O příštích letech Marigoldích

Je to vlastně na den přesně měsíc, co jsem odešel z Lupy. Užil jsem odpočinku, pohasil problémy tlačené před sebou včetně lahůdek jako vydání osobních dokladů a zbylo i místo, rozmyslet, co bude s Marigoldem dále.

Pravda je, že za časů Lupy trpěl. Málokteré neosobní téma bylo takové, že nešlo jej mírně upravit a vylepšit jím článkové skóre a tématům osobním jsem se, po pár ponaučeních, vyhýbal. Takže Marigold skomíral.

Snad bude lépe. Rád bych se vrátil k tématům, která nabývají na síle a důležitosti, ale která jsou pod čarou pozornosti mainstreamových médií nebo nad čarou mé chuti, jejich čtenářům o nich dávat vědět. Ano, vrací se cimrmanovský problém s hospodou, který je v médiích stejný: problémem média jsou čtenáři. A psal jsem to i do svého rozlučkového článku na Lupě.

Kdysi, ještě z časů Mobilu a poté i ranných let Marigoldího blogu, jsem měl tendenci považovat technicky orientované čtenáře na internetu za intelektuální elitu. Aby mne pak praxe v médiu pohybujícím se v mainstreamovém věku přesvědčila, že tomu tak není a nakonec i moje věta o tom, že součet IQ a EQ jest konstantou, se stala hojně akceptovaným memem. Lupa má tvrdé jádro komentujících čtenářů, kteří zvládnou zhnusit dojem ze sebelepšího článku, ze sebelepší práce. Zpacifikovat je, udělat prostor pro ostatní čtenáře a konstruktivně naladěné komentátory, není vůle a není možno, jenže tady se projevuje platnost mého dalšího memu: když se někam házejí hovna, bude z toho při nejlepším žumpa.

Proto se s chutí vracím k svému malému světu a malým, přízemním tématům. Namísto WiFi, které už se stalo komoditou a až na drobné výstřelky do standardu AC nebo Direct je málo zajímavým, nás začne přitahovat svět LTE a dalších bezdrátových technologiích. A ponoření do nich si dlužíme. Mne to zajímá i  profesně, takže si chci o internetu, mobilech, LTE a radiových technologiích udržet povšechnou povědomost. A k tomu sepsání vždy pomůže.

A nakonec by se mělo mírně změnit i pojetí. Dlouhodobě mi už nevyhovují krátké odstavcové „blogposty“, protože neumožňují připomenout a respektovat kontext. Přitom kontext je něco, co se nám stále více při pohledu na detaily vytrácí. Je to logické, ale je to nepříjemné a na rozdíl od těch médií, která se musí věnovat mnohému, využiji toho, že zde se mohu věnovat jen tomu, čemu se věnovat chci a v rozsahu, jaký já uznám za vhodný. Což je nakonec kouzlo osobního blogu.

Marigold ani nadále nebude prostředkem osobní obživy, bude to jen digitalizace témat, která mne zaujala, která je pro mne vhodné uvážit (a v neposlední řadě také možno publikovat) a je jen na vás, zda i vás osloví. Chtěl bych se držet i nadále toho, s čím mám více než osobní zkušenost, tedy rádiové mobilní technologie (a zvláštní přihlédnutí k LTE), elektronické knihy a publikování, mobilní technologie a prolnutí toho všeho skrze moderní internetové projekty.

Ano, můžete přispět příspěvky na provoz Marigolda, pokud informace na něm budete považovat za hodnotné, což obnáší pro mne závazek věnovat tomu adekvátně více času, než jsem uvažoval. Chci dát Flattru šanci, ačkoliv si nemyslím, že dobrovolné příspěvky jsou schéma, jakým se publicisté do budoucna uživí (kdy jste dobrovolně uvážili, kolik zaplatíte instalatérovi). Doplním k tomu nějaký infobox.

Ano, chci aktualizovat design tak, aby byl jednak bezproblémově funkční (dnes se často posune první odstavec pod menu, což je chybka, kterou jsem za pět let neměl čas eliminovat) a druhak aby fungoval i na mobilním telefonu.

