Dorazil jsem si do Venezie o půl čtvrté na pizzu, mají ji tu za poloviční cenu po třetí hodině a dříve jsem se na oběd nedostal. Cestou mne zaujal plakát na mé oblíbené čínské restauraci na křižovatce u Otakarovy ulice. Majitel zve všechny zájemce na prohlídku kuchyně a hlásá, že hygienické standardy ctí. Nedivím se téhle akci. V okolí synkáče je minimálně šestice čínských vývařoven a podezřele mnoho z nic vyhlásilo dovolené poté, co kolem prolétlo komando hygienika. Na obranu té mé oblíbené na otakarce musím řící, že tam vaří dobře, hygienika zvládli, ale přeci jen je tu znát odliv klientů a já čínu každý den přeci jen nemusím. Leč akci s vizitou kuchyně chválím a beru.
Než jsem se vyškrabal až na pavlák, potkal jsem další plakát, tentokráte na trafice. Někdo se s někým rozchází a Blesk k tomu dodává: To je fičák. Ráno u mne chrochtal K. nad novou službou a také ji zhodnotil těmito slovy. Automaticky jsem mu odpověděl "to každopádně". Je zajímavé, jak rychle některé slogany z Vy..volených zdomácněly a staly se populárními. Kdybych teď prohlásil "já Patrick Zandl z Otakarky" a dodal bych, že jsem do práce nepřijel na Babetě, je tu snad někdo, kdo by nevěděl, na co narážím? A to bez ohledu, zda Vy..volené sleduje?
Dost možná i to je odpověď na hlasy kritiků, že reality-show není na nic. Ten samý argument měli podobní kritici před sto lety na fotbal. Co je to fotbal? Nepraktická exhibice polonahých chlapů šmírovaných uhranutým davem. Být dobrým fotbalistou vám z hlediska antické filosofie nepřinese nic podstatného pro život, protože umění fotbalu nedává žádnou výhodu v boji. Je tedy zbytečné. Akorát, že se jím dost lidí velmi slušně živí.
Inu, to je evoluce. Budeme mít jednou profesionální účastníky reality show stejně, jako máme profesionální fotbalisty? A začnou nás pak tyto show nudit podobně jako fotbal, u něhož tušíme, že ho rozhodují úplatky soudcům a peníze na hráče a že doba, kdy záleželo na něčem jiném, než na rozpočtu, už je pryč? Bude reality show potom připravená včetně těch zaručených osvěžujících hlášek? A budeme se slzou v oku vzpomínat na dialýzu a další perly, které byly skutečnými perlami okamžiku?
Abych nějak futuristicky skončil zamyšlení bez myšlenky: co nám tahle evoluce přinese? Nebude s rozvojem virtuální reality a internetu nakonec důležitější, jak umíme vypadat a chovat se ve virtuálnu, než jací jsme ve skutečném světě? Nepadnou jednou solárka a fittnesy za oběť tuningovým centrům pro virtuální avátary?
Dost pitomin, nesou mi pizzu...
