Technologická revoluce ve volnoběhu

Víte, kdy vznikly poslední skutečné primární vynálezy? Takové ty vynálezy, co změnily svůj obor a jsou základem dalšího odvětví? Řekli bychom, že vznikají každý den. Ale není to pravda. Doba primárních vynálezů skončila v šedesátých letech minulého století. V roce 1954 mikrovlná trouba a s ní užití mikrovln. V medicíně roce 1957 antikoncepční pilulka. A v roce 1958 laser. Ostatní vynálezy mají základ v době ještě starší – třeba takový tranzistor v roce 1948 a počítače jako takové jsou ještě starší. Princip LED pochází z dvacátých let, první praktické výrobky se objevily v letech šedesátých.

Tento stav je mementem, o němž se stále neumíme kvalifikovaně rozhodnout, jak k tomu došlo. Běžný občan vnímá dnešek jako dobu překotného vývoje, tryskající inovace a chvátajícího pokroku. Jenže z pohledu skutečného technologického vývoje jde o drobné inkrementální vylepšování, jež dovedlo decentralizovanou vojenskou síť ARPANET určenou ke koordinaci odpálení jaderných zbraní k internetu bojujícímu o lajky a názory na zubní pasty.

Býval to Intel, kdo se honosil Moorovým zákonem, ochrannou známkou inkrementálního vývoje, jež stvrzovala firemní nárok na to, nacpat na destičku křemíku dvojnásobek tranzistorů co dva roky. Povšimněte si, že před pár lety se jím Intel přestal ohánět, hlavně proto, že se mu nedaří jej držet. I snaha slepit dva a více procesorů na jednu křemíkovou desku přestala stačit a vlajková loď pokroku přešlapuje. Abychom byli spravedliví, tranzistorů se na destičku opravdu stále ještě vejde co dva roky více a více – jenže výsledný nárůst výkonu není zajímavý.

Co se stalo? Vyčerpala se invence nebo jsme došli na konec možností technologického vývoje? Narazil Moorův zákon inkrementálního vylepšování na své hranice?

Ze všeho nejvíce se zdá, že jsme vyčerpali možnosti cesty, po níž jsme kráčeli. Ne snad možnosti křemíku, ale lidské schopnosti něco vyvíjet a bádat, ne jen zlepšovat.

Tak za prvé, logicky přišla vlna prosazení vynalezeného. Mikrovlnné troubě trvalo čtvrt století, než se stala běžně akceptovaným výrobkem. Šlo o radikální změnu v přístupu k vaření a dodnes slouží především k ohřívání, málokdo v ní umí skutečně vařit.

Za druhé, přišla vlna postupného vytěžení vynalezeného, tedy doba oněch inkrementálních zlepšení. Do mikrovlnné trouby přišel otáčecí talíř, časovač, programátor, předpřipravené programy – to všechno ji učinilo atraktivnější pro širší trh, až se stala standardní součástí moderní kuchyně. A tím také došla na konec toho, co si umíme představit jako její další zlepšení. Inkrementální možnosti zlepšení mikrovlnné trouby jsou dnes vyčerpány. Nemáme žádný limit, který bychom museli překonávat a zákazníkovi způsoboval nepohodlí, jako byl třeba mechanický nepohodlný a poruchový ovladač nahrazený tedy následně programovatelnou elektronikou. Mikrovlnná trouba se stala komoditou.

Co by se muselo stát, aby se trh mikrovlnných trub radikálně změnil? Musela by přijít nějaká inovace, která by zákazníky chytila za srdce, jenže z dnešních technologií je těžké něco takového najít. Zkombinovat mikrovlnku s mixérem nebo ledničkou, to není žádný průlom. Představte si ale, že byste mikrovlnku mohli naprogramovat, aby jídlo skutečně vytvořila. To by bylo báječné, z menu zvolíte „hovězí vývar“ a ona ho uvaří a bude dobrý. Tolik ušetřeného času! Skvělé.

Jenže součastná technologie nám neumožňuje nic takového udělat, aby to k něčemu bylo. Aby měla taková mikrovlnka zásobník potravin a nástroje na jejich zpracování, byla by veliká asi jako kuchyň sama. Přitom scifi literatura, odpradávna etalon snů o tom, jak bude vypadat domácnost budoucnosti, taková zařízení dávno zná. Jídla vyrábějí přeměnou hmoty, jak prosté. Stejně tak prosté je, že my nic takového ve skutečnosti neumíme, ačkoliv fyzikálně myslitelné to je.

Jsme v rovnovážném stavu nazvaném zamrzlá evoluce. Rovnovážný stav je dobrý, nic nevyžaduje a s trochou marketingu vytváří dojem, že jste v centru bouřlivého rozvoje. Řada civilizací z rovnovážného stavu těžila tisíciletí – Čína nebo Egypt.

Nevýhoda rovnovážného stavu je dvojí.

Za prvé neumožňuje pružně reagovat na vnější ohrožení, které nějak našlo skulinku a umí rovnováhu zničit: rovnováha nepodporuje diverzitu a diverzita je předpokladem pružné změny na vnější ohrožení.

Za druhé v ekonomice; není na rovnováhu připravena, mottem doby je spotřeba, ta roztáčí kola průmyslu, zaměstnanosti a financí. Jenže když nebude dostačovat dojem inovace, půjde dolů spotřeba a s ní finance. Doba ovšem žije na úvěr: úvěr má každý spotřebitel, každá továrna. Tentýž pákový efekt úvěru, který nás dostal nahoru, nás dostane dolů.

A tím se v kruhu dostáváme zpět. Chybí nám třetí fáze, opětovné hledání nových cest. Tedy ta fáze, kdy se znovu vrátí vědci do laboratoří a zkusí to všechno znovu a jinak. Jenže s motivací vědců má celý svět problém. Mnoho peněz „na výzkum“ spotřebuje administrativa, protože bádání je stále dražší a dražší. Dobrý administrátor grantů je dneska vlastně cennější zboží, než dobrý vědec, o ty skoro zakopáváte a bez peněz nic nevyzkoumají. Jistě, je třeba bránit se proti vykukům, co slibují a nebádají, namítají obhájci systému grantů, rivbodů a dalších způsobů ohodnocení vědecké práce, jenže co má vybádat vědec, jehož většina práce se točí kolem administrativy a nutnosti v pravidelném cyklu vydat bodovaný článek či knihu? Není naopak problémem informační balast, který takový tlak produkuje? Kolik článků by dnes musel vydat Einstein, aby byl světovou kapacitou a byl by Stephen Hawking celebritou, kdyby ho nemoc nepřipoutala na vozík? Zatímco se euroamerické civilizaci nedaří najít lepší metodu financování vědy, dostihuje nás Asie, které stačí stávající metody okořeněné naprostou osobní zodpovědností vůči straně a společnosti. Jestli se i oni zadrhnou, bude to pro naši polovinu civilizace a naši generaci dobrá zpráva, ale pro lidstvo jako celek nikoliv.

Možná najdeme čtvrtou cestu. Možná najdeme další růstový obor, který nám umožní prodloužit strmý růst bohatství ve společnosti. Možná to bude umělá inteligence, ale kdo to najisto dnes ví?

A možná ne. Možná budeme muset zvážit, zda se možnosti tohoto uspořádání společných věcí nevyčerpaly.

Chcete nové články emailem?

Přihlašte se zde a nově vydané články vám hned dorazí na email:
Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 10×, průměr: 4,80)
Loading...

16 komentářů

  • CRISPR – 1987
    Public key crypto – 1976 (tajne nejspise drive)
    Kvantovy pocitac – teoreticky davno, „prakticky“ zacatek 21. stoleti

  • Bill Gates si myslí něco jiného 🙂

    https://www.theatlantic.com/international/archive/2014/03/bill-gates-the-idea-that-innovation-is-slowing-down-is-stupid/284392/

    „I think the idea that innovation is slowing down is one of the stupidest things anybody ever said,“ he said. „Innovation is moving at a scarily fast pace.“

    „I want to meet this guy who sees a pause in innovation and ask them where have they been“

  • Mikrovlnka je fajn, ale inovace je o tom, získat komparativní výhodu a moci tak rozšířit svůj genofond a kulturu.
    Podívejte se, které populace na svetě rostou, které kulturní vzorce expandují. Tam je skutečná inovace.

    • Expanze neni zadna inovace. Je to nejstarsi ze strategii preziti.

