Lokální výsledky po třech týdnech prodeje eknihy: chybí longtail

Ve čtvrtek se Koncernová pětiletka prodávala třetí týden a protože mě sklátila horečka, zbyl i čas podívat se na chvíli, jak se můj ebook prodává.

Statistika ke 14.4. je poměrně jednoduchá, celkem prodáno 228 ebooků, z toho 172 přes Palmknihy, dalších 54 přes Smashwords a 2 mi zaplatil někdo přímo na účet.

Co je pro mně zajímavé, že se na obou prodejních serverech objevily recenze, několik zmínek padlo i na blozích různých čtenářů, například zde.

Co je rovněž zajímavé a co jsem si původně neuvědomoval, je nulový longtail elektronických knih. Termín jsem si vypůjčil od SEOmágů, protože je příhodný. U knih je velmi důležité, jak dlouho je po nich poptávka, jaká je distribuce jejich prodeje v čase. Vezměme si takovou Bibli, ta se prodává stabilně a dlouhodobě už nějaký ten pátek, takže každému knihkupci se vyplatí ji mít skladem a pouze ji šoupat mezi poličkama „religion“, „history“, „drama“, „fiction“ a „ready to burn“ podle momentální situace.

U eknih bychom na první pohled odhadovali, že tady s longtailem, možností/potřebou/nutností knihy prodávat stabilně v nějakém počtu v dlouhodobém časovém období, nebude problém, protože na skladě ebook nezasmrádne, disku zabere málo, takže kde by tak mohl být problém. Prostě kdo bude chtít, si ji najde a koupí.

A to je právě ten zádrhel. Jak u eknihy vytvořit zájem v dlouhodobém horizontu, který povede k tomu, že kniha se bude stabilně prodávat po nějakou delší dobu? Na příkladu z Palmknih vidíme, jak se Koncernová pětiletka prodávala v průběhu času:

prodejebooku.png

Jak vidíte, prodej je silný prakticky jen v okamžiku, kdy jsem knihu oznámil a následujících pár dní poté. To je ten moment, kdy natěšení příznivci autora nakupují, zvláště v elektronickém světě to nemají do knihkupectví daleko. Potom už prodej klesl pod deset knížek za den a na konci třetího týdne se pohyboval spíše u jedné nebo dvou knížek za den.

Proč? To je dobrá otázka. První odpověď, která je na snadě je, že autor je břídil a kniha je šunt a proto ji lidi nekupují. Jenže tak jednoduché to není. Recenze na knihu na Palmknihách jsou veskrze positivní, popiska je radostná, negativní recenze vlastně nevyšly, takže i kdyby kniha byla šunt, čtenáři se to nemají, jak dozvědět, takže by mohli vesele nakupovat a teprve později dát případně najevo svoji nespokojenost.

Dali nějak najevo svou nespokojenost, aniž by se to promítlo do hodnocení na Palmknihách? Na to by mohla odpovědět analýza v sociálních sítích – tu zkrátím do grafu, jenž vyprodukoval Ataxo Social Insider.

Snímek obrazovky 2011-04-16 v 6.26.28 PM.png

A co nám graf říká? Především se velmi shoduje s grafem prodeje knihy (ta špička uprostřed grafu je místo, kde graf prodeje knihy začíná). V momentě, kdy bylo větší množtví zmínek (mých a lidí, kteří na ně reagovali), se kniha s prodejem rozjela, s ústupem diskuse o ní (většina zmínek byla na Twitteru) šla prodejnost dolů. Negativních zmínek bylo minimum, za negativní jsem označoval i zmínky typu „u knihy jsem se skvěle bavil, ale závěr mi přišel moc useknutý“. Vcelku bych tedy spíše soudil, že prodejnost přímo korelovala s počtem zmínek a negativní zmínky neměly na prodejnost podstatný vliv, pokud vůbec. Ta první část závěru asi tolik nepřekvapí, to je například podstata SEO, jenže co z ní vyvodit?

Když o tom přemýšlím, podstatným problémem pro vydavatele eknih bude neexistující infrastruktura, ekosystém kolem nich. Minule jsem si stěžoval, že za ebook člověk asi těžko dostane nějakou cenu, vy jste se mi smáli, jenže tohle je vcelku vážný problém, který vypovídá o longtail podpoře prodeje ebooků. V podstatě není příliš jednoduché vybudovat dostatečný počet zmínek a přítomnosti knihy, aby to bylo schopné generovat prodeje po nějakou delší dobu.

