Velká ponaučení z malého Babišova plakátu

Patrick Zandl · 4. květen 2017

Když jsem včera ráno vstal a udělal práci, prošel jsem si zprávy a sociální sítě, jimž vévodila Babišova akce s plakátem, jímž sugestivně naznačoval, jak se jej snaží ČSSD umlčet. A první, co mě napadlo, že je to skvělá nahrávka na smeč. To muselo někoho v marketingu ČSSD napadnout. Udělat plakát a říct mu, že PROTO. A vyjmenovat ty důvody, přesně ten seznam, na který měl už tolikrát odpovědět.

 

Chvíli jsme hledal, ke svému zklamání jsem žádnou takovou grafiku nenašel. Ani na Twitteru o ní nikdo nevěděl. A tak jsem pustil Pixelmator a nakreslil vlastní, s vědomím svých grafických limitů. Stejné grafické schéma, stejný postup. Důstojná odpověď. A do toho si říkám, že by bylo neméně dobré to vydat jako inzerát v dením tisku. Maje určitou představu o cenách inzerce, usoudil jsem, že bych si to mohl dovolit. A poslal jsem poptávku do MF DNES, největšího seriozního deníku v zemi, shodou okolností Babišem vlastněným. Pro jistotu jsem grafiku v náhledu přiložil, abych někoho neblamoval. V tu chvíli mě ještě nenapadlo, jaký fičák to nabere. Pak jsem odpověděl pár otázek přátel, odpojil se a šel pracovat a starat se o nemocného syna.

V poledne mě dohnalo několik redakcí, které se ptaly, co a jak. Nabídka na inzerci z Mafry nepřišla, většinou bývají rychlejší, odpoledne se doptávali na upřesnění, které mohlo být zjevné z průvodního emailu, ale co už. Finanční nabídka přišla až v šest večer. Na ceníkové ceny. Což znamená, že za středočeskou a pražskou přílohu bych zaplatil cca 300 000 Kč, za celostátní vydání inzerátu přes tři čtvrti milionu. Následné šetření ukázalo, že o cenách se tentokráte nedá smlouvat a jak prohlásil kamarád z mediálky, byl bych první občan ČR, který by v MF Dnes nakoupil za ceníkové ceny, bez jakékoliv slevy. Takže věc se má zhruba tak: aby z toho nebyl skandál a o noviny se nikdo neotíral jako babišdnes, byli by ochotni inzerci zveřejnit, ovšem za ceníkové ceny, na což nelze namítnout nic, protože to jsou prostě ceníkové ceny a běžný čtenář neví, že za ty se nic neprodává. Stejně tak by byli chráněni před panem majitelem: přišla poptávka, oni z ní vytěžili maximum a protože neodporovala zákonům, přijali ji.

Tím se situace zamotala. Neměl jsem žádnou přesnou finanční hranici, ale zcela jistě vím, že se mi nechce vyhodit za inzerci třičtvrtimega. Původně jsem si říkal, že už za kilo-dvě se pořídí mnohá legrace, v průběhu večera se ukázalo, že je celá řada lidí ochotných se na věci finančně podílet a vcelku bez potíží jsem se vyšplhal k půl milionu korun na větších příspěvcích. Věřím tomu, že částka milionu od lidí by nebyla nereálná a bylo by možné inzerát zveřejnit s plnou parádou. Má to svá negativa. Za prvé to přestalo být atraktivní: inzerát viděla obrovská hromada lidí, odvysílala ho televize, přepublikovaly noviny i samotná ČSSD. Přidaná hodnota publikace inzerátu by byla velmi malá, protože segment čtenářů MF Dnes se bude silně protínat s tím, kdo to už viděl. Za druhé přihrát třičtvrtimega panu miliardáři za inzerát v jeho novinách není zase takový utěr, jako mu za kilčo plivnout do bebí. Za třetí je dlužno přiznat, že v rozpočtu na novinovou inzerci budu vždy tahat s ANO za kratší konec jak finančně, tak časově.

