Viděl jsem moderní umění

V sobotu jsem dorazil na karlovarský Fresh Film Fest. Měl jsem se tu účastnit diskusního panelu o internetu a distribuci filmů. A záměrně jsem doputoval o něco dříve, abych si poněkud rozšířil obzory v moderních trendech, fimech a umění.

Nesoudím o sobě, že bych byl příliš kulturní člověk. Přesněji řečeno mám epochy, které chápu, ale století začínající dvojkou to rozhodně nejsou. Mohu libovolně pokonverzovat o symbolice egyptské figurální malby ve Staré říši, srovnat ji s ptolemaiovským obdobím, když na to přijde, pak i antika mi něco říká, ulétávám si na gotice zejména s přihlédnutím ke katedrální výzdobě. Můžete se mnou chodit po svatovítské katedrále a budu vám ukazovat vtípky, jichž se dopustili místní umělci. Až někam k bitvě u Moháče bych řekl, že si vedu obstojně. Pak následuje rychlý sešup, přičemž už mám jen matné povědomí o tom impresovi, co si nožem kuchal ucho a post/moderní umění mne míjí naprosto. Jak ve jménech, tak v chápání. A to i přes vytrvalé oblézání mnichovských pinakoték.

A tak jsem na Fresh Filmu vyrazil na performance. Jak to popsat jinak, než slovy laickými: jakýsi muž sociálně jednoznačného zařazení se pohyboval po parketu s rybářským prutem, který měl zastrčený za tričko přes záda. V ruce měl podběrák a honil nafouknuté igelitové tašky s nápisem Delvita. Přišlo mi to zajímavě pojaté rozloučení Delvity s českým trhem. V následující debatě se ukázalo, že jsem ignorantské hovado, protože umělecký záměr byl jiný. Jaký, to jsem ale už nezvěděl.

Petr Nikl Mozartovo requiemInu, řekl jsem si, dám si film. Našel jsem si jeden, který vypadal, že by mi mohl být blízký, jmenoval se Mozartovo requiem. Ehm. Byl to hezký nápad: figurky a panenky přidělané na tyčce, pomocí níž se ovládaly jako loutky, to všechno mezi zrcadly, ve tmě, nasvícené. Do toho Mozartova hudba. Hezké. Asi tak na půl minutové předěly pro ČT2. Celý film měl 64 minut a bylo to utrpení. K čemu to bylo? Usoudil jsem, že šlo o slušně provedený studentský film, v němž studenti ověřili práci s materiálem. Jak se ukázalo, tak nikoliv: film byl zamýšlen vážně a dělal ho Petr Nikl. Podtitul Balet loutek, věcí a živlů, volně inspirovaný hudbou W. A. Mozarta. Nezlobte se na mne, ale myslel jsem, že někde musí být myšlenka, ne jen forma. To první mi chybělo, toho druhého bylo na hodinový pořad škoda. Byla to jen vizualizace nápadů, jak ztvárnit loutky a co všechno s nimi lze dělat, ale to je přeci i na umění ve filmu málo. Nebo je dneska opravdu uměním to, co za něj označíme?

Viděl jsem moderní umění. A na dlouhou dobu mi to stačilo. Zůstanu u své gotiky a románského slohu a až na podzim pojedu do znojemské rotundy kochat se zdejšími freskami s přemyslovskými legendami, už si na tyhle novodobé výtvory ani nevzpomenu.

Zdalipak něco podobného o tisíc let později potká i to, co jsem v sobotu shlédl…

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 14×, průměr: 3,29)
Loading...

21 komentářů

  • Patricku, Patricku… neholduji nijak zvlast modernimu umeni, vetsina z neho bude doufam, stejne jako je to s aktualni tvorbou v kazde dobe, popravu obratem zapomenuta, ale…. da se pochopit a vychutnat (po delsi dobu nez je petiminutovy ocum v museu) ptolemaiovske umeni, mayske stely a nebo i ta gotika – BEZ ZNALOSTI KONTEXTU? A ten kontext neni „ze sem taky Cech – nebo Rakusan – a ziju ve stejne dobe jako autor uvedeneho dila“…

  • Jezovec: to je právě ono. Dá. Nepochopíš detaily, nechápše některé pointy nebo vtípky. Neuvědomíš si, proč má někdo na gotické malbě zelený plášť nebo obě ruce levé. Ale ten celek k tobě promlouvá i přes ty věky. V čem byl tady ten kontext? Nějaký osobní prožitek autora, který se zkalil pod obraz a pak napsal performááánc? To asi znát nemohu. Jak to tedy ve mně má rezonovat?

