Kniha o mobilních sítích: vyhozeno, smazáno. K čemu taky takových knih.

Vloni jsem si dal závazek dodělat knihu věnovanou moderním mobilním telekomunikačním sítím. Zhruba jsem ji dodělal. Chyběly mi kapitoly věnované kusům GSM sítí, které se nikdy moc nechytily (jako HSCSD), pár textů kolem nových konceptů v sítích 4G a 5G, které ještě ani nemají standard. Před pár dny jsem ji celou vyhodil. Smazal.

Pokračujte ve čtení článku…

Identifikace vlastním kontextem prostřednictvím blockchainu (lekce z futurologie)

Důvod, proč jsem se poněkud ponořil do blockchainu, je vlastně docela prostý. Potřeboval jsem vymyslet autorizační mechanismus, který by byl bezobslužný. Kde by jste nevyplňovali nic. Ani uživatelské jméno, natož heslo. Něco, co bych mohl drze použít do své knihy Flotila jako samozřejmý prvek budoucnosti. Tak samozřejmý, že si jednou řeknou, proč to nikoho nenapadlo, když je to tak zřejmý. A vymyslel jsem takovou ptákovinu, že to musí fungovat.  

Pokračujte ve čtení článku…

Stav projektu knihy Mobilní sítě UMTS, LTE a 5G

Předsevzal jsem si, že dodělám knihu věnovanou mobilním sítím. Srozumitelnou, pro normální lidi, které by zajímalo, jak dnešní mobilní sítě fungují. Nevím, jestli tací lidé jsou (kromě mě), ale to je teď fuk. No a protože každý takovýhle rozsáhlejší “projekt” potřebuje nějaký bič a tenhle nemá žádný typu “deadline, po kterém bude vydavatel nasrán, když nedodám”, řekl jsem si, že nejlepší bude veřejná kontrola. Následuje předpokládaný stručný obsah knihy a stav rozpracovanosti. 

Pokračujte ve čtení článku…

O vlivu liberality akademického vzdělávání na ekonomický výnos z nových odvětví na příkladu vzniku standardu GSM

Já vím, že nemáte rádi dlouhé články. Ale jak tak teď píšu knihu o mobilních sítích a zároveň Martin Jaroš pro Hnutí NE píše o reformě vzdělávacího systému v Česku, přišla mi jedna kapitolka z knihy jako dobrá ukázka toho, PROČ je reforma vzdělání u nás tak důležitá. Abychom si vědomili, že nejde jen o to, že nějaký báby ve školách budou důstojněji žít a občas tam půjde dělat i chlap, ale abychom si uvědomili, že kvalitně fungující vzdělávání rozhoduje o tom, jak budeme žít o deset a více let později my. A že kvalitní školství není věc „politického programu“, kterým se mlátí strany po hlavě, ale životní nutnost, která vyžaduje kontinuitu a shodu „napříč politickým spektrem“.

TLDr; verze článku: Švédsko v 70. letech investovalo do univerzit a akademického výzkumu, zjednodušilo napojení škol na soukromý sektor. Díky tomu byl Ericsson schopen představit kvalitní návrh pro standard GSM, který byl 1987 přijat a celá skandinávská ekonomika z toho těžila 20 let a těží dosud (přímo přes 150 000 pracovních míst, nepřímo statisíce dalších, miliardy korun). Německo spolu s Francií přes svou velikost nebylo schopné zmobilizovat tolik odborných sil, aby zvládli vytvořit svůj kvalitní návrh, který by vyhovoval podmínkám. Ale Německo se poučilo a reformy také později provedlo, jenže mobilní éru už zdaleka tolik nevytěžilo. Vítěz vzal téměř vše a tím se stal Ericsson, Nokia a další skandinávské firmy.

A celá verze pro zvědavé následuje… Pokračujte ve čtení článku…

Kniha o mobilních sítích a 4G je v přípravě

Váha klesla pod 87 kilogramů a s tím souvisí socialistický závazek: vrátit se k přerušenému psaní. Taková malá sebemotivace. Oprášil jsem druhý díl Flotily, který jsem před rokem uložil k ledu, trochu poopravil, ale především vytáhl knihu o mobilních sítích. Ta má pohnutou historii. Začal jsem ji psát (včera jsem se díval) v roce 2004. Pak jsem zlanařil Kamojedova, což bylo poučné, neboť jsme se párkrát zhádali jak koně. Jak jsem teď kompletoval ty texty, procházel jsem ty vzkazy jako “opovrhuješ technologií, která bude esenciální”, na což mi zpět přišlo “je zřejmé, že směr je přesně v protisměru tady”. Moc hezké výměny. Obě námi obhajované esenciální technologie byly v Release 8 potichu vypuštěny a nikdy se nepoužívaly. Jak příznačné pro spory mezi techniky.

Příznačné také je, že tehdy jsem knihu dodělal do tří čtvrtin a dost možná bych z ní dneska už neměl takovou radost. Za prvé UMTS v roce 2004 bylo o dost jiné, než v jaké podobě se skutečné 3G/UMTS sítě prosadily a jak je známe dnes. Za druhé (a to především) byla kniha zoufale technická. Jedna kapitola za druhou docela nudně a technicistně popisuje, z čeho se skládají bursty či dost nesrozumitelně (=technicky) popisuje modulaci. Jasně, formálně je to správně, ale k učtení to je jen pro velkého technofandu. Vlastně jsem ji nedopsal proto, že jsem se chystal na kapitolu o protokolech používaných v rámci UMTS sítí a to bylo nesmírně nudné i na mne, takže jsem se k tomu odhodlával tak dlouho, až to úplně zapadlo.

