Moje kniha Apple: cesta k mobilům právě vyšla

Už delší dobu vás tu taktně připravuji na svůj další literární počin. Kniha věnovaná Apple vznikla jako mírná frustrace z oficiálního životopisu Steva Jobse i obecného stavu Applistické literatury nejenom české, ale i anglicky psané. Většina knih je dneska už beznadějeně zastaralých (autor je dopsal sice skvěle, ale v roce 2005), nebo se veze na momentální vlně Jobsománie, to jsou takové ty tituly „myslete jako Jobs“. Ne, že by to nebylo dobré, takové knížky si počíst, ačkoliv přínos knih o myšlení Steve Jobse psaných lidmi, kteří ho osobně neznali a denně nepotkávali, nemusí být nejvyšší. Ostatně, proto stačí si přečíst jednu takovou.
 

Jestli mi něco chybělo, pak kniha o novodobé historii Apple. Ne o době prvního Macintoshe nebo ještě dřevnějších dobách letování prvních Apple I, ale o digitální hudební revoluci a následující revoluci mobilní. V oficiálním životopise nelze přehlédnout, že z nějakého důvodu Isaacsson vzal tuhle část už dosti hopem. Těžko říct, zda spěchal, aby životopis dopsal včas, nebo zda si uvědomil, že s takovou detailní prací by mu kniha narostla na dvojnásobek. Je to jedno, o iPodu, iPhone a iPadu se dozvíte už jen pár humorných historek, pár historek z poza opony, které dotvářejí legendu. A to je vše.

První čtenář mé knihy

V tomhle by měla být moje kniha jiná. Začíná vlastně rokem 1997, kdy znovu Jobs začíná pracovat v Apple a začíná preludiem pro digitální hudbu: vysvětlením toho, jak se Jobs vlastně dostal k zájmu o digitální hudbu i o úspěchu iPodů. Začíná tím, že úspěch iPodu dlouho nebyl samozřejmostí, dlouho šlo spíše jen o slušně se prodávající produkt, než fenomén. Dozvíte se, že za fenomenální úspěch vlastně mohou spadlé trenky. Dozvíte se o tom, jaký byl trh digitální hudby před iPodem a také to, že prvotní důvod, proč začít pracovat na iPhone, byla obava, že mobilní telefony s přehrávačem zkrátka iPod vytlačí z trhu. iPhone původně neměl být ani tak svébytnou internetovou entitou, jako způsobem, jak nechat iPod přežít integrací do mobilu.

Může se vám zdát, že tím Jobsovu jasnozřivost, genialitu a vizi shazuji a pochybuji, zda jich kdy měl. Jenže to je právě to. Vize není jenom to, že něco bezhlavě uskutečníte za každou cenu, ale také to, že se poučíte z chyb, správně rozpoznáte signály a celou věc dopracuje tak, aby se z ní skutečně fenomén a geniální produkt stal. A to bylo přesně to, co s iPhonem a později iPadem Jobs udělal. I o tom je kniha.

Na dotaz, zda je v knize něco jiného, než v oficiálním životopise, není tedy jednoduchá odpověď. Pokud vás Apple nezajímá, nebude to kniha pro vás. Pokud jste spíše příznivce Apple, bude určitě pro vás, i když vás některé pasáže mohou urážet (nebyl to Bůh a další podobné). Pokud Apple nenávidíte, nekupujte si ji, bude vás nasírat tím, že vám vezme většinu důvodů kromě „ale Radek říkal“. Pokud máte rádi moderní techniku, provede vás kniha érou moderních mobilních telefonů a tabletů z tak komplexního pohledu, že jí možná odpustíte, že kdybyste měli těch pár set hodin času, napsali byste ji klidně sami.

Kniha bude v prodeji u knihkupců cca od příštího týdne, právě se rozváží z tiskárny. Bude i její elektronická verze, ta se právě dodělává a až bude venku, dám vám to vědět. Na iBookstore to potrvá, protože Apple schvalování knížek prostě trvá (kdybyste věděli, co mi v Apple udělala knížka za peklo…). Kniha má cca 260 stran, stojí cca 240 Kč a bacha na jednu zradu – kniha nemá obsah. Proč, netuším 🙂

Na Kosmasu už ji hlásí skladem za 206 Kč, zda je to jen optimismus, nebo ji fakt mají skladem, to nevím. Podobně NeoLuxor.

Ještě sem přidám obsah (až ho najdu já doma), abyste mohli uvážit, zda je to něco pro vás…

 

Neoriginální SmartCover pro iPad má své nevýhody

První iPad vlastně nešel nijak rozumně postavit. Když jste ho nedrželi, mohl jen ležet a byla to moje silná výtka k němu. Apple zareagovalo a vydalo k iPad 2 SmartCover, geniální řešení, které se pomocí magnetů připíná, zároveň čistí displej a můžete také jeho různým skládáním displej postavit různě šikmo. Je to stabilní (nikoliv do uragánu), je to pohodlné, je to praktické. Kromě toho SmartCover pomocí magnetů signalizuje Ipadu, zda je zatažený nebo se odtahuje, takže iPad se může probudit či uspat podle toho, zda kryt zatahujete či odtahujete. Dokud to nepoužijete, je to ptákovina, ale jak to máte, nedáte bez toho ani ránu. 

