Jaký je přechod z Apple iPhone na vcelku levný telefon s Android 6

Jednou za čas se pokusím o přechod z iOS na něco jiného. Je to součást určité systémové hygieny. Chci mít přehled a přehled neznamená, že zařízení máte v ruce na pár hodin, jeho součástí je, že systém dlouhou dobu používáte jako svůj hlavní. Tak, abyste se zbavili původních návyků a přijali za své novou filosofii. Zatím vždycky to dopadlo neslavně, protože Android 5 je opravdu výrazně uživatelsky horší systém, než iOS té doby. 
Úvaha uživatelů je vždycky stejná. Proč si kupovat iPhone za deset až třicet tisíc, když srovnatelně vybavený telefon s Androidem stojí polovinu a možná méně. Fanatický příznivec Androidu s chutí porovnává nejnadupanější iPhone 7 Plus a jeho cenovku s něčím podobně velkým třeba od Xiaomi, kde rozdíl dvacet tisíc samozřejmě vzbudí jistý údiv. 

Pokračujte ve čtení článku…

iPhone 7 a technologická saturace

Mám iPhone 5s a na jazyku otázku, proč bych měl přejít na sedmičku, telefon o tři generace novější. Dobrá odpověď mi chybí, ale tohle není příběh obyčejného Apple hejtu. To je příběh generace.

iPhone byl před deseti lety zjevením. Materializací snu. Snu o tom, že kdykoliv bude potřeba, budu moct vyřídit pracovní věc bez ohledu na to, že zrovna nejsem v práci. Že dostanu zprávu o emailu a budu moct vyhodnotit, zda je důležité na něj reagovat. Tenhle sen jsme s Petrem Mitošinkou začali snít někdy v roce 1996, když jsme spustili první tuzemskou službu, která uměla vzít váš email a poslat jej jako SMS zprávu. Jenže s iPhone to bylo ještě pohodlnější, ještě efektivnější, jedním slovem parádní.

O deset let později se instantní email stal zvykem se všemi výhodami i devastujícími prvky jako to, že zaměstnavatel či zákazník očekává, že jste neustále na příjmu. Roste počet lidí, kteří si vypínají automatický push zpráv na své mobily nebo dokonce firemní emaily na mobilu vůbec nemají, stejně jako rychle narostl počet firem, které prostě předpokládají, že za drobný příspěvek k platu budete používat svůj mobilní telefon a své mobilní číslo na pracovní záležitosti.

iPhone se stal synonymem produktivity, zosobněním neustálého tlaku, kdy musíte být k dispozici vždy a všem. Teoreticky si můžete vybrat, kdy, co a komu odpovíte, ale tuhle svobodu volby neunesl každý. Být produktivní je mantra, jen tak koukat do stropu se nenosí, v nejlepším případě se můžete honosit prokrastinací, neproduktivnímu šmrdlání prstem po displeji tabletu za účelem lovu dalších zbytečných informací, které nepotřebujete, jen vás zajímají. Většina z nás se přizpůsobila jazyku moderních sociálních sítí, v nichž se zákazníkovi (jakkoliv potenciálnímu) neodporuje, pochlebuje, chováme se k němu jako k děcku, neboť má onu údajnou moc do světa vykřičet, že mu jeho bebíčko nebylo správně pofoukáno. Za slovo “zákazník” doplňte “šéf” či snad “partner” a další – protože až tak daleko někdy situace dochází.

Nový mobilní telefon se z nástroje, který život ulehčoval a umožnil nám práci vyřídit v případě nouze, změnil v součást mašinérie, která požaduje naši výkonnost vždy a všude. A nejde jen o práci. Slastné okamžiky ve svém životě si nemůžete vychutnávat, měli byste je sdílet, protože bez sdílení není toho pravého prožitku. Byli byste prázdní, neuspokojení, kdybyste pod fajnovým zážitkem neměli pár lajků a alespoň jeden závistivý komentář. Prožitek by nebyl naplněn, kdyby nebyl sdílen s kýmkoliv.

A to je ten moment, kdy chci vycouvat. Tři generace starý iPhone poskytuje služby, jaké potřebuji a neřeší trable, které mě trápí, především pak výdrž a odolnost. Snad jen ta voděodolnost mě láká, ale za dvacet let jsem mobil utopil jen jednou, čert to vem. Naopak by pro mě bylo ještě těžší být rezistentní celospolečenskému tlaku na sdílení a vždypřítomnost. Jenže ten starý iPhone taky odumírá, tři roky tuhého provozu se na něm projevují, dobíjecí konektor nedobíjí, displej se odchlipuje a tak dále.

Méně je více. Nový telefon umožní ještě lepší sdílení. Ještě lépe uskladní moje fotografie v cloudu, kde je mohu ještě lépe a odkudkoliv sdílet. Do větší paměti mohu nainstalovat mnoho dalších aplikací, samozřejmě jen za účelem vyzkoušení, na čem dnešní doba ulétává. Nic z toho striktně vzato nepřispěje k mé produktivitě, jen k roztříštění pozornosti a rozdrobení komunikačních kanálů. Ale doba to chce, doba to žádá.

