Zlatá éra weblogů 2: Flashmob v Carrefour

Chvilkové okouzlení „subkulturou weblogů“ vedlo až k tomu, že někteří alternativní optimisté je začali považovat za nový projev občanské společnosti či novou formu kultury a intelektuálního projevu, který prosakuje i mimo internet. Nejnižší demonstrací takových tužeb byly weblogerské formy řetězovek, kdy bylo třeba zodpovědět pár otázek či přepsat dvacátou větu dvacáté stránky rozečtené knihy a poslat štafetu dále, tedy vyzvat další blogery, aby udělali totéž.

To byla ta jednodušší varianta. Složitější variantou byly právě průniky weblogů do reality. Jedním z prvních viditelnějších byl příběh Flashmobu v Carrefoure, dnešním Tescu na Novém Smíchově. V září roku 2003 se několik autorů weblogů nadchlo pro zahraniční flasmoby, tedy náhlé akce, jejichž účastníci činili něco legitimního, nicméně podivného. Například se prostřednictvím internetu vyzvali lidé, aby přišli do obchodního domu a žádali si k vyzkoušení postel, jak se jim v nich bude ležet. Jeden po druhém přicházeli a zkoušeli.

Smysl takových akcí není asi na první pohled zřejmý a většině aktivních účastníků zřejmě akce přijde jen jako dobrý „džouk“. Ve skutečnosti jde o to, nabourat zažitou realitu. Donutit lidi (zejména nedobrovolné účastníky) přemýšlet o tom, co se děje, proč je najednou něco jinak. vytrhnout je ze zažitého stereotypu. To vše s nadějí, že by mohli začít pochybovat o věcech, jež dnes považují za samozřejmé. Co si o flashmobech myslet, ptal se v září 2003 Adam Javůrek na svém KyberŠmoku.

Kostěj v rozhovoru s ochrankou ABL (dnes M2M)

Flashmob v Carrefour pořádaný 7.9.2003 ovšem tak vydařený nebyl. Účastnili se jej několik blogerů, především Darkmaster (Radim Hasalík), Kostěj (Radek Hromuško) a Daniel Dočekal (Pooh). Úkolem akce bylo, přijít do obchodního domu Nový Smíchova a začít zde nápadně fotit. To vše s vědomím, že je to zde zakázáno. Což znamenalo odklon od klasických flashmobů, které staví na tom, že naopak užívají zcela legitimních (či nezakázaných), jen neobvyklých situací. Odezva se dostavila, ochranka ABL dala pánům přes ústa a bylo po flashmobu. O to zuřivější byla odezva weblogerů a své slovo k tomu řekl snad každý. A na událost (byť okrajově) reagovala i mainstreamová média, incident se objevil ve zpravodajském servisu ČTK i v některých novinách. Žádná velká kontrakulturní sláva to ovšem nebyla už proto, že se záhy objevily pochybnosti nad tím, zda takto koncipovaný flashmob vlastně flashmobem je. Když se o šest let později začaly na Facebooku ozývat výzvy k polštářovým bitvám na Staroměstském náměst, šlo už o flashmoby v tom pravém slova smyslu a také o události s významnou účastí a pro média nepřehlédnutelné.

Tehdejší odezvy (fotogalerie na Pooh.cz):

Happyend?

A jaké je zakončení? Vlastně žádné. Carrefour je už dávno prodané a přejmenované na Tesco, agresivní ochranka ABL (dnešní M2M) neměla s incidentem žádný problém, kromě trochy negativní publicity, což byla procházka růžovým sadem vzhledem k tomu, co za publicitu si vyslouží o sedm let později. Radim Hasalík – Darkmaster (LinkedIn profil) prošel několika firmami, naposledy antivirovou firmou ESET a dnes se živí jako online marketingový konzultant. Radek Hromuško (Kostěj) vydal v roce 2004 svou první knihu nazvanou Jsem fakt impotent?, která byla vlastně první knihou vzniklou na platformě Bloguje, tedy jako vydané příspěvky původně psané na Bloguje. Následně pracoval jako reportér v České televizi, kde se propracoval až k dlouhým reportážím (zejména o vraždách), z nichž řada z nich měla velký ohlas (o spartakiádním vrahovi). V roce 2006 vydal knihu o bílinské vraždě s názvem Nelítostně, podle níž napsal scénář ke stejnojmennému filmu. Ten se v polovině roku 2011 začal natáčet a mohl by letos na podzim mít premiéru.