To bych ale nebyl já, abych nešpekuloval. Tak především jsem si řekl, že bych byl vůl, abych dal osm stovek za originální SmartCover od Apple, když je to kousek plastu, magnetků a hliníku. A že vyzkouším nějakou čínskou verzi. Navíc originální SmartCover kryje jen displej, ale ne samotné tělo a já si říkal, že bude lepší sehnat něco, co přikryje i tělo iPadu, abych ho hned nezrasoval. Takže jsem za dvě stovky koupil čínský smartcover, do kterého se iPad zabalí. Abych zjistil, za co chce Apple šest stovek příplatek. 

Tak především se ten čínský smartcover páře. Lezou z něj nitě, neboť je to polyuretan na textilním podkladu a ten textil nejrůzněji plešatí. Na funkci to vliv nemá (ani předsedy), ale hnusné to je. 

Za druhé tím, jak kryt je jen měkoučké PU s nepříliš dobře řešeným uchycením, klouže iPad v krytu a tím se v tašce velmi často aktivuje, protože magnety sklouznou z čidel a iPad si myslí, že se má probudit. Což má za následek iPad, který mi v tašce svítí několik hodin a šťaví baterku. 

A do třetice: jelikož pouzdro dělá kolem displeje rámeček, nepřiléhá smartcover na displej a tedy jej ani nečistí posunováním. Takže je displej pořád utelpaný. 

Suma sumárum jsem šest stovek ušetřil, dvě vyhodil a hledám něco jiného 🙂 Jen na okraj poznamenávám, že si nestěžuju, tušil jsem, že někde bude problém a zajímalo mě, kde – a jsem rád, že jsem zjistil, v čem tkví tajemství dobrého pouzdra na iPad za dvě stovky. 

Momentálně mám vyhlédnuto na ozkoušení pár obalů s integrovanou klávesnicí, pokud byste věděli o nějakém inteligentně řešeném obalu na trojku, který by uměl jak čistit displej, tak se z toho iPad nevyndával a v tom neposunoval a do třetice chránil celý iPad, sem s tipy… 🙂

Hnidopišství, detailismus, souvislosti a Apple

Už jsem tuším zmínil, že jsem se dal do psaní knihy o Apple. Dvě krátké ukázky jsou ostatně tadytady. Tedy abych to upřesnil, většinu materiálů jsem někam psal, měl někde v šuplíku a tak různě, rozhodl jsem se to zcivilizovat a dát ven jako knihu, kupodivu jsem se s tím obtěžoval natolik, že jsem se domluvil i s vydavatelem, což u mě v případě knih nebývá vůbec obvyklé. Až se bude vydání blížit (něco jako březen), upřesním více.

No, podstatné na tom všem je, že jsem se rozhodl knihu o Apple pojmout mírně jinak, než bývá zvykem. Vlastně to bylo hlavním důvodem, proč jsem ji chtěl napsat. Četl jsem jich dost, ale většina z nich se rozpitvává v tom, jak Woz a Jobs prodávají kalkulačku, aby měli na první díly. Zajímavý, to možná jo, ale pro dnešní dobu už poněkud nerelevantní. Oproti tomu poslední dekáda Apple, která je pro digitální svět klíčová, je většinou braná hodně hopem a většinou po linii Maců, což opět je spíše zajímavé, než relevantní. Těžko mi vymluvit, že Apple promlouvá do digitálního světa hlavně přes trio iPod – iPhone – iPad, počítačová platforma hraje podpůrnou roli, takovou tu letadlovou loď, úderné zbraně už jsou jinde.

Takže kniha je Apple X – o Apple produktech od doby, kdy se do firmy vrací Steve Jobs (1996). No a protože jsem původně chtěl psát především o průvanu, který Apple udělal v mobilní platformě, začal jsem psát o iPodu s tím, že to bude na pár stránek, takový povšechný úvod. No a tohle mě přivedlo k mojí úvaze o rozdílu mezi hnidopišství, detailismem, precizností a pátráním po souvislostech. Proč?

Víte, proč se prosadil hudební přehrávač iPod? Určitě máte nějaký názor, který osciluje mezi „pouhopouhý marketing“ u Applehaterů po „páč byl nejlepší“ u isheeps. V těchto dvou polohách se pohybuje většina knih, co jsem četl. A, jak to bývá, ani jedno není správně.

Vezměme si Isaacsonův oficiální životopis Jobse. K iPodu, stežejnímu produktu poslední dekády Apple, se dostává někde za stranou 450 ze 670 a bere to poněkud hopem. A protože jsem hnidopich, kontroluji. To, že se nezmiňuje, že většina firmiček, které nějak přispěly ke konstrukci iPodu (soundjam, portalplayer atd) měla někoho ze zakladatelů v Apple, to bych pochopil, že autor vynechává, protože nepíše učebnici ekonomie a snaží se nezahrabat do detailů. Ale když píše o marketignu iPodu, papouškuje o reklamní kampani firemní legendu: Apple vyjel s obrovskou kampaní a ta prosadila iPod. Moudrý Steve do ní vrazil 75 mega z rozpočtu reklamy na iMac a srazil konkurenci na kolena.

