Role knowhow při fakturaci běhu

Občas je role knowhow a natož přemýšlení ošidná. Nedávno po mně jeden člověk žádal vysvětlit, jak stanovuju ceny, které fakturuju​. A že prý si fakturuju desítku za něco, co jsem vyřešil jedním desetiminutovým telefonátem. Namítl jsem, že to řešení mu ušetřilo mnoho peněz a na těch penězích jsme se předem dohodli. Trval na svém, že by chtěl mé služby rozepsat.
Poslal jsem tedy fakturu takto:
10 minut telefonátu: 300 Kč
Vědět komu zavolat: 9700 Kč
Plus DPH samozřejmě.

Proč nad tím teď přemýšlím? Protože v poslední době se mi nejlíp přemýšlí v běhu. Kdy jindy bych vzal dvě hodiny soustředění bez přerušení. Ještě, že už jsem jen zaměstnanec, fakturovat dvě hodiny běhu by mi asi už vůbec neprošlo. Možná i to je důvod, proč existují fakturovatelné výrazy jako brainstorming…

Když můžu běhat já, můžeš taky

Dělat něco pro svoje zdraví v době, kdy je pohodlnější a oceňovanější dělat něco proti němu, je těžké. Hlavně z pohledu sebemotivace, tedy z toho, vyhoupnout se k tomu. Moderně se říká, dostat se z komfortní zóny, ale to je békovina, ve skutečnosti jde o to, svou komfortní zónu rozšířit.

Začal jsem zase běhat. Nikomu to necpu (aj blog jsem si na to šoupl bokem), vím, že někteří jsou na to alergičtí, ale baví mě to a zase jiní chtějí vědět, jaké to je, když tlustá kancelářská krysa začne běhat. Jestli to vůbec jde.

Inu, jde to. Vlastně jsem začal “zase” vloni v září a myslel jsem si, že v zimě toho nechám, abych to “zase” neodstonal. Neměl jsem žádný extra plán, ještě v září to bylo jen takové to “no, však uvidíme, trochu zhubnout, trochu se protáhnout a tak vůbec, to neškodí”. Měl jsem problém uběhnout dva kiláky, auta na silnici mě zdvořile objížděla, děti na zadních sedadlech těch vozů si mě fotily a přidávaly na Instáč.

Pokračujte ve čtení článku…