Agent 067

Patrick Zandl · 2. prosinec 2013

Když jsem odcházel z Lupy, řada lidí téměř automaticky předpokládala, že moje další štace budou zase nějaká ta média. Nabízelo se to, je to něco, co dělám rád a s čím mám nějakou tu zkušenost a kde doba změn nutí ledaskoho k experimentům a najmutí si člověka, o němž je souzeno, že tomu rozumí. A tak se skutečně sešlo pár nabídek, některé i velmi hezké jak po stránce obsahu práce, tak po stránce příjmů.

Všude jsem se nakonec slušně omluvil a nešel jsem do toho. Situaci mi ulehčilo i Aktuálně, které napsalo tak kulantně formulovaný článek, že se z něj dalo usoudit, že jsem nastoupil právě tam a tím pominula potřeba cokoliv vysvětlovat. I když poslední dobou se mne dost lidí soustrastně ptá, zda už mne Bakala také vyrazil. Nevyrazil.

Důvod, proč jsem dal přednost vlastnímu podnikání a založil s Pavlem firmu v odvětví, které dnes obecně nepovažují lidé za podnikání přející, je vlastně prostý. Instinktivně jsem cítil, že média se řítí do problémů a doba, kdy se v nich dalo slušně uživit a ještě udělat kus práce, je ta tam. Jistě, mohl bych "restrukturalizovat", nastoupit někam jako vyhazovač, jenže já radši rodím, než pohřbívám. A porodů, které vypadají nadějně, bylo mezi pozvánkami málo. Když jsem si teď, po více jak roce procházel všechny ty nabídky, zjistil jsem, že instinkt mne nezklamal. Až na čestné výjimky by šlo o spolu/práce, které by právě končily rozlučkou, ekonomickými nebo morálními dilematy a kompromisy, ke kterým jsem nedospěl.

Čímž se obloukem dostávám k možnosti vytvořit si médium vlastní. Ještě před pár lety se mi zdálo, že je vhodná příležitost k další vlně konsolidace, jenže tu pak provedla Mladá Fronta a další vlna by byla komplikovaná a i inzertně o dost méně zajímavá. Navíc peníze z inzerce už dávno nepatří mezi jednoduché a upřímně: pokud nemáte v týmu někoho, kdo inzerci pořádně umí, je lepší se do toho nemotat. Mám, pravda, jednu firmu, kde provozujeme řadu digitálních médií, ale výnosy z nich neproudí inzercí. Dělat novináře a dělat obchodníka, je setsakra rozdíl. Druhá vlna konsolidace mi sice v hlavě ležela dlouho, ale když jsem vzal do ruky kalkulačku, zjistil jsem, že by byla asi tak výnosná, jako kdybych si udělal další eshop (což, jak vím ze zkušenosti, nechci) a za podstatně více práce.

A tím se obloukem vracím k Petru Koubskému a jeho novému médiu 067. Vezměme si do ruky kalkulačku. Tři pořádné články za dva týdny, to je fulltime režim (je k tomu něco marketingu, něco programování, úřadování atd) jednoho člověka. Aby to mělo smysl, měl by to být ekvivalent práce, na jakou by Petr dosáhl, dovolte mi od stolu říci že milion korun ročně (nezapomínejme, že část sežerou daně, nájmy, vývoj, overhead kolem firmy), aby to nebyla vysloveně low-cost záležitost a i uživatel měl profi dojem.

Při 900 Kč ročního předplatného nám dává 1111 předplatitelů, kteří jsou potřeba. To na první pohled není moc. Insider patřící pod Aktuálně za rok nasbíral 1400 předplatitelů. Měl více tarifů, více klientských možností (mobilní klienti a tak). A fungoval na trhu, kde je fest konkurence, tedy politické zpravodajství. A taky větší zásah, teoreticky.

067 vstoupilo na trh inteligentního čtení o techno-společnosti, kde kromě anglického Wired v češtině nic není (to není vtip!). Média IDG jsou mrtvoly, Chip a PC Extra či jak se to jmenuje, sem rozhodně nemíří. 067 je zaštítěno jménem Petra Koubského, který v tomto žánru publicistiky patří ke špičce a k těm lidem, kteří jsou schopni přitáhnout další jména, neb s každým vyjde. Pokud si chcete odpočinout od Dana Dočekala na Lupě, nebudete mít mnoho jiných možností, po čem sáhnout.