Stává se obyvatelstvo Země celistvým živoucím organismem, Gaiou z Asimovy Nadace v momentě, kdy každý sdílí s každým všechno a vzájemně je to lajkováno a prožíváno, ačkoliv toho člověka osobně neznáme? Je tohle nový model spolusoužití, kdy být handicapován znamená nemít telefon umožňující takové sdílení? A je novým sjednocujícím prvkem skupiny lidí nikoliv dnes již hodně rozvolněný národ, ale používaná technologie, jak dovozuji v jedné své povídce?

Jdu si opravit nabíjecí konektor v 5s a šetřit na sedmičku. Snad za těch pár let, kdy našetřím zbytečnou třicítku, kterou jinak v rodině neužiju, zlevní. A to přes to, že žádný další sen, na jehož materializaci bychom čekali, není na dohled a virtuální realita jím nebude.

Něco málo k vybíjení baterií zejména u iPhone v chladném počasí

Baterie jsou jako lidi. Nejlépe je jim za pokojové teploty. Když ji nemají, je to problém. Zatímco staré těžké NiCd akumulátory dodávaly spolehlivě elektřinu i v -40°C, moderní Li-Iont baterie s tím mají problém a většina moderních akumulátorů v teplotách pod -20°C nefunguje nebo nefunguje spolehlivě. Čím nižší teplota, tím vyšší je vnitřní odpor baterie a tím těžší je pro baterii chemickou reakcí vyrobit energii.

Pokračujte ve čtení článku…

Každoroční pokušení odejít od iPhone

Vždycky je to taková chvíle pokušení. Zbavit se iPhone. Procházím ceníky mobilů a zírám, co si člověk pořídí za pár šlupek ve světě Androidu. Pak ke mě dorazí nějaký prototyp od androidího klienta a já znejistím. Je to pořád takový problém, nebo je to prototypem?

Telefon používám jako business zařízení a příruční fotoaparát. Řekl bych, že mé požadavky jsou malé. Držet synchronní kontakty, kalendáře, poštu vůči Google Apps. Dokumenty. Prohlížeč. A mapy, bez nich bych byl v pytli stejně jako bez aplikace Student Agency a jízdních řádů. Tohle už je všude. Snad. Asi není důvod, abych dosluhující iPhone 4S nahrazoval dalším iPhone, zvláště s ohledem na cenu kolem 20KKč. Za polovinu si pořídím nejnabušenější Xiaomi či Huawei. Vždyť toho potřebuju tak málo…

Koukám na Sony, které mi přistálo na stole. Jen rekonfigurace tak, aby se telefon dal používat někým, kdo chce pracovat a ne čučet na video, by mi trvala hezkých pár hodin. Aby věci fungovaly tak, jak je logické a ne přes roh. Doinstalovat utility a propojit je. Sony is just for fun. Jenže já jsem těžký business uživatel. Nechci hlasové ovládání a ani nechci, aby se mi pletlo, protože ho tutově zmáčknu, až se to bude nejméně hodit. Když se o tom bavím s Android profíkama, nechápou to. Už jsou zvyklí.

Pořád pošilhávám po těch číňanech, co zvládli hitech mobily. Jsem alergický na vrzající plasty, horší než superkvalitní displeje. Chci mít nejenom dobře fungující systém, ale i kvalitní mechanické provedení. Nové Xiaomi Mi4 už se začíná blížit dalšímu pokušení, že je na čase opustit iPhone sféru, že za ty peníze mě nic navíc nepřináší. ICloud mi nahradí Drive a Dropbox.

Nejhorší je, že tenhle pokus dělám co dva roky. Vždycky se pokorně vrátím k iPhone, protože těch pár “jednoduchých” funkcí neumí zatím nikdo dotáhnout do stavu, že bych telefon nerozkopl. Je ten čas teď? A je to Xiaomi?

Xiaomi mi4

Pouzdra a obaly pro iPhone, iPad – jejich nástrahy a problémy

Chtěl jsem si na cestě vlakem do Ostravy rozečíst právě vyšlou Kahnemanovu knihu věnovanou myšlení (ta se bude v Česku blbě prodávat, my na tyhle extrémní sporty nejsme). Dnes vyšla, jenže v knihkupectví na hlaváku ji neměli, je k dispozici jen elektronicky (a tohle chci mít papírově) a tady by se sice hodila vsuvka o tom, že synchronizovat vydání elektronické a papírové není od věci na obě strany, ale pustím se do něčeho jiného.

Psal jsem na Twitteru pár poznámek k pouzdrům pro iPhone a iPad, otázek mi na to došla celá řada, takže se o tom rozepíšu více.

Pokračujte ve čtení článku…

Co by měl obsahovat příští iPhone čili rozprava o budoucnosti mobilních telefonů

Když v roce 2007 na trh přicházel iPhone, způsobil revoluci a proměnil od základů trh. Když byl letos představen iPhone 5, řada komentátorů včetně mne prohlásila, že je spíše očekávaným telefonem (případně rovnou zklamáním). Čekalo se více. Jenže… co? Co by mohl nový iPhone (a obecně jakýkoliv mobil) mít, aby byl další revolucí v mobilech? Pokračujte ve čtení článku…

Příští dějství Apple se vybojuje v mobilním kontextu

Pochybnost, zda Apple ví, kam kráčí, je v komentářích po vydání Mountain Lionu všudypřítomná. U nás ji nejsrdnatěji presentoval Petr Staníček v blogpostu, který následně převzala i Lupa, takže ptaní po tom, zda je Apple bezradný, můžeme považovat za mainstreamovou otázku. 

Odcitoval bych závěr Pixyho zamyšlení, který zřejmě rezonuje v srdcích mnoha Mackařů a jenž je základem posměchu ovčích blech: Ani zdaleka nezahazuju své macy do kontejneru a neběžím s jásotem do prvního supermarketu pro Dell s Windows 7. Jen pořád intenzivněji vnímám jakýsi pomyslný graf, na němž dvě křivky radikálně mění svůj vzájemně se vzdalující směr a náhle nečekaně míří k sobě, k možnému bodu protnutí kdesi v budoucnu…

Ponechám stranou polemiku toho, zda je situace skutečně taková, jakou ji Petr Staníček popisuje, důležité je, že ji tak zjevně vnímá nemálo lidí, kteří mají s platformou Apple dalekosáhlou zkušenost. Sám musím souhlasit s tím, že situace se tak jeví a s oficiálními informacemi, které Apple vydává, se nutně musí zdát, že něco není v pořádku. Že Apple tápe, zatímco Microsoft se zorientovává a Google běží. 

Potíž tohoto vnímání souvisí s rozdílnou časovou presentací firemních vizí. Zatímco v případě Apple je situace jednoduchá a firma žádné své budoucí plány nepresentuje, Microsoft se v mobilním světě snaží průběžně představovat své plány s výhledem minimálně rok dopředu a širokým spektrem vizí, zatímco Google se soustředí především na vize a mírně ubírá z konkrétních plánů. O Apple jistě víme jen to, co se právě prodává. U Microsoftu tušíme, jak skvělé výrobky dá na letošní vánoční trh a u Google víme, že jednou budou Google brýle fakt v prodeji. A porovnávat iPhone 4S s Windows 8 nebo Google Glasses, to je opravdu záležitost využití stroje času. 

Dost lkaní. Zkusíme se teď podívat suše a bez emocí na to, kam Apple kráčí, abychom si laťku srovnali. Řeč bude právě a jenom o Apple. 

Pokračujte ve čtení článku…

Moje kniha Apple: cesta k mobilům právě vyšla

Už delší dobu vás tu taktně připravuji na svůj další literární počin. Kniha věnovaná Apple vznikla jako mírná frustrace z oficiálního životopisu Steva Jobse i obecného stavu Applistické literatury nejenom české, ale i anglicky psané. Většina knih je dneska už beznadějeně zastaralých (autor je dopsal sice skvěle, ale v roce 2005), nebo se veze na momentální vlně Jobsománie, to jsou takové ty tituly „myslete jako Jobs“. Ne, že by to nebylo dobré, takové knížky si počíst, ačkoliv přínos knih o myšlení Steve Jobse psaných lidmi, kteří ho osobně neznali a denně nepotkávali, nemusí být nejvyšší. Ostatně, proto stačí si přečíst jednu takovou.
 

Jestli mi něco chybělo, pak kniha o novodobé historii Apple. Ne o době prvního Macintoshe nebo ještě dřevnějších dobách letování prvních Apple I, ale o digitální hudební revoluci a následující revoluci mobilní. V oficiálním životopise nelze přehlédnout, že z nějakého důvodu Isaacsson vzal tuhle část už dosti hopem. Těžko říct, zda spěchal, aby životopis dopsal včas, nebo zda si uvědomil, že s takovou detailní prací by mu kniha narostla na dvojnásobek. Je to jedno, o iPodu, iPhone a iPadu se dozvíte už jen pár humorných historek, pár historek z poza opony, které dotvářejí legendu. A to je vše.

První čtenář mé knihy

V tomhle by měla být moje kniha jiná. Začíná vlastně rokem 1997, kdy znovu Jobs začíná pracovat v Apple a začíná preludiem pro digitální hudbu: vysvětlením toho, jak se Jobs vlastně dostal k zájmu o digitální hudbu i o úspěchu iPodů. Začíná tím, že úspěch iPodu dlouho nebyl samozřejmostí, dlouho šlo spíše jen o slušně se prodávající produkt, než fenomén. Dozvíte se, že za fenomenální úspěch vlastně mohou spadlé trenky. Dozvíte se o tom, jaký byl trh digitální hudby před iPodem a také to, že prvotní důvod, proč začít pracovat na iPhone, byla obava, že mobilní telefony s přehrávačem zkrátka iPod vytlačí z trhu. iPhone původně neměl být ani tak svébytnou internetovou entitou, jako způsobem, jak nechat iPod přežít integrací do mobilu.