A pak je tu další série argumentů. Znáte tu anarchistickou povídačku o tom, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali? Tak já jsem v praxi ověřil, že tohle tvrzení je naprosto nesmyslný, jen přesně opačně, než jsem si dosud myslel. Volby není třeba zakazovat, stačí je zregulovat tak, aby byl jen pro někoho. Tím, že bych vydal "politický inzerát", bych vstoupil do předvolebního boje jako "třetí strana". A to má své následky vyplývající z nového zákona. Především bych se musel registrovat u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (fakt existuje, to není recese, i když to tak zní). Musel bych zřídit transparentní účet (FIO na počkání), zpracovávat účetnictví a samostatně výkazovou evidenci a samozřejmě zaplatit darovací daň z každého příspěvku, který by přišel (může mi ji prominout Ministerstvo financí, nesmějte se). K tomu všemu bych měl limit 1,8 milionu Kč na volby do parlamentu a 50 000 Kč za senátní volební obvod, tedy zhruba dva celostránkové inzeráty v celostátní MF DNES za plnou cenu plus jeden menší PR článek.

Ano, tahle úprava měla zamezit takovým těm divným nákupům politické útočné inzerce na poslední chvíli od pána, kterého nikdo nezná, případně zastropovat výdaje kampaní, ve skutečnosti to ale také udělalo i to dolní dno, což jsme zatím přehlíželi. 

Sdělení je zřejmé: je nežádoucí, aby občané směli vstupovat do volebního boje, volby jsou jen pro bohaté, kteří nashromáždí desítky milionů Kč na pořádnou kampaň a provozují vlastní politickou stranu.

Připomíná mi to vyprávění amerického antropologa Davida Graebera o tom, jak americká administrativa zlikvidovala anarchistickou skupinu: věnovala jí auto, aby mohli objíždět Ameriku a seznámit společnost se svými tezemi. To bylo nutné přihlásit na konkrétního člověka, platit pojištění, řešit přestupky a do roka bylo po skupině.

A k tomu poslední dodatek: děkuju všem, kdož jste se ozvali, že byste přispěli. Děkuju za nesmírně silnou odezvu. Nejde jen o tisíce sdílení, však to nic nestojí, ale o stovky zpráv, kde dobrovolně a bez výzvy lidé píšou, že rádi přispějí. Dodává mi to naději, že země a situace v ní není všem lhostejná plus těm lidem dochází, jak se voda vaří.

Nevím, co vás napadá po přečtení těchto bodů. Mně to za prvé připomnělo, že se musím stavit na rakouskou ambasádu vyřídit občanství i nejmladším dětem a to co nejdříve, protože teplota v kotli roste. Za druhé se za tu první myšlenku stydím, protože se kvůli drobnému záškobrtu, jako je střet s totalitářským oligarchou, přeci neutíká. Za třetí mi rychle došlo, že publikovat jeden inzerát v novinách není řešení. Řešením je politická cesta a schopnost ukázat, že to jde i jinak. Že se dá dělat politika bez krádeží, přihrávek, ale i zastaralosti, odtrženosti od reality a moderního světa.

Také si uvědomuju, že to říkají všichni a že platí staré dobré římské exempla trahunt - je potřeba vidět příklad. V tom česká politika zoufale selhává. Tradiční politické strany jsou zcela mimo obzor lidí, nejsou schopné se s přítomností Babiše nijak vyrovnat. Nové vize nepovstávají. Zabalil to Martin Jaroš, utichly i jiné aktivity a aktivisté, vyrojila se řada mašíblů a politických spekulantů na beznaději. Je tu taky celá řada lidí, kteří něco chtějí, něco cítí, jenže nemají zkušenosti s politikou a ani v práci s lidma, což je mor zejména ajťáků. Vědí, co a jak, ale úkol přesahuje jednotlivce a spolupráce v týmu na něčem netechnickém jim mnoho nejde. S tím se na Facebooku potkávám mezi technolidmi nejvíce a není to nic, co lze změnit za týden.

Zatím mnoho nevím, co s tím. Určité indicie mám. Příkladmo takový test. Vybrat si jednoho kandidáta na prezidenta a toho podpořit profesionálně vedenou kampaní na té úrovni, v jaké ji bylo schopna zvládnout rakouská politika. Alespoň v jednom regionu, aby se ověřilo, že to opravdu funguje a že má smysl se alespoň snažit. A samozřejmě s tím, že se obejdou umělé ochrany, které kolem voleb nashromážily politické strany s vidinou zachování stávajícího stavu. Proč to?

Protože situace v Česku se musí změnit. Dříve, než se tu sami pozabíjíme, nejdříve slovy, pak činy. Je to jen na nás, tohle nikdo z politiků nevyřeší, protože to vážně smrdí prací...

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook