Byl to původně marketingový buzzword americké firmy National Instruments, která se tím snažila prodat více svého počítání: Big Analog Data, Velká analogová data. NI dokládala, že firmy mají hromady dat z analogových senzorů a těm datům je třeba porozumět. Dojímavý příběh automobilu Landrover, z něhož v reálném čase padají data z pětiset senzorů a NI dodalo udělátor, díky němuž automobil jezdí. Laurin s Klementem by si mohli hlavu ukroutit údivem, že jim auto jezdilo i bez toho.
TL;DR: softwarové EULA a DRM se stávají omezením soukromého vlastnictví, neboť software je dnes součástí skoro všeho. A vlastně to nikoho nepřekvapuje a nikdo to nerozporuje. Bude soukromé vlastnictví zase výjimečné, jako tomu bylo většinu historie lidstva?
V Česku se prosazuje hlavně Sigfox coby síť pro přenosy stavových informací Internetu věcí, protože tu má charismatické a tlačící lidi s T-Mobile v zády, ale ve světě není situace zdaleka tak jednoznačná. Sigfox patří mezi jednu z vůdčích firem, jenže ostatní brousí jako ohaři. I u nás mají České Radiokomunikace síť LoRa a jistá váhavost O2 má své důvody. Tím prvním je skutečnost, že firma má zrovna fofr obhájit před majitelem obchodní výsledky a nemůže se pouštět do větších samostatných akcí, vytěžuje ji akvizice pro O2TV a nové lukrativní naleziště s názvem Smart Cities. Ale docela takhle to není, protože O2 vidí budoucnost v LTE “Nule” – tedy v zařízeních Category 0 v Release 12 a dalších návazných technologiích. Abychom se zorientovali, podívejme se, kam kráčí LTE v oblasti LPWA, Low Power Wide Area, jak se tyhle technologie souhrnně nazývají.
Kdo je kdo v českém (a slovenském) Internetu věcí? To je dobrá otázka, na kterou se pokusím záhy odpovědět. Nejdříve malé vymezení. Internet věcí může obnášet celou plejádu firem, počínaje těmi, které lisují plasty pro krabičky, přes tiskaře manuálů až po dodavatele kompletních řešení. Já za firmu pro tento seznam beru takovou, která vytváří propojení mezi “věcmi”. Tiskaře nebo výrobce plastů za firmu v IoT činnou nepovažuji, byť chápu, že něco dodávají. Z toho důvodu mírně bokem dávám firmy poskytující infrastrukturu, protože ti nevytvářejí chytrost samu.
Že je IoT po několika letech (kdy jsem vám připomínal, ať se mu věnujete) v kurzu, se pozná tak, že se o něm pořádají konference a vystupují tam lidi, který v branži nikdo nezná. Dobrým příkladem je české IoT Forum, které pořádá IDC větřící sukces. A řešící jej tak, jak to IDC dělá vždycky: sepětím s velkým průmyslem schopným věc cvaknout bez ohledu na to, jaký skutečný přínos bude mít.
Už jsem kdysi předesílal, že „Internet věcí“ bude podle mého soudu významným intenzifikačním faktorem pro udržení životní úrovně při snížení spotřeby limitovaných zdrojů (tedy snížení spotřeby zdrojů na hlavu). Bude podobnou revolucí ve spotřebě, jako vynález výroby z plastů nebo v Číně. Což má jeden háček. Bezpečnostní.
Internet věcí totiž obnáší počítače připojené do internetu, tedy podléhající všem zákonitostem tohoto prostředí. Včetně nejrůznějších typů útoků. A je dobré na to myslet již předem.