Ipod kampan

Diskrétně si odkašlávám a otevírám pár ročenek. Pamatuji si to mírně jinak. A skutečně. Až do konce roku 2003, tedy po dva první roky života iPodu, Apple iPod reklamou příliš nepodpořil. Zatímco Isaacson líčí kampaň, jako by se připravovala k uvedení iPodu na trh, ve skutečnosti jde o kampaň Siluety, kterou Apple spustil na podzim roku 2003. Sice se stala legendární, ale před tím Apple vyjel několik nevýrazných kampaní, navíc podfinancovaných. Opomněl to Walter zmínit? A proč? Jsem já hnidopich, detailista? Přitom se mi v kontextu toho všeho zdá důležité, že za rozjezd iPodu nemohla reklamní kampaň. A také to, že Apple si, podobně jako ostatní, nedovolilo udělat masivní reklamní kampaň na produkt, který umožnil pirátské přehrávání hudby a s velkou propagací začalo až ve chvíli, kdy spustilo iTunes Mucis Store.

Na podobné zmatky kolem Apple narážím přitom dnes a denně. Čtu moudrá vyjádření analytiků o tom, proč iPod uspěl, všichni kritizují váhavost, s jakou Apple uváděl iPod pro Windows. Jenže víte, že v roce 2001 to nebylo možné? Že ve světě PC existovalo jen rozhraní USB 1.1, které bylo pomalé a hudba se do MP3 přehrávače kopírovala zatraceně dlouho, zatímco Macy měly FireWire, které překopírovaly CDčko MP3 za dvě minutky? Dobře si pamatuji, jak jsem krmil svůj MP3 přehrávač tak, že jsem se na něj třičtvrti hodinu snažil dotlačit hudbu a jak nebetyčně mi to pilo krev. Až nástup USB 2.0 v průběhu roku 2002 to spravil.

Ještě lepší je bordel ve fiskálním a kalendářním roce. Apple totiž končí jeho účetní rok v září, takže vánoční tržby se zahrnují do finančních výsledků prvního fiskálního kvartálu následujícího roku. To byste se divili, kolik lidí se v tom plácá (včetně mě, občas se mi to podaří napsat obráceně). Jenže i z toho vznikají komické situace, když někdo označí applácký začátek roku za mimořádně úspěšný, nebo se mu nepodaří spárovat výsledky Apple udávané ve fiskálním roce s výsledky konkurence udávané v kalendářním roce.

Kapitolka o iPodu, která měla být pouhou zmínkou, pár řádky o jeho významu a o tom, co a jak změnil, se poněkud rozrostla. Dobře se mi na něm dokladuje způsob, jakým Apple akvíroval firmy (šlo mu o zkušené týmy, produkty většinou vyhazoval), jakým stavěl svůj produkt, jakým budoval marketing kolem něj. Jak rychle nalézal a ještě rychleji opouštěl slepé cesty a naopak se urychleně vlamoval do těch, kde zaznamenal úspěch.

Sám jsem zvědav, co z toho všeho povstane. Možná to budu muset dramaticky proškrtat, ale prostě mi to nedá, nepodívat se, jak dopadla firma, jejíž technologii Apple krátce používal a opustil (koupilo ji Yahoo! v roce 2004 za 160 mega dolarů a v roce 2008 všechno vyhodilo a odepsalo). Která? Musicmatch. Neznáte? Neznáte! Bodejť by jste znali.

Víte, co je na tom vtipné? Nakonec jsem zjistil, že za úspěchem iPodu jsou trencle maratonského běžce. Jedny trencle, které změnily dějiny. Jak to? Inu, dotyčný běžec si do kapsy u trenýrek strčil iPod a vyrazil na městský závod. Jenže iPod byl tak těžký, že mu před zraky kamer stáhl ty trenýrky. A Tony Fadell, konstruktér iPodu, praštil do stolu a přesvědčil všechny, že musí nabízet i malý iPod, který nebude maratoncům stahovat kaťata. A tak zkonstruoval iPod Mini, kterého se za rok prodalo tolik, co za všechny tři předchozí roky všech iPodů. A pak Nano a Shuffle, kterých se prodalo ještě víc. Pohádky o tom, že rozhodla možnost legálního nákupu hudby nebo dokonalá marketingová strategie, si nechme do oficiálních životopisů. Ve skutečnosti jsou za úspěchem iPodu trencle. Jsem o tom přesvědčen.

Jsem přesvědčen, že pro dobrý produkt je důležité nejenom to, že ho děláte dobře, ale také to, že ho děláte tak dlouho, abyste se dočkali těch svých trenclí. Toho momentu, který nesmíte propást, musíte jej využít a z dobrého produktu se tehdy stane produkt legendární, aniž byste vlastně věděli, jak se to přihodilo, kde se to mihlo.

Nu a na mne zůstává ta míra – vybalancování mezi hnidopišstvím, detailismem a perfekcionalismem. Aby to, co z toho zůstane, byly relevantní souvislosti.

PS: Kniha má zatím pracovní název Apple X – Desetiletí v záři Apple. Ještě přemýšlím o lepším, kdyby vás něco napadlo, sem s tím, pak byste měli nárok na jednu papírovou grátis.

