Dědictví aneb …

Ten film jste asi viděli – Bolek Polívka zdědil miliony a užíval si jich opravdu důstojně. Nemám to štěstí, co Bolek Polívka a když mi někdo nahoře psal scénář k životu, moje Dědictví by také vydalo na celovečerák, ale nevím, zda tak vtipný. Možná je chyba v obsazení 🙂


Před lety zemřela v požehnaných letech moje prababička, skvělá a moudrá to žena. A svému pravnoučkovi (to jsem jako já) odkázala zrestituovaný pozemek. Nyní se ve filmech dává scéna u advokáta, jak se rodina rozdělí na několik klanů a vzájemně se napadají o neplatnost závěti a škudlí se o majetek. Ne tak v tomto případě, se strejdou Radimem jsme u advokáta způsobně seděli, já jsem shrábl polnosti, Radim majetek movitý, v tomto případě svršky a akcie za deset tisíc z kuponové privatizace. Rozkol v rodině se nekonal.


Takže jsem majitel velkopozemků. Přímo latifundista, kulak. Deset hektarů není na jednu stranu moc, ale už je to slušný kus pole. Jenže zatímco ostatní lidé, které znám, dědí pozemek v Praze, já ten svůj mám v Holotíně a mohu vás ujistit, že nomen je v tomto případě omen. Z Holotína je do Prahy dvouhodina ostré jízdy, k nejbližšímu městu je to také kus cesty a není se čemu divit, že moje pozemky mají solidní odhadní cenu zhruba pětikorunu za metr. Zaplacení všech daní a poplatků se do té ceny započítávat nedá, ujišťuji vás, že dědit v téhle republice je spíše za trest…


Minulý víkend, když jsme s Ditou jeli od rodičů z Pardubic, jsme se v Holotíně stavili, abych viděl své latifundie v praxi a rozmyslel si, zda na nich postavím benzinku nebo skládku jaderného odpadu. Lán pole byl vzorně zorán, jak to tak vypadá, nějaký zemědělec si s tím nedělal štráchy a hospodaří. Hned vedle se nenápadný plůtek čísi zahrady zakusuje dobrých deset metrů do mého pozemku a aby toho nebylo dost, na tom zbytku si někdo vysázel mladý (a pěkně odfláknutý) sad a jsou tam ještě stopy po bramborách, které si sázel na zbytku pozemku.


Takže ještě ke všemu teď budu muset hledat lidi, kteří si na mém hospodaří a objasňovat jim, že hospodařit na cizím se jaksi nemá. Předpokládám, že u toho budu chápán jako dacan z prahýýý 🙁


Tady někde by mohl končit scénář prvního dílu mého velkofilmu Dědictví. Už by se dalo jen dodat No tak kurva hoši, guten tág.


Nedá mi, abych nevzpomněl poučnou historku, kterak se Rottschild stal miliardářem. Když bylo malému Rottschildovi deset let, koupil si za jeden peny jablko. To naleštil cípem své jediné košile a za dva peny ho prodal. Koupil si další dvě jablka, znovu je naleštil a zase prodal po dvou peny. A takhle to dělal celý den až do večera a to už měl solidní kupičku peny. Přišel domů a tam mu řekli, že umřela jeho tetička a on zdědil obrovské jmění …


PS: bude tam skládka jaderného odpadu, už jsem se rozhodl…

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 1,00)
Loading...