Marigold.cz » Foodnáckové čili cesta ode zdi ke zdi
    FotonMag.cz         Chronomag.cz         Energomonitor.cz    

Moje kniha Husákův děda

Podrobnější informace o mojí povídkové knize Husákův děda najdete zde.

Foodnáckové čili cesta ode zdi ke zdi

28.8.2013

Rasismus, čili terapie formou dojmu nadřazenosti funguje i v intelektuálním prostředí. Tedy tam, kde se zpravidla nehodí vyjadřovat se k tomu, že „nic proti cigánům nemáte, ale všichni víme, jak to je“. Jen má zakořeněná netolerance zákeřejnější formy. Například foodnáckovství.

Vlna zájmu o jídlo běží v čechách už tak půl desetiletí. Dříve chvályhodná obnova zdravých stravovacích návyků, odbourání socialistického šlendriánu, který nezlikvidovala ani (či spíše natož) malá privatizace, se bohužel zvrhává na druhou stranu. Tedy do napadání těch, kteří nepodléhají aktuálnímu trendu běhu k druhé zdi.

Dobře je to vidět na kávě a kávové kultuře. Ještě před pěti lety bylo vrcholem tuzemské kávy segafredo a český turek s mlíčkem ve skle byl takový slušný standard, podstandard byly polské polorozpustné směsi, u nichž nebylo zřejmé, zda blemtavá zrníčka měla evokovat dojem mleté kávy, nebo šlo prostě jen o nerozpustné pojivo. Starbucks jsme znali z akčních filmů, espresso z romantických a tureckou kávu od Kary ben Nemsího při toulkách divokým Kurdistánem.

Je logické, že pár lidem se z toho zdvihal kotel. Někteří z nich, jako třeba já, situaci řešili privátně – koupili si nějaký přístroj z ciziny a kávu si rovněž vozili z ciziny. Jiní se rozhodli, že je to prostor pro vstup na trh a začali s tím dělat něco veřejně. Pražili kafe tak, jak se má, otevírali echtovní kavárny na různý způsob. A za posledních pět let šla opravdu česká kavárenská scéna neuvěřitelně nahoru.

Po průkopnících přišli agilní následovači. To jsou ti, co se o nich občas říká, že poturčenec horší turka (a tím se nemyslí kafe). Někteří následovači měli prostou radost z kávy jako zvládnutého řemesla, jiní v tom viděli umění a ti poslední náboženství. Zatímco první dvě skupiny jsou vcelku tolerantní, ta poslední dává zahulit. Ještě před dvěmi lety neznala rozdíl mezi robustou a arabikou, ale teď jsou připraveni mi do komentárů napsat, že co tenhle může vědět o kávě, když ani nepobral, že arabica se píše vždycky jen s C. A že chodit do starbaxu je fujtaxl. Slazená voda.

Dva příklady: sedím si tak v jedné té „echtovní“ pražské kavárně, kde jedině jednodruhová káva od těch nejlepších, proškolená baristka, které to odsejpá a zjevně to nedělá proto, že ji v Tesku nevzali na kasu. Sedím kousek od pultu, takže se nedá přeslechnout rozhovor. Doráží pár, mladý muž zřejmě chce dělat dojem – a protože podnik není v Karlíně, nemohl ho udělat tím, že by venku na celý náměstí zařval „černý huby, kde jste“ (a to už jsme si vysvětlili, že se v některých kruzích nenosí). Takže alespoň skrze baristku v kavárně. Čumí na vystavený zrnka kávy a odborně praví, že jsou světlý. Baristka jemně upozorňuje, že to se tak dělá. Mladík oponuje, že to znamená, že jsou nedopražený a že by měly být pořádně tmavý. Baristka zjevně přemýšlí, zda má povyprávět o tom, že kvalitní zrnka se nemusí přepražit, aby se srovnaly odchylky a že světlejší pražení je naopak v tomto případě při vyrovnané barvě známka kvality. Pak jí patrně dochází, že ukázka moudra není ani tak určena jí, jako té slečně a situaci urovnává nějakými neutrálními výroky.

Druhý for v jiné (už podstatně méně proslulé, leč skvělé) kavárně. Pán si chce koupit kávu s sebou a zjistí z popisku, že je to stoprocentní arabika. I upozorní baristu, že pořádná espresso směs by měla mít přídavek robusty, aby se udělala pořádně pěna. Vzniká neproduktivní rozhovor, kdy barista oponuje, že čerstvá a dobře zpracovaná arabika taky udělá fajnovou pěnu, zatímco pán to označuje za mýtus. Nevede to k ničemu: k mému překvapení si pán beztak bere sáček kávy, místo aby ten hnus štítivě od sebe odstrčil.

Dlužno dodat, že pravdu měl v obou případech (a asi nepříliš překvapivě) barista – v tom druhém snad s výhradou, že někteří míchači kávy opravdu kvůli chuti přidávají robustu – jenže to je věc chuti a receptury. A samozřejmě, velkopražírny přidávají robustu proto, aby ve směsi vůbec pěna byla, protože nekvalitní arabika ji holt neudělá.

Káva – podobně jako řada dalších problémů – není věc zas tak jednoduchá, jak se na první pohled a po pročetení článku v lifestylovém časopisu může zdát. Řada lidí si už podobně jako já, prošla dlouhou cestu od zeleného a modrého Jákobse, přes koriandr a džezvu, až po různé formy espressa. Je pak těžké vynucovat si něco jako jedinou přípustnou úpravu kávy a tvářit se přitom povýšeně a jako expert, zejména, když narážíte na rozsáhlejší zkušenosti. A jsem na rozpacích, zda to zafunguje v případě, kdy stejně tvrdě dotyčný nastoupí na obsluhu motýlku, v němž servírka kromě roznosu stovky obědových jídel ještě imituje baristku.

Abyste mi dobře rozuměli, neprotestuju proti snaze kaváren zvyšovat kvalitu kávy. Toho jsem dalek. Neprotestuju proti snahám zvyšovat povědomí o tom, jak připravovat dobrou kávu na nejrůznější způsoby. Ale míchne mne vnucování a vynucování toho jediného způsobu a pohrdání způsoby jinými. Zejména tam, kde to není podloženo znalostí, ale jen zběžným přičichnutím k tématu.

Nakonec, to je taky ten důvod, proč bych si nedovolil se s baristou dohadovat o způsobu pražení kávy. Předpokládám automaticky, že o tom bude vědět více, než já. Což nezastírá fakt, že mi to u něj nemusí chutnat, jenže pak zahlasuji nohama – leda by to bylo flagrantní porušení „žánru“, chyba v technologickém postupu přípravy danné varianty kávového nápoje. Tvrdit mu, že jsem hogofogo znalec kafe jen proto, že jsem ho chlastal na čtyřech kontinentech a četl o něm ve Spáji, mi přijde na hlavu padlý. Jako cesta ode zdi ke zdi.

PS: Dobrá zpráva na konec. Tak to bývá vždy u sociologických jevů. Ode zdi ke zdi čili vlastně zákon akce a reakce. Nakonec se všechny cesty odpinknou do toho tolerančního prostředka, jen to mezidobí nebývá úplně příjemné. A krátké.

PPS: A to jsem si myslel, že debaty Mac versus PC nebo Windows vs. Linux už jsou za náma…  

 

 

Flattr this!

Chcete přispěv na provoz Marigolda?
Můžete přes systém Flattr (umí i opakující platby - tlačítko výše) nebo PayPalem (tlačítko Donate níže).

Patrick Zandl @ 9:19 - Líbil se článek?

komentářů 17

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 11×, průměr: 4,45)
Loading...


17 komentářů »

  1. Lidé prostě hrozně rádi někomu něco vnucují, protože pak mají pocit, že tomu skutečně rozumí. To samé je vidět u počítačů, mobilů, tabletů, aut, atd. A vlastně i v politice. Tak proč by takoví „náckové“ nemohli být i u kávy? 😉

    Comment by Algi — 28.8.2013 @ 9:33

  2. Souhlas s algim. Prostě vzrůstá počet lidí, kteří jsou bztostně přesvědčeni o tom, že něco znají a jsou ochotni své polovzdělání náležitě ukázat okolí. Přitom počet těch, kteří opravdu něco opravdu znají a umí spíš klesá. A ti většinou v podobných situacích mlčí neb srážka s blbcem nepřinese nikomu nic…

    Comment by Jarda — 28.8.2013 @ 10:05

  3. Já jsem si na netu nastudoval co a proč a jak je espresso a další druhy přípravy kávy. Vím, že není žádné piccolo, ale nechytá mě vřed, když to někdo řekne. Prostě už teď vím, co si kde mám objednat a co dostanu – pro mě kávová revoluce byla užitečná.
    Ohledně hádaní se s baristou, zedníkem, obkladačem, doktorem, … normálně ne, protože je to jejich profese a zřejmě o ní vědí víc, než já. Ale s několika opravdu mizernými řemeslníky jsem se už hádal, protože kvalita jejich práce byla i pro mé laické posouzení otřesná, a to prosím pěkně objektivně. Takže když je důvod se pohádat, proč sakra ne? 🙂

    Comment by Martin — 28.8.2013 @ 10:43

  4. Co takhle slogan „Pikolo existuje, snobové!“ ;))

    Comment by Jakub — 28.8.2013 @ 11:35

  5. „Poturčenec horší Turka“ v podstatě přesně shrnuje základ problému.
    Za důležité ale považuji upozornit na to, že oblastí, jevů a lidí, na které toto rčení platí je čím dál víc.
    Já v tom osobně vidím 2 podstatné důvody: jednak lidé stále méně chtějí věcem skutečně rozumět, ale chtějí mít karty k „machrování“. Druhak je zvláště mladé lidi stále těžší označit za sebevědomého jedince (který také má být na sebe za co hrdý), čímž pádem se výrazně zvyšuje počet a intenzita případů, kdy si vyberou nějakou oblast pro leštění svého ega.

    A drobnédoplnění 😉 To, že skutečný znalec a odborník je v drtivé většině případů moudrý a pokorný je také v článku zmínka, ale myslím, že by to šlo napsat mnohem výrazněji. Protože právě přístup k tématu je IMHO prvním signálem, zda se setkáváme s milovníkem, znalcem, odborníkem nebo poloznalým machýrkem, který si právě vybral dané téma za oblast zájmu a sebeprezentace 😉

    Comment by Pavel — 28.8.2013 @ 14:48

  6. Čokoláda je sice trochu jiná oblast než káva, ale v mnoha ohledech jsou si podobné. I k nám mnoho zákazníků zavítá s přesvědčením, že nejlepší je švýcarská nebo belgická čokoláda. Většinou jim nabídneme k ochutnání čokoládu i od výrobců z jiných zemí (Francie, Itálie, Velká Británie) – je to lepší (a velmi nenásilný) argument, než se hádat nebo někoho poučovat. Po ochutnání pak získáváme spokojeného a často i dlouhodobého klienta 🙂

    Comment by Lukáš — 28.8.2013 @ 15:20

  7. Patriku, při čtení tohoto článku na iphone mi tam vyskočila hláška, abych si stáhl WebApp Marigolda… Jak jsi to udělal? Mohl bys mě navést?;) Docela by se mi to hodilo… Díky.

    Comment by mouseho — 29.8.2013 @ 7:40

  8. @mouseho: to je podle mne věc nějakého modulu WordPressu na kterém je Marigold postaven.

    Comment by Pavel — 29.8.2013 @ 11:38

  9. @Pavel No, na Wordpresu jedu též, tak si to najdu. díky za tip.:) Ale spíš mě napadlo, že by se to hodilo pro můj eshop… Kdyby si tak někdo můj eshop přidal přímo na plochu telefonu, hmmm… Jen mě to napadlo, nemám to promyšlené, jestli by to fungovalo a přineslo nějaké ovoce.:)

    Comment by mouseho — 29.8.2013 @ 13:57

  10. Uff, trochu to bolelo cist. I ja jsem byl pred lety takovy nacek. Kdyz jsem si onehda koupil pakovou masinku na espresso a kazdymu to vnucoval. Jenze pak clovek zkusi delat kavu v dzezve, bialettce, francouzskem pressu … a zacne byt tolerantni. Nakonec at si kazdy pije kavu jak mu chutna. Klidne i toho ceskeho turka u babicky vypiju. Co ji tam budu v jejich 70 letech espresso-hajlovat, no ne? 😉 A vedle pakove masiny mi stoji Nespresso masinka na kapsle. A taky mi to chutna. A hajlovaci stafetu ted prebrali moji kolegove v praci. Nespresso, ze pry znamena ne-espresso … ach to mladi! 😀

    Comment by Jirka bianco Vágner — 30.8.2013 @ 8:03

  11. Dost mi to připomíná trend, který byl znát v dobách největšího rozmachu českých čajoven, akorát v té době bohužel velká část čajovníků ze sebe vypouštěla podobně jednostrané a neúplné informace, třeba jako „Zelený čaj se nikdy nezalévá stovkou“, či jaký je rozdíl mezi Masalou a Yogi, kde jde prakticky o čistě evropské názvy téhož.

