Souhrn
Paleontologové znovuobjevili lokalitu ve Wyomingu, kde byl před více než sto lety nalezen první exemplář kachnozobého dinosaura Edmontosaurus annectens. Nyní zde objevili dvě další „mumie“ s detailním otiskem kůže a vnější anatomie, což umožňuje přesnější rekonstrukci vzhledu tohoto druhu.
Klíčové body
- Lokalita ve Wyomingu poskytla tři výjimečně zachované fosilie Edmontosaura s otisky kůže.
- Nové nálezy odhalují detaily jako velikost šupin a uspořádání trnů na ocase.
- Dřívější rekonstrukce, například od paleoumělce Charlese R. Knighta z roku 1909, obsahovaly nepřesnosti kvůli chybějícím částem těla.
- V roce 1984 Jack Horner objevil část ocasu s trny, což zpochybnilo představu o hřbetním hřebenu táhnoucím se po celém těle.
- Tým Paula C. Serena z University of Chicago nyní poskytuje nejpřesnější vizuální rekonstrukci druhu dosud.
Podrobnosti
V roce 1908 objevil sběratel fosilií C.H. Sternberg východo-středním Wyomingu kostru Edmontosaura annectens, která byla uložena v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku pod přezdívkou „AMNH mummy“. Tato fosilie obsahovala otisky kůže, ale chyběl jí ocas, což vedlo k nepřesným rekonstrukcím. Paleoumělec Charles R. Knight v roce 1909 vytvořil ilustraci, která zobrazovala hřbetní hřeben táhnoucí se od hlavy až k ocasu – představa inspirovaná nedostatkem dat a tehdejšími spekulacemi. Až v roce 1984 paleontolog Jack Horner objevil fragment ocasu s trny, což naznačovalo, že hřeben nebyl spojitý. Nyní tým Paula C. Serena z University of Chicago vrátil pozornost ke stejné lokalitě a objevil dvě další exempláře s téměř kompletními otisky vnější anatomie, zachycenými v jílové vrstvě tlusté méně než jeden milimetr. Tyto nálezy umožňují poprvé rekonstruovat vzhled Edmontosaura s přesností na úrovni jednotlivých šupin a struktur na kůži.
Proč je to důležité
Přesné rekonstrukce vzhledu dinosaurů mají význam nejen pro paleontologii, ale i pro veřejné vnímání pravěkého života – ovlivňují vzdělávací materiály, muzejní expozice i populární kulturu. Nové objevy ukazují, jak snadno mohou chybějící anatomické části vést k mylným představám, a zdůrazňují hodnotu opakovaného průzkumu historických lokalit s moderními metodami. I když se nejedná o technologický průlom, případ demonstruje, jak vědecký pokrok často vychází z kombinace trpělivosti, nových nástrojů a kritického přehodnocení starých dat.
Zdroj: 🔬 Ars Technica