Může se vám zdát, že tím Jobsovu jasnozřivost, genialitu a vizi shazuji a pochybuji, zda jich kdy měl. Jenže to je právě to. Vize není jenom to, že něco bezhlavě uskutečníte za každou cenu, ale také to, že se poučíte z chyb, správně rozpoznáte signály a celou věc dopracuje tak, aby se z ní skutečně fenomén a geniální produkt stal. A to bylo přesně to, co s iPhonem a později iPadem Jobs udělal. I o tom je kniha.

Na dotaz, zda je v knize něco jiného, než v oficiálním životopise, není tedy jednoduchá odpověď. Pokud vás Apple nezajímá, nebude to kniha pro vás. Pokud jste spíše příznivce Apple, bude určitě pro vás, i když vás některé pasáže mohou urážet (nebyl to Bůh a další podobné). Pokud Apple nenávidíte, nekupujte si ji, bude vás nasírat tím, že vám vezme většinu důvodů kromě „ale Radek říkal“. Pokud máte rádi moderní techniku, provede vás kniha érou moderních mobilních telefonů a tabletů z tak komplexního pohledu, že jí možná odpustíte, že kdybyste měli těch pár set hodin času, napsali byste ji klidně sami.

Kniha bude v prodeji u knihkupců cca od příštího týdne, právě se rozváží z tiskárny. Bude i její elektronická verze, ta se právě dodělává a až bude venku, dám vám to vědět. Na iBookstore to potrvá, protože Apple schvalování knížek prostě trvá (kdybyste věděli, co mi v Apple udělala knížka za peklo…). Kniha má cca 260 stran, stojí cca 240 Kč a bacha na jednu zradu – kniha nemá obsah. Proč, netuším 🙂

Na Kosmasu už ji hlásí skladem za 206 Kč, zda je to jen optimismus, nebo ji fakt mají skladem, to nevím. Podobně NeoLuxor.

Ještě sem přidám obsah (až ho najdu já doma), abyste mohli uvážit, zda je to něco pro vás…

 

A proč vám Steve Jobs nedopřeje alternativní dashboard pro iOS?

To je dobrá otázka, která padla v komentářích k mé minulé mikrostati věnované dashboardu, takové té „úvodní obrazovce“, kam se na vás valí všechny záležitosti, které musíte vyřídit, abyste žili se svým zařízením v míru. Proč vám Apple nedopřeje možnost instalovat dashboard jako alternativu? Proč nám vnucuje jedinou cestu?

Today obrazovka - dashboard pro Cydia. Oficiálně jej ovšem nenainstalujete.

Za prvé je vhodné poznamenat, že několik dashboardů či alternativních launcherů existuje, ale jen pro jailbreaknuté iPhony, protože se instalují přes Cydii. Takže to není omezení v návrhu systému, ale omezení v politice systému.Pokud už jste si nějaký neofiko dashboard instalovali, víte patrně odpověď.

Důvodem je výdrž baterie. iOS je, co se výdrže baterie týká, velmi obsesivní zařízení. Původní zákaz multitaskingu neplynul z toho, že by operační systém nebo procesor neutáhli multitask, ale z toho, že nebyly mechanismy, jak kontrolovat, kolik která aplikace žere baterky.

Řešením, s nímž se multitasking „povolil“, bylo jednoduché. Systém telefonu bude mít své vnitřní API, jemuž každý program předá úlohy, které se mají vykonávat na pozadí. A těchto úloh je předem definovaná sada (tuším šest nebo sedm), například čtení polohy a zavolání programu v závislosti na ní (víme, že čtení polohy u iOS nemusí nutně znamenat zapnutí GPS, záleží na požadované přesnosti). Nebo třeba poslouchání z internetu na portu a zavolání aplikace, pokud něco přijde.

Je možná zřejmé, o co je takový přístup lepší: věci, které vyžadují značné zdroje baterie, jsou centralizovány a řízeny operačním systémem. Je jedna centrála, která se stará o to, zda a jaké porty a adresy z netu se poslouchají či pingají a to v intervalech, které systém uváží za optimální. Kdyby se o to starala každá aplikace zvláště, při takových pěti spuštěných aplikacích by telefon byl trvale na datovém provozu a baterka by šla do kopru za několik hodin. Například WP7 tento systém více či méně převzal také, naopak Symbian ani Android jej nemají a na výdrži baterie se to projevuje brutálně.

Běžná iOS aplikace se tedy spustí a když ji chcete „mutlitasknout“, předá do API požadavky, kdy se má znovu zavolat (například u IM programu se má znovu zavolat, až přijde zpráva na port) a uklidí se z paměti. A protože visí v API, iOS vám ji mazaně ukazuje, jako žijící aplikaci, ačkoliv se celý IM program uklidil a neběží, kromě toho, že je registrovaný do chráněných procesů systému. Elegantní věc, které si vývojář většinou ani nevšimne. Až nastane událost, přijde vám na kecálek zpráva, API se mrkne, pro jaký program ta zpráva je (to mu řekla aplikace při uklízení), ten zavolá s patřičnými parametry a IM aplikace se obnoví i s oknem, že vám přišla zpráva. A vy si pořád myslíte, že se někde něco multitaskuje. Kulový kulový. Skutečný multitasking je v iOS vyhrazen jen některým aplikacím.

No a co to má společného s dashboardem? Aby dashboard fungoval, musel by viset na pozadí v multitasku a aktualizovat události na základní obrazovce podle toho, co se právě stalo. Čímž by systém předal vládu nad zdroji neznámé aplikaci, kterou může kdokoliv zbastlit podle svého. A nejde o grafický vzhled, jde o zdroje. Blbě naprogramovaný dashboard, který se bude příliš často aktualizovat, bude náročný jak na baterku, tak na výkon procesoru. A že by dobře naprogramovaný dashboard zkrátil životnost baterky spíše o jednotky procent, než o desítky? To je první věc, kterou se iOS konstruktéři naučili: procenta jsou hodně, únosná jsou až promile. Dejte procento k procentu a baterka je prázdná za půl dne, což je přesně to, co je nežádoucí.

Až budete přemýšlet o nějakém „monopolistickém omezení“, které iOS předkládá, vysvětlení zpravidla bude jednoduché: jde buďto o snížení nároků na odběr enegie, nebo na využití procesoru, nebo na obojí. Prioritou iOS zařízení je co nejvyšší výdrž a konstantní (=rychlá) uživatelská odezva. Že by to Apple mohl nechat na uživatelích, co si instalují? Ale prosím vás, to by dopadl jako Symbian a Android (i ten už se brání), které si uživatelé zaplevelí vším možným softwarem a pak se diví, že jim baterka zdechne ještě před večerem, ačkoliv když ten telefon kupovali, tak vydržela dva dny v kuse…

PS: Už minule jsem naznačoval, že v iOS 5 ze šlamastiky „není povolen dashboard“ Apple solidně vybruslil Centrálou Notifikací. A hned se ozvaly hlasy, že tím zkopíroval notifikace od Androidu, protože je posadil do horního řádku. No, je to komentář založený na tom, že to vypadá podobně. Ale pod kapotou je to diametrálně jiná technologie, která umožní ledasco. To, že letadlo a rogalo vypadá podobně, ještě neznamená, že to poskytne stejnou službu a pro notifikace prostě jiné logické místo není, než horní stavový řádek, který už od iOS pravěku se pro oznámení používá…. Ale o tom snad někdy příště.

Proč nemá iPhone dashboard

Víte, proč nemá iPhone / iPad – tedy iOS platforma, dashboard, tedy takovou tu úvodní obrazovku, na které se sumarizuje, kdo vám právě volal, odkud vám přišel jaký email a kolik máte záznamů v kalendáři?

Je to poměrně zajímavý příběh. Všiml jsem si, že v recenzích to většinou recenzenti zmiňují jako zásadní zápor iOS platformy. Nemá dashboard, tím pádem se nehodí pro profesionální použití, je jen na šmrdlání prstíkem. Recenzent většinou před tím používal Palm nebo WinCE, kde dashboard je či může být a nyní mu chybí.

Dashboard pro Windows

iPhone byl od počátku zaměřen na uživatele, kteří doposud chytrý mobilní telefon neměli, protože pro ně byl příliš komplikovaný a na běžnou práci neužitečný. A jedním z průlomů výzkumu UI pro iPhone (tehdy ještě jen iPhone) byla skutečnost, že dashboard není zpravidla běžným lidem užitečný. Proč? Protože představuje shluk na hromadu naházených události bez nějakého smysluplnějšího třídění. A také stres. Kdykoliv se uživatel podívá na displej, vidí hromadu nevyřízených úkolů, nepřečtených emailů a kalendářových položek. Frustrace.

Průzkum Apple ukázal, že běžný uživatel je schopen úvahy „chci vidět, co potřebuju dnes udělat, tak si vlezu do kalendáře. A když chci vidět emaily, vlezu si do emailů.“ Spolu s notifikacemi, které vám dají vědět, že za chvíli máte vyrazit na schůzku, Apple ponechal třídění událostí na uživateli. A na tom, že ví, že na poznámky používá Evernote a je ochoten do něj vlézt a nepotřebuje vidět poslední poznámky na titulní obrazovce.

Je to mentální posun od dobrovolné sebebuzerace k managementu doprovázenému zabránění průšvihů připomínkami a avizacemi. U lidí se chytil.

Windows Phone 7 jde vědomě jinou cestou a když se na to podíváte podrobně, uvědomíte si, o co je přístup iOS moudřejší. WP7 vám může do dlaždice naservírovat jen kousek té informace, jen maličkou citaci. Z Facebook statutu jen pár slov, nezvládne tam nacpat celý. A v těch pár slovech ani nerozlišíte, jestli by vás zbytek zajímal. Míchající se zmatek.

wp7.png

Na obrázku je vidět, jak takové zmatky mohou vypadat – na pravo původní rozhraní WP7, nalevo se uživatel rozhodl, že si toho dá na titulní stránku systému ještě o něco více. Jistě mu to pomohlo …

Dělal jsem nějakou dobu nad Motoblurem od Motoroly. Doporučení znělo, vyhodit. Rychle se míhající útržky informací, které bylo těžké konfigurovat a bylo ještě těžší vymyslet smysluplnou konfiguraci. Například právě u FB statutů. Zatímco FB sám se snaží vymyslet, jaké statuty by vás zajímaly a třídit je (u průměrných 600 přátel to jinak nejde), Motoblur vám cpe jeden za druhý, protože to jinak z API nedostane a sám s tím nic nedělá. Výsledek? Uživatel je zahlcen šumem a nakonec na využívání Motobluru rezignuje. Naštěstí to samé v podstatě udělala Motorola, protože totéž naznala.

2864-4aaa558d1b1a8.jpg

Motoblur od Motoroly je centralizovaný chaos. Pokud někdo píše párslovní vzkazy, ze to v pořádku a na reklamních fotkách to vypadá hezky. V praxi to ale uživatelé k překvapení vývojářů nepoužívají. Proč? Protože je to chaos…

Dneska bude Apple představovat pátou verzi iOS, ve které učiní dosavadní doktríně „žádný dashboard na iOS zařízení“ citelný ústupek. Má proč. Postupně se iOS zařízení dostávají do rukou i těm, pro které nebyla určena: datovým profíkům, sebezničujícím time-managerům a technikům, kteří si chtějí všechno do detailu nastavit po svém. Do jisté míry to půjde, protože lidé a jejich potřeby jsou různí, peníze jen jedny.

Ale pro ty staré uživatele zůstává ono původní: nenechte se buzerovat. Mějte jen, kam odložit své myšlenky a data, která může nést pomocník za vás a ukáže vám je, až vy budete potřebovat. Je to zajímavý rozdíl, asi jako mezi tlačit a vézt se. Obojí jede, ale jen u jednoho udáváte směr.

Deset aplikací, co by neměly chybět na iPhone plus šest her

Už delší dobu si říkám, že sepsat takový základní seznam aplikací k instalaci na iPhone by nebylo od věci. Tak jsem se do toho dal, snad to ostatním pomůže. Pokud máte nějaké vlastní tipy na aplikace obecné užitečnosti, dejte jistě vědět do komentářů … Všechny tipy jsou na aplikace instalovatelné přes App store, žádné hackované věci sem nedávám, mimo jiné i proto, že je tam jen málo těch, co stojí za to.
Pokračujte ve čtení článku…

Když Apple rozdává operátorům lekce v aroganci …

iPhone šílenství proběhlo i u nás a to přibližně stejně, jako všude jinde, kdy komentující se rozdělili na tři skupiny: první iPhone zaujal a reportuje o něm. Druhou nezaujal a je jí fuk. Třetí má potřebu zvěstovat svou pravdu, jak je to mizerný telefon a kdo ho kupuje, je appleovce. Hezká psychologická sonda, ale k ničemu jinému to v praxi není. Sami se zařiďte podle sebe: jděte, telefon si vyzkoušejte. Neuvažujte o něm, pokud se potřebujete přes telefon připojovat z počítače na internet nebo pokud vás dráždí bluetooth určený jen pro připojení sluchátek. Nebo pokud nevyžijete bez hardwarové klávesnice. Zbytečně byste si otrávili život.

Ale o tom jsem psát nechtěl, o tom bylo napsáno mnoho a čtenáři Marigoldu jsou doufám natolik rozumní, aby věděli, že nákup telefonu je individuální záležitost, kdy každému vyhoví něco jiného. Chtěl jsem psát o lekcích, které Apple rozdává. V aroganci. Tentokráte hlavně operátorům. Což je pro zákazníka operátorů osvěžující, neboť operátoři tentokráte pijí vlastní meducínu.

Jak si myslíte, že probíhalo jednání Apple o dodávce iPhone 3G pro české operátory? Tak, jako s jinými dodavateli mobilů: Apple pošle ceny, dostane pohrdavou odpověď, návrh na poloviční množství za třetinovou cenu a požadavek na hromadu úprav, především pak na přidání dvaceti log do menu a na kryt telefonu? I kdepak. Bylo to tentokráte mnohem jednodušší. Apple se ukázalo být stejně arogantní prase, jako jsou ve vyjednávání běžně čeští operátoři.

Apple operátorům předložilo své podmínky a to dosti komplexní. A jasně sdělilo, že podmínky jsou konečné, nejsou předmětem vyjednávání a lze je buďto akceptovat a iPhone 3G koupit, nebo odmítnout a telefon nenabízet. Jediným ústupovým bodem byly legislativní požadavky vycházející ze zákona (například ve Francii maximální hlasitost sluchátek), ale i ty v míře omezené: například dva roky požadované záruky Apple vyhodnotil tak, že on poskytne jeden a druhý je na operátorech. Na jakékoliv úpravy Apple hned řekl ne: nebudou žádná loga v menu, žádná na telefonu, nic na krabici, dokonce i vypnutí anglického opravování textu Apple měl odmítnout s tím, že pro tak malý trh odebírající zhruba tolik telefonů, jako německá Bochum, se s tím dělat nebude. Vypínání anglických oprav, které je mimochodem při psaní v češtině velmi nepříjemné, tedy buďto udělali operátoři ve vlastní režii, nebo tam prostě není a český text se opravuje (zatím nevím, co a u koho je pravda).

Podmínky se týkaly samozřejmě i ceny, ta byla fixní a v koncové nabídce zákazníkům šlo spíše o to, kolik na telefonu operátor prodělá. I proto jsou prvotní nabídky nedotovaných telefonů tak nepříjemné: vycházejí prostě z nákladové ceny, za kterou telefon Apple prodává operátorům.

Nejvíce mne rozesmály požadavky na prodej telefonu. Těmi se vysvětluje, proč telefon nemají všechny prodejny operátorů, protože Apple striktně předepisuje podmínky prodeje a mezi ně patří i minimální vzdálenost jiných výrobků od iPhone, způsob výzdoby prodejny a také způsob, jakým se telefon prodává. To obnáší úpravy prodejny, nároky na velikost prodejní plochy, pokud se zde mají prodávat i jiné telefony a služby operátora. V Americe prostě nebývají na některé krcálky našich operátorů zvyklí a Apple kvůli nám prodejní manuál předělávat nebude.

Nejde jen o plakáty v prodejně. Jde také o způsob, jakým se telefon prodává. Apple dodává manuál prodeje, v němž přesně předepisuje způsob, jakým se telefon zákazníkovi ukazuje a prodává, včetně odpovědí na nejrůznější otázky. Tyto „Prodejní argumenty“ samozřejmě nejsou zcela neznámou věcí, dělají to i ostatní výrobci, ale jejich dodržování nijak nevyžadují, je to spíše na úrovni FAQ. Od Apple jde o předepsaný postup, který nutno dodržet. I třeba v tom, že telefon nabízený zákazníkovi, jenž se nerozhodl, se mu ukazuje v dlani v úrovni pasu, aby musel mít hlavu skloněnou pokorně před nabízeným zbožím.

Operátoři na podmínky přistupovat nemuseli. Mohli se dobrovolně rozhodnout. Nemuseli mít iPhone v nabídce. Vzpomeňte si na to, až budete stát ve frontě u operátora a slečna vám bude vysvětlovat, že to, co chcete a co je banální, není možné (například nerozdávat vaše mobilní číslo telemarketérům). Snad to bude alespoň malá náplast 🙂

Operátoři si u iPhone 3G šachují s datovými tarify

Kolem Apple iPhone 3G je v poslední době hezky rušno. Své ceny zveřejnilo O2, po něm včera Vodafone, dneska T-MobileVodafone je dneska upravil.

Tak především. Není mi úplně jasné, jak to s iPhone 3G myslel Vodafone. Když odmyslíme od cen telefonu, které prostě jsou, jaké jsou a těžko přímo porovnat úvazek na šest a 24 měsíců, protože pro každého má taková svoboda jinou cenu, zákazníkům musely vrtat v hlavách tarify.

K tomu závazku. Lidi v diskusích si někdy zvykli vypočítat „skutečnou“ cenu iPhone 3G tak, že vezmou délku závazku, vynásobí ji onou nutnou útratou (to minimální plnění) a argumentují tím, že skutečná cena iPhone je něco jako sto tisíc korun a že je to hnus. Drazí přátelé, takhle se to ovšem počítat nedá. Jednak úvazky jsou podobně koncipované i u jiných telefonů. A především, za ty peníze nedostáváte jenom iPhone, ale i telekomunikační službu. Pokud chcete skutečně poměřit, co by vás iPhone stál, podívejte se na tarif, jaký je k iPhone nabízen a porovnejte jej s vaším stávajícím tarifem. Většinou zjistíte, že tyto tarify jsou dost podobné, takže kromě závazku by nedošlo k žádné změně (leda byste si koupili novou aktivaci a nevyužívali ji).

Nepříjemnost se stala Vodafone. Jeho včerejší nabídka iPhone byla, zjednodušeně řečeno, neuvážená. S ohledem na to, že ji publikoval až s odstupem od O2, je tuto neuváženost nutno podtrhnout – mohl se zorientovat. Nemluvím teď o ceně samotného přístroje, tu těžko porovnat díky délce závazku. Mluvím o tarifech. U Vodafone byla první nabídka datového balíčku k iPhone za 600 Kč měsíčně, zatímco T-Mobile a O2 nabízejí cenu 120 respektive 150 Kč měsíčně. Pravda je, že za tuto cenu nabízejí konkurenční operátoři omezený přenos dat, 100MB T-Mobile a 150MB je u O2, ale díval jsem se na svůj měsíční přenos dat přes 2G na svém starém iPhone a sám jsem natankoval 120 MB dat za měsíc a to bych řekl, že jsem extrémní uživatel. Provoz u Vodafone tak rázem vyšel o 400 Kč měsíčně dráže a to už je dost.

Dneska šel Vodafone do sebe a cenu zmírnil na 325 Kč měsíčně (ceny s DPH), přičemž stále jde o Připojení na stálo, tedy o významně benevolentnější bariantu, než výše nabízí O2 s T-Mobile. U T-Mobile seženete tarif Internet+ za 475 Kč měsíčně s DPH, O2 nabízí svá „neomezená data“, kde se lidé hádají, zda platí omezení na 150 MB za měsíc (já myslím, že platí).

T-Mobile žádný speciální tarif nebo balíček nepřipravil, jedinou změnou jsou výhodnější ceny za datové balíčky, ten levnější nabízí FUP 100 MB měsíčně, dražší pak 2GB, O2 nabídlo mírně upravené tarify NEON, které jsou na první pohled lákavé, skrytým háčkem je minutová tarifikace i po první minutě hovoru.

Levný datový balíček s FUP kolem 100-200 MB chybí u Vodafone a myslím, že chybět bude dosti citelně. iPhone nemá bez datového tarifu vůbec smysl si pořizovat, protože iPhone je prostě o internetu. A platit za něj o dvě stovky více měsíčně, to už je podstatný rozdíl – nabídka 100, 150 MB dat by mohla stačit všem a je zřejmé, že operátoři se snaží vyvarovat situace, kdy si mazaní češi koupí datový tarif s dotovaným iPhonem, telefon prodají a datový tarif levnější, než je běžné, používají s klasickým počítačem, kde se pár giga dat natankuje mnohem lépe, než na iPhone.

Proč Vodafone takovýhle balíček na start iPhone 3G nepřipravil, je mi záhadou. Vynadáno od zákazníků za to dostal pořádně a na Blogu Vodafone bylo přes 500 komentářů k cenám, veskrze negativních. I úprava ceny balíčku byla přijata v komentářích se smíšenými pocity. Je to tak, že Vodafone nemá úpravený účtovací software a nemůže balíček nabídnout? Jestli jo (a to je jediný důvod, co mne napadá, protože situace je tak zřejmá a neudržitelná), proč se nedalo alespoň prozatimně zkopírovat tarif Na stálo, dát mu nové jméno a nižší cenu a tvářit se, že na něm je nižší FUP, že se ten FUP skutečně zapracuje?

Celkové porovnání nabídek iPhone není snadné udělat, doufám, že ho udělají mobilmaniaci a/nebo mobiláci, sám jsem ho dělal jen pro sebe. Záleží hodně na struktuře hovorů a toho, co používáte. Sám jsem zjistil, že nejlépe by mne vyšel iPhone L balíček u O2 za 800 Kč s volnými daty, 120 volnými minutami, volnými SMS, volnými minutami do 02 mimo špičku atd. Kromě toho podotýkám, že jedině O2 má v nabídce HSDPA připojení, všude jinde se vám bude iPhone ploužit po EDGE – jenže u O2 zase mimo ty dvě města, kde 3G je, na EDGE nenarazíte. Ach jo.

Abych nezapomněl: O2 se ihned vyprsilo, že jediné má 3G data pro iPhone. A protože řada novinářů podotkla, že prakticky nikde nefunguje, vydalo O2 tiskovou zprávu, že bude mít v roce 2009 (což je příští rok!) 70% populace pokryto UMTS. Podstatné ovšem je, že termín pro těch 70% je do konce roku. Takže nejdříve za rok to začne být poznat. Ach jo.

Inu, je to samé vzdychání. Říkám to už dlouho, říkám to znovu: v moderních mobilních technologiích nám nebezpečně ujíždí vlak, nabídku 3G služeb mají lepší v Evropě snad už všude, i na té dovolené v Bulharsku mi na telefonu svítil 3G signál. Jen u nás mají dvě sítě totálně mrtvo a jedna má pár základnovek. Přidejme k tomu, jaké tarifní konzervy jsou naši operátoři a přestanete se mi divit, že o mobilech už tak nerad píšu. Chcete se namíchnout? Porovnejte si české nabídky iPhone tarifů s polskými tarify, kde dostanete mnohem více volných dat, více volných minut a hlavně i hromadu SMS zdarma.