První, co tomu brání, je prodejně nezpůsobilá titulka Palmknih, která opravdu neláká ke koupi a knihy, které se zde nabízejí, jsou někde šoupnuté bokem, prostředek stránky je nevyužitý. Lidé z Palmknih o tom vědí a prý se na tom pracuje. Nějaký textový žebříček prodej knih stěží podpoří, chce to lepší práci se selfpromo, ale to už palmknihaři snad také zjistili. Je to zhruba stejný rozdíl, jako dát všechny knížky v knihkupectví k zákazníkovi obálkou, nebo hřbetem – to druhé znamená, že nechcete prodávat.

Tohle je samotná prodejní podpora obchodníka, kterou ostatní weby mají vyřešenou o poznání lépe. Jenže tu chybí ona longtailová podpora. To, že o ebookách někdo píše, někdo je recenzuje, někdo se jimi probírá, žebříčkuje je – prostě vytváří jakékoliv zmínky o nich.

Papírové knihy tohle všechno mají. Vychází o nich řada médií, existuje o nich řada webů, knižní rubriky mají všechny noviny i časopisy. Jenže ty jsou také zavedeny jen na papírové knihy, když jsem se bavil s několika z nich, ekniha je zaujala, jenže čtečku má jen jeden fanda v redakci a nakonec se ukázalo, že bude lepší nechat pár kousků vytisknout na papír a dotyčným lidem to poslat po staru.

Může vám to přijít jako prkotina, ale není. Takhle se knihy prodávají. Najdeme zmínku, která nás zaujme, přitáhne. Vezmeme v knihkupectví do ruky knížku, jejíž obálka nás lákala, jejíž nadpis nás oslovil, abychom si alespoň přečetli anotaci. Nechtěli jsme si koupit román islandského beletristy věnovaný vrahovi, který radí dospívajícím dívkám, jak si uklidit byt, ale zaujalo vás téma i dialog a už ho u kasy platíte.

Jenže k tomu musíte mít pobídky, dostatek námětů v okolí. A ebookům na tohle chybí všechno, kromě toho posledního: kromě prodejního místa. Což je dost málo.

Soudili byste, že to se rychle spraví? Fakt? Prošel jsem si literární weby jako PísmákTotem – říkal jsem si, že bych si rád přečetl výběry místních děl na svém Kindlu, protože online na to čas nemám. Nic takového ani jeden nenabízí, ačkoliv by to pro ně měla být přirozená distribuční forma. Možná jeho autoři jen o čtečkách ebooků nic netuší, možná je to nenapadlo, možná je nenávidí, možná na to jen neměli čas a peníze, protože nákupem čtečky by svou přímou finanční investici do projektu zdvojásobili. V lepším případě se tedy jejich ebook verze objeví za rok, v horším nikdy. Myslíte, že recenzní weby jako Knihovnice nebo Literární.cz jsou na tom jinak? Kdepak.

Zkrátka a dobře, hned z kraje pokusu se ukazuje, že elektronická kniha sama o sobě, bez té papírové, nedává smysl, vyjma velmi speciálních případů (oborové studie atd). Elektronická kniha zatím bude doprovodnou součástí knihy papírové, prostě proto, že se jí zatím nedostává longtailu, nedostává se jí takové masivní všeprostupnosti, jako knize papírové. Možná se to jednou změní, ale ne hned – a spíš za dlouho, za další desetiletku.

A protože pokus má absorbovat své vlastní zjištění, upravíme o to jeho průběh a pokusím se jej tomuto zjištění přzpůsobit.

I eknihy budou potřebovat mezičlánky

Koncernová pětiletka je v prodeji a hned jsem dostal celou řádku připomínek k technickému provedení prodeje. Zjevně je to důležité téma, tak se u něj na chvíli zastavím a můžeme „brainstormovat“.

Především, je to experiment. Nejde o to, ukázat, že “Zandlova kniha se prodá”. Jde o to, ukázat a zjistit, že se prodá kniha elektronická. Že/zda trh s elektronickými knihami může fungovat. Je možné, že kdybych si udělal vlastní shop po svém, prodal bych ve výsledku více, než přes obecný eshop s eknihama. Ale to je přesně o to, o co nejde. Jde o to, zjistit, zda může trh vzniknout a jak. Udělat postup, který bude replikovatelný, který není založený na tom, že konkrétně já mám přístup k technologiím a zdrojům, jaké něčeho dosáhnou – ale na tom, že existují přístupné a kontrahovatelné i pro „běžného autora“ takové zdroje a technologie. že to lze popsat a znovu udělat v případě F. Vomáčky i M. Viewegha.

Při výběru distribuce jsem se tedy díval na existující obecná řešení. Ano, vím, máme v několika firmách shop, který se dá rychle ohnout na to, že si tam Pětiletku stáhnete a zaplatíte kartou. Měl bych to za půl hodiny, akorát by bylo divný, že třeba mezi akučlánkama se prodává kniha ke stažení, ale co už. Jenže přesně o to nešlo. Šlo o to replikovatelné řešení. A v tomhle ohledu existují jen Palmknihy a Ereading. Na Amazon Kindle českou knihu nenahrajete, zkoušel jsem to mockrát včetně triku, dát prvních deset stran německy, neskočili na to. Do Apple iBookStore je to totéž – českojazyčné knihy neberou. Jediným dalším řešením je SmashWords, u nás neznámý, nepoužívaný, považuji momentálně za vyloučené, aby se stal nějakým formujícím prvkem pro český trh. Nicméně, pokud vás nákup přes Palmknihy tak prudí, můžete si knihu koupit za 4,5$ na SmashWords.

Nu a rozdíl mezi Palmknihy a eReading je v použitém DRM. Palmknihy používají DRM „sociální“ – tedy u každé knihy si poznačí, komu ji prodali a když se začnou někde hromadně vynořovat jimi prodané knihy, vědí, odkud vítr vane. Což obnáší fakt, že musí nějak ověřit, komu knihu prodávají. Což řeší tím, že při registraci vám pošlou poštou registrační kód. Jako starou poštou, ta s tím lidským pošťákem, ne normálně, emailem. Takže na vás mají kontakt. Jakmile tímhle kolečkem (trvá to tak tři dny) projdete, můžete si kupovat knihy bez dalšího pruzení.

eReading používá DRM hardwarové, tedy to Adobácké. Jak příhodně uvedl na pondělním Marketing Monday šéf eReadingu Martin Lipert, používá se to DRM tak příjemně, že jeho vlastní otec, chirurg, nebyl schopen si knihu instalovat. Přitom toto DRM musíte používat s vidinou, že na každém novém zařízení a při každé nové knížce s tím musíte laborovat znovu. To – a osobní nedobré zkušenosti s DRM – mne vedly k tomu, že nechci DRM.

Takže rozhodnutí vybrat si Palmknihy, bylo dáno objektivním požadavkem, nepoužívat běžné DRM.

Otázka je, zda Palmknihy nemohou, pokud se k tomu autor rozhodne, vynechat prudu s označováním knih a tedy nutnost registrovat se přes kod z dopisu. Teoreticky asi mohou, jenomže to prostě v systému není, mně to nepřišlo nijak zásadní, sám jsem se tak bez problémů registroval a doprogramovávat to tam kvůli mně na poslední chvíli nikdo nebude. Vydavatelé prostě nějakou formu zabezpečení vyžadují a kvůli mně to nikdo předělávat nebude.

Chtěl bych funkční mezičlánek

Marek Prokop na tohle říká, že se mám vykašlat na mezičlánek a prodávat knihu sám. A to je právě ten fundamentální rozpor. Soudím, že nějaký mezičlánek bude potřeba stále. Mít schopnost napsat dobrou knihu nijak nesouvisí se schopností ji úhledně vydat a také nikoliv se schopností dostat ji mezi lidi. Když odmyslím výhradu toho, že jiný autor by si těžko byl schopen spatlat eshop s vlastním prodejem, tak vlastně já, jako autor, bytostně chci, aby mezi mnou a čtenářem byl ještě nějaký mezičlánek. Proč?

Právě proto, aby byl někdo, kdo moji knihu odpresentuje a mně k tomu bude potřebovat minimálně. Někdo, kdo bude vědět, jak ji podbídnout uživatelům (ti, kdo četli Viewegha a Kinga si jistě přečtou Zandla atd), kdo obešle recenzenty, prostě kdo se postará o propagaci knížky a její presentaci vůči čtenářům. Tedy americký hollywoodský model produkce filmů: distributor propaguje, producent točí.

Mohl-li bych si to jako autor udělat sám? Inu, teoreticky ano. V praxi na to nemám ani chuť, ani náladu. Abych řekl pravdu, mně osobně ani v praxi nebaví, shánět si onoho vydavatele. Natož čtenáře. Kniha je pro mne mentálně vyřešený problém v momentě, kdy ji dopíšu a kdy se od svých přátel dozvím, jak se mi vydařila. A to, proč ji chci dostat mezi lidi, spočívá v nevyřčeném předpokladu, že mezi lidmi najdu další zajímavé čtenáře. Normální čtenáři jsou mi ukradení, mně zajímají ti zajímaví čtenáři. Ti, kteří v knize najdou něco, co jsem jim v ní chtěl ukázat, nebo který něco přinese. Struny, které smyčec rozezní libozvučným tónem. Ti ostatní… hm… to jsou ti ostatní, kteří si přečetli a tím to zvadlo. Snad je rozezní jiná kniha a když ne… co nadělám.

Otázku, kterou řeším, je: kdo roli takového mezičlánku převezme. Kdysi to býval tandem knihkupec a vydavatel. Vydavatel vydal knihu, nabídl ji knihkupcům, ti ji nabízeli čtenářům. Dnes? Zkušenost je špatná. Kniha putuje do regálu a tam se děj vůle boží a kdo najde, najde. Větší práce s titulem neexistuje. Jak by mohla, vydavatel už chrlí další knihu, knihkupec na ni chystá místo, co se neprodá za půl roku, musí zmizet. Že přijde krize na knihy? Ať přijde. Alespoň se tenhle blázinec, tenhle divný kolotoč, zpomalí. Krize přijde hlavně na řemeslné pisálky, kteří produkují série na objednávku.

No a jsme u závěru. Otázka je, co bude takovým mezičlánkem mezi autorem a čtenářem u elektronické knihy. Osobně si myslím, že eshop, místo, kde se o knize asi dozvíte, které vás k ní má nalákat. A jestli by bylo něco zatracená škoda, pak to, aby tohle místo provozoval nějaký Amazon, anonymní firma, kterou nikdy nebudou mít autoři na dosah. Pro kterou budeme jen abstraktní zaokrouhlovací chyba, nikoliv kultura svébytného národa.

Zbavit se mezičlánků je lákavé. Ale pamatuju se, že tuhle chybu v úvahách už jsme/jste jednou udělali. Když začínaly eshopy, každý mluvil o přímé distribuci. O tom, jak se počítače budou prodávat přímo z fabrik přes jejich eshop. A mně pořád vrtalo hlavou, proč by to tak mělo být. Proč by se to schéma mělo měnit. Pokud by mělo, už by se změnilo dávno, internet až tolik nového nepřinesl. A přitom přímý prodej, kdo s ním uspěl? To není jednoduchá disciplína. Eshopy s knihama to budou mít podobné.

Díval jsem se do čísel. Mám je z rána, když se pětiletka prodávala asi den, tak se jí prodalo sedmdesát kousků. To nezní tak libě. Kdybych psal leták, tak bych zdůraznil, že Koncernová pětiletka se prodává lépe, než Larssonova trilogie Milénium, kterou jsem vytěsnil ne žebříku. No zní dobře. Hůř, když to doplníte fakty (Larsson se v papíru prodává rok, kdo chtěl, už si ho dávno koupil atd). Další čísla nemám, ale budu je postupně sbírat. Samozřejmě, kdyby to tak bylo dál, tak za pár dní prodaly stovky kusů a to už by bylo zajímavé. Jenže dál to takhle nebude, prvotní zájem opadne. Kolik bude úspěch? Aby to byl opravdu úspěch, aby se dalo říct, že eknihy jsou reálná konkurence, muselo by se prodat několik stovek kusů. Pět set prodaných za tři měsíce je moje interní hranice, která pro mne znamená, že elektronické knihy jsou tady a teď. Jsou?

Marek Lutonský, když se dozvěděl, kolik se prodalo eknih Larssona, se vyslovil jako pesimista: eknihy jsou zatím minorita, ale hlasitá. Sdílím jeho obavy. Na druhou stranu možná trh potřebuje impuls, ten správný. Nebo ještě lepší načasování. Nebo jen nepovolit v tlaku. Ale tak je to vždycky. Až, když se to stane, budeme moci moudře usoudit, proč se tak stalo.

Nic mě ovšem nevede zatím a stále k jinému závěru, než k tomu, že mezičlánky potřeba budou. Pravda, budou na sobě muset zapracovat. Jenže jsme v Čechách, nejsou tu peníze na to, aby někdo vydrbal perfektní eshop s knihama hned z voleje. Je tu jen vůle lidí, tlačit to, snažit se a učit se. A to není málo. Jen to znamená, že zázraky nenastanou okamžitě.