Zákon o obsahu

Patrick Zandl · 1. únor 2005

Na Lupě.cz dneska vyšel první díl mého článku věnovaného historii a rozvoji broadband internetu v Koreji. Článek byl původně jednodílný, ale s šéfredaktorem Lupy jsme usoudili, že jsem ho přeci jen natáhl přes míru a že bude dobré ho v polovině rozseknout. Navíc se musím pochválit – je to po dlouhé době článek, se kterým jsem spokojen, je k němu nastudován dostatek podkladů, ty nejlepší jsou i prolinkované, je to dostatečně hutné a přitom ještě čitelné (alespoň se mi to zdá).

Proč článek o  Koreji? Protože korejský trh je vlastně nejrozvinutější světový trh, co se broadband i mobilních služeb týká. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je "Zákon o obsahu". Zní to trochu děsivě, korejský zákon o obsahu není jednolitý zákon, ale řada právních úprava, které se tak pro pohodlí novinářů a dalších pisálků nazývají. Smyslem zákona o obsahu je vlastně zakotvit jednu jedinou povinnost. Pokud jste tvůrce obsahu a získáváte na něj podporu ze státních fondů, máte povinnost tento obsah zpřístupnit na internetu.

Zákon je zajímavý tím, že už nedefinuje povinnost obsah zpřístupnit zdarma – to by bylo nelogické a šlo proti ekonomickým zájmům jeho poskytovatelů. Vznikla tak řada placených obsahových služeb, protože korejský trh sám pro sebe produkuje velkou část filmů, hudby, knih – jen část je import z ciziny. A vznikly tak služby, které opodstatnily existenci broadbandu. Své filmy musely dát na internet nejenom státní televize, ale i soukromí producenti, kteří získávají dotace od státu na tvorbu a protože korejská podpora domácí tvorbě je dost široká a kdekdo tu má alespoň vratné půjčky na produkci, většina korejského obsahu se nakonec musela objevit na internetu, byť v placených archivech.

Za následek to mělo i rozvoj terciální sféry. Korejští výrobci jsou velmi daleko s video-on-demand (VOD) a vesele vyrábějí a prodávají VOD přehrávače místním broadband operátorům. Vznikly korejské i-platební systémy, řada webů nabízí hostování videa a video se stalo všední součástí korejského internetu. Korejský "Zákon o obsahu" prý byl jedním z faktorů, který prosadil broadband mezi lidi. A já tomu docela věřím.

Představme si to na naše poměry – i zde velká část domácí filmové produkce vzniká za podpory státních fondů nebo státních institucí jako ČTV, ačkoliv procento importované produkce je u nás vyšší než v Koreji. Představte si, že by ČTV nabízela svůj filmový archív. Samozřejmě nikoliv zadarmo, za přehrání filmu, pořadu, seriálu, byste zaplatili svých X Kč. Podle mne by tohle byl jeden z důvodů, proč si koupit broadband. A také jeden z hnacích motorů terciální sféry – proč by se pak nemohl najít šikula, který by udělal set-top box, jenž by propojil ADSL přípojku se SCARTem vaší TV a umožnil vám sledovat tyhle filmy přímo v TV a pohodlně si je přes TV obrazovku vybírat. Hned by tu poskočily mikroplatby ze sféry neexistence do běžné reality, hned by se s tím začaly provazovat další služby.

Inu, škoda. Liberální trh nefunguje vždy a osvícený zásah je někdy nutný. Hloupé je, jak poznat, že ten zásah je osvícený…

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook