5G: SDN nebo NFV a další tendence osvobodit mobilní sítě

Kolem sítí páté generace se objevuje celá řada nových architektonických a konstrukčních přístupů. Dnešní malý náhled bude na dva významné přístupy, které se mají podílet na poklesu cen infrastruktury a do jisté míry i na “laicizaci” – tedy zjednodušení síťové infrastruktury tak, aby byla snáze obsluhovatelná. Tlak je tedy jak na capex, tak na provozní výdaje opex – to z pohledu velkého operátora. Z pohledu menších operátorů by mohlo dojít k tomu, že infrastruktura 5G jimi bude použitelná.

Pokračujte ve čtení článku…

Možná si tu hru se cvičkama pamatujete ze základní školy

Možná si tu hru pamatujete ze základní školy: sebrat spolužákovi pytlík s přezůvkama nebo čepici a rychle to hodit dál, než doběhne. Pokračovat, dokud nedorazí učitelka nebo nezazvoní, pak rychle hodit pytlík či čepici na drátěnou střechu šatny a zdrhat na hodinu. Velká bžunda.

Jako každý budoucí ajťák jsem tuhle hru na základce hrával často, nikoliv však rád. Rychle jsem odhalil pár triků a zákonitostí, především pak to, že se nedala vyhrát. Přezůvky hozené vysokým obloukem se prakticky nikdy nedaly chytit a k druhému chytajícímu se nedalo doběhnout včas. Byla to cenná lekce z oblasti fyzikálních zákonitostí pohybu, setrvačnosti, elevace a hybnosti. Brečení nepomohlo. A další ponaučení: i když jsem byl silnější a ze svého pohledu oběť, zmydlit házejícího nebo chytajícího bylo učitelským sborem vnímáno jako zásadní prohřešek. Nakonec poradila moudrá třídní učitelka: “Nech je, za chvíli je to přestane bavit.”

Vyzkoušel jsem to. Příště jsem si bez zájmu sedl na lavičku, když mi sebrali přezůvky a přihlížel jsem, jak je po chvíli hodili na klec šatny. Odešli, já je vydoloval. Výsledek stejný, jen méně trapný pro mně. Po několika takových neúspěšných pokusem vyprovokovat mne hra skončila, mimo jiné i proto, že jsem zájemcům na oplátku odepřel věci, které se zase líbily jim, například pokus s hypermanganem ve školním záchodě a jiné cenné školní aktivity. A pozval ty, kteří se hry neúčastnili.

Proč je to poučné? Se současnými teroristickými útoky je to velmi podobné. Není toho mnoho, co bychom mohli proti nim dělat a bylo to viditelné a úspěšné na první pohled. Teroristům hraje do not to pištění a pobíhání, které přiživuje zájem médií i to, že jsou předem nerozpoznatelní od normálních lidí nebo i jen neškodných bláznů. Drastická opatření typu “postřílíme všechny čmoudy” se snadno říkají, ale ani metodické Německo s velkou logistickou podporou půlky Evropy (včetně nás) to před nějakou dobou nezvládlo. Vystěhovat je? Podobný problém, nehledě na všechnu tu nespravedlnost, když už by nám byla lhostejná, jako že řadě lidí lhostejná není.

Přesto řada opatření je možná a dokonce se realizuje, jen to nezní tak hezky, jako “zastřelit na místě” a ti, kdo podupávají netrpělivostí, to dávají Evropě sežrat. Rychle, rychle, musíme jednat rychle, nebezpečí je tady.

Je. Bylo tu dlouho. Dlouho se na něj upozorňovalo a vůle společnosti jej řešit dříve, než se nebezpečí stane fatálním, nebyla. V Sýrii se bojuje pět roků, Kaddáfí vydíral uprchlíky ještě o něco dříve, ale varování neslyšel nikdo. Jenže tak to bývá, ani Turky před Vídní nezastavila dlouhodobá vojenská strategická spolupráce Evropy, jako osobní udatenství a v té době již znatelná celková převaha evropských zemí.

