Flotila Země je v prodeji

Flotila Země

Tak konečně. Moje knížečka Flotila Země (původně vycházející na pokračování na Bloguje.cz) je už na stáncích trafik. Takže pokud jste na ni čekali, je to jednoduché – najdete trafiku, kde prodávají časopis Pevnost, vezmete jeho dubnovou verzi (ode dneška v prodeji) s přílohou – a skrze fólii knížku už uvidíte. Za 119 Kč dostanete časopis aj knížku, za pár měsíců bude v prodeji knížka i samotná asi za 90 Kč, takže velký rozdíl to není.

Zatím to vypadá, že chyb se do knížky propašovalo jen velmi málo. Zatím vím o dvou zjevných, jednu mám na vině já, ale kdo tam dal titulek Adrien, když ten člověk se jmenuje Adrian a jak k tomu došel, to netuším 🙂

Pozorní čtenáři Marigoldí si též povšimnou, že jsem si trochu zjednodušil život se sháněním jmen. Ne snad, že zjednodušil, ale odměnil jsem se tak pár čtenářům. Narazíte tak na velitele Radovana Madaje nebo na radiovou loď Kamojed a další. Vreco tam chtěl propašovat svého Bínu, ale už to nešlo, protože si objednal zvláště náročnou smrt a dost pozdě. Vreco, příště zemřeš skutečně dle vlastního výběru, slibuju 🙂

Poděkování patří Jirkovi Vlčkovi a jeho Wolf publihsingu i za to, že přežil, když můj Textedit vyhodil z korigované verze konce řádků a udělal mu z celé knihy jeden dvoukilometrový řádek … Samozřejmě vydavateli Pevnosti, že můj text schválil, i když „jde o neznámého autora“ 🙂

Poděkování samozřejmě patří všem, kdo četli a především komentovali online verzi na flotila.bloguje.cz. A také Arthurovi Dentovi za tenhle hezoučký systém, na kterém se dalo hned tvořit. Jen tak na okraj, skrze Bloguje už vznikla celá řádka knih, asi první byla Kostějova, pak Ostravák (už asi čtyři knihy) a teď Flotila. Dobrá líheň.

Nu a ať se líbí. Názory a odhalené chyby samozřejmě uvítám, sám si ji přečtu až v noci 🙂 A jen pro pořádek upozorňuji, že na webu Flotily sice je text ke stažení, ale není to ta knižní verze. Ta je (snad) bez gramatických chyb a je zhruba o 15% delší. Na web ji dávat nebudu – to už je odměna pro kupce, těch 120 Kč snad není tragédie a kdo je touží ušetřit, musí se obejít bez korektur.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 1,00)
Loading...

29 komentářů

  • Ten neznámý autor Ti leží v žaludku 🙂

  • Poděkování patří Jirkovi Vlčkovi a jeho Wolf publihsingu i za to, že přežil, když můj Textedit vyhodil z korigované verze konce řádků a udělal mu z celé knihy jeden dvoukilometrový řádek … Samozřejmě vydavateli Pevnosti, že můj text schválil, i když "jde o neznámého autora"

    A já myslel, že sazba textu není závislá na nějakých koncích řádků. Pokud vím, tak třeba v TeXu můži mít konce řádku jaký chci.

  • [2] Ano, ale musí tam být zřetelné, kde jsou konce odstavců. Což tady jaksi nebylo 🙂

  • [3] tak to musela to teda být chuťovka rozdělit vše na odstavce, jakmile narazím na vhodný stánek tak se přesvedčím jak se to podařilo 🙂

  • [4] Taky jsem zvědavý. Ale naštěstí tam Macek nechal nějaké relikty, takže nastalo klasické najdi- nahraď. Ale když to koupí a bude hledat tak 5000 lidí, tak budu spokojen, i když něco najdou 🙂

  • [1] Ale kdepak, vždy mne to příjemně rozesměje. Naopak – tohle prostě potěší 🙂 Překvapivě, ale ano 🙂