Ano, chtěl bych tu mít jednou za týden nějakou zajímavou informaci v obsáhlejším, byť kompaktním provedení. Na ty krátké stále zůstává můj Twitter účet.

Tak a to jsou snad všechny podstatné instrukce, užijte jich i léta ve zdraví 🙂

Novoročenkovánky s všehochutí loňského životního koření

Z přání se nemá stát něco jako povinnost. A nechci, aby se stala. S většinou nevirtuálních přátel jsem si stihl popřát osobně, když hůře, pak telefonicky. Hromadná přání jsem nerozesílal, je mi to už delší dobu žinantní. Ano, už i na internetu jsem „ze staré školy“ – ale prostě si pořád naivně myslím, že pár osobních vět či slov potěší více, než průměrně zvládnuté následování tutorialu k Photoshopu, jež z mých mizerných fotek vykouzlí PFko. Snad jedna věc mne napadla, když jsem vloni (ano, už vloni) byl v PPF – jestli posílají PPFka nebo normální PFka. Musím se jich zeptat.

Takže tahle novoročenka začne sice obligátním přáním všeho nejlepšího do nového roku 2009, ale pokračovat bude už zcela nenovoročně. Pravda totiž je, že se mi na Marigolda v poslední době podařilo pořádně kašlat. Víc článků jsem napsal, když jsem byl v Číně. Nebyl to záměr a také to nebylo událostmi, i když těch bylo hodně.

Změna první: Ze Streamu

Ptá se mne na to každý, kdo mne potká, četl jsem na to na internetu řadu zaručených názorů. Proč jsem skutečně odešel, neví nikdo. Hlavně proto, že jsem to nevěděl pořádně ani já. Kovbojkové zkazky „dlouho na odchodu“ a o tom, kdo všechno mne neměl rád a chtěl můj vyhazov, jsou opravdu spíše zkazky. Bylo to banálnější. V Číně se mi to rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že bych rád změnu. A v tomhle jsem intuitivní člověk. Pokud se mi zdá, že příliš často uvažuju o tom, že potřebuju změnu, tak ji udělám. Mám jistou výhodu v tom, že se nemusím ohlížet na peníze, pouze a to, aby dohoda o rozchodu byla v pořádku. A protože před odjezdem do Číny jsem uzavřel všechny svoje projekty, aby měsíc nestály (s výjimkou jednoho zrovna otevřeného), tak jsem hned po návratu rozjásaně dorazil do práce, odchytl nejvyššího šéfa a ohlásil mu, že odcházím a že jelikož tu nemám, co dělat, tak bych mohl odejít ihned. A po určité debatě jsme se na tom také dohodli. Tím jsem v listopadu skončil ve Streamu. A proč se mi to rozleželo v hlavě? Ani to nemělo žádný exaktní důvod. Prostě jsem byl ve Streamu dva roky, od jeho počátku. Zažil jsem tam všechny změny a že jich bylo moc. Zažil jsem zhruba šest výkonných ředitelů či nadřízených a vždycky, když už to vypadalo, že se situace usadila, došlo ke změně. Což znamenalo nového šéfa znovu nabrífovat, seznámit se situací, udělat požadované úpravy ve „strategii“ a než jsem to stihl dodělat, už tu byl nový. Naštěstí Petr Bednář vydržel dost dlouho na to, aby se dalo s řadou věcí popojet (tj. asi půl roku). Jenže všechno tohle vás v práci znechutí a  to byl důvod, proč jsem si řekl, že konec. Přitom situace Streamu je navenek velmi jednoduchá: stačí udělat pořady, na které se bude dát koukat, stávající technické a webové řešení je v pohodě.

Změna druhá: Lupa

Že Lupa hledá šéfredaktora, bylo už nějakou dobu na trhu známo. Přál jsem jí v tom mnoho štěstí už někdy v červnu, kdy Aleše Miklíka povýšili na šéfa všech redakcí Internet Infa. Pak se o tom zmínil sám Aleš na obědě v návaznosti na mou informaci, že zrovna končím ve Streamu. A to už stálo za zamyšlení. Nakonec jsme se dohodli, protože sám jsem si říkal, že by bylo nejlepší se vrátit na chvíli k práci, na níž jsou výsledky o něco přímo viditelnější. A tak jsem se v prosinci stal šéfredaktorem Lupy. Zase řada spekulací, proč se to stalo.