Ani v bloggerské komunitě incident žádné vážné šrámy nezanechal. Ukázalo se, pravda, že není dobré účastnit se bez úvahy každé akce, kterou Pooh vyhlásí (a on už také žádné nevyhlašoval), neprokázalo se ale, že by blogy měly nějaký větší vliv. Kdyby se akce neůčastnil reportér Lidových novin, vlastně by mediálně vyšuměla. Blogy a občanská média se na svůj vpád do sféry vlivu mainstreamových médií teprve chystaly a Flashmob v CarreFour byl zatím výstřel naslepo…

PS: Seriál vychází z mých vzpomínek a z dochovaných či dohledatelných zdrojů, které se snažím odkazovat, případně jsou na Archive.org (pak je nelinkuju). Pokud máte jiné linky a vzpomínky, neváhejte upřesňovat a zdrojovat do komentářů.

 

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno , průměr: 5,00)
Loading...

27 komentářů

  • no nás to tehdy pěkně nas… protože „reality hack“ jsme si „vymysleli“ nezávisle na flash mobech o rok předtím (Máslo reality hack) a bylo to něco úplně jiného 🙂

  • Díky za další díl. Případ ochranky, která zakročila proti Radkovi Hromuškovi, nakonec řešil soud pro Prahu 5. Na straně obviněných byla pochopitelně ochranka. Nevím jak to tenkrát dopadlo. Já jsem byl bezplatně zastupovaný přímo JUDr. Choděrou. Policie trvala na výslechu bez právníka (proč asi) a „můj“ právník se s nimi snažil domluvit termín. Vyšetřování vyšumělo do ztracena.

    Mám rovněž stanovisko od legislativního odboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, že ochranka postupovala protiprávně. Tehdejší Carrefour a ani ABL se mi nikdy neomluvili. Díky incidentu se mi ozvala Jasna Sýkorová z Lidových novin. Od té doby jsem začal nepravidelně přispívat do přílohy Generace online.

    Celkově to byla bolestivá zkušenost. Odnesl jsem si z toho poznání, že velké firmy v ČR neumí přiznat chybu a kompenzovat zákazníka za své přehmaty. Přestal jsem věřit, že stát dokáže svým občanům zajistit spravedlivý „proces“ a už nevěřím ani policii.

    Když se na to zpětně dívám, tak jsme tenkrát neudělali nic špatného. Zákaz fotografování v obchodních centrech mimo prodejní plochu je stále nesmyslný. Navíc jak dokazuje četné množství amatérských fotek, tak ho nikdo naštěstí nevynucuje.

  • No, já čumím na ten komentář od R.Hasalíka… Fotografování bylo zakázáno a věděli jste o tom a přesto jste šli a zákaz porušili. Proč se divíte zásahu ochranky, byť neadekvátnímu?!
    Váš příspěvek a předtím čin naznačuje, že pokud si kdokoliv myslí, že nějaký zásah je nesmyslný, má plné právo ho porušit. Co to má být?!
    Též se mi spousta věcí nelíbí, ale když něco poruším, rozhodně si pak nestěžuju a nebrečím, že mi pocuchali ciferník.
    Váš přístup, RH, je mi proti srsti.

  • mouseho: Děkuji za komentář. Podobné příspěvky jsem četl i tenkrát. Odpovím vám i po těch letech stejně. Ochranka nás měla vyzvat, abychom fotografovat přestali, případně objekt opustili nebo v krajním případě na nás měla zavolat policii. Po slušném vyzvání bych fotografovat přestal.

    Bohužel místo slušné výzvy jsme dostali nakládačku. Vám to přijde v pohodě?

  • Drobná oprava: z tiskovky nereportuje Martin Malý ale White Dog, což je, aspoň myslím, jiná osoba.

  • Musím souhlasit s komentářem „mouseho“.

