O psaní

Nedávno jsem četl článek Petra Koubského věnovaný psaní. Nebo spíše tomu, že/zda Miloš Čermák je grafoman. Ty poznatky mi mluvily z duše a tak jsem se zamýšlel nad tím, jak píšu já sám. Jak píšu technicky. Protože v oblasti psaní jsem samouk, což může být dobře i špatně. Už proto, že v Česku je jen málo lidí, kteří by vás psaní naučili. Skutečné psaní a skutečně naučili.

V mém psaní byly dva takové pamětihodné okamžiky. Prvně, když profesorka Damborská z přeloučského gymnázia rozdávala oznámkované slohové pololetky a moje byla bez známky. Ptal jsem se, co to – a učitelka mne ujistila, že jsem nic nepsal a že to tak bude lepší. Následně se ukázalo, že moje pololetka věnovaná chmelové brigádě svojí naturalističností pobavila většinu sborovny, která se následně shodla na tom, že k jednomu profesorovi by se text nemusel dostat, nebo konce druhého ročníku nedožiju. Tím jsem se naučil pravidlo první: při psaní přemýšlej o cílové skupině.

Pokračujte ve čtení článku…