  • Už se moc teším hned zítra jí jdu shánět 😉 Když jsem četlu tu webovou verzi tak jsem jí doslova zhltl. Nemohl jsem si odpustit pocit, že jsi dost morbidní jak si popisoval smrt(dosova si se vyžíval), ale nejvíc mě dostala ta hymna kdy mi naskočila husina. Mít každý Čech alespoň 1% hrdosti(ne jen při MS v hokeji, pořád) co čiší z té knihy byli by jsme jinde viz. Starý svět vs. Nový svět! Díky za takové čtení!!! 😉

  • no tak aby zazněly také nějaké kritické hlasy 😉
    četl jsem online verzi, začátek perfektní ale tak nějak od půlky jsem získával pocit, že autor neví jak dál. Konec pak byl pouze jednoduché zakončení. Celé by se to dalo shrnout do věty "Naši galaxii napadli vetřelci, ubránili jsme se". Filmaři by to zvládli vměstnat do 15 minut, hollywoodští trikaři by vyždímali možná i 30, ale to je tak vše.
    Prostě žádná složitější zápletka, žádný vyložený zvrat, zrada, překvapení. Kniha měla 3 světlé okamžiky – začátek, vyprávění o tom proč je ČR velmoc a potom epilog.
    Epilog byl vůbec nejzajímavější a zároveň i nejhorší, protože v něm autor v pár větách shrnul, co se stane v následujících staletích, nedává tak čtenáři prostor pro snění a už vůbec nedává možnost vzniku dalších dílů (protože jejich výsledek byl prozrazen).
    Četl jsem to před pár dny, takže jsem to nemohl okomentovat dříve, je také možné, že výsledek se liší od toho, co je on-line. Jestli tam ale přibyla nějaká zápletka a zmizel ten epilog, tak si to zas rád přečtu.
    Doufám že se patrick neurazí 😉

  • mimochodem ještě když jsme u těch apple:
    http://technet.idnes.cz/hardware.asp?r=hardware&c=A060405_171710_hardware_vse
    Apple pouští Windows XP na Macy

  • [8] Ano, to je taký správné – celý příběh je postavený na banalitě. Velké příběhy jsou samy o sobě banální: zamilovali se a nemohli spolu být, tak se zabili (Romeo a Julie), vzal prsten a hodil ho do sopky atd. Na kolik to natáhnou filmaři, to je problém scénáristy, věř tomu, že z Flotily se dá udělat jak patnáct minut, tak osmidílný napínavý seriál i celovečerní trhák.

    Je vidět, že nemáš rád teorii literatury, kterou já zase v posledních letech zbožňuji. Složité příběhy vyšly z módy, jsou nevěrohodné. Složité zápletky jsou nevěrohodné, složití hrdinové jsou nevěrohodní. Možná trochu abstrakce pro přiblížení mýtu, ale rozhodně se vyhýbat překomplikovaným příběhům, kterým prostě lidi nevěří. Jsou výjimky, ale je jich málo a já jsem jí rozhodně nechtěl být.

    Flotila je postavená na dvou postupech, které čeští autoři moc nepoužívají. Zaprvé nepoužívá plynoucí narativitu, ale diskontinuální. Příběh se neodvíjí jako jedno vlákno sledující hlavního hrdinu. Příběh vlastně hlavního hrdinu nemá. Když se nějaký na chvíli objeví, tak za chvíli umře. Hlavní hrdinové na konci příběhu jsou ti, kteří se objevili v závěru knihy, ti co se objevili na začátku, jsou už mrtví. Ale zpět k diskontinuitě narativity – na tu jsem docela pyšný a právem, byl to pro mne takový prubířský kámen s experimentováním s ní. Příběh klouže z postavy na postavu, jenže nejde do šíře, jako to dělá Tom Clancy například. Nevypráví se, co dělaly postavy souběžně v ten samý okamžik, ale přechází se po postavách v časové souslednosti. Dozvídáme se, co dělal jeden a po něm v následujícím čase ten druhý. Už se nedozvíme, co dělal ten první v momentě, kdy se mluví o druhém – to si musíme domyslet.

