Generační proměna

Ta generační proměna je zajímavá věc. Narážím teď na ni. Je mi přes čtyřicet. S počítači dělám od deseti let, v malíku mám věci jako Commodore 64, Amigu, STčko nebo XT a DR-DOS. Poslední programovací jazyk, který jsem fakt intenzivně používal se jmenoval Fortran (Assembler nepočítám). S internetem jsem začal v roce 1992 a zažil jsem všechno možné i nemožné. Začali jsme dělat první weby, první reklamu, první mobilní aplikace, vyvíjel jsem chytré mobily ještě než byly chytré. Snad to nezní neskromně, když řeknu, že o internetu a telekomunikacích mám slušný povrchní přehled.

Jenže je mi přes čtyřicet. A už ani tak nevypadám jako ajťák. Často dorazím na schůzku, kde lidi předpokládají, že ten postarší pán neví ani ťuk o moderních technologiích. A začnou mi vysvětlovat, jak se „musím dívat na možnosti internetu“ a tak podobně. Občas je to směšné. Obchoďák PPC, který trval na schůzce před tím, než mi dá slevu, kterou mi stejně dá, protože přesně vím, kam může jít. A který mi chce vysvětlit „ten klikací marketing“ a nedá si to vymluvit.

Občas je to pěkně namáhavé. To když přijde někdo, kdo mi vysvětluje, že to, co chci, chci blbě a mám to chtít jinak. Návrh jednoduchého webu se stává kardinálním problémem a návrh aplikace tragédií, kdy mě někdo tlačí do něčeho, o čem já vůbec nejsem přesvědčen a jeho jediný argument je, že taková je dneska zkušenost a je to jeho znalost. Jakkoliv nerozporuju, že jeho vertikální, lokální znalost může být větší, já mám své dobré důvody, proč něco chci, jak to chci. A očekávám dobrý argument, proč mám názor změnit a rozhodně neberu prohlášení „tak to dnes uživatelé chtějí“. Vždycky se mi chce začít křičet „kurva který? Najdu deset, kteří to chtějí jinak ty vole!“

Dnešní módou je „přesvědčit“. Kašlat na můj názor jako zadavatele. Prosadit svou myšlenku jako onu přidanou hodnotu nad zakázkou. Je to možná skvělý, když zadavatel fakt potřebuje poradit a tápe. Ne, když potřebuje udělat web B2B prodeje sklářských polotovarů, které nakupují nákupčí muži 40+ a navíc já nepochybuji o tom, co chtějí, když je intenzivně známe. Když máme intenzivní znalost toho, co fakt chtějí. A je mi hodně nepříjemné, když musím vysvětlovat, že zkušenost mi nechybí, chybí mi ruce k provedení zakázky a jsou věci, které prostě chci po svém, vím proč a je to moje podnikatelské riziko, ne jeho, takže ať je to po mém.

Je mi to nepříjemné i z toho důvodu, že vidím, jak se dotyčný nepřipravil na schůzku. Že ho ani nenapadlo dát si do Google jména účastníků schůzky, aby věděl, komu chce prodat. Mně by fackovalo, přijít takhle nepřipraven v době, kdy ty možnosti jsou, kdy na netu najdete životopisy, rozhovory i diplomky a disertace. Už mě od zbytečného přehmatu právě tohle zachránilo, informační parita je dnes levně dostupná.

A tak jsou z toho občas roztodivná setkání. A rozporuplné dojmy. Souvisí to s tím, že se blížím prahu dospělosti? Je opravdu dnes standardem neočekávat znalost internetu a technologií u lidí nad čtyřicet?

Velká analogová data a důležitost jejich otevřené analyzovatelnosti

Byl to původně marketingový buzzword americké firmy National Instruments, která se tím snažila prodat více svého počítání: Big Analog Data, Velká analogová data. NI dokládala, že firmy mají hromady dat z analogových senzorů a těm datům je třeba porozumět. Dojímavý příběh automobilu Landrover, z něhož v reálném čase padají data z pětiset senzorů a NI dodalo udělátor, díky němuž automobil jezdí. Laurin s Klementem by si mohli hlavu ukroutit údivem, že jim auto jezdilo i bez toho.

Pokračujte ve čtení článku…

Koho budu volit letos já a proč? Ty, co aspoň přemýšlejí i o výzvách budoucnosti. Piráty.

