Pouzdra a obaly pro iPhone, iPad – jejich nástrahy a problémy

Chtěl jsem si na cestě vlakem do Ostravy rozečíst právě vyšlou Kahnemanovu knihu věnovanou myšlení (ta se bude v Česku blbě prodávat, my na tyhle extrémní sporty nejsme). Dnes vyšla, jenže v knihkupectví na hlaváku ji neměli, je k dispozici jen elektronicky (a tohle chci mít papírově) a tady by se sice hodila vsuvka o tom, že synchronizovat vydání elektronické a papírové není od věci na obě strany, ale pustím se do něčeho jiného.

Psal jsem na Twitteru pár poznámek k pouzdrům pro iPhone a iPad, otázek mi na to došla celá řada, takže se o tom rozepíšu více.

Pokračujte ve čtení článku…

Příští dějství Apple se vybojuje v mobilním kontextu

Pochybnost, zda Apple ví, kam kráčí, je v komentářích po vydání Mountain Lionu všudypřítomná. U nás ji nejsrdnatěji presentoval Petr Staníček v blogpostu, který následně převzala i Lupa, takže ptaní po tom, zda je Apple bezradný, můžeme považovat za mainstreamovou otázku. 

Odcitoval bych závěr Pixyho zamyšlení, který zřejmě rezonuje v srdcích mnoha Mackařů a jenž je základem posměchu ovčích blech: Ani zdaleka nezahazuju své macy do kontejneru a neběžím s jásotem do prvního supermarketu pro Dell s Windows 7. Jen pořád intenzivněji vnímám jakýsi pomyslný graf, na němž dvě křivky radikálně mění svůj vzájemně se vzdalující směr a náhle nečekaně míří k sobě, k možnému bodu protnutí kdesi v budoucnu…

Ponechám stranou polemiku toho, zda je situace skutečně taková, jakou ji Petr Staníček popisuje, důležité je, že ji tak zjevně vnímá nemálo lidí, kteří mají s platformou Apple dalekosáhlou zkušenost. Sám musím souhlasit s tím, že situace se tak jeví a s oficiálními informacemi, které Apple vydává, se nutně musí zdát, že něco není v pořádku. Že Apple tápe, zatímco Microsoft se zorientovává a Google běží. 

Potíž tohoto vnímání souvisí s rozdílnou časovou presentací firemních vizí. Zatímco v případě Apple je situace jednoduchá a firma žádné své budoucí plány nepresentuje, Microsoft se v mobilním světě snaží průběžně představovat své plány s výhledem minimálně rok dopředu a širokým spektrem vizí, zatímco Google se soustředí především na vize a mírně ubírá z konkrétních plánů. O Apple jistě víme jen to, co se právě prodává. U Microsoftu tušíme, jak skvělé výrobky dá na letošní vánoční trh a u Google víme, že jednou budou Google brýle fakt v prodeji. A porovnávat iPhone 4S s Windows 8 nebo Google Glasses, to je opravdu záležitost využití stroje času. 

Dost lkaní. Zkusíme se teď podívat suše a bez emocí na to, kam Apple kráčí, abychom si laťku srovnali. Řeč bude právě a jenom o Apple. 

Pokračujte ve čtení článku…

Neoriginální SmartCover pro iPad má své nevýhody

První iPad vlastně nešel nijak rozumně postavit. Když jste ho nedrželi, mohl jen ležet a byla to moje silná výtka k němu. Apple zareagovalo a vydalo k iPad 2 SmartCover, geniální řešení, které se pomocí magnetů připíná, zároveň čistí displej a můžete také jeho různým skládáním displej postavit různě šikmo. Je to stabilní (nikoliv do uragánu), je to pohodlné, je to praktické. Kromě toho SmartCover pomocí magnetů signalizuje Ipadu, zda je zatažený nebo se odtahuje, takže iPad se může probudit či uspat podle toho, zda kryt zatahujete či odtahujete. Dokud to nepoužijete, je to ptákovina, ale jak to máte, nedáte bez toho ani ránu. 

To bych ale nebyl já, abych nešpekuloval. Tak především jsem si řekl, že bych byl vůl, abych dal osm stovek za originální SmartCover od Apple, když je to kousek plastu, magnetků a hliníku. A že vyzkouším nějakou čínskou verzi. Navíc originální SmartCover kryje jen displej, ale ne samotné tělo a já si říkal, že bude lepší sehnat něco, co přikryje i tělo iPadu, abych ho hned nezrasoval. Takže jsem za dvě stovky koupil čínský smartcover, do kterého se iPad zabalí. Abych zjistil, za co chce Apple šest stovek příplatek. 

Tak především se ten čínský smartcover páře. Lezou z něj nitě, neboť je to polyuretan na textilním podkladu a ten textil nejrůzněji plešatí. Na funkci to vliv nemá (ani předsedy), ale hnusné to je. 

Za druhé tím, jak kryt je jen měkoučké PU s nepříliš dobře řešeným uchycením, klouže iPad v krytu a tím se v tašce velmi často aktivuje, protože magnety sklouznou z čidel a iPad si myslí, že se má probudit. Což má za následek iPad, který mi v tašce svítí několik hodin a šťaví baterku. 

A do třetice: jelikož pouzdro dělá kolem displeje rámeček, nepřiléhá smartcover na displej a tedy jej ani nečistí posunováním. Takže je displej pořád utelpaný. 

Suma sumárum jsem šest stovek ušetřil, dvě vyhodil a hledám něco jiného 🙂 Jen na okraj poznamenávám, že si nestěžuju, tušil jsem, že někde bude problém a zajímalo mě, kde – a jsem rád, že jsem zjistil, v čem tkví tajemství dobrého pouzdra na iPad za dvě stovky. 

Momentálně mám vyhlédnuto na ozkoušení pár obalů s integrovanou klávesnicí, pokud byste věděli o nějakém inteligentně řešeném obalu na trojku, který by uměl jak čistit displej, tak se z toho iPad nevyndával a v tom neposunoval a do třetice chránil celý iPad, sem s tipy… 🙂

Kolik tabletů Apple iPad mám doma a moc-li jsem s nimi spokojen

Je zajímavé sledovat, jak prakticky všichni IT lidé, kteří mne znají, automaticky předpokládají, že mám Apple iPad doma. A ptají se mne, jak jsem s ním spokojen a jak se mi s ním dělá. Odpovídám, že spokojen jsem moc a nedělá se mi s ním nijak, protože ho nemám. Cože to?

iPada jsem v ruce měl a moje nadšení je podobné jiným nadšením z podobných produktů, kupříkladu před lety z iPhone. Jenže po delším uvažování jsem usoudil, že iPad není produkt pro mne. Důvodů je několik a pokusím se o ně s vámi podělit.

Hlavním je asi fakt, že iPad je produkt pro konzumaci obsahu, kdežto já obsah spíše vytvářím. Mou dlouholetou touhou je, přijít si do kavárny, vybalit si krabičku cca velikosti cigaret (sirkovou bych ztratil), z ní se vyloží slušná obrazovka i klávesnice a já už mohu pracovat na tom, co mi zrovna letí hlavou. Upřímně řečeno, na tohle iPad zrovna moc není. Ano, mohl bych si dokoupit maličkou hliníkovou cute bluetooth klávesnici a připojit si ji, nebo průhlednou plastovou vyndat ze skříně (ana jest větší). Jenže, jak moudře pravil Dušan, to už si přeci můžu vyndat notebook. A to je blahá pravda. Protože iPad budu štelovat na stojánku, opírat o nápojové menu kavárny a kdovíjak jinak se pokoušet s ním vyloudit to, nač jest notebook přizpůsoben takříkajíc od přírody.

Na sledování filmů mám notebook nebo velký počítač, na poslouchání hudby iPhone, na knížky Booken. Na surfování po webu mobilně iPhone, (snažím se tomu vyhýbat, ale používáním RAZR2 už bych se moc nechlubil, mapa je moje killer app…), když jsem doma či v práci, tak spíše velký počítač.

iPad se mi tak trefil do velmi tenké skulinky. Žádnou z jeho silných stran nedocením natolik, abych za něj dal požadované peníze a jeho slabiny by mne příliš štvaly. Možná bych na něm četl knihy pohodlněji, než na Bookenu, ale štvalo by mne, že tam nejsou žádné české. Surfoval bych po webu, ale jen bych tím zabíjel čas, co nemám. Prohlížel bych si na něm fotky, jenže v Lightroomu v nich mám neskutečný bordel a nevěřím, že by mi s tím iPad jakkoliv pomohl. Takže ne, iPad jsem si nekoupil.

To neznamená, že bych tabletům nevěřil. Apple skvěle odstartoval jejich boom a dá se čekat, že letos to s nimi půjde nahoru v zahraničí, příští rok i u nás. Na trh se dostávají tablety s Androidem, vypadají rovněž nadupaně a skvěle, až se vylepší jejich česká podpora, budou to také skvělé stroje, které mne možná udolají na to, abych si je za několik tisícovek koupil k lépe vypadajícím konzultacím webových služeb, sledování filmů s titulky a dalším drobnostem.

Stran mé věčné touhy se zdá, že lepším řešením opravdu bude netbook. Poté, co baterka v mém MacBooku vydrží pod hodinu a notebook je v obecném rozkladu způsobeném těžkým životem se mnou (čtyři léta stár), jsem začal občas používat Markéty AsusEEE 1000H. Jednoduché, slušné. Na baterky čtyři hodiny, během nichž napíšu i kratší telenovelu nebo týdenní zprávu Lupy. A co víc, funguje mu bezchybně podpora Ufona, který mi v Praze zajišťuje slušné a cenově mně přijatelné připojení – poté, co jsem updatoval z 10.5 na notebooku na Snow Leoparda 10.6, je mi můj Vertex modem u Ufona lidově řečeno na prd (ovladače v nedohlednu). S Windows ovšem jede.

V případě netbooku jsem spíše začal pošilhávat po řešení dát na něj jiný operační systém, pravděpodobně nějakou bázi Linuxu. Na to, co potřebuju, většina z nich stačí: psát, trocha toho Skype, GTalku, pošty a webu. Psaní probíhá stejně většinou v Google Docs, takže textový editor není veliká nutnost, i když pro prostředí bez signálu vyhoví. Pár systémů jsem už otestoval, příjemně překvapil nokiácko intelský projekt MeeGo, který je opravdu na netbooky efektní a efektivní.  Dobře se jeví i Linux MintUbuntu se svou verzí pro netbooky. Zaujalo Easy Peasy, nezaujal Chrome OS, na něj je zatím fakt moc brzo. A Jolicloud se mi líbí standardně… Co mne brzdí, že se mi zatím nepodařilo rozběhat ufouní modem. Ten sice má Linuxový ovladač, ale když s linuxem neumíte, tak ho do těch distribucí dostanete těžko, což se mi právě prokázalo. Rozcházet Mac OS X na neoficiálním hardware se mi fakt nechce.

A to mi připomíná můj závěr. Operační systémy pro netbooky se začínají blížit stádiu laické použitelnosti. Všechny výše uvedené rychle nabootují a proberou se z uspání (ano, to uživatele megaprudí, jak to u Win nefunguje), nabízejí běžné pracovně brouzdací služby i podporu multimédií, vše v hezkém hávu. Windows na netbooku jsou overkill – zatím to byla nutnost pro spuštění těch pár programů, ale s novými distribucemi jsou obavy pryč. Dá se to pomalu používat.

V tomhle netbookům věřím. Mohou být mou příští krabičkou, se kterou budu psát u stolku v kavárně. Otázka zní, zda se najde dost takových, kteří něco takového ocení a nepodlehnou svůdnému kouzlu tabletů…