    Je naprosto bezpředmětné řešit reakci ochranky. Jediné, co má smysl řešit, je důvod, proč jste tam šli a dělali něco, o čem jste věděli, že není povolené.

    Takže abych parafrázoval pana Hasalíka – „Místo toho, abyste dělali něco užitečného, tak jste šli fotit někam, kde je to zakázané. Vám to přijde v pohodě?“

  • Až někdo někde vydá nařízení „Vyhlaďte všechny Hejly“, bude tedy správné a legitimní ten příkaz splnit?

    Hloupost lidí je zjevně nekonečna… 🙂

  • Zdeněk Hejl: ano, tenkrát mi to přišlo v pohodě. Zákaz totiž neměl žádnou oporu v zákoně. Nebyl to objekt, na který by se vztahovalo například státní tajemství. Nedávalo mi to žádný smysl a ještě dnes to nechápu. Je to zákaz, který s dnešními mobily můžete vynucovat jen velmi těžko. Skutečně nepovažuji za nic špatného zmáčknout spoušť fotoaparátu/mobilu a vyfotit si například přítelkyni. My jsme tedy zákon neporušili, ochranka ano.

  • To Turbyho: Čekal jsem nějaký podobný komentář, který bude prezentovat danou myšlenku na nějakém úplně jiném příkladě. Já se bavím konkrétně o tomto zde představeném případě. Nikde netvrdím, že všechny zákazy jsou správné a že nemá smysl proti nim něco dělat. Je taky významný rozdíl mezi zákazem a příkazem, ale nerad bych do podobné diskuze zabředával.

    To Radim: Zajímalo by mě, proč jste se do toho tenkrát pouštěli, i když jste věděli, že jdete porušovat určitý zákaz a musíte počítat s určitou odezvou. Chtěli jste zjistit, jakou ta odezva bude mít formu? Co jste tím chtěli dokázat?

    Nehodlám vytvářet žádný flame, jen mě zajímají pohnutky lidí, co se do takovéto akce pustí. Díky.

  • U toho focení šlo (a dodnes občas jde) o něco trochu jiného – totiž o to, že v podstatě nelze vydat zákaz focení na veřejném prostranství. A části nákupního centra lze za veřejné prostranství pokládat, to bylo ostatně i tehdy potvrzeno některými legislativními rozbory. No a navíc tehdy šlo i o adekvátnost zásahu ochranky, což bylo velmi sporné samo o sobě.
    Podle mě ta akce zas tak moc mimo mísu nebyla, spíš mi to přišlo nedotažené – když už někdo jde poukázat na podobnou nepravost, tak by měl být připraven to opravdu dovést do konce i soudně atd.

    Poznámka – u té akce v Carefouru jsem nebyl, takže nijak potrefený nejsem, situaci ale znám dost podrobně proto, že jsem se v podobné době pohyboval kolem jedné podobné, byť ne tak vyhrocené, akce související s focení (s blogy nesouvisela).

  • Ad pohnutky – tak například jde o to, že každý podobný zákonem nepodložený zákaz vytváří jistý precedens, takže když na něj nepoukážete, tak je prakticky jisté, že se zanedlouho objeví další ještě nesmyslnější.

  • To je asi ten rozhodující bod – jestli je nákupní centrum veřejné prostranství nebo soukromý objekt. Osobně bych to považoval za soukromý objekt, kde by si mohli dát zákaz, jaký by chtěli, pokud to výslovně není proti zákonu. Člověk vstoupením do tohoto objektu jaksi automaticky akceptuje zákazy a nařízení, které tam platí. A zákaz focení není žádný drastický zákaz, který by jakkoliv omezoval návštěvníky a omezoval jejich osobní svobody a podobně. Pokud je návštěvník dobře obeznámen s tímto zákazem, a jemu navzdory tam jde a činí, co je zakázáno, pak to pro mě postrádá smysl (u tohoto případu a „významnosti“ zákazu).

    Podotýkám, že neřeším žádné jiné případy zákazů či příkazů, které mohou mít výraznější dopad na lidský život, osobní svobody apod. Šlo jen o zákaz focení v jednom nákupním centru. Jak tohle může někoho natolik pobuřovat, že proti tomu musel aktivně zasahovat, to asi nikdy nepochopím.

  • Znam blogy, ktere v roce 2003 frcely uz nekolik let i u nas, nikdy je ale nepsali aktivisti typu Hasalik/Docekal a do zadne historie se bohuzel nezapsaly. To je opravdova skoda, ne tenhle „mainstream“, ci jak se tenkrat rikalo „blogosfera“.

  • Znam blogy, ktere v roce 2003 frcely uz nekolik let i u nas, nikdy je ale nepsali aktivisti typu Hasalik/Docekal a do zadne historie se bohuzel nezapsaly. To je opravdova skoda, ne tenhle mainstream, ci jak se tehdy vznosne rikalo, blogosfera.

  • Zdeněk Hejl: cílem akce bylo ukázat na nesmyslnost zákazu fotografování, který navíc nemá oporu v zákoně. Podobně zaměřena byla například nedávná akce, kdy se konalo protestní fotografování na Karlově mostě se stativy. Zde bylo cílem zamezit tomu, aby bylo na mostě zakazováno fotografovat se stativem. Této akce jsem se nezúčastnil, ale fotografy naštěstí nikdo nezmlátil.

  • Radim Hasalík: Dostali jste nakládačku, to mi nepřijde v pohodě ( naznačil jsem i v první větě mého příspěvku ). Též mi ale nepřijde v pohodě porušit zákaz/pravidlo/nařízení…
    Pracuju ve velké mezinárodní firmě a ta má hromadu pravidel a zákazů, které mi osobně nedávají smysl a vždycky prskám. Ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
    Nebo obdobně na cestách… široká rovná cesta, nikde nikdo a je tam padesátka. Pojedu rychleji a dostanu pokutu. Opět „pro mě“ nesmyslná padesátka, ale musím se podřídit.
    Chci říct, nemůžeme vědět co se skrývá za tím nařízením/zákazem/pravidlem. Nevíme, proč to tak je. Ale lidi mají tu zvláštní schopnost neustále „vrtat“ do věcí, o kterých nic neví a do kterých jim ani nic není! Možná proto je na světě takový bordel.
    Na jednu stranu chápu Vaše pohnutky, ale nemyslím si, že jste na to šli správnou cestou.

  • mouseho: děkuji za zajímavou diskusi. Rozdíl oproti padesátce na silnici je v tom, že porušením rychlosti porušíte asi zákon. Flashmoby jsou pokaždé hodně na hraně. Třeba polštářová bitva na Staromáku: co by se stalo, kdyby se tam omylem připletl nějaký alergik na peří?

    Interní zákazy/předpisy v mezinárodních firmách chápu tak, že jako zaměstnanec nebo dodavatel musíte daný interní předpis respektovat. Nařizuje Vám to většinou pracovní smlouva. Sám jsem pracoval pro mezinárodní firmy (jako zaměstnanec i dodavatel).

    Zákaz fotografování ve veřejném prostoru smysl skutečně nemá, žádná smlouva a ani zákon vám ho nezakazuje. Můžete být tedy pouze slušně požádán, abyste s tím přestali. Pokud v tom pokračujete dál, může vás obsluha / ostraha vyzvat k opuštění objektu. Nesmí ale použít donucovací prostředky. Ochranka prokazatelně porušila zákon a proti tomu je naše tehdejší fotografování maličkost.

    Dnes bych se podobného flashmobu v nákupním centrum asi nezúčastnil. Bylo by to spíše z časových důvodů a také bych v tom neviděl moc smysl. Tehdy mi ostatně bylo zhruba 20 let a spoustu věcí jsem vnímal jinak. Jako životní zkušenost to ovšem bylo k nezaplacení.

  • Adam: Taky jsem si při čtení vzpomněl na McMáslo ve Vodičkově… díky 🙂

  • Jenže ta zmíněná padesátka je třeba nesmyslná, ale nikdo nerozporuje, že má konkrétní oporu v zákoně.

