Zlatá éra weblogů 3: Příchod politického a společenského aktivismu

Jedním ze zajímavých rysů české weblogerské scény v ranném období (2002-2003) byla její vyhraněnost. Z velké části šlo o weblogy zaměřené na webdesign, diskutující témata validity, kaskádových stylů a rozvoje prohlížečů v rámci ACID testů. Je to ale logické, jen technicky orientovaní lidé schopní tvorby vlastního HTML vzhledu a instalace potřičných nástrojů, mohli začít blogovat.

Mezi nejznámější weblogy této ranné éry patřily Převážně neškodný Martina Malého (všehochuť s nádechem programování), Pixylophone Petra Staníčka (webdesign), Sova v síti Marka Prokopa (seo, vyhledávače, css), Kyberšmok Adama Javůrka (digitální média), Pooh.cz (kronika internetu Dana Dočekala a občas spoluautorů), Well.Done Radka Hulána (později přejmenováno na MyEgo, kritika všeho možného jiného a propagace vlastního), ConBlog Jiřího Bureše (vyhledávání, web technologie), Garcon (Martin Kopta, webové rozhraní, design). O řadě dalších (i těchto) bude ještě postupem seriálu řeč.

Můj vlastní Marigold.cz vznikl 4.12.2002 (to je datum prvního příspěvku) jako poznámkovník věnovaný tehdy přicházející technologii WiFi sítí v době, kdy jsem s přáteli v jedné ruské metropoli stavěl metropolitní síť založenou právě na WiFi. Síť jsem nikdy neviděl (ač mnohokrát zván, funguje dodnes, více jak sto tisíc uživatelů, jen má už dlouho optickou páteř), ale blog mi zůstal a stal se odrazovým můstkem pro řadu regionálních ISP, kteří svou síť také původně začali stavět kolem WiFi. A proč doména Marigold, která se mnou vlastně nijak nesouvisí? Má první žena na ní kdysi spustila „eshop s básničkami“, který zavřela poté, co si někdo objednal sonet o keramické dlažbě s tím, že takové množství zakázek je degradace poezie. Mě zbyla nevyužitá doména. Tak jsem ji recykloval.

Existovala ale i celá řada zvláštností vybočujících z rámce, jimž se dostalo značné pozornosti. Například Vosa na jazyku (existovala od března do června 2003) – satirický proud komentářů Martina Jaroše, marketingového ředitele Vodafone a dnes T-Mobile, tehdy novináře Hospodářek.

Poněkud stranou tohoto nekompletního výčtu stojí Gentlemanův deníček Ivana Strany, někdejšího redaktora (rovněž někdejších) Softwarových novin. Tento deníček sice vlastně formou blogu existoval od roku 1998 (ještě tuším jako příloha Neviditelného psa), ale shonu a dění na blogerské scéně se vlastně nikdy ani teoreticky neůčastnil. Šlo tedy výhradně o internetovou presentaci osobního deníčku.

Situace se změnila v druhé polovině roku 2003, kdy se díky Bloguje začali objevovat i více laičtí, ale tvůrčí uživatelé, na Sblogu Seznamu se začaly houfně objevovat deníčky mládeže a po vzniku Blog.cz následovala vlna tokiáčků, bložínků pubescentů zaměřených na publikování fotek a zamilovaných vzkazů skupiny Tokio Hotel (dodnes existuje). Právě příchod téhle vlny pubescentních bložínků přineslo vlnu odporu mezi weblogerskými starousedlíky, kteří si nepřáli být „s něčím takovým spojováni“ zařazením do stejné taxonomické skupiny, vcelku bez odporu se ale vžilo rozdělení na „blogy“ a „bložínky“ či přímo „tokiáčky“.

Vznikla také celá řada zajímavých blogů, které je těžké zařadit, ať už blog Administrace, sexuálně laděná zpověď neznámé autorky na seznamáckém Sblogu či ILblog, blog Iva Lukačoviče, většinového vlastníka Seznamu. Tento blog můžeme považovat za vznik českých firemních weblogů, protože v něm šlo z větší části o předkládání pohledu na internet tak, jak jej viděl šéf největší české internetové firmy Seznamu. A po jeho uzavření takovýto neformální komunikační kanál Seznamu citelně chyběl až do rozjetí snad až příliš rozkošatělých produktových blogů Seznamu. Ve nich je dnes těžké udržet si přehled o novinkách, protože těch produktových blogů je zkrátka dost a chybí centrální místo.

Náznaky politického a společenského aktivismu bylo možné v blogosféře najít již od počátku. Většina blogerů se neudržela, aby někdy, ve vyhraněných situacích, například před volbami nebo před referendem o přistoupení Česka k EU nedala na svém weblogu najevo své přesvědčení. Nešlo ale o programová politická vystoupení, která by používala weblog jako komunikační platformu, spíše nahodilé aktivity.

Tento úzus politické absence vlastně poprvé výrazně prolomil až CzechTek v roce 2005, násilně a velmi hrubě rozehnané hudební akce v Mlýnici na Tachovsku. Jelikož se policie o nepřiměřeně tvrdém zákroku snažila vydávat informace zjevně se rozcházející se skutečností, vznikl na Bloguje blog Czechtek.bloguje.cz, který přinášel souhrny všech dostupných informací a stal se jedním z prvních angažovaných weblogů, který také (jaksi mimochodem) upozornil i na toto využití weblogů. Deziluze, kterou události na CzechTeku zviditelnily a přístup politických špiček k němu prohloubil, byla zdrojem volebního patu z roku 2006. Blogy do politiky nezasáhly, v předstihu ale zvýraznily trend.

S blogem CzechTeku příchod politického i společenského aktivismu teprve začíná. Svůj rozmach zažije se spuštěním blogů u významných českých zpravodajských serverů, které kromě technologické platformy také zajistí patřičnou návštěvnost a vytvoří tak kastu politických blog-komentátorů, pro něž se blog stane jen formou ovládání mas, tedy alespoň těch, které dorazí a mají zájem rozličně srozumitelně formulované myšlenky číst, častěji spíše komentovat.

 

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

8 komentářů

  • CzechTek o kterém je řeč byl nedaleko Mlýnce (http://goo.gl/maps/Lt2Ni).

  • Vím, že se novinářům nemá mluvit do práce, ale drze si dovolím jednu korekci a jedno doplnění k Sově v síti

    1) Před rokem 2005 se v Sově objevilo o SEO jen pár zmínek, protože tohle téma v ČR před nástupem fulltextu Seznamu a nárůstem podílu Googlu na nezanedbatelná procenta skoro nikoho nezajímalo. Většina článků a zpráviček byla z oblasti klasického webdesignu (informační architektura, použitelnost, UX, přístupnost) a tvorby webového obsahu.

    2) Asi dva roky byl mým spoluautorem na Sově Martin Kopta. Napsal tam minimálně polovinu článků (možná víc). Když by se sečetly s jeho články na Lupě a jinde, byl tehdy IMHO z autorů zaměřených na webdesign nejproduktivnější. Nikdy jsem nechápal, jak toho zvládne napsat tolik a zároveň udržet tak vysokou kvalitu.

  • Patricku, díky, že jsi vypadl z Lupy a oživil Marigolda.

  • to sou zvasty a odkazy na reklamou prolezle weby. ja si svuj blog/denik/zivotni roman (jak chcete) pisu online od roku 2001, poctive kazdy den, bez reklamy a bez propagace. kdyz si to tak ctu, jsem mozna jednim z nejdele kontinualne pusobicich autoru na internetu ceskem. to me fakt tesi :)))

  • Ve staré Vose na jazyku marně hledám Rozhovor s kalhotkami nové miss. Mám dojem že z toho zbylo jen torzo.

  • Mohl bych poprosit o doplnění odkazu na conBLOG (http://blog.converter.cz/)? Díky.

  • Když nad tím přemýšlím…blogy tu budou asi navždy. O konci se už tolik napovídalo a pořád se píše. Pokud se zamyslím tak je to spíš tím, že někdo začne a někdy také skončí. Jenže za tu dobu začne dalších 10 lidí psát.

    Tak tu blogy zůstanou vlastně na vždy. Dokud tedy nezdegenerujeme z Facebooku a nestanou se z nás tupý hlupáci, co budou psát kraviny na modrou stránečku a na víc se nezmohneme. Snad se toho nedožiji :).

  • Díky za připomenutí jedné blogerské éry – blogísků. Doba, kdy bylo jakoby blogování módní vlnou a napříč se šířily pochvalných a „zamilovaných“ zpráviček, to přešlo na Facebook. Tato vlna padla a podle mě dneska píší převážně ti, jež mají co říct, aktivisté a grafomani. Z firemních blogů se také vyprofilovalo několik čitelných a zbytek tak nějak zapadl, alespoň jak to vnímám já. Někdy je docela těžké rozlišit, zda se jedná o blog, nebo regulerní webzine (hodně fandů GNU/Linuxu a OpenSource tento přerod provedlo).
    Také jsem začínal s tím, že na blogu něco vydělám, nevydělal jsem a převážně tam mám věci moc krátké, nebo osobní, aby se objevily v něčem seriózním.