Záleží samozřejmě na tématech. První číslo by mě nepřesvědčilo, že jde o čtení pro mne. Úvodník Petra Koubského přináší zajímavé postřehy a paraboly, jenže je to úvodník. Článek o čučení na letadla je pro mne hobby článek o "fenoménu", který znám a který mne jako "fenomén" nezajímá. A do čísel za "fenoménem" nás nahlédnout nenechá, což by mne už zase zajímalo. Jakkoliv je hezky zpracovaný, je to jen stoplusjedna zahraniční zajímavost. Do třetice Kašpárkův slovník nových interesantních pojmů je taková všehochuť, sice čtivá, ale nic, z čeho bych měl dojem ponoru do hloubky, jen vkusně sestavené inteligentní výplně. K tomu se ve Wired také používá, na leitmotiv magazínu je to málo.

Všeho všudy, když odečtu úvodník a výplň, zbyl mi jeden hobby článek o hobby, jemuž neholduju. Nic, co by se mi protínalo do businessu, co by mi otevíralo nové světy a kladlo hlubší souvislosti či nároky na mne jako čtenáře. A smůla je, že jako řada náročných čtenářů si nemohu dovolit na takové hobby články utrácet svůj čas. Kdyby mne pán ponořil do světa sledování letadel s čísly návštěvností webů, sledování letadel miliardářů či výhledů na pracovní místa a netradiční morální/ekonomická dilemata, bylo by to něco jiného. Ačkoliv bych v tom podnikat nechtěl, byl by to pro mne zajímavý zvonek.

Z jednoho čísla zdarma neradno dělat hlubší závěry, zejména, když se pohybujeme na ledě přetvářejícího se mediálního průmyslu. Zjevně si i Petr Koubský uvědomuje, že to chce onu pověstnou "one more thing" - jíž je v tomto případě Zeď po způsobu Milionové homepage s logy předplatitelů. A jistě budou další "one more", pokud a kam peníze dovolí.

Vypočítat, zda se 067 zaplatí, dopředu nejde, to je ta pointa pointa podnikání. Ale lze odhadnout trend. V lepším případě ano, zaplatí se a nebude jej autor dotovat svou prací. V nejlepším vznikne nový magazín, který se v průběhu deseti let etabluje a bude i něco vydělávat. Na víc současná česká mediální scéna v rozvratové krizi a bez prostředků i agresivního přístupu nemá.

A to je nakonec důvod, proč jsem od novinařiny zase odešel. Je tu jen velmi málo prostoru na to, slušně se tu uživit. To je první vada. A prestiž novinářského povolání klesla tak hluboko, že i při smalltalku v taxíku na otázku, co dělám, radši říkám, že prodávám smaltované hrnce důchodcům. Vzbuzuje to pozitivnější emoce.

Bylo by na dlouho říkat, proč to tak je, šetření v médiích a protiútok politků i ne-profi (čili czech-like) píáristů by v tom hrálo prim. Za téhle situace ztratíme celou řadu novinářů, kteří prostě rodinu z platu neuživí, už nepomůže ani vedlejšák po večerech a do toho se přidává otázka po smyslu toho, co děláme. Všimněte si při té příležitosti, kam odcházejí lidé z redakcí, kde se nyní láme chleba (a uhlí). Zhusta mimo branži. A to je průser. Zvyšuje se počet pendlerů, externistů. To znamená nestabilitu na obou stranách a zejména názorovou pružnost. To, že dobrá novinařina výrazně vymizela, je fakt, který známe. Teď se k tomu dozvídáme, že se nemá odkud objevit, zrestituovat. Snad za dvacet let, při příští generační obměně, až dorostou noví novináři, kteří se řemeslu přiučí v cizině a vrátí se sem dojati zájmem o ně a jejich celospolečenskou potřebností.

Z počinu 067 se tak stává spíše spasitelské dílo, spasitelské v jiné rovině, než babišovská United Media. Spasitelské zdola, vědomím toho, že když chce člověk dělat něco pořádně, nezbývá mu v tom bordelu nic lepšího, než to udělat sám a strhávat příkladem, ne kecáním o tom, jak se to jinde dělá špatně. Proto je dobré tomuto počinu držet palce (když už jsem sám na to neměl koule). Aby devětapadesát padlých po Jamesi Bondovi nebylo obětováno zbytečně.

Jednoduché to nebude na žádné straně. Kvalitní média se prosazují pomalu proti implicitní nedůvěře, čtenáři si cestu hledají také pomalu, protože velká reklama je znechucuje, malá nezasáhne. Drží palce oběma stranám.

Sám jsem zbaběle z barikády slez a našel si jinou. Rozhodně ne jednodušší, protože jestli si myslíte, že v energetice jde něco jednoduše, tak to byste tu ještě všech deset oblízli na RRTV. Ale novou, jinou, s větší možností revoluce, většími prohrami i zisky.

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook