Májovácké proroctví o konci světa

Odložil nedočtený výtisk Hospodářských novin a zaklonil hlavu. Nechtělo se mu o tom přemýšlet, byl rozmrzelý, že se nechal nalákat bulvárním titulkem o zítřejším konci světa a věnoval těm pár odstavcům svůj čas.

Májové.

Májovky četl, když byl mladý a všichni vědí, že ten podvodník Ameriku nikdy neviděl, natož aby z ní byl schopen většit konec světa, odfrkl si pohoršeně, ale pak ho potěšilo, že si ještě vzpomíná na podstatné detaily z dětství, kdy si myslel, že místo středního bankovního managementu bude geologem. Ještě, že se na to vykašlal včas.

Čas. Podíval se na zápěstí na hodinky. Stylové digitálky, které nosil vždy na večerní jogging a sundával až do postele, ukazovaly, že se blíží půlnoc.

Ještě jednou mrknul na číslíčka.

23:59:59

Měl rád, když se blížila půlnoc, bavilo ho sledovat, jak se čísla vynulují. A byl rád, když se stihl podívat přesně vteřinu před půlnocí na hodinky, stávalo se mu to natolik často, že to považoval za nějaký způsob vyvolení. Koloběh života, zafilozofoval si.

24:00:00

Zamrkal překvapením. Znovu zaostřil na displej.

23:59:59

Vteřina před půlnocí. Samozřejmě. Nepil. V pořádku.

23:59:58

Znechuceně sledoval, jak na displeji ubývají vteřiny. Takže se mu ještě ten krám rozbil. Sundal znechuceně hodinky z ruky a položil je na stolek.

23:59:51

Zaklonil hlavu. Musí jít spát. Zítra je Ta Porada. Povýšení? Možná. Kéž by. To je teď nejdůležitější. Soustředit se na poradu.

Skrze střešní okno pozoroval hvězdy. Vždy jej to uklidňovalo.

Jedna hvězda po druhé pohasínaly, jako vteřiny na displeji jeho rozbitých hodinek.