Dorazili jsme do Hong Kongu

Tak jsme v pátek dorazili do Hong Kongu, ale práce tu bylo neúrekom, navíc jsme nemohli najít internet. Všechen je tu placený a těmi povětšinou čínsky psanými návody, jak ho zaplatit, není lehké se prokousat. Dneska už jsme to nevzdali, zaplatili si asi 40 Kč za denní připojení, které je dostupné na hromadě míst v Hong Kongu a vyřizujeme práci. Na hotelu bychom tytéž peníze dali za čtvrt hodiny, tfujho, pěkně to nacenili.

DSC_0092.JPG

A jedna fotečka, ta je z Victoria Peak, na ní je podstatné to, co v dálce nevidíte: mrakodrapy. Je tu smogu tolik, že viditelnost se po kilometru ztrácí a mrakodrapy tonou v mlze, co není mlha, ale prostě smog.

Ani fotka přes záliv v noci není o moc lepší, smog rozptyluje světlo a vypadá to pak … divně…

DSC_0115.JPG

Na fotce je zajímavá jedna věc: ten barevný mrakodrap, který má na straně modro-červeno-žluto-zelený pruh, to je mrakodrap AIG. I když byla fotka pořízena v neděli, v celém se svítí, všude se maká, protože s AIG jest to nahnuté. Mrakodrap Bank of China vlevo od něj, ten s těmi bílými trojůhelníky, je naopak zhasnutný, Čína je v klidu. Když jsme si dneska četli místní China Standard, místní šéf centrální banky pravil, že Čína na této krizi spíše vydělá, než prodělá. Standard je ovšem psaný anglicky, místní deník, není to tak, že bych významně rozuměl čínsky.

Svou čínštinu (pět slov, které používám stále dokola) jsem popiloval při večeři. Jeden náš obchodní partner (místní boss na nabíjecí baterie) nám doporučil restauraci, kam jsme také dorazili s Petrem povečeřet. Personál byl v šoku z toho, že dorazili turisti, restaurace je v patře domu, tady se žije vícerozměrně, spousta obchodů a podniků je v patře, na což u nás nejsme zvyklí. Usadili nás hned u vchodu do restaurace, s Petrem se hádáme, proč: jestli chtěli vystavit turisty na odiv, nebo nechtěli, aby pohled na turisty rozrušil hosty uvnitř. No a když jsem si pýtal účet, což se řekne něco jako maidán, servírka se mohla potrhat smíchy, nechala si to třikráte zopakovat a když se vysmála do sytosti, přinesla ho. Ovšem bžundu z nás personál měl celou dobu. Když nám přinesli jídlo a chopili jsme se hůlek, celý personál se přesunul k nám v očekávání dobré zábavy. Toho jsme využili, sprdli jsme je, že nám nepřinesli rýži, načež slečna přinesla evropský příbor, sprdli jsme ji znovu, ukázali na rýži, pochopila, omluvila se a přinesla i tu rýži. Pak následovalo sborové zklamání, protože jsme to s hůlkama nějak zvládli, praxi už určitou máme. A to jsme se snažili akceptovat všechny místní zvyklosti, jako že hůlky se nezapichují do rýže, jak se pije čaj a tak. Ostatně, i s čajem to bylo vtipné, protože nám pořád cpali pivo, mysleli si, že turista pije jen pivo, my pořád opakovali, že chceme čaj, čemuž se nesmírně divili… Inu, pár slov na obou stranách a kouzlo hongkongského dolaru a najedli jsme se 🙂 Tím samozřejmě příhody nekončí, Čína je jiný svět a Hong Kong je jen branou do něj, kde mnohé je promíjeno, mnohé je povoleno a akceptováno.

Fotky jsou pořízeny z nového Nikonu D90, který jsem si tu koupil, abych si udělal radost a konečně přezbrojil na digitál. Nedostatky omluvte, teprve se seznamujeme a na úpravy fotek zatím nebyl čas, jsem rád, že jsem se dostal ke Quick Guide od foťáku. Nákup obnášel hodinové smlouvání, kdy byl prodavačem přítomný Petr pasován na stálého zákazníka obchodu, což oprávnilo další slevu, až jsme se nakonec dostali tam, kde jsem byl ochoten cenu zrcadlovky pro sebe akceptovat 🙂

Zítra přejíždíme do Shenzhenu, průmyslového zázraku Číny. Máme se připravit na méně angličtiny, více smogu. A na dopravu místní železnicí, která obě města spojuje.