Arnie Guvernátorem – to už je solidní politická deziluze!

Arnold Schwarzenegger zvolen guvernátorem Kalifornie. Jak se mohlo stát, že vyhrál herec nad politiky? Čekají podobné dramatické změny i nás?

Titulní stránky novin včera plnila zpráva hlásající příchod hollywoodské hvězdy Arnolda Schwarzeneggera do její nové role. Legenda akčních hrdinů byla zvolena téměř polovinou kaliforňanů guvernérem tohoto nejbohatšího státu Ameriky (a jak málokteré noviny zapomenou připomenout, sedmého nejbohatšího státu světa). Milan Vodička v MF Včera překřtil Arnieho na Guvernátora.


Nadcházející vláda Guvernátora přinesla novinovým komentátorům mnoho prostoru pro zamyšlení a já nevynechám tučnou příležitost připomenout, že nejde o americký úlet, zvolit si do čela státu svalovce bez jasného politického programu. Jde o trend zahrnující Evropu i nás a hrozící mnohem většími problémy a extrémy, než je Arnie v čele Kalifornie.


Kdo četl rozhovory a politické materiály Guvernátora, kroutí hlavou nad tím, jak ho tak bohatá země tak suverénně mohla zvolit. Schwarzenegger nehlásal jasný politický program, ale změnu. Neřekl, že na zdravotnictví dá o miliardu více, ale jen to, že ho bude dělat jinak. A Kalifornie, která zažila už všechny druhy politické konkrétnosti snad vyjma komunismu a militantního fašismu, na to slyší. V jednom projevu to přímo stálo „budu konat srdcem pro tuhle zemi“. Hitler to v roce 1933 říkal v projevu před říšským sněmem úplně stejně. A podobné byly i podmínky zvolení obou pánů: hromadná politická deziluze, beznaděj z toho, že nikdo z politiků není ochoten udělat něco pro stát a ne jen pro sebe. Kalifornie má narozdíl od Německa to štěstí, že nezvolila do svého čela šílence hlásajícího lebensraum.


Koho budeme volit my ve volbách? Je tu ještě nějaká politická strana, která nemá dlouhodobě máslo na hlavě a které by mnoho lidí netoužilo na to máslo přisypat i peří? Dlouhodobě zdiskreditované komunisty, ODS a ČSSD rozdávající prebendy a tolerující (a mnoho lidí by řeklo přímo organizující) korupci? Unie svobody přezdívané nohsled mocnějšího, která není schopna akce a svojí připosraností drží u moci vládu národní beznaděje? Lidovce, o nichž lze říct totéž? Tak koho?


To je správná otázka. V zemi, která potřebuje vykydat jako Augiášův chlév, se bohužel bájný Héraklés hledá špatně. Standardní politika obnáší nesplněné sliby, strach před nepopulárními ale nutnými kroky, všeudepřítomnou korupci, pokles ekonomiky, zvýšenou nezaměstnanost a problémy všude, kam se člověk podívá.


Takové chvíle přinášejí radikalizaci názorů. Napadne to snad každého: Proč by neměl ten, kdo okradl stát, dostat provaz? Proč by Lizner neměl nastoupit před popravčí četu? Nebo Železný? Proč ne Kožený? Jeden takový příklad by poučil ostatní! A když ne, tak další, nebo desátý či stý! A proč by Kavan za tu luxusní representaci republiky neměl putovat rovnou do basy a shnít tam? Všichni přeci vědí, že je to kus svině, která si to zaslouží!


Taková úvaha zní lákavě. Má své nevýhody – především pro soud důkazy proti všem těm o nichž „se to ví“ nepostačují k tomu, aby všechny ty podezřelé dostatečně tvrdě odsoudili. I tomu se dá pomoci: zrušit nezávislost soudů a prostě jim to nařídit. Kdo to nařídí? Ten spravedlivý, skvělý člověk, kterého jsme už znechuceni politikou nakonec zvolili do čela země. Člověk z lidu, ne zkorumpovaný politik ale náš Miláček, náš Vůdce…


Podobné úvahy a procesy byly u zrodu všech diktatoru, včetně těch nejdrsnějších. Tolik omílaného Hitlera si svobodně zvolilo celé Německo za svého vůdce, zatímco Stalina si mohl vybrat jen málokdo.


Tak dlouho se nám mohlo zdát, že pád do diktatury je u nás naprosto vyloučený, že my bychom toho svého Hitlera odhalili a spláchli. U modrookého Sládka jsme se utěžovali vlastní prozíravostí a tím, jak jsme ho odhalili. Jenže toho nového vůdce, který se někde rodí a jemuž za pár let z čistého zoufalství a politické beznaděje odevzdá polovina národa svoje hlasy, toho ještě neznáme. A přitom tu někde je. Dějiny ho vždycky někde najdou v takové době, snad jen si chvíli počkají na to, až celá generace zjistí, že její důchody stačí na suchou skývu chleba a další generace bude slova úplatek, poplatek a pokuta považovat za synonymum.


Nejsem zastánce názoru, že zemí by měly táhnout kožené holínky a hnědé košile. Jenže už před třemi lety jsem do svojí recenze na Mein Kampf napsal: „Hitlerův pesimismus vůči parlamentní demokracii by měl být jistým mementem i pro nás. Je nepopiratelné, že s podobnou beznadějí, jako tehdy Hitler, hledí k politické situaci ve státě i mnoho Čechů. Politikaření a bezzubé parlamentní půtky lidí, kteří do věci vidí jen velmi málo, neustále nikým neřešené aféry typu štiřínského vyděračství nebo financování ODS jsou pro mnoho lidí neklamnou známkou toho, že parlamentnědemokratické dění je zcela odtrženo od potřeb obyvatelstva. To, co Václav Havel v ČR nazval „blbou náladou“, představovalo ve Výmarské republice podhoubí pro přijetí Hitlerovy NSDAP a v Rakousku dokonce pak radostné uvítání anšlusu.“


Zvolení Arnieho guvernérem Kalifornie je něco jako potvrzení konce smysluplnosti demokracie. A nejhorší na tom je, že se nedá říct, že by to bylo špatně. Jen je předznamenáním konce jedné etapy a začátku etapy další. A něco podobného v průběhu dalšího desetiletí čeká i nás.


 



 

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím nehodnoceno)
Loading...