Dneska Apple potvrdí, že jsme na konci intenzifikačního cyklu

Patrick Zandl · 5. červen 2017

Apple má dnes představovat své počítačové novinky a nové verze svých operačních systémů. Svět nedýchá, jenže když si nezaujatě přečtete, jaká jsou očekávání, nelze se zbavit dojmu, že už ani ta naše očekávání nejsou, co bývala.

Články, které putují po webech, se snaží naznačit, že mezi deseti nejvítanějšími funkcemi pro OS X má být lepší podpora night shift módu, tedy modrání obrazovky do tmy, zatímco pro iOS by se hodila lepší nabídka sdílení přes 3D Touch. WTF? To jsme ztratili i sny? Copak jediné, co čekáme za novinky od nejbohatší a údajně nejinovativnější firmy světa je modrající kravina a dopracování menu přes přítlak obrazovky? Copak největší hardwarový zázrak, který letos dostaneme, může být konečně neosekaný MacBook, který stojí za to si koupit?

Neříkám, že máme čekat trikodér nebo teleport vestavěný do nových macbooků. Na jednu stranu se jasně ukazuje, že zase už ani nevíme, co bychom měli čekat. Už ani "odborní novináři" nemají cit pro hranice a žádná očekávání nenastavují, asi proto, že už také žádná nemají nebo nedoufají. Nikdo nehoruje ani pro realističtější věci jako jsou skutečně funkční palivové články nebo alespoň použitelné bezdrátové dobíjení. Alespoň, že virtualizovanou laserovou klávesnici na seznamu požadavků už nahradilo rozpoznávání hlasu, teď ještě, kdyby se dalo používat běžně a standardně ve všech aplikacích a navíc s ruchem pozadí.

Jestliže (a zatím tomu zvěsti a úniky naznačují) dnes Apple nepředstaví (již potolikáté v řadě) žádnou zásadní inovaci, bude to jen další důkaz toho, že v inovačním cyklu této verze technického vývoje se blížíme konci. Limitům. Zobrazovací jednotky jsou na maximálním komfortu a jemnosti, už se soustředí na vyfikundace typu "bezrámečkovost". Hranice možností. Kde zůstaly skutečné třírozměrné displeje vytvářející prostor? A kde promítání na sítnici či přímé napojení do synapsí? V laboratořích?

Proč v laboratořích? Zatím jsou v tak raném stádiu, že z nich nemůže být prodejný produkt, který by obstál proti čtyřicet let staré diodové technologii, která je právě na vrcholu a obchodně nabízí nejlepší výtěžnost, zatímco prosazování nové technologie by chtělo vizi. A tak budeme dokolečka zlepšovat technologii, která se za chvíli začne ukazovat suboptimální, nenabízející žádný další prostor pro budoucnost, pro příští vjemy. Zoufale se to ukazuje u virtuální reality, kde největším kompromisem dneška je právě vestavěný displej a jeho nutnost a ještě víc zoufalé je, že si to ani neuvědomujeme a na rovinu neříkáme, protože nás nenapadá, že by to mohlo být jinak. Nebyl to jeden z šéftechniků Apple, kdo před pár měsíci prohlásil, že většinu inkrementální výpočetní kapacity mobilů v brzké době zkonzumuje algoritmus, který maže do VR brýlí z obličejů ostatních lidí VR brýle?

Intenzifikační cyklus technologií od jejich komercializace bývá dnes zhruba padesátiletý a zaměřuje se na to, vyextrahovat ze zajímavé technologie úplně všechno, vydřenit ji do mrtě inkrementálním vylepšováním do prodejního maxima. Dnes se v tomto cyklu dotáhly k dokonalosti objevy padesátých a šedesátých let, jako jsou lasery, tranzistory, diody a způsoby využití elektromagnetického vlnění, ze kterých se staly mikrovlnné trouby a moderní digitální vysokofrekvenční technologie. A pak nic.
Otázka zní, co bude dál. Potřebujeme další vlnu, aby se naše děti mohly vézt na bohatství naší imaginace tak, jako my se vezeme na dědictví imaginace předků. Otevřete laboratoře a šokujte mě, že neumíme jenom odstranit rámeček z LED displeje nebo přidat funkci kontextové volby při zvýšeném tlaku na displej...

Prosím, Time, dnes je to na tobě, přesvědčit nás, že evoluce nezamrzla. Alespoň ten AI čip …

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook