopak vhodné cenu frekvencí razantně zvýšit (aby se nebránilo rozvoji služeb 🙂
    Což se, pochopitelně, asi reálně nestane…

  • @Ondřej Bouda

    Třeba. Pokud na tom budou sedět jako žába na prameni, tak nic nevydělají.

    Nicméně historicky (a myslím, že je to i v jiných státech nějak legislativně) se očekávalo, že k tomu, aby to bylo jejich, tak by měli „používat“. Ale i kdyby tomu tak nebylo, tak v podstatě jediný scénář by byl, že by jeden jediný zájemce skoupil všechny existující frekvence v celé zemi, následně by jeden blok „pronajal“ pro mobily a následně by vydělával. Všechno je možné, ale osobně to považuji za dost nereálné (obzvláště ve druhé polovině 20. století mi představa, že třeba v celé ČR je jediný člověk, který hodlá spekulovat kupováním rádio frekvencí, připadá poněkud nepravděpodobná).

    „Aby to fungovalo, musel by stát být nepodplatitelným osvíceným hospodářem – který bude umět přesně odhadnout, kdy je vhodné dát komu/kterou frekvenci zalevno (aby se nebránilo rozvoji služeb) a kdy už je naopak vhodné cenu frekvencí razantně zvýšit“

    To jste si spletl, to je potřeba dneska, kdy to stát dělá a pan Zandl tady již několik článků obhajuje, že to je tak správné. Princip trhu spočívá v tom, že když je to naalokované blbě, tak si to lidi prodají, protože na tom všichni vydělají. A když to nikdo nechce, tak je to zadarmo. A pokud to spekulant neprodá, tak z toho nic nemá; takže fakt jediné, co by se řešilo, je „prvotní rozdělení“, ale sice nechci říct, že to je detail, ale vzhledem k tomu, že u nás nějaké aukce docela v pohodě proběhly, řekl bych, že s tím v realitě zas až takový problém není.

  • „Zkusme si vymodelovat“ Já si myslím, že jste nic nevymodeloval, pouze vybájil jednu z nekonečného počtu variant.

    Model vypadá jinak, má pravidla, podmínky, rozhodně nepřipomíná beletrii.

    Mohlo by to dopadnout tak, jak popisujete, nebo taky ne. A nikdo na světě to neodhadne. Váš „model“ nemá žádnou validitu.

    Taky zásadně pomíjíte zpětnou vazbu od zákazníků, kteří si nenechají vše líbit. Zákazník není bez státu bezmocná ovečka, on se bude bránit.

    Dokážete si přestavit, že majitele pirátské stanice nebude nikdo mít rád, neprodá mu jídlo a on umře hlady? Já ano.

    Možnost obrany proti sviním je ve svobodném trhu daleko lepší, než vůbec tušíte. Opíráte se do liberalismu a nemáte o něm nejmenší ponětí.

  • @Jiří Knesl: No já v tom nevidím moc velký rozdíl oproti současné situaci… Ano zákazník se bude bránit, přičemž samozřejmě bude nejefektivnější, pokud se bude bránit velké množství zákazníků organizovaně. Jenomže to jsme se zase obloukem vrátili ke státu, protože co jiného stát je… Viz třeba u nás ČTÚ. Dlouhodobou úřad vůbec nic nedělal a dával věcem volný („svobodný“) průběh. A dělal to tak dlouho, až začaly sílit hlasy ze zdola od zákazníků, že se jim situace na trhu moc nelíbí. Důsledkem bylo, že ČTÚ se začal více snažit, více regulovat a najednou tu je kupa virtuálů, staví se LTE a flatový tarif je za pár stovek. Oproti tomu, co popisujete, je rozdíl akorát v tom, že zákazníci nenechají operátora společně umřít hlady (což si prakticky nedovedu moc představit), ale prostě pomocí k tomu určeného úřadu si vymůžou potřebné regulace.

  • @Tobiáš Potoček

    „Důsledkem bylo, že ČTÚ se začal více snažit, více regulovat a najednou tu je kupa virtuálů, staví se LTE a flatový tarif je za pár stovek. Oproti tomu, co popisujete, je rozdíl akorát v tom, že zákazníci nenechají operátora společně umřít hlady (což si prakticky nedovedu moc představit), ale prostě pomocí k tomu určeného úřadu si vymůžou potřebné regulace.“

    Asi nerozumím logice. Bylo by možné to osvětlit?
    1) Operátoři nikomu neškodili, nerušili frekvence, neporušovali ničí cizí práva (to byla zmínka pan Knesla ohledně „vyhladovění“). Normální konkurenční boj fungoval (já osobně jsem měl tarif, který jsem neprotelefonoval a i před flat tarify tady byly „černé“ společnosti za tichého souhlasu operátorů, které takové tarify nabízely)

    2) V čem je rozdíl oproti „chci vaše auto, tak vás pomocí regulace donutím, abyste mi ho půjčoval“ (viz. zdanění Piccasových dědiců)? Jak jste přišel na to, že ta regulace je „potřebná“?

  • Černé společnosti za tichého souhlasů operátorů? A to má být jako ideální stav? 😀 Osobně mám pocit, že jsme asi žili v trochu jiné České republice. Tu dobu si moc dobře pamatuji. ČTÚ vždy vydal odněkud vycucanou zprávu o tom, že u nás voláme za ceny v Evropě průměrné, operátoři na zprávu poukázali s tím, že je vše v pořádku, a když pak něco podobného udělali novináři a vyšlo jim, že na danou kupní sílu se volá v Rakousku 7x levněji, tak ČTÚ hrál mrtvého brouka a operátoři mumlali cosi o „specifickém trhu“. A samozřejmě perličkou toho všeho byla mapa 3G pokrytí (ČR jako tzv. 3G díra), podle které se i v Tatrách dal chytit rychlejší internet než na většině území ČR. Takže asi tolik k funkčnímu konkurenčnímu prostředí.

    Co se týče bodu dvě, tak od toho tady s nad máme ústavu a další základní legislativu, aby vymezila regulace do potřebných mezí.

    A jinak ten můj komentář měl trochu jiný smysl. Pan Knesl tady mluvil o „odezvě zákazníků“, přičemž já jsem se snažil poukázat na to, že pokud se zákazníci začnou organizovaně ozývat, tak to skončí z principu nějakou regulací. A je jedno, jestli ta regulace bude prosazována skrz nějaký evropský úřad, český úřad či skrz na státu nezávislou organizaci. Výsledek bude vždy stejný.

    Nemůžu se zbavit pocitu, že tady existuje jakási averzi vůči slovu „regulace“, ale jinak se v zásadě všichni shodují, že abychom se vyhnuli té „zelené louce“, tak je potřeba nastavit minimálně nějaká počáteční pravidla (viz Váš komentář, kde stát figuruje jako prvovlastník frekvencí a s prodejem/pronájmem si vynucuje, aby nový vlastník frekvence používal). A pokud něco ani po alokaci nebude fungovat správně, tak přece zákazník není bezmocný a ozve se (to je zase komentář pana Knesla).

    Myslím, že účelem regulací, o kterých mluví pan Zandl, není „regulovat“ a tedy omezovat svobodu, ale právě přiblížit skutečný trh co nejvíce tomu ideálnímu svobodnému. Proto si myslím, že by bylo potřeba se především zbavit té všeobecné averze vůči regulacím, a místo toho se bavit, které regulace jsou už moc a které naopak prospějí.

  • Co to je „ideální stav“? To je jak vy si představujete, že by svět měl vypadat a hodláte to násilím vnucovat ostatním? Je to především protipříklad teoretickým poučkám o tam jak „zaručeně“ dopadnou podobná odvětví, je to jedna ze spousty cest, jak tady zafungovala konkurence. Asi si to neuvědomujete, ale to, co popisujete, byl stav na regulovaném trhu, s regulovanými frekvencemi (jak pan Zandl psal, není úplně velký důvod, aby tady nebyl 4. operátor). Proč do své obhajoby ČTŮ nepřidáte něco typu „10.let monopol, neexistence 4. operátora a následné vyšší ceny jsou samozřejmě cenou za regulaci trhu ČTŮ, ale ve výsledku výnosy převáží takové náklady“? Byla by to pravda, byl by to pocitvý argument, jen nezní příliš přesvědčivě?

