Budoucnost mobilů: zobrazovací zařízení nejsou jen displeje

Tomi Ahonen se ve své predikci budoucnosti mobilů vůbec nezdržoval tím, že by se snažil objasnit, JAK konkrétně budou překonána současná omezení vstupně výstupních zařízení. Jistě, on jako analytik a s příspěvkem určeným spíše k zamyšlení a pobavení, než jasné narýsování cesty, si to může dovolit, ostatně může abstrahovat a může také předpokládat, že není podstatné JAK, ale ŽE si nějak poradíme.

Jenže jak si poradíme? Omezení vstupně výstupních zařízení a napájení jsou dnes tím nejvíce limitujícím faktorem, ačkoliv od velikosti elektroniky v zrnku rýže jsme za komerčně přijatelných podmínek také daleko, ta je již ale myslitelná.

Prvotní problém je se zobrazovacím zařízením. Dnes si umíme jeho miniaturizaci představit do určité míry – přechodem z CRT monitorů na LCD se podstatně snížil třetí rozměr, s CRT by nebyly mobily vůbec použitelné. Jenže pořád nám zůstávají dva rozměry, výška a šířka, které definují velikost displeje a tím i jeho poměr mezi přenositelností a použitelností. Výrobcům mobilů zatím zůstává balancovat na vyvážení těchto poměrů, tedy nacpat co největší displej do co nejmenšího mobilu se zachováním klávesnice. Dosud největším pokrokem v tomto směru jsou véčka a slide telefony, které snižují nutnou výšku na polovinu tím, že klávesnice se zasune nebo přehne pod displej. Jenže to není žádná revoluce.

Head Mount Display, HMD

Microoptical SV-6

Řešení je zatím pár v dohledu. Komerčně nejdostupněji vypadají displeje v brýlých, tedy něco na způsob HUD – nazývají se Head Mount Display, HMD. V brýlích je vestavěný displej a jeho kontrast i zaostření je seřízeno tak, abyste nemuseli ostřit na předmět ve vzdálenosti pěti cm od očí, ale aby to vypadalo zhruba jako slušná devatenáctka ve vzdálenosti metru od vaší hlavy. Jsou tu drobné technické problémy – především v tom, že z takového pokoukání lidi za chvíli bolí hlava a pokud ne, pak je to drahá technologie.

Druhou variantou (to je to, co je na obrázku) je displej předsazený před brýle nebo mini projektůrek.

Mrkněte se, co vyrábí firma MicroOptical (jejich SV-6 je vpravo, dole je výrobek Olympusu).


Tohle je HMD od firmy Olympus

Cena by ovšem mohla spadnout a proskakují povídačky, že displej v brýlích by ráda vyzkoušela pro své telefony Motorola. Bohužel to nebude žádná bezdrátová hračka, na telefon se připojí přes systémový konektor. Třeba je to fáma, ale podobná cesta tu jednou bude – takové výrobky jsou již na trhu k sehnání. Hromada popisů a odkazů k HMD zde.

VRT, Virtual Retinal Display

Podobnou variantou je VRT, Virtual Retinal Display, kde „displej“ se vytváří kresbou laserem přímo na sítnici. Osobně jsem na oči háklivý a ani na tohle jsem neměl chuť to otestovat, ale projděte si web Microvision, zaujme vás to. Na obrázku je Nomad, jejich VRT pro průmyslové aplikace, mají i vojenskou verzi a ta pro běžné uživatele se také časem objeví…


Nomad VRT

EUD, Eye-Up Display

Ještě dál jdou přímo EUD, Eye-Up Display (či též eye-up floating display), tedy zobrazování přímo před očima. To má podobu kontaktních čoček, v nichž je vestavěný displej podobný, jako u brýlí, samozřejmě menší a koncentrovanější a patřičně dražší. Signál se do čoček dostává světlovodem nebo supratenkým kabílkem, čočky se ale nedoporučuje vytahávat za tento kabílek z oka, mohlo by se to utrhnout. Viděl jsem je v jedné laboratoři, bohužel nejsem sto čočky používat, takže jsem je nevyzkoušel, ale člověk, který je zkoušel, tím byl nadšen. Bohužel šlo o prototypy pro vojenské jednotky a armáda (americká) je odmítla koupit s tím, že i na ni je to moc drahé a že mají ještě pracovat na minimalizaci nákladů. Jak by ne, jedna čočka stála zhruba dvěstě tisíc dolarů a většina výzkumů v tomto ohledu běží výhradně pro armádní potřeby.

Kromě toho jsou tu také zlepšení stávajících technologií, které zveme zatím souhrně LCD. Jenže to není LCD, ale i OLED (to už je na trhu) nebo také nově Polymer Light Emitting Diodes (PLED) a další.

Free Space Display

IO2 Heliodisplay

Poslední kategorií jsou plně 3D displeje vykreslované do volného prostoru, někdy se jim také říká Free-Space Display, jeden z průkopníků IO2 Technology je také nazývá heliodisplay (obrázek vpravo), ale má to jako ochranou známku, tak se to asi nechytí. V tomhle případě jsou do prostoru vykreslovány požadované obrazce, ty se prostě vznáší ve vzduchu. Nejde při tom o to, že by tyto obrazce mohly být vnímány prostorově, když se na ně díváte z boku, tak prostě prostorové nejsou. Jenže když se na ně díváte ze předu, tak je vidíte zhruba tak, jako na displeji počítače.

Zatím jsou to veliké krabice připomínající tiskárny, jenže technologie jde rychle dopředu a za deset-dvacet let mohou mít velikost krabičky od sirek, mohou být vestavěné opravdu do mobilního telefonu a stiskem tlačítka udělat z maličkého mobilu stejně pohodlné zařízení a vyřešit řadu dalších problémů. Tím největším a společným problémem všech podobných zařízení je potřeba světelnosti pro dostatečný kontrast.

Další cestou je elektronický papír, e-paper. Ten má samozřejmě rozměrové nevýhody, ale již dnes se projektují verze e-papíru, které jsou schopné zjistit, jak jsou zmačkané a zmuchlané a podle toho přizpůsobit obraz tak, aby jste jej viděli jako na rovné ploše. Osobně to ale jako cestu pro mobily nevidím, je to spíše pro přenos více statických informací. Na obrázku je zatím první dostupný epapír bez této prostorové vazby. Výrobcem je japonské Fujitsu (které mimochodem postavilo a začíná vyrábět i první 3D displeje, které jsou schopné zobrazit 3D předměty bez speciálních brýlí.

epapír

Zvláštní sekcí vývoje je pak napojení výstupu z počítače na lidskou nervovou soustavu a generování obrazu takto. Ačkoliv výzkumy probíhají a do jisté míry jsou vědci schopni číst jednoduché impulsy a generovat je, na nahrazení a doplnění zraku to zatím nestačí.

Nicméně, nové perspektivní cesty jsou známy a jde jen o to, jak rychle se jimi podaří přejít k uspokojivým výsledkům. Od první černobílé televize k té dnešní to přeci jen také pár let trvalo.

Poznámka na závěr: nejsem specialista optik, proto se radši nepouštím do hlubšího vysvětlování principů, abych nenasekal chyby. Googlujte, projděte si odkazy. Chci jen ukázat, že existují cesty, jak obejít problémy s rozměry dnešních displejů. Většina těchto zařízení se nepropaguje v tisku, takže se o nich běžně nedozvídáme, ale na různých výzkumných fórech a projekt-reportech jsou k nalezení. Proč se o nich nepíše třeba u nás v časopisech, netuším. V zahraničí o nich semo tamo něco vyjde. Možná je to tím, že vás to prostě nezajímá.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

10 komentářů

  • No, jestli máš na mysli ty tištěné časopisy, tak takovéto věci vycházejí tak maximálně ve Science, 100+1, nebo Svět 2000, nebo jaxetomenuje. Ale v online časopisech se objevují, např:
    e-paper od fujitsu: http://www.cdr.cz/a/14693
    polymerový displej od Philipsu: http://www.cdr.cz/a/14860
    duální LCD od Sharpu: http://www.cdr.cz/a/14719
    hodinky z e-papíru: http://www.cdr.cz/a/13897
    e-papir od Sony v prodeji: http://www.cdr.cz/a/7795
    3D LCD od Sharpu: http://www.cdr.cz/a/10902 (rok stará záležitost a imho Sharp byl první)
    3D displej od Toshiby: http://www.cdr.cz/a/13869
    displej na čelním skle auta: http://www.cdr.cz/a/13447
    o promítání na sítnici: http://www.cdr.cz/a/2043
    počítač do kapsy a na hlavu: http://www.cdr.cz/a/1723
    a ještě z trošku jiného soudku 3D tiskárna: http://www.cdr.cz/a/5944

    Takže já bych řekl, že to možná není o tom, že by tady nikdo o takových věcech nepsal, ale o tom, jaké časopisy člověk čte 😉

  • 1. V článku je zmíněno pouze jedno omezení – výstupní zařízení.
    2. Jako nejmenší problém bych viděl vstupní zařízení, pokud by k mobilu (PDA) šla připojit externí velká počítačová klávesnice (zdůrazňuji normální počítačová za stovku, ne speciální přílušenství za tisíce (co na tom proboha může být tak drahé?)). Co se týká hlasového vstupu, umím se představit, že by byl použit jako doplňková metoda, ale ne hlavní a jediná.
    3. Baterie – dost problém. Léta už jsou slibovány revoluční palivové články – a stále nejsou a asi dlouho v mobilech (PDA) nebudou (pokud tedy nebudeme k mobilu velikosti rýžového zrnka tahat baterii na zádech:-)

  • [3] no já doufám, že palivové články jen tak v mobilech nebudou – raději budu mít mobil o 10g těžší a každý týden nabíjet, než abych do něj musel jednou za měsíc kupovat nějakou patronu

  • mezi nama, vy si dokazete predstavit, ze vam nekdo voperuje neco do hlavy??? premysleli jste nad tim, ze kazda technologie je poruchova? a vy budete mit v hlave nejakou siliconovou sracku, ktera se kazdou chvili resetuje a pod?
    ja bych zustal u vnejsich systemu, napojovani na nervy mi nejde pod nos

  • U toho e-papíru mám představu (sen 🙂 takové vysunovací nebo skládaci roletky (velký display) doplněný menším klasičtějším "stavovým" displayem (jako má třeba Nokia communicator vnější a vnitřní display).

    Představuji si zařízení rozměru (šířky) komunikátoru (kvůli velikosti klávesnice) ze kterého by šel vysunout display o délce (výšce) patnácti dvaceti cm. Klidně z pomalého e-papíru (refresh jednou-dvakrát za vteřinu – ono to tak rychle reaguje i dneska 🙂

  • [3] K nekterym PDA se da pripjit bezna USB klavesnice (pres redukci nebo USB hub). Kolega tak pise na svem Sharp Zauru C6000.
    ast