      • Expanze znamená porušení statusu quo. Toho lze docílit mimo jiné inovací. Je to součástí strategie přežití každého organismu či kolektivu. Pokud si pod inovací představujeme něco jiného, degradujeme ji na mentální cvičení.

  • Kdyby jenom věda, ona zamrzlá i evoluce. Když vidím kdo má více dětí, jak v jistém pohledu v uvozovkách inteligentní lidé pracující na prestižních místech odkládají a pak se po 35 letech veku s obtížemi zmůžou na jedno dítě, tak to je problém. Populace s nízkou inteligenci snižovanou inkluzi s inovacemi nepřijde.

    • Idiocracy – full intro (2:54) o tomto povie vsetko podstatne.
      https://www.youtube.com/watch?v=FzbWXgM0ygU

      Problemom je, ze sme v ramci doktriny „v modernom state nikto nezomrie hladom ani nasledkom fyzickej ujmy“ pomocou policie, zakladnej lekarskej starostlivosti a priemyselnej produkcie potravin vyrazne obmedzili zakladnu fitness funkciu evolucie: prezije najlepsi.
      Preto je zrazu legitimnou strategiou prezitia genu nadprodukcia akehokolvek potomstva bez starosti o jeho prezitie namiesto pripravy mensieho poctu skvelych kandidatov.

  • vyzev se mi zda furt dost,
    energetika je ve varu uz ted, zemedelstvi na pocatku rozcesti: vyhrajou geneticke modifikace, nebo hejna mechanickych zahradniku na solarni pohon? nebo zdravotnictvi: napr zub-technika ok, zakroky v podstate uz jen neprijemne, protoze zubar ma prilis velkou ruku, za zakrok mini-opravare bych si priplatil rad.

    fyzika se venuje extremum mimo nase bezne rozmery a pomery, je to nepristupny predmet badani, proto to potrva, biologie ma potencial zmenit zasadni veci v lidskem zivote, a jsme v obdobi pred velkymi objevy: mezi 3d tiskarnou a zviretem je skoro nekonecna vzdalenost

    ovoce stale je, jen nevisi uz tak nizko

    • Jenže právě s energetikou jste úplně vedle – tam je to učebnicový příklad zastavení primární inovace a pouze vytěžování letitých věcí. Všechny „nové zdroje“ byly známé a často se i reálně používaly už dávno, nově pouze roste rozsah jejich použití. Neříkám, že to není důležité, ale přesně v duchu článku je to „fáze vytěžování“.
      Průlom by byla například jaderná syntéza či některé novější varianty štěpení, ale v tom je vývoj naopak spíše potlačován a výsledky v nedohlednu (důvody by byly na hodně dlouhý rozbor). A s opravdu totálními průlomy typu případné existence volné energie jsme už vyloženě v oblasti scifi či dokonce konspiračních teorií.

  • Faktická poznámka – mikrovlny se plně využívaly už na konci WWII – centimetrové radary vznikly právě tehdy a zdroj signálu byl v podstatě velmi podobný mikrovlnce… Takto řešená trouba z roku 1954 už je zase fáze „aplikace poznatků“, ne primární posun 🙂
    Jinak pokud někdo nevěří, tak například viz https://en.wikipedia.org/wiki/FuG_240_Berlin – umělo to 15kW na frekvenci dokonce vyšší než se ujala v troubách, v UK měli podobný radar dokonce dříve (H2S),

  • Myslím, že inovací není jen objevení primárního vynálezu. Naopak – tu větší část inovace představuje cesta, která vede od takového objevu k jeho praktickému uplatnění a v rámci svých možnosti zpřístupnění jeho uplatnění.

    Primární vynález není pro nezasvěcené nijak zajímavý, nejspíš se o něm dozví jen velice málo lidí. Není to nic, co byste běžně našli na titulkách masových médií. A proto se může zdát, že se „nic neděje“. Naopak, děje se toho hodně. Ale jen se to nedostává k naším uším. Nebo to nepovažujeme za průlomové. Nevíme, jak s vynálezem naložit nebo jak jej aplikovat. Pro běžného smrtelníka je primární vynález nudný.

