Když jsem tak před čtyřmi lety psali na Lupě o Zootu, namítal jsem Láďovi Trpákovi, že fandit značkám, který tam má, si neumím představit. To byl původní koncept Zootu: zadáváte značky, který máte rádi a ono vám to doporučuje jejich akce. Až na to, že tam byly samé takové ty junk-brands, spotřební odpady jako CocaCola, věci od Unileveru či Kraft Foods atd. Těm je člověk schopen fandit v osmnácti, ale pak rychle dojde na to, jaký je to póvl - a pokud ne, tak si akce na ně najde na slevovém letáku nejbližšího supermarketu, kde je ob týden jedou za polovic. O něco později jsem ten původní koncept Zootu označil za propadák roku 2010.
Před týdnem jsem se na Zoot dostal znovu. Sháněl jsem boty, do Drážďan se mi pro ně nechtělo a v obchodech na Čerňáku jsem si nevybral. Ukázalo se, že Zoot zajímavě za ta léta pivotoval. Stejně jako já naznali, že naprostá většina slušného zboží se u nás nesežene a i v Praze převažují junk-brandy s nízkou cenou a užitnou hodnotou. Jenže já už mám vyzkoušeno, že slušné boty pod litr jsou utopie, pod dva litry neseženu kombinaci líbí se mi a jsou kvalitní a jsem ochoten dát i přes dva litry, ale tam už je zase nabídka velmi omezená nebo ty krámy neumím najít.
A tak jsem se dostal k Zootu. Kotníčkové, z části ručně šité kožené boty, skoro přesně můj vkus. Mě neznámá holandská obuvnická firma Bullboxer, od níž si umím představit, že si koupím i další kousek. Ale prodává je jen Zoot a ještě jeden podobný, jinde na netu nejsou a ani zmínka, že by byly někde v Praze v prodejně. Na výdejní místo jsem si objednal dvě velikosti, vyzkoušel, jedny si vzal, zaplatil a šel. Výdejní místo na Hlavním nádraží. Cool.
A je to tak. Značek je hromada a najdou se mezi nimi i takové, které člověku mohou být blízké vzhledem, filosofií i cenou a kvalitou. Jenže v řetězcích je nemají a samostatné obchody to mají těžké, takže je potřeba je kupovat v cizině, jenže o to těžší to zase ty obchody mají. Začarovaný kruh. Zoot to podle mne dobře rozčísl a doufám, že jim to slušně jede, zasloužili by si to a podobné prodejní aktivity typu BigBrands a FashionMania teď jedou jak z praku.
Jinak na okraj. Jelikož mi expiruje hromada dalších věcí, tak jsem hledal třeba brýlové obroučky. Doposud vždy se to dalo řešit emailem, napsal jsem do optiky, jaké chci, poslal recept na skla, odepsal jim, že cena je příšerná, oni slevili a na trojí otočku bylo vyřízeno. Teď mi odepsali, že tyhle obroučky už se nevyrábějí a ať si vyberu jiné a moderní. Já si ale nechci vybírat, já chci ty, co mám patnáct let a jen je kupuju nové. Tak jsem vygoogloval, že podobné prodávají v Číně. I napadlo mne zeptat se našeho nákupu, zda mi je hodí do kontajneru. Prý v pohodě. Přijdou za tři týdny, jsem zvědav a stojí asi pětinu. Nabízeli poslat je poštou za deset dolarů i dodělat skla včetně značkových, dělá je fabrika vedle, co nám dělá čočky do svítilen. Ale tolik důvěry už jsem zase neměl...
Tož tak. Tehdy jsem se nemýlil, cílit na spolupráci se všude viditelnými značkami byl průser. A Zoot si našel cestu, jak ponechat dobrý koncept, udělat fajn službu a něco na trhu začít naleptávat...
PS: Nemám žádné informace o tom, jak se Zootu daří finančně. Možná daří, možná nedaří, to nejsem schopen posoudit. Za rok 2012 má podle výsledovky Zoot obrat 26 milionů, o 21 mega více, jak 2011 a ztrátu 24MKč, z čehož se nedá nic smysluplného usoudit, krom toho, že v tu dobu museli účetně či fakticky dosypávat peníze - další výsledovky nejsou v OR vidět.
