Devět minut do tmy: blackout na časové ose

Formálně označuje zpráva za „point of no return" ruční vypnutí V208 v 11:59:44 — ve stromu příčin je explicitně vyznačeno jako lidské rozhodnutí. Od té chvíle běžela čistá automatika: za 3 sekundy nadproudová ochrana (2 880 A / 3 s) vypnula spínač přípojnic v Krasíkově, o 73 ms později distanční ochrana transformátor T401 — a ostrov s deficitem 1 800 MW se při RoCoF 3,5 Hz/s zhroutil za 780 ms. Tam už žádný člověk zasáhnout nemohl; frekvenční odlehčování stihlo jen dva stupně.

Fyzikálně se ale okno zavíralo už od 11:52. Soustava tehdy přestala být bezpečná i v N-0 (stav nouze podle SOGL) a V208 nebylo vůbec přetížitelné — dynamický limit 724 A, teklo přes 900 A. Bez zásahu by vedení dřív nebo později selhalo samo, jen destruktivně a s horší obnovou. Dispečer vypnutím určil čas a způsob, ne výsledek.

Mezi 11:52 a 11:59 byl tedy rozpad podmíněně neodvratný: odvratitelný jen nástrojem na rychlé snížení deficitu — a ten Česko nemělo. Navýšení výroby nebylo dostupné kvůli stavu bloků, navýšení distribuovaných zdrojů bylo technicky nemožné a odepínání zátěže právně zamčené za stavem nouze (desítky minut). Prakticky byl tedy rozpad neodvratný zhruba od 11:55, kdy dispečink ověřil, že žádný z rychlých nástrojů není k dispozici.