    Chce to mnoho a mnoho let dalšího vývoje, aby se od objevu mikrovln stala mikrovlnná trouba běžnou součástí domácností. A tyto roky jsou také nudné. A protože ty inkrementy ve zlepšení jsou malé, stane se snadno, že ta inovace tak nějak zapadne a možná ji pak ani nevnímáme. Můžeme se jen ohlížet zpětně, jakou cestu jsme to vlastně ušli…

  • Primární vynález jako takový neexistuje, protože vše již bylo vytvořeno přírodou a doposud se jedná v drtivé většině případů o velmi nešikovné kopie přírodních procesů.

    Známým faktem je, že drtivá většina vynálezů nebyla vynalezena ve vědeckých laboratořích s vysokými rozpočty (ikonický příklad: bratři Wrightové), ale amatéry, kteří nevěděli že to „nejde“ a postupovali s nadšením, inspirací jdoucí zevnitř, nikoliv hnané vidinou zisku.
    A to je částečně jádrem toho zmíněného zpomalení. Ve skutečnosti ke zpomalení nedochází, ale dané technologie nemohou být prezentovány, rozšířeny a zkoumány/vynalézány, protože by jen dále dopomohly buď rychlejšímu drancování (viz dostupnější automobil vede k více spalování ropy) nebo většímu ohrožení (dostupný jaderný reaktor do domácnosti je i dostupnou zbraní) a naopak technologie, které se z tohoto zcela vyčlení jsou přímým ohrožením ekonomického a tím společenského systému (řekněme využití vodíku ve vodě k výrobě energie). Tudíž ať se hneme jako lidstvo jakýmkoliv směrem, tak narážíme na tyto bariéry.

    Proto se zdá nezbytné si tuto skutečnost uvědomovat a začít budovat společnost na jiných hodnotách a základech. To je oč tu běží a co se ve světě právě nyní děje. Je to mnohem více bojem hodnot (někým nazývaný dobro vs. zlo) než cokoliv jiného. Přichází čas velkých společenských změn, které se stali již zcela nevyhnutelné. Zatím však není prezentovaná jiná koncepce života, která by výše zmíněné problémy řešila a umožňovala tak dále přirozený rozvoj společnosti.

  • Výnalezy, které mění odvětví, vznikají i dnes. Akorát si toho nikdo moc nevšímá. Mikrovln si taky dvacet let nevšímali než se jim dostali do kuchyně. Laseru si laická veřejnost moc nevšímala – pokud pominu Hvězdné války (SDI nikoliv film) – a všimla si ho až s nástupem CD přehrávačů. V podstatě bych souhlasil akorát s pouzou v kosmickém výzkumu v letech 1990-2010. Ale jinak tu máme objevy nových elementárních částic (h. boson), potvrzení gravitačních vln. O tom ještě nemáme představu k čemu a kdy nám to bude. Mnohem lepší představu máme třeba u epigenetiky (můj favorit číslo jedna). A pak jsou tu takové drobné praktické realizace jako jsou mikrosatelity, 3d tiskárny, které jsou sice jenom implementací známého. Ovšem stejně jako mikroprocesor byl implementací známých tranzistorů.

  • Je vhodné si uvědomit, že učinit dnes nějaký objev vyžaduje více úsilí, více znalostí a lepší zázemí, než učinit objev v 18. či 19. století… Jsme dál, ale to znamená, že i ty hranice, k nimž je nezbytné se pro učinění nějakého objevu dostat, jsou výrazně dál.

    Druhá věc je, že lid nic takového nechce. Současné technologie mu v zásadě stačí, nikdo už není fascinován technikou, mladší generaci lákají pozice manažerské, děti sní o tom, že budou fotbalisty nebo zpěváky, ale ne vědci či inženýry. Pokud už někdo touží po technické kariéře, tak proto, aby jako javový developer dostal v korporátu k+k. A tak se studuje sociologie, religionistika nebo mediální studie namísto matematiky, fyziky, astronomie, chemie, elektrotechniky, strojírenství a pak si ti absolventi religionistiky stěžují na to, že vývoj zpomaluje (aniž by sami v tomto směru dokázali být jakkoli jinak užiteční, než jako prostí konzumenti).

  • Trvalo to tisice let a tisice let to jeste trvat bude, to co mame dnes je jen soucasnost toho co zrovna mame k dyspozici, nelze to nazivat vrcholem cehokoli