I teď pomáhá to, o čem se mluví a co se mělo dělat dlouhodobě a dříve. Integrační a vzdělávací programy, stejně jako snaha identifikovat ty nebezpečné, radikalizované a pošahané. Jenže i to je kámen úrazu. Nebezpečné lokalizovat dříve, než nebezpečí způsobí, to se netýká jen přistěhovalců, ale všech. Všech? Měl by jít do “detenčního zařízení” taky Okamura? Vandas? Halík? Sokol? Najde se řada lidí, kteří by je označili za “národu či společnosti nebezpečné”. Jak nastavíme ostří ocamovy břitvy? Podle koho? To je zajímavý problém, který první dva jmenovaní rozhodně nemají kapacitu vyřešit, druzí dva na to mají kapacitu, zkušenosti i tituly, ale zase jim to zatím nekvantifikovaná část národa nevěří. Nebojujeme jen s nebezpečím cizích mezi námi, ale znovu a zase s nebezpečím v nás samých.

I teď by pomohlo to, co se mělo udělat dříve: vojenská intervence a drtivá porážka Islámského státu. Důsledné odepření požitků, které sebou Západ nese. Opravdu by to šlo? V době nepřátelského Ruska a lavírující Číny?

I teď by pomohlo mluvit o tom, co by pomohlo teď. Zkusit o tom mluvit s rozvahou, bez předpojatosti a s ohledem na to, že bez rozsáhlé celospolečenské shody se nic z toho nezrealizuje a to bude ta nejhorší varianta.

Zmasit všechny, to vím, že nefunguje. Jestli to nevíte vy, měli jste na základce víc hrát hlavní roli ve hře s přezůvkama.

Jak tlačí lobby nátlakové akce na internetu?

V poslední době se na internetu množí nejrůznějšími nátlakovými akcemi nejrůznějších lobby. Protože jsem v poslední době pár takových vyhrožovaček a nátlakovek evidoval (od proruských, přes zbrojní až po telekomunikační lobby), sledoval a zažil, pokusil jsem se sumarizovat, jak takové nátlakovky a prosazovačky pohledu na téma vypadají. Zajímavé je, že schéma se používá stejné, liší se jen “kultura” užitých prostředků – jak výrazových, tak argumentačních.

Pokračujte ve čtení článku…

Evropské telekomunikační firmy oznámily: 5G v Evropě nebude (trocha pozadí do trochy vydírání)

Minulý týden přinesl jednu průlomovou událost ve světě mobilních sítí páté generace. Skupina evropských telekomunikačních firem vydala společný Manifest 5G. V něm reaguje na výzvu vybudovat v Evropě 5G sítě do roku 2020. To nebude možné, pokud Evropa neustoupí z požadavku na síťovou neutralitu, vyhrožují telekomunikační firmy. A kladou si celou řadu dalších více či méně rozumných podmínek. Pokračuje tak odložené přetahování o síťovou neutralitu, které vloni na podzim timeoutovalo přijetím požadavku na síťovou neutralitu do evropského telekomunikačního rámce v Evropském parlamentu.

Téma je poněkud složité a nepřehledné, pokusím se jej rozmotat, obávám se však, že to bude na úkor délky textu.

Pokračujte ve čtení článku…

Underdressed na schůzce

Včera jsem dorazil na jednu schůzku silně underdressed a připomnělo mi to nedávnou příhodu. To jdu na takovou tu schůzku s managementem, ke kterému jsem se konečně probouchal, do obrovské nadnárodní firmy. Dorazím na recepci, napíšu se, projdu ochrankou, nastupuju do výtahu, kartička prověří, že jedu, kam smím. Dobíhá slečna v šik kostýmku, elegance sama, v ruce kelímek kafe. Galantně blokuji dveře výtahu, ona přistupuje a potěšeně se usmívá, že jsem jí nefrnknul před nosem. Táži se, jaké patro, ona mi říká číslo a já konstatuju, že to je ředitelské patro a jestli tam řediteluje nebo vaří kafe. Směje se, ukazuje mi svoje kafe v kelímku, na což říkám, že to chápu, že tady v baráku vaří extrémně blbý kafe, že sem jedu na schůzku, ale bylo mi trapný si koupit vlastní kafe, tak to zkusím nějak zvládnout. Namítá, že u nich na ředitelském kafe mají dobrý, copak ředitelové, namítám já, ale my plebs … Směje, zdá se, že jsem jí zdvihnul náladu, takže mi slibuje, že mi kafe přinese. A já, že ji beru za slovo.

Výtah parkuje v mém plebsovém patře, vystupuju, jdu na schůzku. Tady by příběh výtahového flirtu mohl skončit – tím, že se dva lidé zasmáli.

Schůzka neprobíhá nijak velkolepě, řeší se problémy, já usrkávám břečku, co mi dali, když tu někdo zaklepe na prosklenou kukaň v níž sedíme a vchází slečna v kostýmku. V rukách má stříbrný tácek, na něm porcelánový hrnek na espresso, mlíčko v porculánovém kalíšku, sklenička vody. Usmívá se na všechny a směrem ke mně říká, že se moc omlouvá, že nás nemohla najít a že tady je ta moje káva, jak ji mám rád. Rovněž se usmívám a slušně děkuji, že je moc hodná. Slečna odchází.

Oba pánové na mě koukají dost vykuleně. Prý, jestli se známe. Beru do dvou prstů kalíšek kávy, uskrávám její vařící vyváženost skrze běloskvoucí okraj a otázku jako správný gentleman přecházím bez komentáře. Jednání pokračuje ve vysloveně pružnějším tempu, káva mi spravila chuť a zřejmě jsme malý break v jednání potřebovali.

Kdyby to byl scénář, asi by se nikdo nezlobil, že by následoval střih a záběr na mne, jak si upravuju kravatu před zrcadlem koupelny garsonky na Petřinách, ale scénář to není, takže to pokračuje životem.

Vstávám doma, jdu na konferenci o energetice. Těžké ráno. Sedím v diskusním panelu, jsem v podstatě jediný zastánce myšlenky, že obnovitelné zdroje mají něco do sebe a nemusíme spálit všechno, co spálit jde. Nicméně dostávám intenzivní čógru, jeden proti šesti. Trochu se rozohním, vytahuji statistiky, pán z uhlárny je označuje za zmanipulované. Do sálu se zpožděním přicházejí lidé, které z foaye nalákala naše hlasitější debata a vidina toho, že za chvíli vyhodím ze sálu moderátora. Do první řady si sedá slečna, hlásí se o slovo a bere si je. Pokládá štěpnou otázku, kterou utírá uhelného pána i jádromachra a já koukám, že je to ta slečna ze včerejška. Podle toho, jak se moderátor uctivě tváří a jak ji podlézavě oslovuje, ji tu asi znají.

Za chvilku se znovu zdravíme, už je po diskusi. “Nemůžete na ně být tak hr. Bouráte jim jejich svět, jejich představy,” vytýká mi dobromyslně.

“Vy jim ho nebouráte?”

Rozhlíží se po sále. “Naše firma polovinu z nich vlastní, druhá polovina s námi obchoduje a třetí polovina doufá dostat se mezi první dvě poloviny,” krčí rameny. “Já můžu.”

Konečně jsem zaostřil na vizitku, kterou má na prsou, aniž by to mohlo být bráno tak, že jí koukám na kozy. Viceprezidentka pro strategii skupiny mateřského koncernu.

Tož tak.

Apple v roce přepálených očekávání

Apple je jedna z firem, která stojí na neobvyklém rozcestí: je natolik úspěšná, že ji vlastní úspěch sráží. V IT průmyslu byste pohledali lepší generátor peněz a jinou firmu, která sedí na dvoustech miliardách dolarů. To je tak velký balík, že už jen způsob, jakým by firma nejrůznější formy tohoto balíku proměnila ve skutečnou hotovost, plní finanční zpravodajství nejvzrušenějšími spekulacemi, jakých jsou lidé kolem peněz schopni.

Pokračujte ve čtení článku…

Virtuální realita má být motor další technologické spotřeby

Bude virtuální realita tím průlomem, který znovu povede zvyšování zátěže internetu a další průnik technologií do našich životů? Výrobci jsou plni navenek manifestovaného optimismu, ale jejich kroky jsou veskrze opatrné. Úspěchy produktů typu Oculus Rift jsou zatím relativizovány jako “úchylka” a “nalezení niky v nice”.

Pokračujte ve čtení článku…

Když můžu běhat já, můžeš taky

Dělat něco pro svoje zdraví v době, kdy je pohodlnější a oceňovanější dělat něco proti němu, je těžké. Hlavně z pohledu sebemotivace, tedy z toho, vyhoupnout se k tomu. Moderně se říká, dostat se z komfortní zóny, ale to je békovina, ve skutečnosti jde o to, svou komfortní zónu rozšířit.

Začal jsem zase běhat. Nikomu to necpu (aj blog jsem si na to šoupl bokem), vím, že někteří jsou na to alergičtí, ale baví mě to a zase jiní chtějí vědět, jaké to je, když tlustá kancelářská krysa začne běhat. Jestli to vůbec jde.

Inu, jde to. Vlastně jsem začal “zase” vloni v září a myslel jsem si, že v zimě toho nechám, abych to “zase” neodstonal. Neměl jsem žádný extra plán, ještě v září to bylo jen takové to “no, však uvidíme, trochu zhubnout, trochu se protáhnout a tak vůbec, to neškodí”. Měl jsem problém uběhnout dva kiláky, auta na silnici mě zdvořile objížděla, děti na zadních sedadlech těch vozů si mě fotily a přidávaly na Instáč.

Pokračujte ve čtení článku…

SmartCities: o chytrosti v technice a hlouposti v nás

Byl jsem dneska na konferenci Smart Cities pořádané Economií, seděl jsem tam v panelu, ve kterém půlku z pěti lidí dělali zástupci čeští, druhou zástupci zahraniční (a já dělal půlku na obě strany). Bylo to zajímavé setkání dvou světů a tak několik poznámek. 

Pokračujte ve čtení článku…

Zamrzlá evoluce ve světě techniky

Včera jsem přednášel na konferenci Kam kráčí telekomunikační sítě v Olomouci a moje téma bylo Vize internetu v roce 2025. Vizi si teď nechme stranou, jen okrajově jsem se totiž na přednášce dotkl tématu, které by si zasloužilo samostatný prostor. A proto bych mu jej rád věnoval.

Vždycky, když člověk přemýšlí o budoucnosti, je buďto pesimistický ve stylu “bude to, jako je to teď” nebo používá v podstatě lineární interpolaci “když se loni prodalo 2x víc, bude to i letos a příští rok 2x víc”. Jenže tak to není. Komplexní systémy mají tendenci chovat se na první pohled nestabilně a také nelineárně, ve skutečnosti je v tom řád. V tom řádu se smíchává revoluce, kdy všechno skutečně explozivně roste a pak náhlé zamrznutí. Proto používám termín “zamrzlá evoluce”, s nímž přišel český biolog Jaroslav Flegr a skvěle se hodí i na popis stavu trhu.

Pokračujte ve čtení článku…

Blokování reklamy telekomunikačními operátory je jízda na mrtvém koni

Má to být nové zpříjemnění internetu pro uživatele O2 a zároveň další příjem pro poskytovatele českého obsahu. Tak by se dal shrnout oficiální výstup z plánu tuzemského O2 nabídnout blokování reklamy v jeho mobilní a fixní síti. 

Pokračujte ve čtení článku…

LTE-Unlicenced, o co jde v případě LTE v nelicencovaném pásmu

Vize provozu LTE v nelicencovaném pásmu je stará pět let, nakonec ji ale představil Qualcomm a Ericsson koncem roku 2013.  Od té doby se neví přesně, zda jde o myšlenku heretickou nebo spásnou. Jak tedy?

Pokračujte ve čtení článku…

Jak jsme proškolili bananářskou hvězdu

Víte, jak se prodávají banány? Tím nemyslím to jedno kilčo, co si koupíte v obchodě. Jak se pořádně prodávají banány! Po stovkách tun. Takhle.
Tohle je další prastarý příběh, na který jsem si vzpomněl v týdnu při nákupu banánů. Bylo to tehdy, když jsem nastoupil jako asistent do největší české firmy dovážející ovoce a zeleninu a omylem jsem se stal ředitelem pro Čechy. Takže už více jak dvacet let. Berte tedy aktuálnost informací s jistou časovou rezervou.
Pokračujte ve čtení článku…