    „když pak něco podobného udělali novináři a vyšlo jim, že na danou kupní sílu se volá v Rakousku 7x levněji, tak ČTÚ hrál mrtvého brouka“

    Jistě, přepočítávat ceny čehokoliv na kupní sílu typicky používají demagogové, kteří nutně potřebují ospravedlnit, že je něco příliš drahé nebo naopak levné – s realitou to nemá nic společného. Chápu správně, že teď kritizujete ty novináře, že pro dobrou věc by neměli argumentovat demagogicky?

    „přičemž já jsem se snažil poukázat na to, že pokud se zákazníci začnou organizovaně ozývat, tak to skončí z principu nějakou regulací“

    Jestli to mám chápat jako uznání toho, jak se dnes ignorují práva a svoboda ve prospěch „líbivé politiky“, pak s vámi naprosto souhlasím. Svobodní to také tak chápou a snaží se proti tomu bojovat. V čem je tedy problém?

    „Nemůžu se zbavit pocitu, že tady existuje jakási averzi vůči slovu “regulace”, ale jinak se v zásadě všichni shodují, že abychom se vyhnuli té “zelené louce”, tak je potřeba nastavit minimálně nějaká počáteční pravidla“

    Tak asi popáté na tomto webu: „regulace není totéž co pravidla“. Je naprosto konzistentní být proti regulacím a nebýt proti pravidlům. Což je přesně pozice klasických liberálů, ke kterým se Svobodní hlásí.

    „Myslím, že účelem regulací, o kterých mluví pan Zandl, není “regulovat” a tedy omezovat svobodu, ale právě přiblížit skutečný trh co nejvíce tomu ideálnímu svobodnému“

    „regulace“ = „omezení svobody“ (na trhu obvykle té smluvní). Fakt té větě nerozumím.

  • Jiří Knesl: já jsem vám řekl, jak to bude, pokud se všichni chovají racionálně, tedy maximalizují zisk – a jaké jsou výchozí podmínky. Že by zákazníci měli nějakou skutečnou sílu, na to zapomeňte. To funguje možná u fancy zboží, které je zbytné a je založené na lovebrandu, ale pokud potřebujete telefonovat, tak můžete jen nadávat, ale na vybranou nemáte. Už jsem pár takových pokusů o zákaznický bojkot zažil a i když se přidaly miliony lidí, nebylo to k ničemu. To, že vy si myslíte, že by to k něčemu bylo, není založeno ani na zkušenosti, ani na ekonomické úvaze, sorry.

    Vždycky se najde alespoň jeden dodavatel jídla, který mu ho v klidu prodá.

    Slepá větev úvahy.

  • Andy: já nevím, vy jste ten můj článek asi nečetl. Tím se míjíme ve spoustě věcí.

    Nic, jako vlastnictví frekvencí neexistuje. Je to nehmotné zboží, to nelze vlastnit. Lze vlastnit právo k užití, které jste si nějak vynutil nebo získal. To právo může být omezené časově, územně, rozsahem. Ve článku předpokládám maximální svobodu, neboli kdokoliv si může zabrat jakoukoliv volnou frekvenci na libovolném území. Problémy, které s tím souvisí, jsem ve článku popsal (a vy si je zjevně neuvědomujete – například co je to neužívaná frekvence). Taktéž ve článku předpokládám, že frekvenci si lze zabrat regionálně, je to základní předpoklad svobody. O tom, co mi píšete, je vlastně celý ten článek – problémy, které to s sebou nese…

    Zbytek vašich příspěvků … ech… Pravidla jsou regulace. Mezi tím je rovnítko. Můžete tvrdit, že se tomu jinak říká, ale nic to nemění na tom, že je úplně fuk, jestli větě „frekvenci je možné si vzít, pokud je volná“ říkáte pravidlo nebo regulace. Tolik asi k tomu vašemu pojetí svobody…

    Mimochodem, vámi kritizovaný stav za ČTÚ nevznikl regulací, ale tím, že regulace naopak nebyla důsledně dodržována a nereagovala na nové problémy. Čtvrtý operátor nevznikl proto, že ČTU něco reguloval, ale právě proto, že na to ČTÚ dlabalo. To, že na trhu zakážete mlátit se po hlavě, krást a střílet se, ještě neznamená, že z něj uděláte lepší místo pro zákazníky i většinu hráčů. A o tom antimonopolní ustanovení a regulace trhu jsou…

  • Andy:
    Hodně tu píšete, že regulace nejsou pravidla, že mezi tím je nějaký zásadní fundamentalní rozdíl. Je to oblast, ve které se příliš nevyznám, tak by mě zajímal rozdíl. Můžete mi, prosím, jako laikovy, vysvětlit v čem spočívá ten rozdíl? Jaké jsou definice těchto pojmů?

  • @Ondřej Melkes
    Trh je definován jako nějaké prostředí, kde dochází ke směně řádně nabytých statků. Aby tohle vůbec mohlo nějak existovat, musíte mít pravidla, která stanovují vlastnické tituly, lidé musí nějakým způsobem respektovat uzavřené smlouvy, musí být nějakým způsobem jasné, co se kupuje, co se prodává (tzn. např. spousta dispozitivních právních norem typu „pokud není ve smlouvě uvedeno jinak, platí X“ apod.). Všechna tato pravidla či zákony nejsou regulace.

    Neregulovaný trh je takový, ve kterém platí plně smluvní svoboda. Tzn. může dojít k jakékoliv směně s řádně nabytým statkem, na které se strany dohodnou – a samozřejmě s tím, že přítom nedojde k porušení práv nějakých třetích osob (to se týká zejména služeb, ale i různých třeba hypoték apod.)

    Regulovaný trh je pak takový, kde je omezena smluvní svoboda – určité transakce jsou zakázány, byť jsou dobrovolné a jejich naplnění ani důsledek nevede k porušení něčích práv.

    Regulace je podmnožina „pravidel“ – ne každé „pravidlo“ je regulace. Zagooglujte – třeba wikipedie píše: A regulated market or controlled market, is a market where the government controls the forces of supply and demand, such as who is allowed to enter the market or what prices may be charged.

    Tzn. pokud někdo chce neregulovaný trh, pak chce, aby stát neurčoval ceny, aby mohl směňovat kdo chce, co chce a za jakoukoliv cenu. To, co pan Zandl tady vehementně tvrdí – že chce někdo absenci pravidel apod. – je naprostý nesmysl a vůbec to nevyplývá z toho, o čem klasičtí liberálové hovoří.

  • @Patrik Zandl

    „Nic, jako vlastnictví frekvencí neexistuje. Je to nehmotné zboží, to nelze vlastnit. Lze vlastnit právo k užití, které jste si nějak vynutil nebo získal“

    Časově neomezené právo k užití s právem převodu tohoto práva na někoho jiného se typicky nazývá „vlastnictví.“ Slovíčkaření.

    „Ve článku předpokládám maximální svobodu, neboli kdokoliv si může zabrat jakoukoliv volnou frekvenci na libovolném území“

    „…jsou podnikatelé, kteří staví “základnové stanice”, jimiž ruší okolní sítě a kvůli nízké vymahatelnosti a průkaznosti je pro okolní podnikatele jednodušší dohodnout se na odkupu takové “pirátské základnovky”….“

    Ne.

    „Pravidla jsou regulace. Mezi tím je rovnítko“

    Slova znamenají to, jak si je definujete. Pojem „regulace“ je v klasickém liberalismu používán jinak. Klidně si to definujte jak chcete, akorát to nevydávejte za kritiku Svobodných, protože ti říkají něco totálně jiného.

    „Čtvrtý operátor nevznikl proto, že ČTU něco reguloval, ale právě proto, že na to ČTÚ dlabalo“

    Aha, takže tu máme volné frekvence, mohl jsem si je tedy jít zaregistrovat a udělat si čtvrtého operátora? LTE a UMTS frekvence si mohl koupit kdokoliv a dělat si s nimi co chce? Volné GSM frekvence si třeba regionálně mohl koupit kdokoliv…?

    „To, že na trhu zakážete mlátit se po hlavě, krást a střílet se, ještě neznamená, že z něj uděláte lepší místo pro zákazníky i většinu hráčů. A o tom antimonopolní ustanovení a regulace trhu jsou…“

    Pokud lidem obecně zakážeme krást, střílet se a mlátit se po hlavě, tak tím zatraceně uděláte lepší místo pro všechny. Protože ti lidé budou schopni normálně fungovat, spolehnout se na dodržování práv, dlouhodobě investovat.

    Ano, záměrem antimonopolních ustanovení a regulace trhu je něco ještě zlepšit. Klasičtí liberálové tvrdí, že tato ustanovení a regulace (u antimonopolních to netvrdí všichni) jsou něco na úrovni doktora v 19. století pouštějící žilou. Taky měl záměr zachránit, a dokonce to u nějaké menší podmnožiny pacientů to zabralo.

  • @andy: Ok, takhle podaný ten rozdíl mezi pravidly a regulacemi zní rozumně. Nerozumím ale, v čem se vylučuje s modelem popsaný v článku. Hned na začátku je definováno, že jsou dodržována práva na zdraví, život a majetek, a nikde se neuvádí, že by se snad nedodržovaly smlouvy či práva ostatních. Tj. žádná absence pravidel.

    Problém je samozřejmě v tom, že frekvence není úplně klasický statek, kterého by se dalo řádně nabýt. Chápu, že by se to dalo vyřešit nějakým pravidlem, které by z frekvence statek učinilo (provlastníkem je stát…), nicméně takové pravidlo už spíše připomíná definici regulace. Tím spíš, když k vlastnictví frekvence spojíte s podmínkou, že musí být využívána (jeden z Vašich komentářů nahoře).

    No a i kdyby se vyřešila ta počáteční alokace, tak pořád zůstává faktem to, že některým negativním jevům se nedá zabránit. Jako třeba ten oligopol/kartel u nás.

    Proto si pořád stojím za tím, co jsem psal výše. Můžeme se sice shodnout na konkrétních definicích pravidla a regulace, v praxi se mi ale zdá, že spousta opatření se pohybuje v dost široké šedé oblasti uprostřed. Tj. diskuze pravidlo vs. regulace postrádá smysl. Mnohem užitečnější je bavit se o tom, zda konkrétní opatření se projevuje pozitivně či negativně. A třeba opatření, která provedl v poslední době ČTÚ se zcela zjevně projevila pozitivně.

  • @Tobiáš Potoček
    „Nerozumím ale, v čem se vylučuje s modelem popsaný v článku.“

    V tom, že článek v podstatě popisuje trh se „špatně definovaným vlastnictvím“. V podstatě půlka článku se zabývá tím, jak se budou navzájem operátoři rušit. To je, jako kdybyste popisoval trh nemovitostí a předpokládal, že neexistuje žádný katastr nemovitostí, žádné mapy a lidi se hádají, který kus pozemku je jejich nebo souseda a navzájem na základě této nejasnosti dělali schválnosti. Ono se to tak skutečně dělo – ale problém není v „neregulovaném trhu“, problém je ve špatně nastaveném a nevynucovaném právu.

    „Problém je samozřejmě v tom, že frekvence není úplně klasický statek, kterého by se dalo řádně nabýt“

    V tom vůbec žádný problém není. Jediný problém je v tom, že technicky je to trochu složitější, než nakreslit pozemek do mapy. Ale dělat z toho na začátku 21. století nějaký hrozně neřešitelný problém je trochu směšné, ne?

    „No a i kdyby se vyřešila ta počáteční alokace, tak pořád zůstává faktem to, že některým negativním jevům se nedá zabránit. Jako třeba ten oligopol/kartel u nás.“

    Já jsem psal, že podmínkou „bývá“, že se to musí použít – ale mám takové podezření, že je to dost jedno. Katastrofickými monopolními scénaři strašit můžete, ale zkuste k tomu dát nějakou pravděpodobnost – pokud by to stát rovnou celé neprodal nějakému „kmotrovi“, tak bych to neviděl jako moc pravděpodobné.

    Jinak když podmínkou ČTŮ jsou licence pro celou českou republiku, tak se divíte, že tu máme jen pár firem? On by třeba výsledek jinak nebyl diametrálně odlišný, ale mnohdy stačí velmi málo a lidé na trhu se chovají úplně jinak.

    „Tj. diskuze pravidlo vs. regulace postrádá smysl. Mnohem užitečnější je bavit se o tom, zda konkrétní opatření se projevuje pozitivně či negativně“

    Šedá zóna sice existuje (já bych osobně jako velmi šedé označil minimálně některé regulace týkající se třeba nutnosti informovat, resp. něco konkrétního shrnout ve smlouvě), ale to vůbec neznamená, že to postrádá smysl – právě proto, že spousta věcí má do šedé daleko.

    A myslím, že už jsem to zmínil někde jinde – regulace je omezení trhu. Trh se vyvíjí podle toho, co chtějí jeho účastníci. Kdyby to někdo dokázal predikovat, tak strašně zbohatne. Pokud ti, co o tom chtějí diskutovat nevydělali pár miliard, proč si myslíte, že závěry z takových diskuzí budou „rozumné“?

    Naopak věci týkající se stanovení pravidel trhu jsou celkem jasné – minimalizace externalit, zjednodušení převodů, odstranění podvodů, jasné hranice, vymahatelnost práva, jasné smlouvy, (má představa odpovídá tomu, co kupuji) – to jsou věci, které buď nejsou regulace v ekonomickém slova smyslu, nebo jsou dost v té šedé zóně.

    A ta diskuze má velký smysl v momentě, kdy se například jedná o několik variant nového zákona, z nichž jedna varianta se týká v zásadě nějakých dispozitivních ustanovení ve smlouvě, zatímco jiná hodlá některé věci přímo zakázat. Diskuze typu „já chápu, že to chcete, ale pro vaše dobro vám to zakážeme“ mi připadají poněkud smutné – byť tak přesně vypadá, když se bavíme se o tom, zda se regulace projevuje pozitivně či negativně… (ještě typičtější je, že lidé, kteří by to chtěli, se do diskuze nepozvou, protože přece nejsou objektivní).

  • @andy: No opět čistě z teoretického hlediska s Vašimi argumenty souhlasím, ale bohužel reálný svět se mi zdá trochu odlišný.

    Kupříkladu stanovování pravidel trhu určitě tak jasné není. Naopak nastavit funkční pravidla je stejně těžké, jako zavést regulaci. Ono možná že v tuto chvíli (na začátku 21. století) je jasné, jak pravidla ohledně frekvencí měla být nastavena, nicméně ten trh začal vznikat na začátku 90. let (zmiňovaný Eurotel u nás) a v tu chvíli bylo těžké předvídat něco, o čem nikdo nic nevěděl a ani si to nemohl představit. Pojmy jako „minimalizace externalit, zjednodušení převodů, odstranění podvodů, jasné hranice, vymahatelnost práva, jasné smlouvy…“ jsou sice hezké, ale dát jim konkrétní podobu pro trh, který ještě neexistuje, to je prakticky nemožné.

    To je podle mě ten klíčový problém – z historických a všelijakých dalších důvodů je prostě současná situace jaká je, a racionální chování je 1) poučit se z minulých chyb (což jde jen omezeně) 2) snažit se současnou situaci vyřešit pomocí dostupných prostředků. Rozhodně nepomůže nějaké rozjímání nad tím, že na svobodném trhu by se to nikdy nestalo. Což je přesně případ ČTÚ. Situace na „specifickém českém trhu“ možná byla původně způsobena špatně nastavenými pravidly či přehnanou regulací, těžko říci, ale vrátit se to již nedalo. Takže ČTÚ použil dostupné prostředky a pozitivní výsledek se dostavil.

    A ještě k tomu vynucování práva – tady podle mě také dost narážím na to, co je v praxi možné. Je jasné, že např. vykrást dům je proti pravidlům. Ale když si nechám odemčený barák, někdo do něj napochoduje, vybílí mi obývák a zase se zdáchne, tak mi to moc nepomůže. Co mi ale naopak dost pomůže mého práva efektivně dosáhnout, je zámek na dveřích, který by ale teoreticky neměl být vůbec potřeba. A regulace dost často plní roli takového zámku. Jestli se u nás všichni 3 operátoři dohodli na udržování vysokých cen, či to byla jen nepsaná dohoda, která všem vyhovovala… to těžko říci, natož dokázat. Stejně jako byl tady popisována problematika roamingu. Těžko dokazovat, že velcí hráči pomocí roamingu tlačili na ty malé. Nicméně když ten roaming zrušíme, tak k tomu porušení pravidel ani nemůže principiálně dojít…

    (Chápu, že tento přístup nejde uplatňovat plošně a do extrému. Zavání to totalitou a také, když se to přežene, tak to spíše škodí než prospívá (prohibice). Ale o tom to je, nalézt tu správnou míru.)

  • Andy: ale takový způsob „vlastnictví“ článek popisuje. I s regionálním omezením. Jenže taky popisuju problémy, které se dostaví a které vy vůbec nepředpokládáte (a není mi jasné, proč, krom neznalosti). Například, když si někdo registruje frekvenci v Pardubicích, tak je to hezké, jenže nelze postavit vysílač, aby vysílal jen do katastrálních hranic Pardubic (lze, ale je to megadrahé). Navíc při změně počasí dojde k další změně šíření rádiového signálu a operátoři si vjedou do vlasů. Proto ty problémy popsané v článku. Už tak nám stačí, že to musíme řešit na národních hranicích. Nemůžete nějakým registrem nijak snadno zaručit, že frekvence pro Pardubice znamená přesně Pardubice a nikde jinde. Lze to řešit na úkor pásma (jeho neefektivním využitím) nebo na úkor kvality pokrytí. To je ten důvod, proč se u všesměrových spojů s vyšším vysílacím výkonem používají velkoplošné licence.

    A ano, mohl jste se účastnit LTE aukce, podmínky byly na webu. Ne, nemohl jste si koupit licenci na menší území, protože tento způsob se z důvodů technických i ekonomických neosvědčil.

    Ad svobodní: nic o nich vědět nemohu, protože jejich program jsou většinou dosti kusé fráze a teze. A tam, kde jsou konrkétní, vidím, že je to populismus bez znalosti věci (viz pan Rybář). Tím je považuji za odpískané, v čemž mne jejich jednání dlouhodobě utvrzuje, viz šaškárna před dolem Paskov.

    Ad regulace: ano, účelem té regulace, kterou popisujete vy, je neopakovat stejné chyby. Odstranit jevy, které jsou společnosti jako celku neprospěšné. Neprivatizovat výnosy a neexternalizovat náklady na společnost. Bohužel společnost a obchody i vztahy v ní jsou už dost složité na to, aby se to dalo řešit bez toho. Lze jistě vztahy a obchody zjednodušit, ale tím také dojde k odstranění řady obchodních a vztahových přistupů a tím také ke zchudnutí společnosti. A mimo jiné to není žádný svobodný vztah, zakazovat pokročilé metody obchodních vztahů. Takže se nějak vyrovnávám se s tím, co máme. Návrh vrátit se o 150 let zpět, není nic, co by se dalo myslet vážně.

    Tolik k tomu za mne.

  • @Tobiáš

    „No opět čistě z teoretického hlediska s Vašimi argumenty souhlasím, ale bohužel reálný svět se mi zdá trochu odlišný… Kupříkladu stanovování pravidel trhu určitě tak jasné není“

    Stanovování pravidel trhu vůbec není jasné. Ale pokud se budete snažit postupně stanovit pravidla trhu, budete mít (snad) po čase funkční trh. Pokud se budete postupně snažit stanovit regulaci – budete mít co? Hromadu second-best pravidel, ve kterém jedna regulace napravuje viditelné škody jiné regulace – byť to celé při hodně snaze nakonec bude nějak fungovat?

    „Takže ČTÚ použil dostupné prostředky a pozitivní výsledek se dostavil.“

    Mě osobně se moc nelíbí, že pokles cen bez nějaké další kvalifikace vám stačí na to považovat to za „pozitivní výsledek“. IMO by to chtělo nějakou zatraceně větší úvahu než „zavedli jsme regulaci, poklesly ceny, je to super“ – protože to jednak není všechno, druhak svoboda by měla být pro všechny a ne jen pro některé.

    „Co mi ale naopak dost pomůže mého práva efektivně dosáhnout, je zámek na dveřích, který by ale teoreticky neměl být vůbec potřeba. A regulace dost často plní roli takového zámku“

    A to právě není pravda – roli toho zámku plní pravidla trhu („nepokradeš“ + policie, která to kontroluje).

