Pochybnost, zda Apple ví, kam kráčí, je v komentářích po vydání Mountain Lionu všudypřítomná. U nás ji nejsrdnatěji presentoval Petr Staníček v blogpostu, který následně převzala i Lupa, takže ptaní po tom, zda je Apple bezradný, můžeme považovat za mainstreamovou otázku.
Odcitoval bych závěr Pixyho zamyšlení, který zřejmě rezonuje v srdcích mnoha Mackařů a jenž je základem posměchu ovčích blech: Ani zdaleka nezahazuju své macy do kontejneru a neběžím s jásotem do prvního supermarketu pro Dell s Windows 7. Jen pořád intenzivněji vnímám jakýsi pomyslný graf, na němž dvě křivky radikálně mění svůj vzájemně se vzdalující směr a náhle nečekaně míří k sobě, k možnému bodu protnutí kdesi v budoucnu…
Ponechám stranou polemiku toho, zda je situace skutečně taková, jakou ji Petr Staníček popisuje, důležité je, že ji tak zjevně vnímá nemálo lidí, kteří mají s platformou Apple dalekosáhlou zkušenost. Sám musím souhlasit s tím, že situace se tak jeví a s oficiálními informacemi, které Apple vydává, se nutně musí zdát, že něco není v pořádku. Že Apple tápe, zatímco Microsoft se zorientovává a Google běží.
Potíž tohoto vnímání souvisí s rozdílnou časovou presentací firemních vizí. Zatímco v případě Apple je situace jednoduchá a firma žádné své budoucí plány nepresentuje, Microsoft se v mobilním světě snaží průběžně představovat své plány s výhledem minimálně rok dopředu a širokým spektrem vizí, zatímco Google se soustředí především na vize a mírně ubírá z konkrétních plánů. O Apple jistě víme jen to, co se právě prodává. U Microsoftu tušíme, jak skvělé výrobky dá na letošní vánoční trh a u Google víme, že jednou budou Google brýle fakt v prodeji. A porovnávat iPhone 4S s Windows 8 nebo Google Glasses, to je opravdu záležitost využití stroje času.
Dost lkaní. Zkusíme se teď podívat suše a bez emocí na to, kam Apple kráčí, abychom si laťku srovnali. Řeč bude právě a jenom o Apple.