  • No, tyhle filmy a performance maji vlastni jazyk a odkazy… prirovnal bych to treba taky k mysteriim (tedy jenom uzce, tou nutnosti zasveceneho pred-rozumeni)… treba ten chlapik s delvitou odkazoval na nejaky text Deleuzeho nebo lonske predstaveni nekoho jineho nekde jinde a nebo clanek v Literarnich novinach, co ja vim….

    Pises ze ta performance i ten film te zaujaly, ale jenom na chvili a pochopil jsi je (tu performanci) po svem, jinak nez „zasvecenci“ – ja tam vidim tu analogii s gotickou katedralou takto: v nezasvecenem pozorovateli take vzbudi udiv a povsimnou si nekterych detailu, ale rozhodne je za chvili zacne nudit, vsechny vitraze a oltare a chrlice a obrazy atd. jim prijdou za deset minut na jedno brdo a detaily ktere maji pro tebe „jasnou“ symboliku si vylozi uplne jinak, po sve zkusenosti.

    Je samozrejme rozdil mezi umenim co pretrva veky a ma v sobe zakodovane archetypalni symboly, ktere proste pusobi v ramci sirsiho kulturniho kontextu (napr. Zapadu) a ktere i pochopene „po svem“ ti osviti svet novym svetlem, coz asi budou spise ty katedraly nez performance s pytliky ologovanymi obchodnim retezcem 🙂 a drtivou vetsinou umelecke „produkce“…

  • Mno já si myslím, že současné moderní úmění je úchylné. Možná se pletu, ale mám takový pocit, že v jakémkoliv jiném období do roku řekněme 1800 bylo moderní úmění nějak zaujímavé pro mladší generaci umělců a bohémů, která ty trendy tvořila. Současné moderní úmění ala Knižák mám pocit zaujímá jen ty umělce samotné a pár lidí okolo nich, kteří na něco takového přijdou a nechtějí vypadat blbě tak chválí. Tedy alespoň když tím „moderním uměním“ myslím právě díla typu busta a foxteriér atd. Mám pocit, že to co je dnes vydáváno za moderní úmění je jakýsi pohled „starců“ na to, co si myslí, že je moderní u mladých. Tj. mladý člověk považuje za umění nějakou kaligrafii na zdi a nějaký zasloužilý umělec si myslí, že když udělá sprejem čáry na plátno, že udělal nějaké moderní umění, aniž by to mělo ideu toho sprejera. To samé nějaké hudební či filmové výkřiky které jsou opět tvořeny zasloužilými umělci nebo alespoň pod jejich taktovkou – ty jsou zcela mimo současnou mladou generaci, která žije elektronickým věkem, hudbou i klipy. Prostě až někdo bude za 200 let hodnotit umění naší generace, myslím že nebude vůbec brát v potaz tyhle zasloužilé umělce, ale naopak právě tu spontánní tvorbu která jde zcela mimo.

  • No já bych na to šel jinak (za chvíli půjdu z práce tak si dovolím ten přepych napsat něco do diskuse 🙂
    Dříve byli umělci chudí (tedy až na pár výjimek jako da Vinci nebo Michelangelo) a museli dělat to, co se bude líbit maximálnímu počtu lidí, aby si jejich díla koupilo co nejcíc lidí a oni si mohli koupit jídlo. Dokonce bych řekl, že čím větší měl umělec hlad, tím lépe tvořil. Jejich díla byla tudíž tvořena tak, aby se líbila a líbí se dodnes.
    Naopak dnešní moderní či postmoderní umělec si myslí, že je natolik výjmečný, že se o něj musí postarat stát, a tudíž není nutné, aby se jeho dílo líbilo, protože stačí, když bude mít správné názory a dokáže jimi ovlivnit lidi, kteří přidělují granty a dotace. Co na tom, že by si jeho obraz do obyváku pověsil opravdu málokdo a kdejaká platika by v jeho návštěvách povětšinou vzbuzovala dojem, že už dlouho nevyhazoval staré haraburdí 🙂 Sociální systém moderního státu bohužel nenutí umělce, alespoň většinou, k tomu, aby tvořil něco hezkého co se i prodá, a může si dovolit „šokovat“, přičemž platí že čím více tím lépe protože pak si ho budou pamatovat ti, co přidělují dotace a teplá místečka (že, pane Knížák?)
    Troufnu si tvrdit, že s podobným přístupem by milého umělce ve starém Římě brzy předhodili lvům a u některých dnešních bych toho ani nelitoval 🙂

  • Dojdi se podívat na „Documentu“ a až pak poznáš, zač je toho současné umění –

    * Do jaké míry je Documenta 12 politická?

    Ruth Noacková: Na louce před Fridericianem vystavujeme kolotoč Andrease Siekmanna, práci, která přímo odkazuje na heiligendammský moment vyloučení demokratické veřejnosti (narážka na letošní německý summit G8, v němž místo jednání bylo odděleno monstrózním plotem – pozn. red.). Roger M. Buergel: Jinak však přímá souvislost mezi červnovým summitem G8 v Německu a Documentou 12 neexistuje. Až na to, že plot kolem Heiligendammu stál přesně tolik, kolik naše výstava – šest milionů eur.

    Ba ha ha šest milionů eur, to je síla….

    http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=155483

    Následně Itziar Okari – to je taky umění přetrvávající staletí

    Okarizová se rozhodla „upozorňovat na rodové stereotypy“, „vyvolat debatu o zažitých konvencích“ a „zpochybňovat obvyklé chování na veřejném prostranství“. A tak už od roku 2001 čůrá vestoje.

    „Není to jen rozvracení tradičního chápání ženského a mužského rodu. Toto umělecké močení nese znaky rituálu. Je to označkování teritoria močí, je to drzé zabavení prostoru, je to rock’n’rollová póza: stejně jako když se rocková hvězda v gestu upřímnosti vydá napospas publiku

    Největší rozruch vzbudila ve švédském Umeå, kde se – plánovaně – vymočila na jevišti opery. Za krátký výstup obdržela dokonce honorář ve výši 10 tisíc švédských korun. Jak ovšem upozornily tamní bulvární deníky, odměna byla financována z peněz daňových. Politická soupeřka, která peníze na festival přidělila, nesouhlasí. „Kdybychom stejný postoj měli všichni, nikdy bychom neměli k dispozici tak široký výběr z různých podob umění. Protože umění má provokovat,“ domnívá se Britt-Mari Lövgrenová, levicová zastupitelka města Umeå.

    Kam se s narušením veřejného prostoru hrabe nějaké Ztohoven…

    Díky – http://blok.rozanek.cz/?p=1953

  • Pletu se, nebo LBS skutečně pokládá řádění levicových fanatiků na zasedání G8 (MMF, WB, a pod) za umění??? Necvhtěl by na to snad ještě dostat také nějaký grant? 🙂

  • Patrik má pravdu, Noname má pravdu, Jirka, LBS… Postmoderní umění je pustý exhibicionismus a stihne ho zapomnění. Nakonec, jistý grafik to zažil v New Yorku, kdy se omámeně tlačil davy v Muzeu moderního umění – byl slevový den. Najednou: sál, kde bylo prázdno. Aha, malují, myslel si. Omyl. Byl to sál věnovaný současné tvorbě. Ani noha.

  • Moderní nemoderní,já to neřeším…Vzhledem ke své „nevzdělanosti“ v umění se mi umělecké dílo buď líbí,nebo nelíbí.No a já jsem tedy skončila u secese.Erika

  • Sláva že nejsem sám jenž zrovna nechápe tyto typy moderního umění. Možná je to tím že se snažím v těchto věcech nalézt nějakou myšlenku, podstatu či auru daného díla. Jedna z mála věcí které jsou skutečným skvostem moderní doby jsou barevné obrazce nakreslené v podzemních prostorách přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně které mají sloužit pro povzbuzení psychiky – navrhl je psycholog a skutečně fungují. Při prvním letmém pohledu by se mohlo zdát že jsou to stejné splácaniny geometrických obrazců které najdeme k každé správné galerii moderního umění, při delším pobytu zjistíte že při pohybu v takovýchto prostorách se cítíte podstatně lépe než klasických podzemních prostorech.