Ze tří set tisíc znaků jsem vyškrtal skoro polovinu. Za prvé kvůli té přehnané techničnosti, pak také proto, že velká část UMTS z Release 4 a dřívější už se vlastně nepoužívá. Může to tam být “pro úplnost” – jenže je to na škodu čitelnosti, tak to šlo pryč. Pokud by vás zajímalo, jak vypadalo původní Jádro sítě, snadno to dohledáte, ale podstatně hůř dohledáte, jak se liší síť 3G od 4G v architektuře, jaké jsou přínosy jednotlivých technických změn atd. Což vás dneska bude zajímat více.

Ale proč jsem si na to vzpomněl. Píšu o telekomunikacích, je to k nevíře, už přes dvacet let. Na tom je dobrý to, že jsem pamětník. Blbý na tom je to, že jsem pamětník (takže jako že starej). No a jak tak aktualizuju jednu část o technologii, googluju všechno možný, všude je to nějak divně. Tak koukám na anglickou wikipedii, že to tam mají takhle divně popsaný a všichni to přebírají. Za prvé je to zjevně blbě. Součásti té technologie jsou zjevně nekompletní, na závěr už nejsou ani popsaný, jen vyjmenovaný a končí to třema tečkama. Dívám se na autora, který to takhle nechal. Ukazuje se, že jsem to byl já asi před šestnácti lety. Prostě jsem vyeditoval heslo, ale už jsem ho nedokončil a nechal to nedopracované. Za šestnáct let, kdy se text obalil omáčkou nejrůznějších přispěvovatelů nikoho nenapadlo, že ta základní kostra není hotová. A všechny články, až po docela odborný texty, tu informaci prostě přebírají tak, jak byla. Teď si ještě vzpomenout na heslo k téhle identitě na Wiki, když je na ní nefunkční email. Dost mě ale děsí, jak snadno se u frekventovaného hesla zavleče chyba, která se pak replikuje do dalších prací a šíří se. Neděsilo by mě to u češtiny (kolik diplomek převzalo moje staré texty o GSM, aniž by si všimlo, že technologie GSM se od roku 1997 posunula), ale u angličtiny mě z toho mrazí.

Zatím je předčasné se radovat. Skládám střípky. Snažím se vytvořit něco čtivého pro normální lidi, proložené historickými traktáty o pozadí technologií (proč třeba má BTS GSM dosah 35 km? Protože zbyly 4 bity adresního prostoru) a racionalitě či racionalizaci volby jednotlivých rozhodnutí. Podle té knihy svou LTE síť nepostavíte, ale budete alespoň trochu chápat, jak funguje pro případ, že stejně jako já zastáváte názor, že bez znalosti se nedá tvořit.

PS: Kdy vyjde, netuším. Dokud to nedodělám, nebudu ani shánět vydavatele, sliboval bych vzdušné zámky. Původně jsem přemýšlel, že z toho bude jen taková Wiki na internetu, ale fakt je, že tohle přímo láká k přečtení si v klidu, na papíře. Jenže to jsou předčasné úvahy. Práce jsou na textu stále mraky a možná to zase o deset let odložím…

Evropská unie přidala mou knihu na index zakázaných, autogramiáda přesto bude

Moje nová kniha Příběh strýčka Martina ještě ani není v prodeji a už se ocitla na indexu zakázaných knih, který vydává Evropská komise. Pro Evropskou unii je kniha, která svět popisuje jinak, než evropské normy, nepotřebná a nepotřebné knihy jsou škodlivé, rozhodla evropská komisařka pro kulturu Androulla Vassiliou. Tfuj 🙁 

Pokračujte ve čtení článku…

Jak by mohla vypadat další digitální kniha

Do éry multimediálních zázraků je v knize stále daleko. Mimo jiné proto, že schopnost zvládnout jejich produkci je za hranicí „jednočlověčího týmu“, který se dnes typicky podílí na napsání knihy a rozšíření týmu přináší problémy nejenom ekonomické, ale zejména realizační, založené na problémech se sdílením vize takového díla.

Když přemýšlím, jak by mohla vypada příští kniha vydaná čistě elektronicky, tak zhruba takto:

Samostatná aplikace pro majoritní mobilní platformy. Čtenář si kupuje jednotlivé kapitoly, které vycházejí vlastně hned po jejich dopsání autorem (případně civilizací korektorem). Vydání nové kapitoly signalizuje push zpráva, notifikace. Cca 50 kapitol po 6000 znacích dává týdenní periodicitu, 5 Kc za kapitolu pak 250 Kč za rok zábavy. Možnost komentovat pasáže a vidět, co a jak komentovali ostatní. To je všechno, víc zatím není třeba, než nějaký backend pro zadávání textů, jejich editaci (basic HTML postačí) a statistiky. Inapp objednávky textů a měsíční předplatné… Závěrem to vydat jako klasický ebook za paušální peníze.

Láká to vyzkoušet. Na úvaze drhnou dvě věci: najde se dost lidí, kterým bude vyhovovat čtení na kapitoly? A fakt, že pro to není žádná taková aplikace, což by mohlo spravit pár korun a řádků kódu…

Knižní eldorádo

V publikování jsem vyzkoušel ledasco a už to by vydalo na knihu samo o sobě. Jednu věc, na kterou narážím nejčastěji, je vnitřní motivace. Závidím autorům, kteří mají svého vydavatele a editora a dostávají od něj cholerické telefonáty, kdy onen řve, že autor jest kurva, která slíbila dodat text před půl rokem a stále ani čárka, autor křičí, že v takovém kravále se nedá dělat a že už chtěl jen dopsat závěr, zatímco na obrazovce notebooku volí v iA Writeru Create a new file. A s chlapským „jdi do prdele“ se oba v dobrém rozloučí. Protože tak to má být a všichni to vědí, že takto je svět v pořádku. Autorovi se dostává motivace a tlaku, vydavatel vnáší do projektu přidanou hodnotu uvážlivého project managementu založeného na úměrném užití slangu a argotu.

Blbé je, když se dostanete do situace, že nemáte motivační faktor. Pak pilujete, hrajete si se slovíčky, pročišťujete dějovou linku, ale na papíře stále prázdno, text nehotov. Znám to sám od sebe.

Sám mám řadu rozpracovaných knížek, které kysnou na tom, že jsem je teoreticky dodělal, to jest sám v sobě jsem dosáhl stavu jejich dopracování, kdy už vím velmi přesně, jaký mají výsledek, ale část z toho není digitalizována (tedy převedena z hlavy do textového souboru). A za deset let se toho nahromadilo neúrekom.

Historie českého internetu – původně vznikla někdy v roce 2002 jako kniha s Markem Antošem. Napsáno úvodních cca 150 000 znaků, část z toho vyšla na Marigoldovi a Lupě poté, co se ukázalo, že není dohled, kdy bych to dopsal. Nevýhoda: historie je to, co bylo před hodinou, takže by bylo pořád, co psát. Občas si připíšu další kapitoly a povaluju je na disku nebo je vyhodím na marigolda, jako teď tu část věnovanou historii weblogů. Problém? Říct si, kde je konec, přesně si stanovit záběr a nivelizovat hladinu důležitosti, dokopat se do toho, doplnit příběhy, které jsem v pozadí neznal a nevymlouvat se na to, že Ivo nemá čas ověřit pár historek z počátků Seznamu.

Hermeneutika smrti autorského práva – opět tak do poloviny sepsané texty věnované historii autorského práva (Benátky, Holandsko, Anglie, Rakousko a Čechy) a východiska k budoucímu uspořádání. Vychází to z textů, které jsme připravovali pro EK i senát US, něco z toho mám německy, něco anglicky, něco česky. Začal jsem s tím v roce 2008, kdy mě naštvalo, že v češtině nic není, kromě pár bakalářek. Kolem ACTA debat mi to přišlo aktuální, teď se vymlouvám na to, že je to literatura pro fajnšmekry a není třeba to dodělávat. Ale vždycky, když čtu nějaká blábol o tom, jak to bylo kdysi, se mi zase zdvihne hladinka, jenže to nestačí.

Příběh strýčka Martina – mé opus magnum. Vycházel ve webové podobě, cca 450 000 znaků románu bylo dopsáno už před dvěmi lety po pěti letech práce. Jen tak na okraj k tomu vznilo více jak dvacet wikipedistických hesel v češtině a němčině. Srdcovka. Akorát je potřeba ji finalizovat (opatřit poznámkami, neb – jak moudře podotknul jeden recenzent – číst to bez doktorátu z historie, to znamená otevřít si k tomu pár lexikonů) a vymyslet, co s tím. Papíroví vydavatelé zděšeni, teď se smiřuju s tím, že to na papíře nikdy nevyjde a doklepu to elektronicky, jenže to už je zase malá motivace.

UMTS a LTE sítě – skvělý projekt s Kamojedovem a Poupínem. Ten první se jej bohužel nedožil a někdy se bojím, zda i my s Poupínem se jej po deseti letech dožijeme. Opět jsme někde na polovině potřebného textu, další část suší Poupíno. Musel bych se dokopat k tomu, popsat i věci, které mě bytostně nezajímají, jako jsou transportní protokoly, což je hromada práce (tak na tři dny psaní a dva měsíce rozhoupávání se). Přidejme k tomu naprostou neatraktivitu takového textu pro vydavatele a asi tušíte, odkud pramení malý posun 🙂

Kancléř páně – středověká detektivka vzniklá ze závisti k Szapkowskeho schopnosti napsat Boží bojovníky a z proklínání prvních čtenářů Strýčka Martina, že tam cpu něco jiného, než jen historický příběh. Rozpracování je zatím nejmenší, věnoval jsem tomu zatím stěží 200 hodin času na rešerše. Ve scriptoriu knihovny se mě zvědavě ptali, kdy tu disertaci budu odevzdávat. Ovšem to byla jen kostra příběhu, která přijde po sepsání k vyhození. Studium pozdně přemyslovských pramenů je větší drama, než těch ranně přemyslovských, kde to dost zjednodušuje fakt, že prakticky žádné nejsou.

Flotila útočí – druhý díl Flotily Země (měla 33 tisíc stažení jen na Palmknihách, to už je skoro klasika :). Dvacet let po bitvě u Barzy vyráží Flotila zasadit drtivý preventivní úder Anoplurně. Nudná kronika běžného života vesmírné vojenské elity – boje, zrady, vášně a hrdinství. Textově rozsáhlejší, než původní Flotila, více knižní, méně ploché tím, že to není jen příběh jedné bitvy. Na druhou stranu, většinu toho mám jen v hlavě, takže i když mentálně nejrozpracovanější, fakticky nejméně zdigitalizovaný titul.

Vypadá to grafomanicky. Vím. Většina té práce se ale rozplynula v průběhu deseti let a velká část práce je ještě přede mnou. Taková ta nepříjemná, najít někoho, od koho si nechám poradit a dotlačím se k tomu, poraděné zrealizovat. Jsem rád, že se mi podařilo zkoncentrovat se před dvěmi lety k tomu, abych vydal Koncernovou pětiletku (to je taková srdcovka) a vloni knihu Apple: cesta k mobilům. Jenže zároveň na tom vidím, že kvalitní editace knížky je základ. U Apple se to nepodařilo, v nakladatelství to šlo nahonem a podle toho to taky dopadlo: jsou tam slušně řečeno rezervy.

Když se letos dotlačím k tomu, dodělat další (asi to postihne Strýčka Martina, protože to už je mi i interně trapné), bylo by to dobře, jen s energomonitorem a dětmi bývá potíž, kdy a jak. A to už jsme zase u té motivační otázky.

Co safra dneska motivuje autory, když to nejsou peníze?

Osm století Zlaté buly Sicilské a cesta Přemysla ke královské koruně

Je tomu právě osm set let, kdy notář Jindřich z Piaris vyhotovil listinu, ke které Fridrich II., vyvolený císař římanů a král Sicilie, připojil zlatou pečeť. 26. září 1212 v Basileji (tehdy ještě říšském městě) sice císařský písař vydal více listin, jen tahle jedna (respektive trojice provázaných listin) se stala symbolem české státnosti. A to ještě ke všemu spíše o dalších 700 let později, než ve své době. Fridrich totiž Přemyslovi potvrzoval něco, co už tento měl.

Královský titul získal Přemysl již v roce 1198 od Filipa Švábského a o něco později též od jeho konkurenta Oty Brunšvickému, protože čert aby věděl, kdo zvítězí a platí samozřejmě jen listina vítěze. Filipa zavraždili, Oto se zahleděl příliš vysoko a papež nakonec svého chráněnce opustil, vždyť mu rozebíral jeho vlastní „práva“. Papež tedy podpořil čerstvě dospělého Fridricha II., jehož otcem byl Jindřich VI., ten císař, jemuž říšská nobilita přísahal, že jeho syn bude vládnout Říši. Sliby, chyby – nyní ale bylo možné tento slib připomenout a situaci napravit.

Inu, situace v Říši byla složitá a i proto se mohla listinná titulatura Fridricha ve Zlaté bule onoho zářiového dne opřít spíše o kralování nad obojí Sicilií. Zvoleným císařem totiž nebyl, pouze „vyvoleným“, tedy budoucím. Pokud vyhraje nad Otou. V tuhle chvíli měl k vítězství zatím jen dobře našlápnuto. V létě roku 1212 jeho důležitý spojenec Heřman Durynský, zle tísněný a s popleněnou zemí, jen zázrakem nekapituloval před Ottovou armádou vedenou nejskvělejším vojevůdcem Říše Jindřichem z Kalden. Ottovo vojsko se rozprchlo, když se prosákla zpráva, že jeho mladá žena Beatrix zemřela. Proč to bylo tak důležité? I to je dlouhá historie, která spojuje Otu s Filipem Švábským (jehož to byla nejstarší dcera a kvůli níž byl mimochodem Filip zavražděn).

Ponechme říšské starosti Říši. Doba byla dynamická a těžké je představit ji v dostatečné hloubce na pár řádcích. Pro nás je podstatné to, že Přemysl I. se zorientoval dokonal a vždy dobře vsázel na toho, kdo měl šanci. Jak uváděli místní kronikáři (vždy ti z opačného tábora), jednal „zchytrale“, jenže cožpak to bylo možné vyčítat někomu, koho týž kronikář zval „přední oporou Říše“?

Ještě počátkem prosince roku 1212 bude Fridrich v Mohuči korunován králem a o dalších osm let později císařem. Co na tom, že listina udělená Přemyslovi má jen zlatou pečeť sicilského krále, neboť říšská pečetidla Fridrich v té době neměl. Platí, protože po další téměř půlstoletí bude Fridrich pánem nad Říší.

A to je na tom zajímavé. Fridrich rozdával něco, co už Přemysl držel. Nikoliv od předchozích pretendentů o říšský trůn, ale ještě z doby Vratislava II., prvního českého krále. Ten byl totiž roku 1085 korunován králem českým (a mimochodem i polským, o čemž dodnes vedou historici spory, co to obnášelo) – a ačkoliv jsme se v hodinách dějepisu učili, že šlo o osobní vyznamenání a nikoliv dědičný titul, opak je pravdou. Doba neznala „nedědičný“ královský titul. Důvod, proč po Vratislavovi další král řadu let nepanoval, byl prostý: vzpoura českých předáků proti reorganizaci země v království, jež měla omezit i jejich moc a vliv na dosazování panovníka a zemskou politiku. Když se proti králi Vratislavovi vzbouřil i jeho vlastní syn Břetislav, byl král donucen se titulu krále zřeknout a o rok později zemřel jako pouhý „kníže český“. Z jeho potomků se českým králem stal až jeho vnuk Vladislav II. aby i po něm díky svárům v Čechách zapadla královská hodnost v zapomnění.

Přemysl (zvaný též Otakar) I. se tedy nezapomínal psát jako třetí král český, aby zdůraznil, že je, na co navazovat.

Opusťme Přemysla. Zlatá bula Sicilská nebyla až do Palackého považována za nijak zásadní dokument. Stvrzovala, co panovník již měl, upravovala, co bylo upraveno. Kromě Karla IV. se na ni neodvolával žádný z následujících panovníků, pro české národní obrození měla ale své výhody: snadno zapamatovatelný rok, representativní vzhled a fakt, že se kompletně dochovala, což se o předchozích „udíleních titulu krále“ říct nedalo. Stala se tedy viditelným předělem v naší historii, na který se dalo sáhnout a jehož i vnější provedení – krásnou pečeť, slavnostní jazyk a úhledné písmo – bylo možno obdivovat. Ve skutečnosti, v té době, čekaly Čechy jiné předěly. Jak dopadne rozvod Přemysla s Adlétou, spolu s ním udělení Čech v léno nejstaršímu synovi Vratislavovi Otou Brunšvickým jako trest za zběhnutí do Fridrichova tábora (bude taktně zapomenuto, stejně jako syn Vratislav) – to například.

Historiky na Zlaté bule bude vzrušovat jiná věc. Ono „Mocran et Mocran“, tedy něco, co Fridrich v listinách svěřuje bratru Přemysla, Vladislavu Jindřichovi, moravskému markraběti. Co to vlastně Vladislavovi Fridrich svěřil? Moravští historici ve spojení Mocran et Mocran uvidí překlep znamenající obojí Moravu (olomoucko i brněnsko-znojemsko) – čímž by ji Fridrich vyňal z pravomoci českého krále. Historici čeští magdeburský Mockern s drobnou připomínkou, že pisatel listiny o větu dříve Moravu napsal správně, takže proč by se hned dvakrát spletl. Ať již to bylo s Mocran et Mocran jakkoliv, markraběcí morava se samostatným státem nestala a navždy zůstala pevnou součástí českého státu.

A nebyl by to můj exkurs do dávné historie, abych se nezastavil tam, kde je mi milo.

Když v červnu 1197 zemřel kníže Jindřich Břetislav (který byl zároveň biskupem pražským), zvolili zemští předáci knížetem Přemyslova mladšího bratra Vladislava Jindřicha, opomínajíce skutečnost, že Přemysl byl jimi před pár lety právoplatně zvolen knížetem, ovšem podlehl právě Jindřichovi Břetislavovi, když šlechla rychle pochopila, že Přemysl je pruďas, který ji bude držet hezky z krátka.

Přemysl, světe div se, situaci chápal jako dočasnou a sebe jako právoplatného knížete, který si musí své knížectví ovšem vybojovat. Do země vtáhl s vojskem dvakrát, v prosinci roku 1197 pak on a jeho věrní „táhli ku Praze ozbrojeni, připraveni jsouce buď zemříti, buď zjednati sobě chleba a pánu svému Přemyslovi knížetství,“ jak píše o pár let později Jarloch.

Vladislav Jindřich sebral vojsko a vytáhl do pole. Dva zkušení vojevůdci, ovšem síla byla na straně Vladislava. A pak se stalo něco, co nečekal vůbec nikdo. 6. prosince 1197 Vladislav Jindřich pozval Přemysla na schůzku, kde se s ním dohodl na předání knížecí vlády výměnou za to, že se Přemysl nebude mstít těm, kdo se proti němu postavili a také výměnou za markrabství moravské. Přemysl souhlasil a následovalo dalších téměř třicet let harmonické vlády dvou bratří, které byly ku prospěchu vší země.

A tady někde začíná kniha, do jejíhož psaní jsem se dal. Tady, na polích před Prahou, jejichž jméno nám historie nedochovala. Začíná neuvěřitelně šlechetnou a nakonec výhodnou dohodou, která předznamenala vzestup českých zemí. Začíná smírem, který nahradil dosavadní bratrovražedné války. Kniha Kancléř Páně sleduje cestu původně nevýznameného mnicha Kristiána ze Skály na post kancléře krále Přemysla. Sleduje formování českého státu, jeho zahraniční i domácí politiku a především cestu ke slavné korunovaci, to vše pohledem do zákulisí, v nichž nechybí intriky, boje i nějaká ta vražda.

Zůstaňte naladěni na přemyslovské vlně 🙂

A běžte se na Zlatou bulu podívat osobně!

Tři applistické drobnosti

MacForum.cz

První aplistickou zmínkou pro dnešek bude upozornění na start nového diskusního fóra věnovaného Apple – MacForum.cz, za nímž stojí Honza Březina. Hezké, lehké, s pluginem pro TapaTalk, takže dobře užitelné i z chytrých telefonů. A s dostatkem lidí. Důstojná náhrada fóra na MůjMac, které už je poněkud nepřehledné. Akorát posuny mezi IDIF, MůjMac a Honzou jsem nějak nepochopil, budu se na to někdy muset zeptat, to je zase nepřehledné pro mne.

Kniha o návrhu iOS aplikací

Pokud vás zajímá programování pro iOS, hezkou elektronickou knihu připravil Peter Druska. Jmenuje se Návrh iOS aplikácie od úplného začiatku, je slovensky, ale měli byste to zvládnout. A je pouze pro iPad, je vysázená v iBook Authoru, má dost multimédií, takže ani na iPhone nejde pustit. Zato je fakt přehledná, až jsem přemýšlel, že bych si to alespoň trochu zkusil. Ale čas na to nemám, pokud jste na tom lépe, svou první (a pár dalších) aplikací byste si tak vystřihnout mohli, pak už budete potřebovat anglické knihy, které jdou podstatně víc do hloubky konkrétních problémů, čemuž se otevírací kniha věnovat nemůže. Cena 20 euro a palec nahoru za hezký počin. Mimochodem, na iPad se začala objevovat slušná řádka elektronických knih v češtině, vyplatí si je občas projít. Škoda, že frekvence přidávání knih Applem je měsíční, takže velký nával novinek tam není.

Moje kniha o Apple v srpnu první v prodeji ebooků

A nakonec zpráva z vlastní zahrádky. Mojí knize Apple: cesta k mobilům, se podařilo za srpen překonat v prodeji elektronických titulů všechny ostatní tituly a opanovat žebříček včetně předhonění severských detektivkářů. V tisku ovšem detektivkáři vedou, ale titulek “Zandl porazil Nesbøa” zní docela dobře … 🙂 tak díky vám za přízeň!

 

Moje kniha Apple: cesta k mobilům právě vyšla

Už delší dobu vás tu taktně připravuji na svůj další literární počin. Kniha věnovaná Apple vznikla jako mírná frustrace z oficiálního životopisu Steva Jobse i obecného stavu Applistické literatury nejenom české, ale i anglicky psané. Většina knih je dneska už beznadějeně zastaralých (autor je dopsal sice skvěle, ale v roce 2005), nebo se veze na momentální vlně Jobsománie, to jsou takové ty tituly „myslete jako Jobs“. Ne, že by to nebylo dobré, takové knížky si počíst, ačkoliv přínos knih o myšlení Steve Jobse psaných lidmi, kteří ho osobně neznali a denně nepotkávali, nemusí být nejvyšší. Ostatně, proto stačí si přečíst jednu takovou.
 

Jestli mi něco chybělo, pak kniha o novodobé historii Apple. Ne o době prvního Macintoshe nebo ještě dřevnějších dobách letování prvních Apple I, ale o digitální hudební revoluci a následující revoluci mobilní. V oficiálním životopise nelze přehlédnout, že z nějakého důvodu Isaacsson vzal tuhle část už dosti hopem. Těžko říct, zda spěchal, aby životopis dopsal včas, nebo zda si uvědomil, že s takovou detailní prací by mu kniha narostla na dvojnásobek. Je to jedno, o iPodu, iPhone a iPadu se dozvíte už jen pár humorných historek, pár historek z poza opony, které dotvářejí legendu. A to je vše.

První čtenář mé knihy

V tomhle by měla být moje kniha jiná. Začíná vlastně rokem 1997, kdy znovu Jobs začíná pracovat v Apple a začíná preludiem pro digitální hudbu: vysvětlením toho, jak se Jobs vlastně dostal k zájmu o digitální hudbu i o úspěchu iPodů. Začíná tím, že úspěch iPodu dlouho nebyl samozřejmostí, dlouho šlo spíše jen o slušně se prodávající produkt, než fenomén. Dozvíte se, že za fenomenální úspěch vlastně mohou spadlé trenky. Dozvíte se o tom, jaký byl trh digitální hudby před iPodem a také to, že prvotní důvod, proč začít pracovat na iPhone, byla obava, že mobilní telefony s přehrávačem zkrátka iPod vytlačí z trhu. iPhone původně neměl být ani tak svébytnou internetovou entitou, jako způsobem, jak nechat iPod přežít integrací do mobilu.

Může se vám zdát, že tím Jobsovu jasnozřivost, genialitu a vizi shazuji a pochybuji, zda jich kdy měl. Jenže to je právě to. Vize není jenom to, že něco bezhlavě uskutečníte za každou cenu, ale také to, že se poučíte z chyb, správně rozpoznáte signály a celou věc dopracuje tak, aby se z ní skutečně fenomén a geniální produkt stal. A to bylo přesně to, co s iPhonem a později iPadem Jobs udělal. I o tom je kniha.

Na dotaz, zda je v knize něco jiného, než v oficiálním životopise, není tedy jednoduchá odpověď. Pokud vás Apple nezajímá, nebude to kniha pro vás. Pokud jste spíše příznivce Apple, bude určitě pro vás, i když vás některé pasáže mohou urážet (nebyl to Bůh a další podobné). Pokud Apple nenávidíte, nekupujte si ji, bude vás nasírat tím, že vám vezme většinu důvodů kromě „ale Radek říkal“. Pokud máte rádi moderní techniku, provede vás kniha érou moderních mobilních telefonů a tabletů z tak komplexního pohledu, že jí možná odpustíte, že kdybyste měli těch pár set hodin času, napsali byste ji klidně sami.

Kniha bude v prodeji u knihkupců cca od příštího týdne, právě se rozváží z tiskárny. Bude i její elektronická verze, ta se právě dodělává a až bude venku, dám vám to vědět. Na iBookstore to potrvá, protože Apple schvalování knížek prostě trvá (kdybyste věděli, co mi v Apple udělala knížka za peklo…). Kniha má cca 260 stran, stojí cca 240 Kč a bacha na jednu zradu – kniha nemá obsah. Proč, netuším 🙂

Na Kosmasu už ji hlásí skladem za 206 Kč, zda je to jen optimismus, nebo ji fakt mají skladem, to nevím. Podobně NeoLuxor.

Ještě sem přidám obsah (až ho najdu já doma), abyste mohli uvážit, zda je to něco pro vás…

 

Lokální výsledky po třech týdnech prodeje eknihy: chybí longtail

Ve čtvrtek se Koncernová pětiletka prodávala třetí týden a protože mě sklátila horečka, zbyl i čas podívat se na chvíli, jak se můj ebook prodává.

Statistika ke 14.4. je poměrně jednoduchá, celkem prodáno 228 ebooků, z toho 172 přes Palmknihy, dalších 54 přes Smashwords a 2 mi zaplatil někdo přímo na účet.

Co je pro mně zajímavé, že se na obou prodejních serverech objevily recenze, několik zmínek padlo i na blozích různých čtenářů, například zde.

Co je rovněž zajímavé a co jsem si původně neuvědomoval, je nulový longtail elektronických knih. Termín jsem si vypůjčil od SEOmágů, protože je příhodný. U knih je velmi důležité, jak dlouho je po nich poptávka, jaká je distribuce jejich prodeje v čase. Vezměme si takovou Bibli, ta se prodává stabilně a dlouhodobě už nějaký ten pátek, takže každému knihkupci se vyplatí ji mít skladem a pouze ji šoupat mezi poličkama „religion“, „history“, „drama“, „fiction“ a „ready to burn“ podle momentální situace.

U eknih bychom na první pohled odhadovali, že tady s longtailem, možností/potřebou/nutností knihy prodávat stabilně v nějakém počtu v dlouhodobém časovém období, nebude problém, protože na skladě ebook nezasmrádne, disku zabere málo, takže kde by tak mohl být problém. Prostě kdo bude chtít, si ji najde a koupí.

A to je právě ten zádrhel. Jak u eknihy vytvořit zájem v dlouhodobém horizontu, který povede k tomu, že kniha se bude stabilně prodávat po nějakou delší dobu? Na příkladu z Palmknih vidíme, jak se Koncernová pětiletka prodávala v průběhu času:

prodejebooku.png

Jak vidíte, prodej je silný prakticky jen v okamžiku, kdy jsem knihu oznámil a následujících pár dní poté. To je ten moment, kdy natěšení příznivci autora nakupují, zvláště v elektronickém světě to nemají do knihkupectví daleko. Potom už prodej klesl pod deset knížek za den a na konci třetího týdne se pohyboval spíše u jedné nebo dvou knížek za den.

Proč? To je dobrá otázka. První odpověď, která je na snadě je, že autor je břídil a kniha je šunt a proto ji lidi nekupují. Jenže tak jednoduché to není. Recenze na knihu na Palmknihách jsou veskrze positivní, popiska je radostná, negativní recenze vlastně nevyšly, takže i kdyby kniha byla šunt, čtenáři se to nemají, jak dozvědět, takže by mohli vesele nakupovat a teprve později dát případně najevo svoji nespokojenost.

Dali nějak najevo svou nespokojenost, aniž by se to promítlo do hodnocení na Palmknihách? Na to by mohla odpovědět analýza v sociálních sítích – tu zkrátím do grafu, jenž vyprodukoval Ataxo Social Insider.

Snímek obrazovky 2011-04-16 v 6.26.28 PM.png

A co nám graf říká? Především se velmi shoduje s grafem prodeje knihy (ta špička uprostřed grafu je místo, kde graf prodeje knihy začíná). V momentě, kdy bylo větší množtví zmínek (mých a lidí, kteří na ně reagovali), se kniha s prodejem rozjela, s ústupem diskuse o ní (většina zmínek byla na Twitteru) šla prodejnost dolů. Negativních zmínek bylo minimum, za negativní jsem označoval i zmínky typu „u knihy jsem se skvěle bavil, ale závěr mi přišel moc useknutý“. Vcelku bych tedy spíše soudil, že prodejnost přímo korelovala s počtem zmínek a negativní zmínky neměly na prodejnost podstatný vliv, pokud vůbec. Ta první část závěru asi tolik nepřekvapí, to je například podstata SEO, jenže co z ní vyvodit?

Když o tom přemýšlím, podstatným problémem pro vydavatele eknih bude neexistující infrastruktura, ekosystém kolem nich. Minule jsem si stěžoval, že za ebook člověk asi těžko dostane nějakou cenu, vy jste se mi smáli, jenže tohle je vcelku vážný problém, který vypovídá o longtail podpoře prodeje ebooků. V podstatě není příliš jednoduché vybudovat dostatečný počet zmínek a přítomnosti knihy, aby to bylo schopné generovat prodeje po nějakou delší dobu.

První, co tomu brání, je prodejně nezpůsobilá titulka Palmknih, která opravdu neláká ke koupi a knihy, které se zde nabízejí, jsou někde šoupnuté bokem, prostředek stránky je nevyužitý. Lidé z Palmknih o tom vědí a prý se na tom pracuje. Nějaký textový žebříček prodej knih stěží podpoří, chce to lepší práci se selfpromo, ale to už palmknihaři snad také zjistili. Je to zhruba stejný rozdíl, jako dát všechny knížky v knihkupectví k zákazníkovi obálkou, nebo hřbetem – to druhé znamená, že nechcete prodávat.

Tohle je samotná prodejní podpora obchodníka, kterou ostatní weby mají vyřešenou o poznání lépe. Jenže tu chybí ona longtailová podpora. To, že o ebookách někdo píše, někdo je recenzuje, někdo se jimi probírá, žebříčkuje je – prostě vytváří jakékoliv zmínky o nich.

Papírové knihy tohle všechno mají. Vychází o nich řada médií, existuje o nich řada webů, knižní rubriky mají všechny noviny i časopisy. Jenže ty jsou také zavedeny jen na papírové knihy, když jsem se bavil s několika z nich, ekniha je zaujala, jenže čtečku má jen jeden fanda v redakci a nakonec se ukázalo, že bude lepší nechat pár kousků vytisknout na papír a dotyčným lidem to poslat po staru.

Může vám to přijít jako prkotina, ale není. Takhle se knihy prodávají. Najdeme zmínku, která nás zaujme, přitáhne. Vezmeme v knihkupectví do ruky knížku, jejíž obálka nás lákala, jejíž nadpis nás oslovil, abychom si alespoň přečetli anotaci. Nechtěli jsme si koupit román islandského beletristy věnovaný vrahovi, který radí dospívajícím dívkám, jak si uklidit byt, ale zaujalo vás téma i dialog a už ho u kasy platíte.

Jenže k tomu musíte mít pobídky, dostatek námětů v okolí. A ebookům na tohle chybí všechno, kromě toho posledního: kromě prodejního místa. Což je dost málo.

Soudili byste, že to se rychle spraví? Fakt? Prošel jsem si literární weby jako PísmákTotem – říkal jsem si, že bych si rád přečetl výběry místních děl na svém Kindlu, protože online na to čas nemám. Nic takového ani jeden nenabízí, ačkoliv by to pro ně měla být přirozená distribuční forma. Možná jeho autoři jen o čtečkách ebooků nic netuší, možná je to nenapadlo, možná je nenávidí, možná na to jen neměli čas a peníze, protože nákupem čtečky by svou přímou finanční investici do projektu zdvojásobili. V lepším případě se tedy jejich ebook verze objeví za rok, v horším nikdy. Myslíte, že recenzní weby jako Knihovnice nebo Literární.cz jsou na tom jinak? Kdepak.

Zkrátka a dobře, hned z kraje pokusu se ukazuje, že elektronická kniha sama o sobě, bez té papírové, nedává smysl, vyjma velmi speciálních případů (oborové studie atd). Elektronická kniha zatím bude doprovodnou součástí knihy papírové, prostě proto, že se jí zatím nedostává longtailu, nedostává se jí takové masivní všeprostupnosti, jako knize papírové. Možná se to jednou změní, ale ne hned – a spíš za dlouho, za další desetiletku.

A protože pokus má absorbovat své vlastní zjištění, upravíme o to jeho průběh a pokusím se jej tomuto zjištění přzpůsobit.

Kniha Marigoldí léta jde do prodeje

Tak se mi podařilo z cest zapravit vytištěnou knihu Marigoldí léta do shopu. Nakonec jsem pro jistotu použil engine pro Kronium.cz, což má pro mne výhodu (je to hned hotové) i nevýhody: jsou tu nabídky, které pro expedici této knihy nebudu schopen dodržet (jako platba dobírkou, nesnáším to papírování s tím). Doufám, že to omluvíte.

Tisk knihy dopadl nad očekávání dobře. I barevná obálka je fajnová, ačkoliv je na ní maličko vidět, že jde o digitální tisk, ponaučení pro příště: nepřehánět to se stínováním písma, na digitálním tisku to nikdy tak nevyjde.

Objednávat můžete zde.

Jak si knihu objednat (důležité, přečtěte si, jestli jste hákliví na správné fungování shopů):

Cena je 350 Kč včetně poštovného a DPH, bez poštovného ji nelze objednat, i když to ve formuláři je, takže to nedělejte, jen to zbytečně vypadne ze systému. Cena samotné knihy je stanovena s ohledem na to, že poštovné je ve skutečnosti levnější, ale nechtěl jsem kvůli tomu upravovat expedice na Kroniu. 350 Kč by byla cena i při osobní přejímce, kdybych je zvládal…

Dodání Českou poštou jako obyčejná zásilka, abyste nemuseli chodit na poštu. Pozor, je to tlustá obálka. Pokud se u vás zásilky ztrácejí, či to chcete na jistotu, dejte si do Poznámek při placení, že se má kniha doručit Doporučeně, není to problém.

Knihy začnu expedovat 4.11.2008, budu to dělat z větší části osobně, protože to poněkud nezapadá do provozního režimu Kronia. Z toho plyne, že objednávky na dobírku se budou řešit naposledy, je s tím více papírování. Pošlete peníze převodem, plaťte kartou (je to 3D Secure, nedozvíme se její číslo) či přes Moneybookers.com, ale dobírku pokud možno vynechte. Nepoužívejte hotovostní platbu, nepůjde si knihu vyzdvihnout osobně. Objednávky také nelze kombinovat s jiným zbožím z Kronium.cz – pokud budete něco chtít, samozřejmě můžete, taková LED baterka může být fajn vánoční dárek pro tátu nimroda či kamaráda outdoráře, ale expedovat se vám bude obojí zvláště, tak si to také objednejte zvláště, jinak budete zbytečně čekat. Ta kniha je na Kroniu maličko navíc … tak proto.

Ptali jste se na podpis: pokud chcete, napište si do Poznámek při placení, jinak tam nebude 🙂

K počtu kusů: nakonec dopadlo 45 kusů, které jsou vytištěné a hotové. Když by se kniha vyprodala, začne se pod popiskem zobrazovat červeně Zboží není skladem… (jinak je tam Skladem). V tom případě sice můžete dávat své objednávky, ale už nemusí být vyřízeny. Pokud se sejde dalších 20 a více objednávek, kniha se dotiskne, objednávku budete moci kdykoliv zrušit, budete uvědoměni před expedicí.

Objednávat můžete zde.

Pokud není něco jasného, ptejte se v komentářích pod článkem, pokusím se to řešit, ovšem s ohledem na časový posun a nedostatek internetu v Číně.

PS: Až se vrátím, ještě s Markem chystáme dražbu originálu černobílé obálkové fotky iPhone včetně RAW zdroje 🙂