Tři applistické drobnosti

MacForum.cz

První aplistickou zmínkou pro dnešek bude upozornění na start nového diskusního fóra věnovaného Apple – MacForum.cz, za nímž stojí Honza Březina. Hezké, lehké, s pluginem pro TapaTalk, takže dobře užitelné i z chytrých telefonů. A s dostatkem lidí. Důstojná náhrada fóra na MůjMac, které už je poněkud nepřehledné. Akorát posuny mezi IDIF, MůjMac a Honzou jsem nějak nepochopil, budu se na to někdy muset zeptat, to je zase nepřehledné pro mne.

Kniha o návrhu iOS aplikací

Pokud vás zajímá programování pro iOS, hezkou elektronickou knihu připravil Peter Druska. Jmenuje se Návrh iOS aplikácie od úplného začiatku, je slovensky, ale měli byste to zvládnout. A je pouze pro iPad, je vysázená v iBook Authoru, má dost multimédií, takže ani na iPhone nejde pustit. Zato je fakt přehledná, až jsem přemýšlel, že bych si to alespoň trochu zkusil. Ale čas na to nemám, pokud jste na tom lépe, svou první (a pár dalších) aplikací byste si tak vystřihnout mohli, pak už budete potřebovat anglické knihy, které jdou podstatně víc do hloubky konkrétních problémů, čemuž se otevírací kniha věnovat nemůže. Cena 20 euro a palec nahoru za hezký počin. Mimochodem, na iPad se začala objevovat slušná řádka elektronických knih v češtině, vyplatí si je občas projít. Škoda, že frekvence přidávání knih Applem je měsíční, takže velký nával novinek tam není.

Moje kniha o Apple v srpnu první v prodeji ebooků

A nakonec zpráva z vlastní zahrádky. Mojí knize Apple: cesta k mobilům, se podařilo za srpen překonat v prodeji elektronických titulů všechny ostatní tituly a opanovat žebříček včetně předhonění severských detektivkářů. V tisku ovšem detektivkáři vedou, ale titulek “Zandl porazil Nesbøa” zní docela dobře … 🙂 tak díky vám za přízeň!

 

I eknihy budou potřebovat mezičlánky

Koncernová pětiletka je v prodeji a hned jsem dostal celou řádku připomínek k technickému provedení prodeje. Zjevně je to důležité téma, tak se u něj na chvíli zastavím a můžeme „brainstormovat“.

Především, je to experiment. Nejde o to, ukázat, že “Zandlova kniha se prodá”. Jde o to, ukázat a zjistit, že se prodá kniha elektronická. Že/zda trh s elektronickými knihami může fungovat. Je možné, že kdybych si udělal vlastní shop po svém, prodal bych ve výsledku více, než přes obecný eshop s eknihama. Ale to je přesně o to, o co nejde. Jde o to, zjistit, zda může trh vzniknout a jak. Udělat postup, který bude replikovatelný, který není založený na tom, že konkrétně já mám přístup k technologiím a zdrojům, jaké něčeho dosáhnou – ale na tom, že existují přístupné a kontrahovatelné i pro „běžného autora“ takové zdroje a technologie. že to lze popsat a znovu udělat v případě F. Vomáčky i M. Viewegha.

Při výběru distribuce jsem se tedy díval na existující obecná řešení. Ano, vím, máme v několika firmách shop, který se dá rychle ohnout na to, že si tam Pětiletku stáhnete a zaplatíte kartou. Měl bych to za půl hodiny, akorát by bylo divný, že třeba mezi akučlánkama se prodává kniha ke stažení, ale co už. Jenže přesně o to nešlo. Šlo o to replikovatelné řešení. A v tomhle ohledu existují jen Palmknihy a Ereading. Na Amazon Kindle českou knihu nenahrajete, zkoušel jsem to mockrát včetně triku, dát prvních deset stran německy, neskočili na to. Do Apple iBookStore je to totéž – českojazyčné knihy neberou. Jediným dalším řešením je SmashWords, u nás neznámý, nepoužívaný, považuji momentálně za vyloučené, aby se stal nějakým formujícím prvkem pro český trh. Nicméně, pokud vás nákup přes Palmknihy tak prudí, můžete si knihu koupit za 4,5$ na SmashWords.

Nu a rozdíl mezi Palmknihy a eReading je v použitém DRM. Palmknihy používají DRM „sociální“ – tedy u každé knihy si poznačí, komu ji prodali a když se začnou někde hromadně vynořovat jimi prodané knihy, vědí, odkud vítr vane. Což obnáší fakt, že musí nějak ověřit, komu knihu prodávají. Což řeší tím, že při registraci vám pošlou poštou registrační kód. Jako starou poštou, ta s tím lidským pošťákem, ne normálně, emailem. Takže na vás mají kontakt. Jakmile tímhle kolečkem (trvá to tak tři dny) projdete, můžete si kupovat knihy bez dalšího pruzení.

eReading používá DRM hardwarové, tedy to Adobácké. Jak příhodně uvedl na pondělním Marketing Monday šéf eReadingu Martin Lipert, používá se to DRM tak příjemně, že jeho vlastní otec, chirurg, nebyl schopen si knihu instalovat. Přitom toto DRM musíte používat s vidinou, že na každém novém zařízení a při každé nové knížce s tím musíte laborovat znovu. To – a osobní nedobré zkušenosti s DRM – mne vedly k tomu, že nechci DRM.

Takže rozhodnutí vybrat si Palmknihy, bylo dáno objektivním požadavkem, nepoužívat běžné DRM.

Otázka je, zda Palmknihy nemohou, pokud se k tomu autor rozhodne, vynechat prudu s označováním knih a tedy nutnost registrovat se přes kod z dopisu. Teoreticky asi mohou, jenomže to prostě v systému není, mně to nepřišlo nijak zásadní, sám jsem se tak bez problémů registroval a doprogramovávat to tam kvůli mně na poslední chvíli nikdo nebude. Vydavatelé prostě nějakou formu zabezpečení vyžadují a kvůli mně to nikdo předělávat nebude.

Chtěl bych funkční mezičlánek

Marek Prokop na tohle říká, že se mám vykašlat na mezičlánek a prodávat knihu sám. A to je právě ten fundamentální rozpor. Soudím, že nějaký mezičlánek bude potřeba stále. Mít schopnost napsat dobrou knihu nijak nesouvisí se schopností ji úhledně vydat a také nikoliv se schopností dostat ji mezi lidi. Když odmyslím výhradu toho, že jiný autor by si těžko byl schopen spatlat eshop s vlastním prodejem, tak vlastně já, jako autor, bytostně chci, aby mezi mnou a čtenářem byl ještě nějaký mezičlánek. Proč?

Právě proto, aby byl někdo, kdo moji knihu odpresentuje a mně k tomu bude potřebovat minimálně. Někdo, kdo bude vědět, jak ji podbídnout uživatelům (ti, kdo četli Viewegha a Kinga si jistě přečtou Zandla atd), kdo obešle recenzenty, prostě kdo se postará o propagaci knížky a její presentaci vůči čtenářům. Tedy americký hollywoodský model produkce filmů: distributor propaguje, producent točí.

Mohl-li bych si to jako autor udělat sám? Inu, teoreticky ano. V praxi na to nemám ani chuť, ani náladu. Abych řekl pravdu, mně osobně ani v praxi nebaví, shánět si onoho vydavatele. Natož čtenáře. Kniha je pro mne mentálně vyřešený problém v momentě, kdy ji dopíšu a kdy se od svých přátel dozvím, jak se mi vydařila. A to, proč ji chci dostat mezi lidi, spočívá v nevyřčeném předpokladu, že mezi lidmi najdu další zajímavé čtenáře. Normální čtenáři jsou mi ukradení, mně zajímají ti zajímaví čtenáři. Ti, kteří v knize najdou něco, co jsem jim v ní chtěl ukázat, nebo který něco přinese. Struny, které smyčec rozezní libozvučným tónem. Ti ostatní… hm… to jsou ti ostatní, kteří si přečetli a tím to zvadlo. Snad je rozezní jiná kniha a když ne… co nadělám.

Otázku, kterou řeším, je: kdo roli takového mezičlánku převezme. Kdysi to býval tandem knihkupec a vydavatel. Vydavatel vydal knihu, nabídl ji knihkupcům, ti ji nabízeli čtenářům. Dnes? Zkušenost je špatná. Kniha putuje do regálu a tam se děj vůle boží a kdo najde, najde. Větší práce s titulem neexistuje. Jak by mohla, vydavatel už chrlí další knihu, knihkupec na ni chystá místo, co se neprodá za půl roku, musí zmizet. Že přijde krize na knihy? Ať přijde. Alespoň se tenhle blázinec, tenhle divný kolotoč, zpomalí. Krize přijde hlavně na řemeslné pisálky, kteří produkují série na objednávku.