    Náročnější je to proto, že příběh se více dynamizuje i přes to, že máme pocit detailní znalosti každé jednotlivé postavy. Čtenář si neuvědomuje, že o postavě ví hlavně to, co si o ní domyslel. Samozřejmě je to zrada pro filmaře, protože se nemusí trefit tím, co si kdo domyslel. Ale to není můj problém, nikdo to nefilmuje 🙂

    Druhý postup je založený na způsobu, jakým se vytváří atmosféra příběhu. Opět je to nepřímý přístup. Místo toho, aby se atmosféra popisovala sama o sobě, je popisováno detailně to, co atmosféru vytváří, takže samotnou atmosféru si domýšlí čtenář sám. Má to své výhody a nevýhody. Kdo se do toho nechce ponořit, tomu to nutně nepřijde dobré. Naopak člověk, který k textu přistupuje s tím, že chce nechat jej na sebe působit, je pohlcený atmosférou, protože si ji vytváří sám a sám nejlépe ví, jak na něj která atmosféra působí. Asi vrchol toho přístupu je v momentě, kdy se do útoku vrhají Kampradovy lodě a do toho se nese zpěv hymny Flotily – což je Krylova Morituri te Salutant. Kdo se do toho chce ponořit, na toho to silně zapůsobí.

    Banální příběh je to záměrně. Už od začátku je jasné, jak to skončí. I to je záměr (i když jen tak pro forma mám napsaný i špatný konec). StarWars taky víme, jak dopadly a neubírá jim to na kouzlu. Banální příběhy nečteme proto, že nevíme, jak skončí, ale proto, že chceme na sebe nechat působit atmosféru. Na překvapivé konce mají být detektivky a to tohle určitě není 🙂

    Jen tak na okraj – Epilog nijak nezamezuje pokračování. Právě proto, co jsme napsal o odstavec výše. Za nejlepší epilog všech dob považuji závěr Gajdžina – a stejně si všechna jeho pokračování mohu číst dokola a hudruju, že nevyšlo přímé pokračování.

    Dokonce pokračování nosím v hlavě. Ale na papíře není a nevím, kdy bude.

  • [7] No, morbidita k takovému příběhu patří. Když nad tím tak zauvažuješ, tak toho dojmu dosahuju něčím, co by člověk nečekal, že tak zapůsobí. Namísto toho, aby se popisovala hromada krve, je ta smrt popsána vlastně jen strašně cynicky, bez příkras. Jako rozdíl, mezi momentem, kdy jsi živý a kdy už jsi mrtvý. A to působí mnohem silněji, než hektolitry krve. U řady lidí je prostě jen poté, co jste se s nimi seznámili a začli je mít rádi a těšili se na jejich roli v příběhu jen lakonicky konstatováno "Nadpraporčík Arnošt Půlpán měl před sebou posledních 33 minut života…" Jeho vlastní smrt už se příběh ani neobtěžuje zaznamenat, takže morbidita plyne vlastně z toho, že si uvědomíte, jak je ten jednotlivý lidský život v takové řeži bezcenný, že to autorovi už ani nestálo za to, popsat přesně, jak skončil.