Vysvětlení za moji stranu je prosté: přišlo mi to zajímavé, nemám rád slovo výzva, ale ano, je to výzva. Výzva, jak na Lupě provést změny tak, jak je požaduje vydavatel a tak, aby s nimi čtenáři byli spokojeni. To se nedělá tak, že jeden večer stáhnete rolety a druhé ráno prodáváte nový sortiment, to je mnohem tajnosnubnější magie pozvolných úprav, zvažování a tvorby. Protože potřebujete zároveň nenaštvat staré uživatele a zároveň přitáhnout nové. V on ěco větším týž problém řeší řada portálů: jak se změnit, aby byly atraktivní pro stávající uživatele a také pro nějaké nové. Co nejvíc nových. A také inzerentů. Takové kouzlo se nedá udělat podle příručky, to musíte vymyslet na míru. Potřebujete vzít opravdu prémiový obsah (tedy to, co lidé opravdu chtějí), jehož tvorba se zpravidla nevyplatí, ale udělá jméno mezi konzumenty i inzerenty. K tomu vkusně a citlivě namíchat „popík“ – obsah, který není tak drahý na tvorbu a lidé jsou s ním spokojeni. A připustit, že zbude kus balastu, protože tomu se nevyvarujete nikde. Ale s vědomím, že „balast“ je tu jako pomocné měřítko – vždycky je něco, co padne pod nějakou hranici a co bude „balast“, vy potřebujete vědět, co je to, abyste mohli trvale kličkovat nad touhle hranicí s většinou vydávaného obsahu.

Zdá se to být lehké, jenže tak lehké to není. Snad se to na Lupě podaří.

Jaké je vysvětlení za stranu Internet Info: chtějí změny a hledali někoho, kdo je provede. A jaké změny? Chceme mít Lupu více „related“ a „on topic“. Je mi líto, neumím najít český ekvivalent. Chceme, aby byla více zaměřené na námi zvolená témata a aby bylo jasné, jak tato témata pokrývá. Aby to nebyly povrchní průlety, ale spíše ponory tam, kde to považujeme za důležité. Aby alespoň povrchně a odkazy na jiné zdroje pokrývala zbytek. Aby byla přehledem toho důležitého, co se děje v businessu na internetu. I to je hezké předsevzetí, ale naplňovat se nezačne bez řady změn.

A proč tedy tak málo psaní na Marigoldovi

To nesouvisí s výše uvedenými změnami. Překvapivě. Není to proto, že bych se s psaním vyřádil pro Lupu. Souvisí to s knihou Marigoldí léta. S její tvorbou. O techicko-obchodní stránce věci se zastavím zvláště, dostal jsem na to řadu dotazů, ale při samotné sazbě mne nemile překvapilo, jak málo článků z blogu je vhodných k výběru do knihy. Jak málo toho mi přilnulo k srdci natolik, abych to vybral do „výběru článků“. K čemu jsou krátké zprávy o tom, že ta a ta technologie pokročila ve standardizaci nebo ten a ten operátor ji spustil v knize, která vyjde o pár let později po této události? K ničemu. Opravdu k ničemu? Je to na delší zamyšlení, které se takhle v krátkosti dá shrnout jen obtížně. Někdy si to téma zkusím připomenout. Klíčové slovo: Karel Čapek by blogoval. Ve výsledku jsem se ale prozatím rozhodl prohodit priority a dokončit další knihu (tentokráte historickou prózu), která se mi táhne už řadu let. A to až tak, že jsem opravdu učinil dohodu s nakladatelem, že vyjde. Tak to musím dodržet. Jenže to taky znamená revidovat a přepsat třetinu textu, abych s tím byl zhruba spokojen.

Takže držte palce.

Rok 2009 bude rok hustý, emotivní. A tak to má být. Každý rok stojí za to, kolik emocí vzbuzoval. Tak ať to stojí za to. I u vás.