  • zdar patricku,
    prosim te, pochop jednu zasadni vec – FILM NENI UMENI. je to remeslo, nekdy umelecke – jako kovar ci sperkar… zaklad je, to remeslo dokonale ovladat.
    ono, ten loutkovej opus muze trebas inspirovat filmare, ktery to pouzije do pohadky pro deti, ale kdo se ma na to koukat 64minut, ze?
    zakladem pseudoumeni filmoveho je, ze nekteri filmari jsou chudymi umelci, co toci reklamy, delaji na americkych filmech, ale pak placou, ze nejsou prachy na cesky film… pritom se jim tu natoci 15-25 rocne!!! no na takovou pidi zemi slusne…
    pak prichazi „umeni“ typu Cesky sen. dost klasicky princip umelcu-dokumentaristu, hlavnim ukolem je, delat si z lidi prdel, z nekoho si vystrelit… ale co noveho ten film sdelil? taky umeni, performaanc a ja nevim co jeste dohromady, ale soudnyho cloveka takovy film muze s prominutim pouze nasrat. tito intelektualni frackove, kteri netrpi zasadni nouzi, chodej po kavarnach, ukazujou si prstickem na lidi, kteri jsou v jejich oci dementi, nakonec – az tu nouzi budou mit, budou tocit COKOLIV a PROKOHOKOLIV…. takovejch uz jsem zazil 🙂 … umeni plna huba, ale kdyz neni co do huby i nova je dobra… 🙂

  • Moderní umění je jako moderní fyzika. Není pro každého nýmanda z ulice, který bez vzdělání, informací a zejména bez snahy cokoli pochopit přijde a jak je zvyklý prohlásí „Šašku, bav mě!“. Šašek nepobaví, šaškovi není porozuměno, laik je zklamán. Předpokládal, že umění, ať už jakékoli, je tu přece pro něj, aby ho pobavilo.

    Umění není estráda, ať takové či onaké, umění tě nemá „bavit“. Když se budeš snažit, porozumíš mu, však blbý nejsi a přece jen to není kvantová fyzika. Chceš-li ale instantní zábavu, si na špatné adrese.

  • re Lok: to zní jak citace z nějaké moudré knihy, jen se obávám, že je to alibismus, který se dá použít na cokoliv co stojí za hov.. a obhajuje to jen autor: „to není špatné, špatný jste vy, že tomu nerozumíte“.

  • re Lok
    Zajímavá teorie, autor je nepochopený genius v moři totálních blbců 🙂
    Škoda jen, že opravdové umělce lidé chápou i přes staletí, která je navzájem dělí a po „nepochopených“ moderních umělcích za pár let ani pes neštěkne 🙂

  • Lok to vystihl naprosto přesně. Nechápu, jak můžete tak striktně soudit něco, o čem nemáte ani potuchy.
    Umění je podle mě dílo, kterým autor sděluje nějakou myšlenku, názor na nějaký společenský jev, JDE TÍM VÍCE DO HLOUBKY… filmy, co vidíte v televizi nebo v multikinech nejsou uměním, ale řemeslnou prací. mají za úkol pobavit. Rozdíl je v kvalitě jejich zpracování a hloubce námětu. Filmy s uměleckým záměrem poskytují naprosto odlišný druh zábavy, který „normální“ člověk většinou pochopit nedokáže a proto jej odsuzuje.

  • Lok to vystihl naprosto přesně. Nechápu, jak můžete tak striktně soudit něco, o čem nemáte ani potuchy.
    Umění je podle mě dílo, kterým autor sděluje nějakou myšlenku, názor na nějaký společenský jev, JDE TÍM VÍCE DO HLOUBKY… filmy, co vidíte v televizi nebo v multikinech nejsou uměním, ale řemeslnou prací. mají za úkol pobavit. Rozdíl je v kvalitě jejich zpracování a hloubce námětu. Filmy s uměleckým záměrem poskytují naprosto odlišný druh zábavy, který „normální“ člověk většinou pochopit nedokáže, a proto jej odsuzuje.

  • 2 Jamie: To bych akceptoval pouze v případě, že by na to „umění“ nechtěl onen „umělec“ dotace ve formě grantů vybíraných prostřednictvím daní od těch, kteří jsou přece tak hloupí, že jeho hlubokou myšlenku nepochopili…

  • Jojo, v umění se schovává spousta lidí. Některá superpostmodernistická díla mi připadají jako vytvořená v těžké opilosti, kdežto jejich umělecký záměr a myšlenka se vymyslely až potom.
    Nelze to zobecnit, i v tomto směru jistě je pár umělců, kteří za něco stojí. To ukáže až čas.