  • [10] nemusels mi to tak dopodrobna vysvětlovat, je to prostě můj pocit. Samozřejmě to co popisuješ že příběh není lineární a že nemá hlavní hrdiny se mi líbí, o tom žádný dišputát. Nesouhlasím ale, že současná doba miluje jednoduché zápletky s jasnými cíly. Naopak alespoň všechny knihy které jsem četl já a stejně tak všechny filmy, které měly nějakou zápletku a v posledních letech se umisťovaly na nějakých prvních místech neměly tak úplně jasný konec ke kterému směřovaly. Naprosto typické je, že se před koncem ukáže, že ten kdo byl přítel je zrádce a že celé je to vlastně nějak úplně jinak a má to nějakou větší hloubku o které je třeba uvažovat. Ať si vezmeš série HP, Da vinci code či cokoliv dalšího, tak tam takové zvraty najdeš. Hvězdné války možná měly jasný konec, ale zas neměly jasný začátek.
    Samozřejmě ti neberu tvůj záměr jak by ta kniha měla působit, ale popisuji ti prostě jak působila na mě a co mi tam chybělo. Kryla mám rád, to by byla hezká scéna, ale prostě opět útok-obrana-vítězství.
    Příklad zvratů by byl, kdyby se třeba ukázalo, že ten co pak převzal jako by vedení maskovaný za zemřelého vůdce, že to byl vlastně účel celé akce. Nebo že by se nějak efektně ukázalo proč vlastně ty ufoni vybavil svět takovými zbraněmi. Nebo kdyby se zjistilo, že nás nepřišli napadnout, ale že naopak třeba sami byli napadeni a bránili se, nebo jim to alespoň tak přišlo … A nebo jestli to má být takto prosté, tak kdyby alespoň byl svět poražen, drancován a až potom by se objevily zálohy atd. (viz např. všechny ty "dny nezávislosti" atp.)

  • [12] Hluboký nesouhlas. Většina knih, které vycházejí, mají zápletku jasnou předem. To, že je pár takových, které se snaží to nedělat, je sice taky pravda, ale třeba číst dva Browny za sebou, je o zdraví, protože ta křeč, jak to sešrouboval, je z toho pak jasně cítit. I proto jsem to tak nepsal. Takže tvůj závěr je správný a to, co píšeš, byl účel 🙂

    A tu obsáhlou odpověď jsem psal i pro sebe, neboj 🙂

    Jestli tě zajímají nejasné konce a složité zápletky, počkej na konec roku 2007, to bude hotová kniha, která by tě mohla uspokojit.

  • Za sebe můžu říct, že tzv. "umělecká" díla podávající příběh z tísíce stran tak aby všechno vypadalo nejednoznačně a nejistě mě dost iritují (=serou) a "jednoduchost" Fotily považuju proto za naprosto geniální od začátku do konce.
    A strašně rád bych si ji koupil. A proto se ptám – kde se to dá v Brně sehnat. Moc se ven (do města) nedostanu, nechal jsem si dubnovou Pevnost koupit, ale ouha – žádná příloha tam nebyla. Prošel jsem asi 5 trafik – ani jedna Pevnost s přílohou. Poradí mi někdo?

  • [13] já jsem netvrdil, že to tak dělá většina knich, které vycházejí, tvrdil jsem, že to dělají všechny knihy a filmy v top 10, vše srovnávám vždy s tím nejlepším. Běžné hrůzy nečtu, čtu vesměs knihy jen na doporučení lidí, u kterých jsem časel zjistil, že mám podobný vkus. Jinak v podstatě neznám autora, od kterého by šlo přečíst několik knih za sebou (dvě za sebou je maximum i u velmi dobrých autorů, tři za sebou jsem snad zvládl jen u A. Christie). Četl jsem tři "brauny" a šlo to, ale vždy to bylo s několikaměsíční přestávkou a s nějakými knihami v mezidobí.
    Jsem ale dost náročný čtenář, mám dost načteno a člověk který mi půjčuje/doporučuje můj oblíbený žánr fantasy/scifi je na něj neskutečný odborník a má toho celou knihovnu. btw četl jste někdo "s.k.ř.e.t." od Nicka Nielsena?

  • Kde se to dá stáhnout v PDF? Kniha mi přijde moc drahá.

  • [10] ano, atmosféra je místy úžasná – jak píšeš, v okamžiku kdy flotila zpívá svou hymnu, tak mi šel mráz po zádech …

  • [14] ano v prodeji jsou dve baleni Pavnosti s knihou (119,-) a bez knihy. V Praze ji v prvni trafice meli vyprodanou, ale v druhe jsem uspel.