    To nemůžete srovnávat s případy, kdy si někdo vymyslí zákaz, který žádnou oporu nemá a v horším případě je dokonce přímo protizákonný.
    Kulhá i to srovnání s firmou, ani ta si nemůže dovolit jakýkoli interní předpis, mimochodem na to už pěkná řádka firem doplatila, když prohrály soudy o neplatnost výpovědi atd. Aby to bylo vymahatelné, tak se to musí udělat patřičnou formou, což se minimálně větší firmy už docela naučily, ale opravdu to není tak, že si může kdokoli vyhlásit cokoli…

  • uplny souhlas s thr. Apropo – jaky vidite zakonny rozdil vuci tomu, kdyz si majitel pizzerie/cukrarny Don Pablo v pisnici vyvesil papir „Vietnamcum vsup zakazan“? Jen proto, ze je to mnohem kontroverznejsi/jednoznacnejsi nemenni nic na nezakonnosti obou zakazu, a podtrhuje vyse recene, ze kdyz si to clovek necha libit, akorat se to stupnuje. Jednou je to verejny prostor, a jedine zakazy ktere jsou v poradku jsou ty, ktere jsou tak nejak samozrejme – mj. proto, ze maji podporu v zakone (napr. „Kradeni zakazano“ je v poradku)

  • thr: Yusaku: Proč z toho děláte takové „haló“? Pravidla jsou od toho, aby se dodržovaly a né porušovaly kýmkoliv, kdo ráno vstane holou prdelí a usmyslí si, že je to pravidlo špatné. Možná pro něho je, ale ne pro toho, co to vymyslel.
    Jak zmínil v komentáři výše Zdeněk Hejl, pokud byl obchoďák soukromý objekt, může si tam majitel zakázat cokoliv ( v mezích zákona ). Nedokážu si představit, že bych postavil obchoďák a některé části v něm byly zákonem stanoveny jako veřejné místo… Nejsem právník, ale přijde mi to nelogické a nikdo by ten obchoďák za těchto okolností nepostavil…
    Vraťme se ale na začátek: byl porušen zákaz, o kterém dotyční věděli a je úplně jedno, jestli ho pokládali za správný nebo špatný.

  • mouseho: ale vzdyt ja souhlasim – v mezich zakona si muze zakazat cokoliv, dulezite je to „v mezich zakona“.

    Podobne jako v soukromem lese s cedulkou zakaz foceni neuspejete (ackoliv se jedna o soukromy objekt, zakon vam v nem mj, umoznuje sber lesnich plodu, fotografovani na konto verejneho prostoru atp.), tak v obchodaku napodobne. Verejny prostor je jakykoliv prostor, kam se muze dostat kdokoliv bez clenstvi v nejake skupine (at uz to je klubovna junaku, zamestnanci spolecnosti nebo treba registrovany zakaznik Makra); tj. jediny „skoro verejne pristupny“ obchodak, ktery tento zakaz muze uspesne pouzit je Makro, kvuli zpusobu, kterym funguje.

    Pokud by Carrefour podminoval vstup na Andel vlastnictvim zakaznicke karticky Carrefour, kterou ziskate pouze po podpisu smlouvy, ve ktere je uveden mj. zakaz pouzivani fotoaparatu (nebo napr. povinnost ridit se narizenim zamestnancu spolecnosti atp.), je situace jasna, v opacnem pripade je jasna take.

  • Yusaku: Ať tak či tak, jsem rád, že principiálně se shodneme.;)

  • > Bohužel místo slušné výzvy jsme dostali nakládačku. Vám to přijde v pohodě?

    Tak v Rusku určitě…

  • Za zmínku stojí i vyhlašované blogerské soutěže té doby (roky kolem 2004), třeba bigbloger.cz Lidových novin, který dodnes funguje – jak s překvapením zjišťuji 🙂

  • Z akce v Carrefouru si také leckdo dělal legraci. Především kompost.cz (nepodařilo se mi to najít) nebo například zde: http://stanicezoo.sweb.cz/text/carref.htm

  • ne vždy musí flashmob dopadnout jako v Carrefouru… třeba tento se povedl: http://www.ostravatv.cz/mss-flashmob-v-nakupnim-centru–nova-karolina-v11.html

    i když je tohle ještě považováno za flashmob (viz článek)?