  • V kratkosti: mam za to ze smyslem umeni je sdelovat a vyvolavat emoce. V tomhle smyslu ve me vetsina moderniho umeni vyvolava pouze jeden pocit a to nikterak pozitivni – dela se mi z nej spatne 🙁

  • Směšujete dvě různé věci, moderní umění a jeho financování. Na státní podporu moderního umění mohou být názory různé, v podstatě jde vždy o věc osobního přesvědčení, tudíž těžko nějak racionálně zdůvodnitelnou. Uvažte ale, prosím, o jak mizivou část státního rozpočtu vlastně jde. Má smysl dalekosáhle diskutovat o pár miliónech, když na jiných projektech zcela prokazatelně bez užitku mizí desítky, možná i stovky miliard? Abychom nebyli jako u pana Thompsona, kde se reaktor za miliardu liber schválí během třiceti sekund aby se pak dvě hodiny vášnivě diskutovalo o podnikových výdajích za kávu.

    Ne, vy po staletích vůbec neoceňujete kvalitu umění. Lituji, ale pokud nejste kunsthistorik, který zná kontext doby, v němž ten který artefakt vznikl, tak to skoro jistě neděláte. Když se vám – řekněme – starý obraz líbí, oceňujete jeho kvalitu jako dekoračního předmětu, ale ne jeho kvality umělecké.

    Moderní umění nemá za úkol vyrábět estetické objekty nebo jakkoli „pozitivně“ působící artefakty. Rozhodně tu není pro to, aby diváka hladilo po srsti. To je věc zábavy, entertainmentu. Moderní umění má (a v tom je právě podobnost s vědou) posouvat hranice lidského uvažování a nazírání na svět. Má se dívat na věci tak, jak se nikdo dosud nedíval, uvažovat tak, jak dosud nikdo neuvažoval.

    Je zřejmé, že většině lidí právě proto nebude po chuti. Lidé mají většinou v povaze, že nejvíc oceňují, když jim někdo zopakuje to, co už dávno vědí. Patrně to souvisí s pocitem bezpečí, bylo by od věci to hlouběji rozebírat, ale je to prostě tak. Nejspíš si také raději pokecáte v hospodě se „sobě rovným“ než aby si k vám přisedl zvláštní chlápek a vedl divné řeči. Přestože byste se dozvěděli něco nového, zatímco s kámošem z party jen protlacháte večer na témata dávno důkladně probraná.

    Takže pokud je vám z moderního umění špatně, je to vlastně v pořádku. Nejspíš vám ukazuje věci zcela neznámé a neznámo zpravidla děsí.

    Proto těžko oceňujete umělecké kvality starého obrazu. Myšlení lidí se (i s přispěním umění) od doby jeho vzniku natolik posunulo, že zatímco kdysi byl onen obraz (taky nemusel být, přijde na to) něčím převratným, dnes už je naopak zcela konformní, nic nového neříká, jen opakuje to, co už je vám vlastní.

  • Ještě jeden konkrétní příklad opravdového moderního umění: http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavni-akce/katerina-seda/.

    Je pravděpodobné, že nezanedbatelná část lidí bude o tomto projektu tvrdit, že je naprosto praštěný, že jde o bláznivé mrhání penězi. O to ale právě (také) jde! Že se realizují věci, které vypadají na první pohled šíleně. Každá nová věc je zpočátku považována za šílenství. Přejde čas, lidé si to ani neuvědomí, a myšlenka původně považována za bláznivou se stane čímsi zcela normálním. Hranice se posunou, prostor rozšíří.

    Když máte možnost porovnání, pak posun v myšlení lidí přímo _vidíte_. Můžete studovat historii, ale taky stačí udělat si výlet do zemí, které – z různých důvodů – nedošly v kulturním vývoji tak daleko. Najednou zjistíte, že myšlenkové modely, které jsou pro vás samozřejmostí, jsou zde brány jako cosi naprosto absurdního. Pak zjistíte, jak dlouhou cestu uvažování lidí už vykonalo – a že je to i zásluhou umění.

    Když poprvé vystoupili impresionisté se svými díly, byli považováni za barbary, neumětely, perverzáky a bůhvíco ještě. Dnes je impresionismus součástí kánonu, jeho názvuky jsou součástí každého druhého výtvarného projevu, ničím už nevybočuje. Podobně to bude s mnohými věcmi, které dnes kritizujete. Jejich cena není v tom, že po čase nad nimi budete okouzleně vzdychat, ale v tom, že vám po čase přijdou normální a všední.