Kdy budou mobilní data v Česku levná a co se proto dá udělat?

Kdy budou mobilní data v Česku levná a co se proto dá udělat? To byla asi nejčastější dotaz k mému článku vysvětlujícímu, jak se paní ministryni podařilo do cen mobilních dat tak nešťastně zamotat WiFi.

Pokud chcete krátkou a stručnou odpověď: nevidím nic, co by se mohlo stát a co by během 3-4 let způsobilo radikálnější cenozměnu. Je nepravděpodobné, že by průměrný celkový měsíční účet za mobilní telefon v Česku klesl. Jistě, dojde k přeskupení, lidé dostanou více dat v ceně, opticky se to zlevní, ale to je tak všechno. Smiřte se s tím. Jsme země uhlí a páry, lidi tu nemají o moderní věci zájem. A to je to podstatné, chybí vůle a  „společenská objednávka“.

Delší následující odpověď je opět fakultativní, pro zájemce.

Pokračujte ve čtení článku…

Kurs ekonomie pro ministry obchodu a průmyslu či jiné začátečníky: jak vzniká nákladová cena mobilních dat

Dnes si dáme kurs ekonomie pro ministry obchodu a průmyslu či jiné začátečníky. Lekce: jak vzniká nákladová cena dat v mobilních sítích. Nebojte, to zvládnete a už nikdy neplácnete žádnou blbost o mobilních sítích (Garantuje 9 ministrů z deseti).

Cenu v mobilních sítích vytvářejí dva typy nákladů: investiční (capex) a provozní (opex). Nás budou teď nejvíce zajímat náklady investiční, protože to jsou peníze, které musíte mít předem, zatímco provozní náklady vám rostou až v době, kdy máte zákazníky, tedy v době, kdy už se vám zdá, že jste vysmátí.

Pokračujte ve čtení článku…

Když vytvoříte příležitost a nezvládnete z ní udělat trh (příklad Skype a eknih)

Jednou z nejdůležitějších součástí digitální revoluce je proměna, kterou přináší na trh novými službami či produkty, jež dříve nebyly možné. Takovým novým službám se snadno podaří zaujmout, radikálně zkomplikují život službám a produktům stávajícím, změní mapu tržního prostředí, ale selžou v tom, vytvořit ze sebe skutečný trh, tedy dostatečné finanční toky.

Dříve existovalo přesvědčení, že nic takového se stát nemůže. Pokud je někde dostatek uživatelů, mělo se za to, že zmonetizovat je půjde vždy. V posledních letech to přesvědčení slábne, hlavně proto, že se na mnoha příkladech z digitální trasformace tržního segmentu ukázalo, že to není zdaleka přímočaré a někdy ani možné.

Podíváme se na dva příklady digitalizačních segmentů, kde se trh zatím nevytvořil nebo odkráčel zatím do neznáma.

Pokračujte ve čtení článku…

Česko je ekonomika prostojů

Z letních zpráv mě zaujala jedna. Produktivita práce v Česku je poloviční oproti Německu. Našel jsem hromadu vysvětlení od méně odborných jako “český líný kurvy” až po maximálně ekonomická (medián přidané hodnoty se v Německu realizuje nad bazálním českým produktem) atd. Moje trocha do mlýna? Česko je ekonomikou prostojů. Nad tím prorůstovou a produktivní ekonomiku nevybudujeme nijak snadno.

Prostoje jsou v Česku všude. Přijdete k doktorovi a čekáte hodinu, dvě a více ve frontě, která nemá konce. Když potřebujete vyřešit jakoukoliv prkotinu, abyste si vzali půldenní volno. Věci, které jinde jdou korespondenčně, v Česku znamenají sehnat si výpis, potvrzení a donést žádost. Úřad máte hodinku od práce, hodinku zpět do práce, dopoledne je v prčicích. Přidejte nějakou tu rezervičku na nepředvídatelnou dopravu po rozflákaných silnicích a nikdo ze zaměstnavatelů se ani nepozastavuje nad tím, proč si “vyměnit řidičák” odskočíte na půl dne. Ale taky tenhle předpoklad započítá do mezd.

Stejně tak pošta a její dodání balíčku do ruky. Řemeslníci, kteří přijdou na smluvený termín plus mínus dvě hodiny kouknout na rozbitou ledničku. Však víte, ta doprava a před tím řešili na úřadě tu novou evidenci.

To všechno jsou prostoje. Už je ani nevnímáme. Už se jim ani nedivíme. Už k nám tak nějak patří. Dá se na ně vymluvit: však víte, ta doprava (o dvě ulice vedle), ty úřady, ti ostatní. Alespoň, že se dá na to postěžovat si kolegům u kafíčka ve firemní kuchyňce.

Tohle mě vždy překvapuje na německém světě. Když se pracuje od do, tak se od do pracuje. Pokud se žením, beru si dovolenou, novou občanku si vyzdvihnu cestou do práce na úřadě nebo na poště, doktor se domlouvá na termín, kdy má na mě opravdu čas. Nikoho by nenapadlo, že to jde jinak.

Myslel jsem, že to vymizí s generací, která nezažila komunizmus. Nemizí. Je to dědičná vlastnost. I ti, kdo se narodili po roce 1990 snadno podléhají prostojům, jen jim už moderněji říkají „prokrastinace“ a přecházejí je s vysvětlením, že když už pracují, pracují tak efektivně, že zase za chvíli potřebují vypustit. Ale no tak…

Inu, další bod, kde máme němce co učit, protože takhle se vytváří ta pravá životní pohoda, nenechat se svazovat časem…

Publikováno pět minut po začátku pracovní doby.

Kde teda budeme pracovat, když se všechno bude vyrábět v Číně?

Delší dobu se snažím najít odpověď na zdánlivě triviální otázku. Položil jsem ji několikrát různým ekonomům pod články i osobně a vždycky mi připadalo, že se domnívají, že ji kladu nějak provokativně, že vím odpověď, mám ji předem rozmyšlenou a čekám, jak se nachytají. Nikdy jsem se odpovědi nedočkal, nebo jsem si alespoň nevšiml, že mi odpovězeno bylo. Většinou dotyčný otázku taktně přešel, nebo odpověděl na něco zcela jiného, což se těžko vymáhá.

Otázka je jednoduchá: Kde tedy budeme pracovat, když se všechno bude vyrábět v Číně nebo v jiných zemích, kde bude výrobní síla levnější? Tím „my“ myslím v danném případě občany ČR, ale klidně to vztáhněme i na jinou evropskou zemi.

Proč se na to ptám: řada ekonomických konceptů zcela bezostyšně předpokládá, že ničemu nevadí, když se práce stěhuje tam, kde ji vykonají levněji. Fabriky se stěhují do Číny, takový je zjednodušeně vyjádřený koncept. Začalo to hrubou prací, postupuje to stále ke specializovanější práci. Kdysi jsme si mysleli, že nás zachrání „znalostní ekonomika“, že my budeme ti programátoři a vymýšleči patentních technologií, jenže zřejmě to samé si myslí i indové, číňani, laosané a další asijské meganárody, takže i tahle práce se stěhuje k nim.

Jak tohle dopadne? Zkusil na tohle někdo odpovědět a najít nějakou vizi? Zastaví se stěhování práce, protože se radikálně zvýší náklady na její dopravu (resp dopravu výrobků)? Budeme všichni dělat v turismu? Nebo se nám podaří udržet takovou intelektuální převahu nad Asií, že budeme mít stále dost kvalifikované práce, ze které zaplatíme i nezaměstnanostní příspěvky pro ty, kteří intelektem nedosáhnou na možnost vykonávat tak intelektuální práci?

Já nevím, já se ptám. Chápu, že řada profesí se do Číny nepostěhuje, že těžko budu létat za zubařem do Pekingu a i pekaře raději zvolím o ulici vedle, ale pořád nám tu zůstává celá řada sektorů, které „bez obav“ můžeme do Činy vystěhovat a obslouží nás místní menší město: můžeme se zbavit zemědělců (potraviny dovezeme, samozřejmě), těžkého průmyslu, lehkého průmyslu, velké části intelektuální roboty, jako je programování, běžný webdesign – řádově 60% hodpodářství můžeme „nakoupit v Číně“. Jenže… co pak budeme dělat?

Kdybyste někdo měli odkaz na nějaký dobrý článek či knihu, která se tomu věnuje, budu rád. Jinak to prosím neberte jako provokaci vůči Friedmanovi a podobným věrozvěstům korporátního kapitalismu, prostě mě to osobně zajímá, jestli už tušíme, jak se „mobilita práce“ bude odrážet na společnosti, v níž žijeme…