    „Těžko dokazovat, že velcí hráči pomocí roamingu tlačili na ty malé. Nicméně když ten roaming zrušíme, tak k tomu porušení pravidel ani nemůže principiálně dojít“

    Jenomže tu máme věc, že za prvé vy nějak předpokládáte, že je „špatné tlačit“. To další je čistě spekulace (ale přesně na té úrovni, že vy ignorujete vedlejší efekty téhle regulace) – speciálně u firem s touto strukturou nákladů a výnosů vzniká tzv. problém socialistického plánování. Roaming je jedna z cest, jak do toho vnést trochu pořádek.
    Za druhé předpokládáte, že určitá výsledná struktura trhu je „lepší“. Jenže trh s homogenním statkem a klesající průměrnou cenou vede k přirozenému monopolu. Hráči na trhu se tomuto strašně moc snaží zabránit – proto například diferencují produkty. Takže „přirozená situace“ na trhu kupodivu není vůbec nutně monopol. Ovšem pokud zavedete takovouhle regulaci, tak během chvilky tady monopol mít budete. Takže jste vytvořil situaci, kdy jsou všichni účastníci trhu vyloženě motivováni spolupracovat… takže za pár let budete moci vydat knížku „Informátor“ a zároveň tu budete mít další hromadu regulací, při kterých se snažíte zabránit vedlejším efektům těch předchozích…

  • @Patrik Zandl

    „Například, když si někdo registruje frekvenci v Pardubicích, tak je to hezké, jenže nelze postavit vysílač, aby vysílal jen do katastrálních hranic Pardubic (lze, ale je to megadrahé“

    Nejde to způsobem A, takže to nejde vůbec. A jeden aspekt (problematika rušení) nás opravňuje k tomu diktovat si cokoliv (regulovat celé odvětví).

    „A ano, mohl jste se účastnit LTE aukce, podmínky byly na webu. Ne, nemohl jste si koupit licenci na menší území, protože tento způsob se z důvodů technických i ekonomických neosvědčil. “

    Zajisté mi pošlete odkaz na studii, protože IMO si tohle taháte z paty.

    „Ad svobodní: nic o nich vědět nemohu, protože jejich program jsou většinou dosti kusé fráze a teze. A tam, kde jsou konrkétní, vidím, že je to populismus bez znalosti věci (viz pan Rybář). “

    Že je to populismus bez znalosti věci možné je. Máte pocit, že vás to omlouvá v tom, že jim jednak vkládáte do úst něco, co neřekli a druhak to ještě děláte tak, že je naprosto zjevné, že vy o klasickém liberalismu – na který se odkazují – nevíte vůbec nic?

    Ad poslední odstavec: vůbec mu nerozumím. Obchodní smlouvy na svobodném trhu dokáží být velmi komplexní. Regulace – jakožto omezení typicky smluvní svobody – ty možnosti omezuje… a tohle přesně se používá jako argument proti regulacím. Připadá mi, že pořád ještě vůbec nechápete, co klasičtí liberálové myslí pod „regulací trhu“…

    „Neprivatizovat výnosy“… ???. „A mimo jiné to není žádný svobodný vztah, zakazovat pokročilé metody obchodních vztahů“… tomu fakt taky nerozumím.

    A k posunu o 150 let zpět – ještě snad do 70. letech nebyla aukce frekvencí vůbec něco myslitelného. Nakonec se většina států na světě tímto způsobem posunula (vašimi slovy – došlo k posunu o 150 let zpět?) Dnes se to považuje za naprosto normální. To, že něco bylo normální před 150 lety před není argument pro to, že to tak nebylo správně. Nebo snad je?

  • Hm … škoda, že tak neskoro, ale predsa: samozrejme, že to ide aj bez regulácií – dôkazom je Somálsko: http://libinst.cz/Files/KqLFy4r2/news/350/tl_01_02_2007.pdf

  • Lovap: To záleží na tom, jak definujete „regulaci“. Podle mého názoru je nutnost platit warlordovi za „ochranu“ (de fakto ale právě za povolení podnikat v daném oboru) naprosto jasnou regulací. Která, jako vedlejší efekt, řeší i problematiku rozdělování omezených frekvencí mezi zájemce.
    Osobně ale dávám přednost naší zdejší regulaci: přijde mi tak nějak kultivovanější, férovější, s řádově nižší náchylností k vrtošivosti.