  • [15] Hrubě nemáš pravdu. když se podíváš třeba na top20 u Kanzcelsbergera tak zjistíš, že většina knih je právě na bázi banálního příběhu (odečti kuchařky, sudoku a dvojmo vydaného Leonarda). Takže jsi jedlovitě vedle.

    Naopak autorů, jejichž knihy lze číst za sebou, je dost. Brown mezi ne něpatří, protože všechny knihy mají stejný mustr. Sice čtivý a líbivý, ale stejný.

  • Díky Patricku, pěkné počteníčko. Bylo to dokonce napínavější než ta Vaše knížka o WiFi, která se mi také moc líbila.

  • Koupil (cena vhodně zvolená), přečetl a doufal, že to dopadne dobře. Teď si říkám, možná ten špatný konec… Ale ne, to by se těžko rozdýchalo. 🙂
    Já za sebe jsem spokojen, velký příběh jsem nečekal (počet stran) a byl jsem neuvěřitelně vtažen do děje a četl a četl. Fakt dobře čtivé, alespoň pro mě. Na druhou stranu – protivník mohl taky překvapit novou zbraní (vývoj od posledního střetu) a ne jenom zdokonalení již svých starých, tak jsou bráni jako tupci, kteří ale na rozdíl od pozemšťanů zvládli mezihvězdné lety…
    Jinak na webu máš jinou verzi přední obálky – záměr? 😉

  • [21] Dobrý postřeh 🙂 Tohle byl původní návrh, do finální verze jsem upozornil autora obálky, že logo Flotily je dvouocasý lev a tak to na přilbě vyměnil 🙂

  • [16] Na to jak je dobrá, tak drahá není 🙂
    Ve 13:00 koupeno, ve 20:00 dočteno.
    Takhle jsem se už dlouho nezasmál.
    Díky moc Patriku.

  • [5] Tak budu trochu skodoliby 🙂
    Na strane 70 je chybka: je tam "nejprotěžovanější" (část výcviku) místo "nejprotežovanější" (část výcviku) — posledni radek.
    Na dalsi strane 71 mirne nesouhlasim s autorem: podle me by se ta planetka jmenovala Oshuko, stejne jako ten astronom (a ne Oshuk). Jinak je to vyborny vtipek!

    Sama kniha se mi velmi libila stejne jako puvodni verze na webu.

  • [14] Bohužel už mi bylo referováno více lidmi, že v Brně je to zatím problém. Myslím, že na Veveří je specializované scifi knihkupectví, kde by to mohli mít, jinak to chce asi lepší a zásobenější trafiku. jak tu už někdo poznamenal, jsou dvě verze Pevnosti, s knihou a bez…

  • [19] ty se opravdu domníváš, že tyhle knihy jsou nějaké literální bestsellery se kterými bys měl být srovnáván? To shazuješ sám sebe a nebo můj úsudek na tebe. Kdyžtak doporučuji http://www.nytimes.com/pages/books/bestseller/index.html…. Jinak opravdu neznám autora, kde by mě nejpozději u třetí knihy nepřestala bavit jednotvárnost. U mnoha autorů mě ten pocit přepadá už v první knize, a ne vždy koreluje jednotvárnost s délkou knihy. Třeba LOTR je podle mě jedinečný v tom, že i přes svou extrémní délku jej byli schopni přečíst i lidé, kteří vesměs čtou paperback shortcut edition knihy.

  • [26] Ty jsi mluvil o bestsellerech, tak jsem se prostě podíval na žebříček bestsellerů našeho velkého (největšího?) knihkupce a porovnal jsem to s tvým tvrzením a jen jsem konstatoval, že není validní.

  • [27] dobře, ve srovnání se životopisem Blanky Matragi a kopáním do socdem od Miloše Zemana je tvoje kniha skvost. Tohle jsi chtěl slyšet?

  • rano som To docital, vdaka linearite pribehu to malo slusny spad, tesim sa na dalsiu knizku.