Chvilkové okouzlení "subkulturou weblogů" vedlo až k tomu, že někteří alternativní optimisté je začali považovat za nový projev občanské společnosti či novou formu kultury a intelektuálního projevu, který prosakuje i mimo internet. Nejnižší demonstrací takových tužeb byly weblogerské formy řetězovek, kdy bylo třeba zodpovědět pár otázek či přepsat dvacátou větu dvacáté stránky rozečtené knihy a poslat štafetu dále, tedy vyzvat další blogery, aby udělali totéž.
To byla ta jednodušší varianta. Složitější variantou byly právě průniky weblogů do reality. Jedním z prvních viditelnějších byl příběh Flashmobu v Carrefoure, dnešním Tescu na Novém Smíchově. V září roku 2003 se několik autorů weblogů nadchlo pro zahraniční flasmoby, tedy náhlé akce, jejichž účastníci činili něco legitimního, nicméně podivného. Například se prostřednictvím internetu vyzvali lidé, aby přišli do obchodního domu a žádali si k vyzkoušení postel, jak se jim v nich bude ležet. Jeden po druhém přicházeli a zkoušeli.
Smysl takových akcí není asi na první pohled zřejmý a většině aktivních účastníků zřejmě akce přijde jen jako dobrý "džouk". Ve skutečnosti jde o to, nabourat zažitou realitu. Donutit lidi (zejména nedobrovolné účastníky) přemýšlet o tom, co se děje, proč je najednou něco jinak. vytrhnout je ze zažitého stereotypu. To vše s nadějí, že by mohli začít pochybovat o věcech, jež dnes považují za samozřejmé. Co si o flashmobech myslet, ptal se v září 2003 Adam Javůrek na svém KyberŠmoku.
Flashmob v Carrefour pořádaný 7.9.2003 ovšem tak vydařený nebyl. Účastnili se jej několik blogerů, především Darkmaster (Radim Hasalík), Kostěj (Radek Hromuško) a Daniel Dočekal (Pooh). Úkolem akce bylo, přijít do obchodního domu Nový Smíchova a začít zde nápadně fotit. To vše s vědomím, že je to zde zakázáno. Což znamenalo odklon od klasických flashmobů, které staví na tom, že naopak užívají zcela legitimních (či nezakázaných), jen neobvyklých situací. Odezva se dostavila, ochranka ABL dala pánům přes ústa a bylo po flashmobu. O to zuřivější byla odezva weblogerů a své slovo k tomu řekl snad každý. A na událost (byť okrajově) reagovala i mainstreamová média, incident se objevil ve zpravodajském servisu ČTK i v některých novinách. Žádná velká kontrakulturní sláva to ovšem nebyla už proto, že se záhy objevily pochybnosti nad tím, zda takto koncipovaný flashmob vlastně flashmobem je. Když se o šest let později začaly na Facebooku ozývat výzvy k polštářovým bitvám na Staroměstském náměst, šlo už o flashmoby v tom pravém slova smyslu a také o události s významnou účastí a pro média nepřehlédnutelné.
Tehdejší odezvy (fotogalerie na Pooh.cz):
- Fotil jsem, zmlátili mě (reportáž účastníka DarkMastera)
- Policie řeší bitku s ochrankou obchodu (článek na iDnes)
- Rozbiju ti hubu, hajzle (Martin Malý na Převážně neškodném), později i reportuje z tiskové konference a má další články na toto téma.
- Teplou držkovou servírovala ochranka CarreFoure na Smíchově (zde na Marigoldu), později dodávám výhrady a upřesňuji na Ještě jednou k focení a ochrankám
- Flashmob, překvapivý výsledek na Pooh.cz od Dana Dočekala
- Aféra CarreFour - Jiří Bureš na Conblogu
- pokud máte další zajímavé dochované odkazy, dejte linky do diskuse...
Happyend?
A jaké je zakončení? Vlastně žádné. Carrefour je už dávno prodané a přejmenované na Tesco, agresivní ochranka ABL (dnešní M2M) neměla s incidentem žádný problém, kromě trochy negativní publicity, což byla procházka růžovým sadem vzhledem k tomu, co za publicitu si vyslouží o sedm let později. Radim Hasalík - Darkmaster (LinkedIn profil) prošel několika firmami, naposledy antivirovou firmou ESET a dnes se živí jako online marketingový konzultant. Radek Hromuško (Kostěj) vydal v roce 2004 svou první knihu nazvanou Jsem fakt impotent?, která byla vlastně první knihou vzniklou na platformě Bloguje, tedy jako vydané příspěvky původně psané na Bloguje. Následně pracoval jako reportér v České televizi, kde se propracoval až k dlouhým reportážím (zejména o vraždách), z nichž řada z nich měla velký ohlas (o spartakiádním vrahovi). V roce 2006 vydal knihu o bílinské vraždě s názvem Nelítostně, podle níž napsal scénář ke stejnojmennému filmu. Ten se v polovině roku 2011 začal natáčet a mohl by letos na podzim mít premiéru.
Ani v bloggerské komunitě incident žádné vážné šrámy nezanechal. Ukázalo se, pravda, že není dobré účastnit se bez úvahy každé akce, kterou Pooh vyhlásí (a on už také žádné nevyhlašoval), neprokázalo se ale, že by blogy měly nějaký větší vliv. Kdyby se akce neůčastnil reportér Lidových novin, vlastně by mediálně vyšuměla. Blogy a občanská média se na svůj vpád do sféry vlivu mainstreamových médií teprve chystaly a Flashmob v CarreFour byl zatím výstřel naslepo...
PS: Seriál vychází z mých vzpomínek a z dochovaných či dohledatelných zdrojů, které se snažím odkazovat, případně jsou na Archive.org (pak je nelinkuju). Pokud máte jiné linky a vzpomínky, neváhejte upřesňovat a zdrojovat do komentářů.