No a jsme u závěru. Otázka je, co bude takovým mezičlánkem mezi autorem a čtenářem u elektronické knihy. Osobně si myslím, že eshop, místo, kde se o knize asi dozvíte, které vás k ní má nalákat. A jestli by bylo něco zatracená škoda, pak to, aby tohle místo provozoval nějaký Amazon, anonymní firma, kterou nikdy nebudou mít autoři na dosah. Pro kterou budeme jen abstraktní zaokrouhlovací chyba, nikoliv kultura svébytného národa.

Zbavit se mezičlánků je lákavé. Ale pamatuju se, že tuhle chybu v úvahách už jsme/jste jednou udělali. Když začínaly eshopy, každý mluvil o přímé distribuci. O tom, jak se počítače budou prodávat přímo z fabrik přes jejich eshop. A mně pořád vrtalo hlavou, proč by to tak mělo být. Proč by se to schéma mělo měnit. Pokud by mělo, už by se změnilo dávno, internet až tolik nového nepřinesl. A přitom přímý prodej, kdo s ním uspěl? To není jednoduchá disciplína. Eshopy s knihama to budou mít podobné.

Díval jsem se do čísel. Mám je z rána, když se pětiletka prodávala asi den, tak se jí prodalo sedmdesát kousků. To nezní tak libě. Kdybych psal leták, tak bych zdůraznil, že Koncernová pětiletka se prodává lépe, než Larssonova trilogie Milénium, kterou jsem vytěsnil ne žebříku. No zní dobře. Hůř, když to doplníte fakty (Larsson se v papíru prodává rok, kdo chtěl, už si ho dávno koupil atd). Další čísla nemám, ale budu je postupně sbírat. Samozřejmě, kdyby to tak bylo dál, tak za pár dní prodaly stovky kusů a to už by bylo zajímavé. Jenže dál to takhle nebude, prvotní zájem opadne. Kolik bude úspěch? Aby to byl opravdu úspěch, aby se dalo říct, že eknihy jsou reálná konkurence, muselo by se prodat několik stovek kusů. Pět set prodaných za tři měsíce je moje interní hranice, která pro mne znamená, že elektronické knihy jsou tady a teď. Jsou?

Marek Lutonský, když se dozvěděl, kolik se prodalo eknih Larssona, se vyslovil jako pesimista: eknihy jsou zatím minorita, ale hlasitá. Sdílím jeho obavy. Na druhou stranu možná trh potřebuje impuls, ten správný. Nebo ještě lepší načasování. Nebo jen nepovolit v tlaku. Ale tak je to vždycky. Až, když se to stane, budeme moci moudře usoudit, proč se tak stalo.

Nic mě ovšem nevede zatím a stále k jinému závěru, než k tomu, že mezičlánky potřeba budou. Pravda, budou na sobě muset zapracovat. Jenže jsme v Čechách, nejsou tu peníze na to, aby někdo vydrbal perfektní eshop s knihama hned z voleje. Je tu jen vůle lidí, tlačit to, snažit se a učit se. A to není málo. Jen to znamená, že zázraky nenastanou okamžitě.

Abychom se vrátili k matematice digitální versus papírové knihy

Nakouslo se to v komentářích pod článkem o patro níže. A protože jsem si to stejně chtěl hrubě propočítat a o komentáře jsem při přenosu článku přišel, sesumírujme si to a udělejme to s tím, že jde o hrubý propočet a bude zajímavé sledovat, čím se v praxi zjemní (a/nebo pojebe).

Koncernová pětiletka v papírové verzi by stála cca 150-200 Kč dle odvahy vydavatele. Za stávající sazby DPH bych dostal od průměrně naladěného vydavatele cca. řekněme těch 15 Kč.
Koncernová pětiletka v elektronické verzi bude stát něco jako 99 Kč, odpočtěme výpalného 20% pro pana Kalouska (19,8 Kč) a 25% pro eshop s eknihama, konverzi do eformátu a platební kanály (dalších 19,8 Kč). Ve výsledku zinkasuju 59 Kč jako autor. Drobný problém je, že z toho musím poplatit věci, co dělá běžně nakladatel, zejména korekturu a tvorbu obálky. Obálku jsem spíchnul sám, korektura vydá na další jednotky tisíc nákladu, v tomto případě řekněme 4Kkč. Musí se prodat 70 knížek, abych zaplatil tyhle náklady korektury.

Když bych prodal 2000 papírových knížek (to by nebyl na beletii neznámého pisálka špatný výsledek), inkasoval bych 30 000 Kč. Abych inkasoval tu samou sumu z eknih, musel bych prodat 580 elektronických knížek (70 je v tom na korektury).

I když prodám třetinu elektronických knížek, budu na tom jako autor stejně, stát dostane o deset procent vyšší DPH z kusu a vy si koupíte eknihu s třetinovou či poloviční slevou oproti papíru. (doufám, že jsem to spočítal správně, je přeci jen pátek).

Teď už je tu jediný problém: prodá se během roku, dvou, nějakých 600 kusů elektronické knihy, kterou si nebudete moci koupit na papíru? Beletrie, která je pro vás vlastně zbytná, kterou je „jen milo číst“? Upřímně, já nevím. Flotila Země se stáhla 7000x, ovšem za cenu 0 Kč, podle ní se to poměřit nedá. A to je právě to, proč ten pokus dělám a co mě na tom zajímá. Osobně bych těch 600 kusů považoval za dobrý výsledek a cokoliv v limitě zleva i zprava se blížící k tisícovce budu považovat za signál, že dokonáno jest a kdo půjde od válu, budou knihkupci a nakladatelé, kteří se nepřizpůsobí možnosti vydávat elektronické knihy.

Nelze zapomínat na kolaterální ztráty. Autora potěší, když si knihu přečtě hodně lidí a ačkoliv finanční výsledek je stejný, čtenost je třetinová. Bude to také znamenat menší odezvu na knihu? Obsahuje ta třetina lidi, kteří se o knížce zmíní na svém blogu, novinách, kteří ji zrecenzují? Bude takových zmínek a polemik pětina, nebo skoro stejné množství? Ani to nevím.

Další kolaterální ztrátou je, že za elektronickou knihu těžko někdo dostane nějakou cenu. Vydavatelé, kteří sedí v řadě porot, budou za takový počin nasráni, takže ruku asi těžko zdvihnou. Ne snad, že bych s Koncernovou pětiletkou mířil na Magnesia Literu – cena za nakladatelský počin svazu knihkupců, ale i na to je třeba myslet. Osobně bych řekl, že v tomhle se budou muset rychle eprodejci eknih pochlapit a nějakou cenu spíchnout, protože čestná uznanda je většinou na autorské tvorbě to jediné, co autorovi zbude 🙂

PS: Ano, prošel jsem smlouvy a ukázalo se, že za technickou literaturu zmíněnou v předchozím článku mi vydavatel dal 12% po odečtení marže obchodníků, zatímco za beletrii jsem dostal 8% z ceny před odečtením marže obchodníků. Nějak mi ten rozdíl před/po vypadl z hlavy a není mi jasné, kde se k tomu drobnému rozdílu vydavatel technické literatury dobral 🙁

Pokus zvaný Koncernová pětiletka

Je to socialistický závazek pro letošek. Vyzkoušet elektronické knihy, povrtat se v jejich vydávání, udělat s tím zkušenosti. Přestat teoretizovat, vyzkoušet, spočítat, vyhodnotit. Myšlenková poznámka stran toho je zde, na Facebooku jsem k tomu

Obalka-knihy-Koncernova-petiletka.jpg

i udělal stránečku, jenže spíše než jejím aktualizováním se zabývám doděláním té knihy. Bude se jmenovat Koncernová pětiletka, někteří už ji možná četli a zásadní zádrhel, proč se vydání zdrželo je, že se ukázalo, že jsem kdysi ve vzteku vyhodil kus konce. Takže to píšu znovu. A taky si hraju s tím, jak to celé udělat, do toho se starám o věci, o které se starat mám a chci. Nu, nejde to tím pádem extra rychle. Ale cíl je na dohled …

Právě přemýšlím nad tím, jestli součástí knihy udělat i povídání o tom, jak vznikala, proč a co kolem toho všeho bylo. A že toho vůkol bylo dost, se samotným děním okolo jsem si užil vlastně víc, než se samotným výsledkem.

Takže ještě chvíli držte palce.

A princip pokusu v kostce?

Zjistit, co všechno dneska obnáší vydání knihy v elektronické podobě a její distribuce bez opruzoidního DRM. Zjistit, co to všechno stojí, co je s tím za práci, jak to udělat (ono už jen formátování v ePub/Mobi dá něco zkoumání) a pak také, kolik se toho dnes prodá a kolik se toho rozkrade.

Sám jsem na to zvědav. Pokud to bude alespoň trochu rozumná záležitost, nebude to poslední pokus tohoto charakteru v letošním roce.

A jak to všechno začíná? Jak jinak, než prologem:

Denně si kupujete moje noviny, díváte se na moji televizi, posloucháte moje rádia, večer si sednete k mnou vydávaným časopisům nebo si otevřete knihu z mého nakladatelství.

Když zavolám premiérovi na mobil, přeruší zasedání vlády a dokonce i zubařka na mne má čas ještě tento týden.

Vedu mediální koncern zaměstnávající tolik lidí, že by dali dohromady menší městys.

Kdybych vám řekl, kolik je můj plat, záviděli byste mi.

A víte co?

Já udělám něco lepšího.

Řeknu vám, jak žiju.

 

Abyste mi závidět přestali…

Kolik by měla stát digitální knížka bez DRM (ano, tohle je šance jí dát cenu, vážně)

V souvislosti s e-knihami je jednou z největších debat, kolik by taková digitální knížka měla stát. Zákazníci jsou toho názoru, že by měla stát co nejméně, vydavatelé zase, že o něco více. Situace se především liší v tom, že zákazník si myslí, že většinu ceny knihy dělá tisk a papír, zatímco vydavatel ví, že to není pravda – až na majstrštyky v desetitisícových nákladech dělá papír a tisk tak třetinu. Do toho kniha je v nižší sazbě DPH, což kniha digitální není. Výsledek je ten, že potenciální zákazník bývá zklamán kombinací ceny, která není jemu libá a DRM, které mu je libé ještě méně, jenže vydavatel doufá, že mu ochrání nelevnou knihu před rozpirátěním. Zákazník namítá: dejte ji levněji a bez DRM, abychom si ji mohli přečíst bez potíží. Vydavatel křičí: jak zaplatím lidi a ještě mi ji rozpirátí… Zákazník oponuje: tak to si ji nekoupím. Vydavatel: vidíte, digitální knihy se neprodávají, lidi chtějí papír.

Jak z bludného kruhu? Nenapadlo mne nic lepšího, než to vyzkoušet. Vzít knihu, digitalizovat ji a vydat ji bez DRM za nějakou příhodnou cenu. A nabízet ji. Sledovat, co se stane. Pak vzít čísla a sepsat článek na Lupu o tom, jak funguje prodej knihy bez DRM, kolik-li se jí rozpirátilo a kolik pirátů po přečtení knihy poslalo autorovi na účet penízek. Jenže to chce splnit několik předpokladů, především mít knihu. Ta by měla být neutrální, žádný extra známý autor, ale také ne již dávno papírem vyšlé dílo. Jenže sehnat blba, který dá svůj opus magnum do digitální a nechráněné distribuce za nízkou cenu, místo aby se prvně mazlil papírem, to je trochu potíž.

Naštěstí pomohl vlastní šuplík. Vytáhl jsem knihu Koncernová pětiletka, kterou jsem napsal před lety, když jsem odešel z Mafry a protože mě nikdy nebavilo dohadování s vydavateli, nikdy nevyšla (po pravdě jsem ani nikoho neoslovil) a zná ji jen pár pamětníků a přátel. Ale patří k mým oblíbeným a na pokus je to vhodná záležitost. Beletrie, leč nedlouhá, v tisku by měla málo přes 100 stran, což by znamenalo prodejní cenu na papíře kolem 100 Kč, možná do 150 Kč. Natahovat a prodlužovat se mi ji nechce, na to není tolik času, ale do elektronické distribuce to není limit (vydavatelé nemají krátké novelky rádi).

Otázka je, kolik by taková kniha měla stát, aby to byla přiměřená a fér cena za 100 stránek knížky, tedy za něco, co přečtete v rozmezí 3-10 hodin čtení? Osobně se kloním k něčemu jako polovině knižní ceny, tedy cca 50 Kč. Jsou to dvě piva v hospodě, jedno v centru Prahy, je to dost i málo. Poloviční cena mi přijde akurátní. Na můj první odhad fér na obě strany.
Máte jiné návrhy? Pokud ano, zkuste je odůvodnit a sepsat do komentářů.

Pamatujte při tom na zhruba následující matematiku: 20% z ceny si vezme stát (to je zlodějina zvaná DPH), v lepším případě 30% prodejní portál, to je půlka pryč v okamžiku nákupu knihy. Takže z 50 Kč je 25 Kč čistých. Dobré by bylo dát za knihu tak 3-5000 Kč editorovi (jo, editor to pročíst musí a tohle je vážně bakšišné) – proč, o tom píšou tady. To znamená, že prvních 120 až 200 knížek jde do kapsy editorovi. Vynechali jsme sazbu, u beletrie eknih se snad dá přežít sazba Wordem, kterou zvládne většina autorů sama – typografické prohřešky jako vdovy a sirotci v eknize jsou těžko řešitelné, protože je ovlivní velikost fontu, jaký máte nastavený.

Když to tak počítám, aby autor i editor dostali mírné bakšišné, bylo by potřeba prodat tak 1000 e-knížek za výše uvedených cenových předpokladů, žádná nirvána z toho nevznikne a je v tom nula na propagaci, jak už tak v Česku bývá. Jen pro ilustraci, Flotily Země (text dvojnásobného rozsahu) se stáhlo přes 6000 digitálních kopií, ovšem zdarma. Teď je otázka, zda se spíše prodá 1000 knih za 50 Kč kus, nebo 5000 knih za 10 Kč kus, tedy do jaké míry, je poptávka po knize elastická v závislosti na ceně. A co udělá DRM, jak často se kniha bude pirátit a kolik pirátství ovlivní její prodejnost, což bude zajímavé sledovat. I tenhle model mě zajímá: budou lidi raději hledat pirátskou verzi, nebo si raději pohodlně koupí knihu na ebook portálu za dvě pivka a bez DRM? Je opravdu DRM zabiják nebo zajištění knihy?

Ring volný. Teď máte šanci něco ovlivnit, protože k vašemu názoru se přihlídne (i když na něj třeba nestihnu odpovědět). A ano, když se pokus povede i když se nepovede, bude to argument, které bude brán v potaz, protože mnoho jiných takových pokusů nevznikne.

PS: Vím, že je to na blind, nabízet cenu knihy, kterou jste nečetli. Ale o to jde vlastně vždycky…

Marigoldí léta v elektronické podobě

Kniha Marigoldí léta byla pětiletým souhrnem toho zajímavějšího, co jsem zde na Marigolda napsal. A pokusem o samopublikaci, s jehož výsledky jsem se chtěl podělit. Nicméně doba byla turbulentní, na podělení se o výsledky nedošlo skrzevá naléhavější problémy a dnes už by asi ty dojmy byly zastaralé.

Původně jsem PDF Marigoldích let chtěl dát ku stažení zdarma, jenže jak bylo připravené pro tisk knihy, na čtení to bylo nevhodné kvůli formátu a řazení stránek. Nu a na přepracování čas nebyl. Až teď jsem to vyřešil šalamounsky. Původní zdrojový Word jsem poslal Jirkovi Vlčkovi na Palmknihy a on to celé přeložil do elektronicky knižních formátů a můžete si stáhout tu správnou verzi Marigoldích let z Palmknih zde. Co mne mrzí, že se mi nepodařilo vygenerovat verzi s přeložitelným obsahem, obsah by se zrovna v téhle knížce fakt hodil. Ještě uvidíme, zda se to podaří. Myslím samozřejmě obsah, kde kliknete na položku a ve čtečce vám to skončí na to správné místo.

Zatím jsem na hezkých 400 staženích po týdnu, což na sbírku textů z blogu není špatné. Kniha je ovšem zdarma, takže business suxes je to přiměřený tomuto faktu.

Tento týden se potřebuju vysekat ze psaní Příběhu strýčka Martina. Smolím to po večerech, když dodělám Lupu, psal jsem přes víkend. Ti, které jsem naposledy potřeboval pozabíjet, už jsou mrtví, chybí jen závěrečná kapitola a epilog. Pak si s tím bude hrát cenzor, já to půjdu celé přepsat nebo vyhodit a … a pak se uvidí.

PS: Tištěná verze Marigoldích let není a další dělat nebudu. Však to byla výroční záležitost …