Internet se začíná plnit nesmiřitelnými vzkazy, kdo je nevolitelný a koho rozhodně může volit jen debil. Tak jsem si řekl, že popíšu, koho budu volit a proč bez nároku na to, shodit vaši vlastní preferenci.

České volby jsou pro mne utrpení. Zatímco v rakouské politice vcelku bezproblémů identifikuju, koho volit a jehož program i osobnosti jsou mi sympatické, v té české, kde mám taktéž volební právo, jsou to posledních patnáct let volby s výhradami, v horším případě menší zlo. Nejinak letos.

Protříděním toho, co se označuje program, jsem dospěl k volbě Pirátů. Proč? Pojmenovávají skutečně aktuální témata a uvažují nad nimi. U robotizace práce, AirBnB nebo Uberu nepřejímají nekriticky argumentaci ani jedné strany, ale uvažují tak, jak by měli: o přínosech a negativech. Nejenom, že mají názor, ale ještě před tím vědí, že mají mít názor a mají téma uchopit. To je strašně důležité: identifikovat téma, které se dostává k hranici důležitosti a je nutno mu věnovat pozornost.

Piráti jsou pro mě prototyp moderní evropské levice, aniž by se tak sami samozřejmě označovali, protože to by byl v Česku polibek smrti. Snaží se trefit do smířlivé politiky vyvažující práva slabších se svobodami, tedy něco, co je mi sympatické a co považuji za esenci moderní evropské „lehké levice“ (ne, komunismus není levice, to je zločin, abychom si to ujasnili). To je pravděpodobně ten důvod, proč o jejich volbě uvažuje stále více lidí.

Samozřejmě mají svou odvrácenou stránku a samozřejmě tu a tam dostanou nakládačku od novináře, který volí jinak a dává to znát. Neumějí v tom úplně chodit, i to je pro mě spíš dobrý signál. Podivné osobnosti – ty mají všude. Ano, nerozhodnost šéfa pirátů Bartoše v rozhovoru k otázce NATO je dnes otazník na obě strany, ale naprosto ho chápu. Jsme součást NATO, ale nechceme být nekritická součást NATO. Pro mě také je NATO obranný mechanismus, nikoliv nástroj k prosazování mocenské politiky v zahraničí a vést debatu o tom, co je v globalizovaném světě obrana a co útok je zcela legitimní, pokud se to děje věcně (což zrovna Bartoš ustál).

Dnes se stalo módou poukazovat pár excentrických jedinců a křičet, že kvůli tomu je strana nevolitelná. Kroužkujte na kandidátkách, ať signalizujete problém. Ale ideální stranu nenajdete.

Pro mě je nakonec řešením volit ty, kdo nabízejí když ne odpovědi, tak alespoň zamyšlení na otázky, které jsou podle mě podstatné a které tak mohou zviditelnit, přinést je tím na politickou mapu. Smutné je, že není větší nabídka a tak musím sáhnout po kompromisu, dobré je, že alespoň někdo se najde.

Na závěr dvojsmyslný vtípek pochycený od mé ženy: Piráty volí ten, kdo chce mít v gulagu wifinu. I proto jsou volbou pro mne, v tom gulagu, co nám tu Babiš vybuduje, bych alespoň tu wifinu jako světélko naděje chtěl mít. 

K čemu technologické firmy potřebují antropology

TL;DR: Posledních 15 let výrazně roste zaměstnanost antropologů v technologických firmách. Při návrhu produktu je potřeba někdo, kdo rozumí tomu, jak lidé v různých kulturách mohou chtít zařízení či službu používat. Největší zaměstnavatelé: vláda, Apple, Microsoft. V Česku ale chováme k softskills často opovržení a mezi techniky jsou brány nezřídka jako méněcenné. Pokračujte ve čtení článku…

Bezrámečkový displej je koncem designu mobilních telefonů

Tohle je dost zajímavý postřeh: bezrámečkový displej je koncem designu mobilních telefonů. Přišel s ním designer Philippe Starck (dělá design některých Xiaomi telefonů) – a pravděpodobně každý, kdo nějaký bezrámečkový mobil viděl. Jsou si podobné jako vejce vejci a takový Essential od iPhone X je na fotkách z větší vzdálenosti těžko rozeznat. Zatím to zachraňují rozdílné stranové poměry, ale věřím, že vymýšlet ideální stranový poměr bude pro designery za chvíli dost otupující.

Pokračujte ve čtení článku…

Trocha toho sexismu v Google a uklidnění situace vyhazovem

Zaměstnanec Google sepsal obsáhlý elaborát o tom, že ženy se moc v IT neuchytily. Poukazuje na řadu důvodů. Google reagoval s drobným odstupem a problém vyřešil: zaměstnance vyhodil, protože „porušil řád firmy“. Teď firma dostává pěknou čočku ze všech stran. Já těch deset stran jeho zprávy pročetl a viděl jsem v tom hlavně kritiku způsobu vzdělávání žen v oblasti technických věd. Sorry, je velmi těžké čekat stejný výkon od dvou jedinců, jejichž celoživotní vzdělávání se diametrálně lišilo a to zatím vypadá jako fakt podmíněný celospolečensky (nikoliv biologicky). Považuji za fér to konstatovat a zabývat se tím.

Krok Google považuji za alibistický, zbabělý a nešťastný pro všechny, včetně člověka, jemuž se firma pokusila zničit život. Připisuji si to na dlouhý seznam důvodů či spíše důkazů, proč už delší dobu považuji Google za zlo. #googlemanifesto

ICO čili Initial Coin Offering, kryptoinvestice bez regulace

ICO je způsob, jak (zejména) blockchainové společnosti mohou sehnat peníze mimo klasické finanční sféry. Je to drobná ekonomicko-společenská zajímavost na pomezí revoluce, hry a podvodu, tak jako momentálně všechno kolem kryptoměn. ICO je odvozeno zcela nepokrytě od IPO, veřejného úpisu akcií, protože nejčastější výklad toho slova je vlastně veřejný úpis elektronických podílů. Je to způsob, jak podpořit něčí podnikání výměnou za podíl na výnosech, potenciál růstu vašeho podílu nebo jen za dobrý pocit. Pokračujte ve čtení článku…

Přemýšlení o alternativním systému skončilo tradičně: iMac

Tak dlouho jsem snil o počítačové alternativě, až jsem znovu a zase ověřil, že žádná není a jde jen o to, kde a za kolik. Navíc pravda je, že poslední domácí počítač pro sebe jsem si koupil v roce 2008, takže koupit si nový není zase taková rozežranost. Zejména s ohledem na to, že iMac model 2008 ztratil podporu nových systémů a … už je opravdu unavený. 

Linux je hezká věc. Na server. Jenže vždycky, když si chvíli hraju s něčím, co pochází z open source světa, si bolestně uvědomím, jak daleko je to svým pohodlím mainstreamu (teď mě například školí uživatelská přívětivost Yubikey a to je ještě zlatý koncept). A i když mám v poslední době zejména z pracovních důvodů zabezpečovací mánii, rozhodl jsem se nešaškovat a i s domácím počítačem zůstat na macOS. 

A protože další mojí úchylkou jsou použité věci, rozhlédl jsem se po bazarech. Pravda je, že slušnější Mac se v nich nepořizuje lacino. Aby mi zařízení zase pár (pět, sedm?) let vydrželo, potřeboval jsem slušnou konfiguraci, minimálně i5 procesor s více jádry, alespoň 8GB paměti a slušný disk. Tahle kombinace je problém, protože levnější Macy se osazují spíše pomalejšími disky a od určitého roku jsou obtížně rozšiřitelné (paměti bez patic atd). Takže jak si to koupíte, takové to máte. S prominutím pěkná hovadina od Apple, která mu dost kazí pověst. 

Nakonec moje bádání skončilo u iMac 21 (větší na stůl nedostanu) nebo Mac Mini, po cenové analýze jsem koupil iMac s 8GB paměti, 1TB diskem a 2,7 GHz i5 procesorem, verzi late 2013. Zajímavé je, že novější verze po tomto roce jsou buďto výrazně dražší, nebo výrazně výkonově horší (slabší procesor). Bylo to takové cenově výkonové optimum, sestava se vejde do dvacítky tisíc, hloupé je, že jakékoliv její rozšiřování bude už problematické (iMacy jsou lepené a rozšiřování nijak neulehčují) a samozřejmě časem by se nějaký SSD disk hodil. 

Ani letošní modely iMaců nejsou příliš rozšiřovatelné, zase nemají paměťové patice ani snadno vyměnitelné disky (když rovnou nekoupíte SSD) – kde jsou ty časy, kdy se dal odšroubovat deklík a alespoň ty paměti si člověk mohl nasadit sám … 🙁

Pořád je tu prostor pro další operační systém

Dlouhodobě razím teorii, že na práci mám mít jiný počítač, než „na zábavu“. Nejde jen (ani tak) o bezpečnost, jako i o psychickou pohodu, kdy vím, zda zrovna pracuju za peníze, nebo se jen tak pro radost v něčem vrtám. Uznávám, že se to těžko vysvětluje, ale snažím se tyhle momenty oddělovat nejenom prostorově, i virtuálně. Na pracovním počítači nemám soukromý email, na osobním pracovní atd.

Drobný zádrhel je, že soukromým počítačem je iMac z roku 2008. Pravda je, že jsem ho upgradoval, co to jen šlo a těch 6GB paměti i SSD mu hodně prospělo, přičemž na moje psaní a občasné obrázkování to stačí. Jenže Apple přestal po skoro deseti letech tento model podporovat, nelze na něm přejít na vyšší verzi Masoxu a to začíná dělat těžkosti, protože některé updaty už ji vyžadují, stejně jako některé funkce iCloudu, který jsem naštěstí kvůli bezpečnosti z větší části přestal používat. A tak mě začala honit mlsná, koupit si něco jiného.

Hloupé je, co. Nejbližší podobný iMac stojí cca 35 000 Kč, což by mi přišlo fér na pracovní počítač, nikoliv ale na domácí šudlání. Hloupé je, že Mac Mini i s nákupem displeje nevyjde o mnoho levněji, takže jsem v Apple světě uvázl na mrtvém bodě, leda bych šel shánět po bazarech.

Říkal jsem si, že na to moje domácí internetování musím pořídit něco levného. Vždyť to, co chci, umí každý tablet za bůra a kdyby k němu šel připojit velký displej, myš a klávesnice, nebylo by o čem. Jenže takhle daleko náš svět zase není.

Můžete mít levný počítač s Windows a se vším, co na Windows nesnáším, tedy maximem opruzu typu „zrovna budeme aktualizovat“ či šílené grafické rozhraní. Asi nejblíže mým potřebám je nakonec Chrome OS, který se ale u nás příliš nevede, hlavně ve verzi Chromeboxu. Kromě toho je i na mne ten koncept příliš nový na to, abych do toho dal bůra plus nákup displeje jen tak, bez větší úvahy. Už proto, že občas přeci jen potřebuji stáhnout fotky z fotoaparátu a alespoň mírně je upravit a někde skladovat, k čemuž by jistě externí disk postačil, ale jak si s tím Chrome OS poradí?

Člověk by řekl, že za tu dobu se objeví nějaký lehký Linux, který by něco takového zvládl vytvářet v uspokojivém hávu, ale všechno, co jsem viděl, je parní válec v provedení turbo a s karbonovou šasi. Prošel jsem dokonce exitické alternativy, jako jsou pozůstatky BeOS aka Haiku, ReactOS nebo Remix OS, který mi přišel nejzajímavější, protože má dokonce desktop o velikosti dlaně a s plnou výbavou, bohužel v o generaci staré verzi a na novou verzi sebe sama tam nejde přejít kvůli podpoře čipsetů. Jak banální. Nicméně Remix OS je desktopová verze Androidu, docela příjemná, čistá, zajímavá – k prozkoumání (třeba potíže s českou klávesnicí atd). Může dobře oživit staré PCčko, jenže já nechci mít staré PCčko, těžkopádné, velké a hlučné, já bych rád nějaké MiniPC, až na to, že žádné vhodné se nevyrábí nebo není snadno dostupné. Nadšení, které by mne chytlo za srdce, se nedostavuje nebo až u cenovek, kde není důvod nedat za už jen drobný příplatek přednost Macu. Nebo u Intel procesorů subAtomární úrovně.

A tak to končí jako vždycky. iMac bude sloužit dál a já se tu a tam mrknu na aliexpress a alzu, jestli nějaké slušné MiniPC není k dispozici, nebo zda se k nám nezačal vozit nějaký zajímavý chromebox.

Kniha o mobilních sítích: vyhozeno, smazáno. K čemu taky takových knih.

Vloni jsem si dal závazek dodělat knihu věnovanou moderním mobilním telekomunikačním sítím. Zhruba jsem ji dodělal. Chyběly mi kapitoly věnované kusům GSM sítí, které se nikdy moc nechytily (jako HSCSD), pár textů kolem nových konceptů v sítích 4G a 5G, které ještě ani nemají standard. Před pár dny jsem ji celou vyhodil. Smazal.

Pokračujte ve čtení článku…