Matěj Lipavský (*1985) je malířem a básníkem v jedné osobě, sám říká, že jeho obrazy otevírají něco v něm samém a dost možná i shodou okolností v jiných lidech.
- vystudoval pražskou Akademii pod vedením Jiřího Sopka (2004-2010)
- v roce 2008 absolvoval stáž v sochařském ateliéru Jindřicha Zeithammla
- získal cenu SČUG Hollar v roce 2018 za ilustrace k Tweetům 1956–1963 Věry Jirousové
- často spolupracuje se svým bratrem, sochařem Jakubem Lipavským
Povšimněte si barevného rozdílu - jde o stejná plátna, jen jiné světlo při focení. První fotografie (oficiální) je mnohem jasnější, ta moje (za podvečerního slunce bez světla) je mnohem temnější a obrazu propůjčuje zcela jinou atmosféru.
Obraz Zimní zahrada
- Olej na plátně, kde se rozplývají ostré kontury do světelné atmosféry
- Expresivní gestické tahy štětcem zachycují zimní náladu s dominantními bílými a zelenými tóny (zelená v zimě? to vykukuje tráva…)
- Roztroušené barevné flíčky získávají novou harmonii v momentě, kdy od obrazu odstoupíte, teprve pak se “zjeví dojem”
- Přesto si obraz zachovává určitou objektivitu plynoucí ze skutečné inspirace konkrétní krajinou (Lipavský říká, že mu k životu a kreslení stačí hektar krajiny)
- Prolínání emotivního vjemu s historickými fakty místa - typické pro Lipavského přístup.
Lipavského inspirací je impresionismus a jeho práce s přirozeným světlem a malby v terénu (plenéru). Typické jsou krátké tahy štětce, optické míchání barev na plátně. A neostrost jako umělecký prostředek. Vytváření atmosférické mlžné nálady a rozmývání detailů ve prospěch celkového dojmu. Přirovnal bych tento přístup k pozdnímu období Claude Moneta se silně fenomenologickým přístupem k okamžitému a subjektivnímu “zakoušení” reality.
Matěj Lipavský se ve své tvorbě převážně věnuje plenérové malbě. Rozptýlené světlo má nejraději – je totiž (slovy autora) „ke všem barvám rovnoprávné”, zaplňuje obrazové plány a rozpouští ostré kontury. Ve svých často jakoby zimně sfumatických, olejem malovaných plátnech se zaměřuje na prosté, nedramatické výseky krajiny.
Asi nejznámější z jeho knižních realizací jsou ilustrace k Tweetům 1956–1963 od Věry Jirousové, za které získal cenu SČUG Hollar v roce 2018. Kromě vizuální tvorby se věnuje i vlastní poezii.
Lipavského výstava Zahrada pupava prábě probíhá v Galerii Jana Čejky, obrazy můžete na místě i koupit. Nejdražší díla se zatím vydražila za cca 70 000 Kč, v průměru i velká plátna pořídíte kolem 50 000 Kč, což je na českou expresivní tvorbu zatím méně známého umělce příznivá cena.
Galerie Jana Čejky je v Praze v areálu Kampusu Hybernská, který sám o sobě doporučuji k návštěvě. Jenže pozor: galerie jsou tu dvě, ta Jana Čejky je trochu bokem, s přístupem až ze zadního dvoru, tak ať nebloudíte.
A na závěr si dáme ještě akryl Třešeň… Ten jsem na výstavě nejdříve přehlédl, ale teprve z většího odstupu čtyř metrů obraz umí udělat parádní dojem. Na něj přesně sedí “zkušební hřebík”, o kterém Lipavský mluvil. To si doma pověsí obraz na zkušební hřebík a zkoumá, jak k němu obraz promlouvá v běžném provozu….
Web má Matěj Lipavský zde.