Radek Hulán updatoval systém i vzhled pro Marigolda a ihned jsem dostal řadu stížností. Sám považuji úpravy za vedoucí k lepšímu, i když chápu, že drobné problémy rozladí – a jsem rád, že je Radek provedl. Přesto mne Marigold začíná děsit.
Radek se příliš se vším patlá – když mu někde nesedí dva pixely, tak to neprohlásí za vlastnost, jako já, ale hodinku si s tím hraje, dokud nenajde nějaký hack, který CSS upraví. Nepřipustí, aby text barevně neladil. A co je hlavní, vyblbne se s JavaScriptem. Toho si všimnete na jeho webu, kde klikáním na různé nadpisy se rozbalují různé části webu.
Tento přístup má pro mne dvě nevýhody. Tak za prvé, JavaScriptu příliš nerozumím a ani nevěřím. Takže když je potřeba něco upravit například v diskusích, mám hrůzu do toho sáhnout, protože omylem zajedu do toho javascriptu, něco se pokazí a nefunguje to celé. A krom toho ani nevěřím tomu, že by sami uživatelé něco takového chtěli používat – uživatel je z narowband připojení vycepovaný, že kliknout na cokoliv znamená reload stránky a to že je zdlouhavá operace, takže radši nekliká na takovéhle serepetičky jen kvůli tomu, aby zjistil, že meníčko se fakt rozbalí bez reloadu stránky. Kdysi jsem na to nasadil měřič kliků a opravdu jsem záhy zjistil, že pokud jsou odkazy normálně vypsané na stránce, kliká na ně desetinásobek lidí oproti tomu, když jsou v důmyslném hierarchickém menu podporovaném JavaScriptem.
A v neposlední řadě se musím přiznat, že dokonalé weby mne děsí. Minulý týden jsem intenzivně procházel stránky firem, které dělají předokenní žaluzie. Na Seznamu mi pro Prahu vypadla hromada stránek. Dvě jsem vyřadil, protože stránky vypadaly odporně, dvě jsem vyřadil, protože stránky vypadaly až příliš dokonale. Proč mi vadí dokonalost? Jednoduše proto, že jsem se bál, že ty firmy budou na mne příliš drahé.
Problém je v tom, že velmi dobře vím, že 80% práce na webu stojí 20% nákladů a čím více se chcete blížit k dokonalosti a ke 100%, tím více musíte přihazovat na nákladech ze zbývajících 80ti procent. Jednoduchý a slušný firemní web vám udělá studentík za pětilitr. I takový studentík už ví, jak se ořezávají fotky, kde co poskládat a do dvou dnů máte v mailboxu slušný web. Když totéž zadáte profíkovi, dělá to čtrnáctero dní a dostanete dokonalý web. Všechno je lepší, je to prostě dokonalé – a padesátka opouští vaši kapsu, jen to hvízdne.
Druhý důvod, proč mi dokonalý web připadá divný, je to, že mi připadá příliš umělý, přiliš dokonalý a příliš tím i odlidštělý. Nejvíce mne to trkne na weblogu – jen málokdo umí zároveň velmi hezky psát o čemkoliv a ještě dělat dokonalý web. U Pixyho se vždy utěšuji tím, že ta fotka na jeho weblogu není jeho, protože když hezky píše a dělá dokonalé weby, musí to být už nutně ufon z Melmeku a nikoliv člověk. Však také většina hezkých weblogů je věnovaná tvorbě webu a píšou je lidé z oboru.
Mnohem více mne uklidní web, kde jasně vidím, že účel světí prostředky. Autor potřeboval něco plácnout do stránky, tak to tam narval, i když kódu stránky crčela krev ušima. Tehdy vidím, že s webem pracoval člověk z masa a kostí. Člověk, kterému se mohu odvážit napsat email a být si jist, že neskončím jako ufony unesená oběť v laboratoři na Melmeku, že na druhé straně sedí někdo, s kým se dá rozumně promluvit o ceně a termínu.
Dokonalé weby mne prostě děsí. Vás ne?
!++2++!
PS: Radek Hulán zpravidla moje prvky chaosu z Marigolda pečlivě odstraňuje a všechny moje nedokonalostní konstrukce přehládá do XHTML a CSS. Já vážně nejsem ufon z Melmeku. Tedy, alespoň myslím, že nejsem…