    Nicméně najdou se i tací, kteří k té samé situaci přistoupí konstruktivně; třeba u druhého fóru by to vypadalo „Ale já jsem měl pocit, že na espresso má být… Jak to tedy je?“

    Jinak kolem čaje a čajoven se to postupně dost uklidnilo, jednak s přibýváním českých autorit, spojenou s dostupností rozumných informací v češtině, druhak opadla módní vlna a zůstali především opravdoví zájemci, kteří si už samy prošli tím, že příprava čaje má jedno jediné univerzální pravidlo, a to to, že čaj se má připravovat tak, aby chutnal tomu, kdo jej pije.

    Comment by Petr Sýkora — 30.8.2013 @ 11:01

  12. Jako dlouholetý návštěvník nejrůznějších kaváren (od začátku devadesátých let), bych si dovolil polemizovat s tím, že se kvalita kávy/espressa nějak výrazně zlepšila. Mně tedy vůbec nepřijde. Je ale pravda, že v posledních 10 letech se pohybuji spíše na malých městech a ne v Praze.

    Comment by Karel — 31.8.2013 @ 0:47

  13. Jak tu bylo v jednom komentáři, každý z nás byl v nějakém období tak trochu nácek, jenom už to máme za sebou (však už nejsme nejmladší). Nejdřív to bylo o fialovém saku, pak byl out každý, kdo neměl mobil (dnes takového člověka považujeme téměř za svatého a obdivujeme, jak dokáže v civilizaci přežít) a teď je tu s námi vlna zdravého jídla. Kdo už má trochu rozum, tak si každou hlášku filtruje, protože jenom čas prověří její pravdivost.

    Časem se zjistí, že to zdravé jídlo není zase až tak zdravé a pojede se dál. McDonald i Starbucks to přežijí a výborná malá kavárna s koblihami v centru města taky. 🙂

    Comment by HR Bar(bar) — 1.9.2013 @ 20:16

  14. Tohle mi vadí. U mě v okolí se nejčastěji vyskytují odborníci přes telefony. Jakmile nemáte telefon s Androidem hned jste debil, dítě a bůh ví co ještě. Jedině oni maj pravdu a nic jinýho nemůže fungovat nebo bejt také kvalitní.

    Comment by Slevomat — 3.9.2013 @ 17:01

  15. Copak kafe, podle mě ještě víc „food nácků“ najdete v momentu, kdy se bavíme o domácím pečení chleba. Zkuste se přiznat, že pečete jakkoli jinak než jediným správným postupem s kváskem – naprosto se společensky znemožníte :-))))

    Comment by thr — 4.9.2013 @ 9:57

  16. Musím nesouhlasit. Prostě správná terminologie JE důležitá a česká kreativita je nekonečná. Takže když chci „Sojovou omáčku“ nechci něco, co obsahuje švestková povidla (http://www.vitana.cz/produkty/ochucovadla/tekute-koreni/sojova-omacka/293/Sojova-omacka.html) ale jen to, co tam má být (http://www.japan-eshop.com/index.php?show=detail&prn=33315). Začne to pikolem, pokračuje Babicou a skončí to rohlíkovou pizzou (http://recepty.vareni.cz/rohlikova-pizza/). Na druhou stranu to, že by mi někde nabídli „pikolo“ je dobrý důvod k útěku…

    Comment by Dallass — 4.9.2013 @ 11:40

  17. Jak si tak pěkně notujete, jak nejste snobi, tak mi poraďte, jak si (v Praze!) jinak objednat espresso jako v Italii, aniž byste se museli s i kvalitním personálem dohadovat, kolik vody v něm má být? Taliáni říkají tomu, co většině Čechů chutná, „americano“, my jsme se s naprosto perfektní obsluhou v Mercato v hol.tržnici nakonec dohodli, že chceme jedno espresso „italiano“ a jedno české (vynikající, s vlastní mandlovou sušenkou, mňam – prý je snad budou i prodávat). Nechápu, proč by mělo někoho rozčilovat označení pikolo, když je všem Čechům srozumitelné. Že Taliáni mají jinou míru, je stejný problém, jako u Slováků velikost standardního panáku. Tam je malý jako náš velký, a velký je – horribile scritu – deci!, ale puristické dohadování s personálem, který má své bohaté zkušenosti s objednávajícími hosty, na sebe taky upoutá dost pozornost, a jedna pak opravdu jako snob (v lepším případě) vypadá.

    Comment by Věra Diblíková — 2.11.2013 @ 16:56

RSS feed for comments on this post.

Leave a comment