Za tajemstvím notifikací v iOS5 a vývoje architektury mobilních operačních systémů

Je chvíle, tak se podívejme na to, jak Apple řeší šlamastiku s absentujícím dashboardem a co je nového v notifikacích na iOS5.
Především, androidisti si zvykli mi podsouvat v komentářích, že jim cpu Apple jako jediné řešení. Nikoliv. Každý prosím, nechť si používá, čeho jest mu libo. Máme tu pět velkých mobilních operačních systémů (iOS, Android, WP/WM, RIM a Symbian), hromadu malých, takže snad si vybere každý. Já se jen snažím vysvětlit, proč zmíněná řešení použil Apple a co v nich vidím za positiva. To, že Apple nepovoluje všechno, co technologie umožňuje, je logická daň za požadavek, který na platformu má, co se výdrže a odezvy zařízení týká. A zdá se, že řada lidí to oceňuje, logicky ale ne všichni. Ti mohou sáhnout po jiném zařízení. Vysvětlit něco se znalostí pozadí není totéž, jako něco bezhlavě propagovat. Pokud to nechápte, jděte prosím sem, tu vám bude dobře.

notifications-center-240788.pngKe stejnému kroku sahá řada dalších výrobců. Stojí za to si povšimnout, že ačkoliv velká část mobilních telefonů je vybavena přisvětlovací diodou u fotoaparátu, jen velmi málo telefonů umožňuje tuto diodu rozsvítit trvale a používat ji jako baterku. Ačkoliv by to uživatelé pravděpodobně někdy ocenili a technicky je to triviální věc. Důvod? Ona taková Cree ledka sosá akumulátor dost slušně. Ale to si necháme zase někdy na jindy včetně zkazek, že se vám zdá, že Android/iOS/Symbian telefon vašeho kolegy vydrží zrhuba stejně, jako váš iOS/Symbian/Android.

Notifikace iOS versus Android

Řekl jsem, že notifikace iOS jsou diametrálně jinak udělané, než u Androidu. Opět to není vidět na první pohled. V čem? iOS narozdíl od Androidu má za sebou backend servery, které zprostředkovávají notifikace z internetu. V Androidu může notifikaci poslat jen běžící lokální aplikace, nebo to musí vývojář řešit po svém (a od verze 2.2 pro úplnost dodám, je tu C2DM). Na iOS je to naopak uděláno proto, aby si aplikace mohla registrovat požadavek (naslouchání na novou IM zprávu třeba), uklidila se z paměti a až přijde notifikace, aby se mohla obnovit do původního stavu s notifikací, což dělá dojem, že aplikace multitaskuje.

A to je také důvod, proč se Apple s notifikacemi nějakou dobu potýkal. Už za současného stavu, kdy jsou v iOS4 notifikace často na prd, neboť se „ztrácí“ (neexistovala historie), se jich poslalo 100 miliard. Bylo třeba naškálovat servery a serverové řešení, protože se smysluplnnou historií notifikací se dá čekat, že provoz exploduje. To, že je notifikace umístěna v horním řádku jako na Androidu, je logické – Apple zde umisťuje notifikační zprávy jako ikonky zmeškaných hovorů již od počátku, ještě v době, kdy Android neexistoval. Hovořit v tomhle případě o opisování je dobrý příklad fanatismu – notifikace v horním řádku mají mobilní telefony již od pradávna, měl ji už můj první Benefon v NMT síti.

Notifikace versus Dashboard

Technický rozdíl mezi notifikací a dashboardem? Z hlediska spotřeby vcelku podstatný. Notifikace zprávu přijímá, dashboard se dotazuje. Dotazovat se, znamená cyklicky, tedy s větší spotřebou. Přijmout zprávu znamená, dostat jen informaci o změně. Zase, jde o procenta baterie a to není málo.

Když jsem tedy mluvil o tom, že Apple pojme dashboard po svém, stalo se. Jen formou notifikací – jsou trvale přítomné na locknuté iOS5 obrazovce a umožňují i příjem zpráv z internetu formou push notifikací, tlačených, nikoliv vyžádaných zpráv. Což otevírá zajímavé možnosti bez nutnosti mít paměť zaplněnou běžícími programy.

lock-screen-notifications-240408.png
Tím také neříkám, že tenhle přístup Apple v iOS se musí dlouhodobě osvědčit, zatím ale vypadá jako progresivní. Rozhodnout se pro něj nemusíte, můžete si vybrat svobodně jiný systém a hlasovat nohama. Není ale bez zajímavosti, že podobné notifikace používá i BlackBerry a nakonec od Android 2.2 via Cloud to Device Messaging i Google.

Mobilní operační systémy

Pokud bych měl shrnout své osobní dojmy, Apple se nechal z velké části zdržet svým cloudovým řešením, které má dále posunout jeho prodej digitální hudby – serverová řešení mu nejdou tak dobře, jako Google. Tento backend handicap nyní snad srovnal a může dále škálovat funkce, která na cloudu závisí. A je třeba si všimnout, že jak Android, tak iOS, jsou na cloudu stále více závislí, mnohem více, než RIM Blackberry a citelně více, než Windows Phone. I u WP ovšem vývoj zřetelně jde tímto směrem.

Je stupidní, dohadovat se, kdo od koho opisuje. Za prvé je inspirace a vylepšování jiných řešení hnacím motorem vývoje, za druhé základní směr byl udán a zatím se nepodařilo najít jiný směr vývoje mobilních operačních systémů, než ten, který právě probíhá. Tedy, pokud se nechcete vrátit k vizi Windows CE a snaze transformovat Windows XP na mobilní telefony. Tímhle směrem kráčí Google i Apple a i ostatní. Apple vsadil na „řízenou kvalitu“, tedy na to, že upřednostňuje přívětivost, odezvu a výdrž před otevřeností, Google naopak vsadil na otevřenost. Obě firmy v poslední době slevují ze svých pozic, protože vidí, že trh to umožňuje či vyžaduje. Google zavádí omezení, Apple otevírá více možností. Proč, to je zase jiné téma.

A proč vám Steve Jobs nedopřeje alternativní dashboard pro iOS?

To je dobrá otázka, která padla v komentářích k mé minulé mikrostati věnované dashboardu, takové té „úvodní obrazovce“, kam se na vás valí všechny záležitosti, které musíte vyřídit, abyste žili se svým zařízením v míru. Proč vám Apple nedopřeje možnost instalovat dashboard jako alternativu? Proč nám vnucuje jedinou cestu?

Today obrazovka - dashboard pro Cydia. Oficiálně jej ovšem nenainstalujete.

Za prvé je vhodné poznamenat, že několik dashboardů či alternativních launcherů existuje, ale jen pro jailbreaknuté iPhony, protože se instalují přes Cydii. Takže to není omezení v návrhu systému, ale omezení v politice systému.Pokud už jste si nějaký neofiko dashboard instalovali, víte patrně odpověď.

Důvodem je výdrž baterie. iOS je, co se výdrže baterie týká, velmi obsesivní zařízení. Původní zákaz multitaskingu neplynul z toho, že by operační systém nebo procesor neutáhli multitask, ale z toho, že nebyly mechanismy, jak kontrolovat, kolik která aplikace žere baterky.

Řešením, s nímž se multitasking „povolil“, bylo jednoduché. Systém telefonu bude mít své vnitřní API, jemuž každý program předá úlohy, které se mají vykonávat na pozadí. A těchto úloh je předem definovaná sada (tuším šest nebo sedm), například čtení polohy a zavolání programu v závislosti na ní (víme, že čtení polohy u iOS nemusí nutně znamenat zapnutí GPS, záleží na požadované přesnosti). Nebo třeba poslouchání z internetu na portu a zavolání aplikace, pokud něco přijde.

Je možná zřejmé, o co je takový přístup lepší: věci, které vyžadují značné zdroje baterie, jsou centralizovány a řízeny operačním systémem. Je jedna centrála, která se stará o to, zda a jaké porty a adresy z netu se poslouchají či pingají a to v intervalech, které systém uváží za optimální. Kdyby se o to starala každá aplikace zvláště, při takových pěti spuštěných aplikacích by telefon byl trvale na datovém provozu a baterka by šla do kopru za několik hodin. Například WP7 tento systém více či méně převzal také, naopak Symbian ani Android jej nemají a na výdrži baterie se to projevuje brutálně.

Běžná iOS aplikace se tedy spustí a když ji chcete „mutlitasknout“, předá do API požadavky, kdy se má znovu zavolat (například u IM programu se má znovu zavolat, až přijde zpráva na port) a uklidí se z paměti. A protože visí v API, iOS vám ji mazaně ukazuje, jako žijící aplikaci, ačkoliv se celý IM program uklidil a neběží, kromě toho, že je registrovaný do chráněných procesů systému. Elegantní věc, které si vývojář většinou ani nevšimne. Až nastane událost, přijde vám na kecálek zpráva, API se mrkne, pro jaký program ta zpráva je (to mu řekla aplikace při uklízení), ten zavolá s patřičnými parametry a IM aplikace se obnoví i s oknem, že vám přišla zpráva. A vy si pořád myslíte, že se někde něco multitaskuje. Kulový kulový. Skutečný multitasking je v iOS vyhrazen jen některým aplikacím.

No a co to má společného s dashboardem? Aby dashboard fungoval, musel by viset na pozadí v multitasku a aktualizovat události na základní obrazovce podle toho, co se právě stalo. Čímž by systém předal vládu nad zdroji neznámé aplikaci, kterou může kdokoliv zbastlit podle svého. A nejde o grafický vzhled, jde o zdroje. Blbě naprogramovaný dashboard, který se bude příliš často aktualizovat, bude náročný jak na baterku, tak na výkon procesoru. A že by dobře naprogramovaný dashboard zkrátil životnost baterky spíše o jednotky procent, než o desítky? To je první věc, kterou se iOS konstruktéři naučili: procenta jsou hodně, únosná jsou až promile. Dejte procento k procentu a baterka je prázdná za půl dne, což je přesně to, co je nežádoucí.

Až budete přemýšlet o nějakém „monopolistickém omezení“, které iOS předkládá, vysvětlení zpravidla bude jednoduché: jde buďto o snížení nároků na odběr enegie, nebo na využití procesoru, nebo na obojí. Prioritou iOS zařízení je co nejvyšší výdrž a konstantní (=rychlá) uživatelská odezva. Že by to Apple mohl nechat na uživatelích, co si instalují? Ale prosím vás, to by dopadl jako Symbian a Android (i ten už se brání), které si uživatelé zaplevelí vším možným softwarem a pak se diví, že jim baterka zdechne ještě před večerem, ačkoliv když ten telefon kupovali, tak vydržela dva dny v kuse…

PS: Už minule jsem naznačoval, že v iOS 5 ze šlamastiky „není povolen dashboard“ Apple solidně vybruslil Centrálou Notifikací. A hned se ozvaly hlasy, že tím zkopíroval notifikace od Androidu, protože je posadil do horního řádku. No, je to komentář založený na tom, že to vypadá podobně. Ale pod kapotou je to diametrálně jiná technologie, která umožní ledasco. To, že letadlo a rogalo vypadá podobně, ještě neznamená, že to poskytne stejnou službu a pro notifikace prostě jiné logické místo není, než horní stavový řádek, který už od iOS pravěku se pro oznámení používá…. Ale o tom snad někdy příště.

Proč nemá iPhone dashboard

Víte, proč nemá iPhone / iPad – tedy iOS platforma, dashboard, tedy takovou tu úvodní obrazovku, na které se sumarizuje, kdo vám právě volal, odkud vám přišel jaký email a kolik máte záznamů v kalendáři?

Je to poměrně zajímavý příběh. Všiml jsem si, že v recenzích to většinou recenzenti zmiňují jako zásadní zápor iOS platformy. Nemá dashboard, tím pádem se nehodí pro profesionální použití, je jen na šmrdlání prstíkem. Recenzent většinou před tím používal Palm nebo WinCE, kde dashboard je či může být a nyní mu chybí.

Dashboard pro Windows

iPhone byl od počátku zaměřen na uživatele, kteří doposud chytrý mobilní telefon neměli, protože pro ně byl příliš komplikovaný a na běžnou práci neužitečný. A jedním z průlomů výzkumu UI pro iPhone (tehdy ještě jen iPhone) byla skutečnost, že dashboard není zpravidla běžným lidem užitečný. Proč? Protože představuje shluk na hromadu naházených události bez nějakého smysluplnějšího třídění. A také stres. Kdykoliv se uživatel podívá na displej, vidí hromadu nevyřízených úkolů, nepřečtených emailů a kalendářových položek. Frustrace.

Průzkum Apple ukázal, že běžný uživatel je schopen úvahy „chci vidět, co potřebuju dnes udělat, tak si vlezu do kalendáře. A když chci vidět emaily, vlezu si do emailů.“ Spolu s notifikacemi, které vám dají vědět, že za chvíli máte vyrazit na schůzku, Apple ponechal třídění událostí na uživateli. A na tom, že ví, že na poznámky používá Evernote a je ochoten do něj vlézt a nepotřebuje vidět poslední poznámky na titulní obrazovce.

Je to mentální posun od dobrovolné sebebuzerace k managementu doprovázenému zabránění průšvihů připomínkami a avizacemi. U lidí se chytil.

Windows Phone 7 jde vědomě jinou cestou a když se na to podíváte podrobně, uvědomíte si, o co je přístup iOS moudřejší. WP7 vám může do dlaždice naservírovat jen kousek té informace, jen maličkou citaci. Z Facebook statutu jen pár slov, nezvládne tam nacpat celý. A v těch pár slovech ani nerozlišíte, jestli by vás zbytek zajímal. Míchající se zmatek.

wp7.png

Na obrázku je vidět, jak takové zmatky mohou vypadat – na pravo původní rozhraní WP7, nalevo se uživatel rozhodl, že si toho dá na titulní stránku systému ještě o něco více. Jistě mu to pomohlo …

Dělal jsem nějakou dobu nad Motoblurem od Motoroly. Doporučení znělo, vyhodit. Rychle se míhající útržky informací, které bylo těžké konfigurovat a bylo ještě těžší vymyslet smysluplnou konfiguraci. Například právě u FB statutů. Zatímco FB sám se snaží vymyslet, jaké statuty by vás zajímaly a třídit je (u průměrných 600 přátel to jinak nejde), Motoblur vám cpe jeden za druhý, protože to jinak z API nedostane a sám s tím nic nedělá. Výsledek? Uživatel je zahlcen šumem a nakonec na využívání Motobluru rezignuje. Naštěstí to samé v podstatě udělala Motorola, protože totéž naznala.

2864-4aaa558d1b1a8.jpg

Motoblur od Motoroly je centralizovaný chaos. Pokud někdo píše párslovní vzkazy, ze to v pořádku a na reklamních fotkách to vypadá hezky. V praxi to ale uživatelé k překvapení vývojářů nepoužívají. Proč? Protože je to chaos…

Dneska bude Apple představovat pátou verzi iOS, ve které učiní dosavadní doktríně „žádný dashboard na iOS zařízení“ citelný ústupek. Má proč. Postupně se iOS zařízení dostávají do rukou i těm, pro které nebyla určena: datovým profíkům, sebezničujícím time-managerům a technikům, kteří si chtějí všechno do detailu nastavit po svém. Do jisté míry to půjde, protože lidé a jejich potřeby jsou různí, peníze jen jedny.

Ale pro ty staré uživatele zůstává ono původní: nenechte se buzerovat. Mějte jen, kam odložit své myšlenky a data, která může nést pomocník za vás a ukáže vám je, až vy budete potřebovat. Je to zajímavý rozdíl, asi jako mezi tlačit a vézt se. Obojí jede, ale jen u jednoho udáváte směr.

Kolik tabletů Apple iPad mám doma a moc-li jsem s nimi spokojen

Je zajímavé sledovat, jak prakticky všichni IT lidé, kteří mne znají, automaticky předpokládají, že mám Apple iPad doma. A ptají se mne, jak jsem s ním spokojen a jak se mi s ním dělá. Odpovídám, že spokojen jsem moc a nedělá se mi s ním nijak, protože ho nemám. Cože to?

iPada jsem v ruce měl a moje nadšení je podobné jiným nadšením z podobných produktů, kupříkladu před lety z iPhone. Jenže po delším uvažování jsem usoudil, že iPad není produkt pro mne. Důvodů je několik a pokusím se o ně s vámi podělit.

Hlavním je asi fakt, že iPad je produkt pro konzumaci obsahu, kdežto já obsah spíše vytvářím. Mou dlouholetou touhou je, přijít si do kavárny, vybalit si krabičku cca velikosti cigaret (sirkovou bych ztratil), z ní se vyloží slušná obrazovka i klávesnice a já už mohu pracovat na tom, co mi zrovna letí hlavou. Upřímně řečeno, na tohle iPad zrovna moc není. Ano, mohl bych si dokoupit maličkou hliníkovou cute bluetooth klávesnici a připojit si ji, nebo průhlednou plastovou vyndat ze skříně (ana jest větší). Jenže, jak moudře pravil Dušan, to už si přeci můžu vyndat notebook. A to je blahá pravda. Protože iPad budu štelovat na stojánku, opírat o nápojové menu kavárny a kdovíjak jinak se pokoušet s ním vyloudit to, nač jest notebook přizpůsoben takříkajíc od přírody.

Na sledování filmů mám notebook nebo velký počítač, na poslouchání hudby iPhone, na knížky Booken. Na surfování po webu mobilně iPhone, (snažím se tomu vyhýbat, ale používáním RAZR2 už bych se moc nechlubil, mapa je moje killer app…), když jsem doma či v práci, tak spíše velký počítač.

iPad se mi tak trefil do velmi tenké skulinky. Žádnou z jeho silných stran nedocením natolik, abych za něj dal požadované peníze a jeho slabiny by mne příliš štvaly. Možná bych na něm četl knihy pohodlněji, než na Bookenu, ale štvalo by mne, že tam nejsou žádné české. Surfoval bych po webu, ale jen bych tím zabíjel čas, co nemám. Prohlížel bych si na něm fotky, jenže v Lightroomu v nich mám neskutečný bordel a nevěřím, že by mi s tím iPad jakkoliv pomohl. Takže ne, iPad jsem si nekoupil.

To neznamená, že bych tabletům nevěřil. Apple skvěle odstartoval jejich boom a dá se čekat, že letos to s nimi půjde nahoru v zahraničí, příští rok i u nás. Na trh se dostávají tablety s Androidem, vypadají rovněž nadupaně a skvěle, až se vylepší jejich česká podpora, budou to také skvělé stroje, které mne možná udolají na to, abych si je za několik tisícovek koupil k lépe vypadajícím konzultacím webových služeb, sledování filmů s titulky a dalším drobnostem.

Stran mé věčné touhy se zdá, že lepším řešením opravdu bude netbook. Poté, co baterka v mém MacBooku vydrží pod hodinu a notebook je v obecném rozkladu způsobeném těžkým životem se mnou (čtyři léta stár), jsem začal občas používat Markéty AsusEEE 1000H. Jednoduché, slušné. Na baterky čtyři hodiny, během nichž napíšu i kratší telenovelu nebo týdenní zprávu Lupy. A co víc, funguje mu bezchybně podpora Ufona, který mi v Praze zajišťuje slušné a cenově mně přijatelné připojení – poté, co jsem updatoval z 10.5 na notebooku na Snow Leoparda 10.6, je mi můj Vertex modem u Ufona lidově řečeno na prd (ovladače v nedohlednu). S Windows ovšem jede.

V případě netbooku jsem spíše začal pošilhávat po řešení dát na něj jiný operační systém, pravděpodobně nějakou bázi Linuxu. Na to, co potřebuju, většina z nich stačí: psát, trocha toho Skype, GTalku, pošty a webu. Psaní probíhá stejně většinou v Google Docs, takže textový editor není veliká nutnost, i když pro prostředí bez signálu vyhoví. Pár systémů jsem už otestoval, příjemně překvapil nokiácko intelský projekt MeeGo, který je opravdu na netbooky efektní a efektivní.  Dobře se jeví i Linux MintUbuntu se svou verzí pro netbooky. Zaujalo Easy Peasy, nezaujal Chrome OS, na něj je zatím fakt moc brzo. A Jolicloud se mi líbí standardně… Co mne brzdí, že se mi zatím nepodařilo rozběhat ufouní modem. Ten sice má Linuxový ovladač, ale když s linuxem neumíte, tak ho do těch distribucí dostanete těžko, což se mi právě prokázalo. Rozcházet Mac OS X na neoficiálním hardware se mi fakt nechce.

A to mi připomíná můj závěr. Operační systémy pro netbooky se začínají blížit stádiu laické použitelnosti. Všechny výše uvedené rychle nabootují a proberou se z uspání (ano, to uživatele megaprudí, jak to u Win nefunguje), nabízejí běžné pracovně brouzdací služby i podporu multimédií, vše v hezkém hávu. Windows na netbooku jsou overkill – zatím to byla nutnost pro spuštění těch pár programů, ale s novými distribucemi jsou obavy pryč. Dá se to pomalu používat.

V tomhle netbookům věřím. Mohou být mou příští krabičkou, se kterou budu psát u stolku v kavárně. Otázka zní, zda se najde dost takových, kteří něco takového ocení a nepodlehnou svůdnému kouzlu tabletů…

Když Apple rozdává operátorům lekce v aroganci …

iPhone šílenství proběhlo i u nás a to přibližně stejně, jako všude jinde, kdy komentující se rozdělili na tři skupiny: první iPhone zaujal a reportuje o něm. Druhou nezaujal a je jí fuk. Třetí má potřebu zvěstovat svou pravdu, jak je to mizerný telefon a kdo ho kupuje, je appleovce. Hezká psychologická sonda, ale k ničemu jinému to v praxi není. Sami se zařiďte podle sebe: jděte, telefon si vyzkoušejte. Neuvažujte o něm, pokud se potřebujete přes telefon připojovat z počítače na internet nebo pokud vás dráždí bluetooth určený jen pro připojení sluchátek. Nebo pokud nevyžijete bez hardwarové klávesnice. Zbytečně byste si otrávili život.

Ale o tom jsem psát nechtěl, o tom bylo napsáno mnoho a čtenáři Marigoldu jsou doufám natolik rozumní, aby věděli, že nákup telefonu je individuální záležitost, kdy každému vyhoví něco jiného. Chtěl jsem psát o lekcích, které Apple rozdává. V aroganci. Tentokráte hlavně operátorům. Což je pro zákazníka operátorů osvěžující, neboť operátoři tentokráte pijí vlastní meducínu.

Jak si myslíte, že probíhalo jednání Apple o dodávce iPhone 3G pro české operátory? Tak, jako s jinými dodavateli mobilů: Apple pošle ceny, dostane pohrdavou odpověď, návrh na poloviční množství za třetinovou cenu a požadavek na hromadu úprav, především pak na přidání dvaceti log do menu a na kryt telefonu? I kdepak. Bylo to tentokráte mnohem jednodušší. Apple se ukázalo být stejně arogantní prase, jako jsou ve vyjednávání běžně čeští operátoři.

Apple operátorům předložilo své podmínky a to dosti komplexní. A jasně sdělilo, že podmínky jsou konečné, nejsou předmětem vyjednávání a lze je buďto akceptovat a iPhone 3G koupit, nebo odmítnout a telefon nenabízet. Jediným ústupovým bodem byly legislativní požadavky vycházející ze zákona (například ve Francii maximální hlasitost sluchátek), ale i ty v míře omezené: například dva roky požadované záruky Apple vyhodnotil tak, že on poskytne jeden a druhý je na operátorech. Na jakékoliv úpravy Apple hned řekl ne: nebudou žádná loga v menu, žádná na telefonu, nic na krabici, dokonce i vypnutí anglického opravování textu Apple měl odmítnout s tím, že pro tak malý trh odebírající zhruba tolik telefonů, jako německá Bochum, se s tím dělat nebude. Vypínání anglických oprav, které je mimochodem při psaní v češtině velmi nepříjemné, tedy buďto udělali operátoři ve vlastní režii, nebo tam prostě není a český text se opravuje (zatím nevím, co a u koho je pravda).

Podmínky se týkaly samozřejmě i ceny, ta byla fixní a v koncové nabídce zákazníkům šlo spíše o to, kolik na telefonu operátor prodělá. I proto jsou prvotní nabídky nedotovaných telefonů tak nepříjemné: vycházejí prostě z nákladové ceny, za kterou telefon Apple prodává operátorům.

Nejvíce mne rozesmály požadavky na prodej telefonu. Těmi se vysvětluje, proč telefon nemají všechny prodejny operátorů, protože Apple striktně předepisuje podmínky prodeje a mezi ně patří i minimální vzdálenost jiných výrobků od iPhone, způsob výzdoby prodejny a také způsob, jakým se telefon prodává. To obnáší úpravy prodejny, nároky na velikost prodejní plochy, pokud se zde mají prodávat i jiné telefony a služby operátora. V Americe prostě nebývají na některé krcálky našich operátorů zvyklí a Apple kvůli nám prodejní manuál předělávat nebude.

Nejde jen o plakáty v prodejně. Jde také o způsob, jakým se telefon prodává. Apple dodává manuál prodeje, v němž přesně předepisuje způsob, jakým se telefon zákazníkovi ukazuje a prodává, včetně odpovědí na nejrůznější otázky. Tyto „Prodejní argumenty“ samozřejmě nejsou zcela neznámou věcí, dělají to i ostatní výrobci, ale jejich dodržování nijak nevyžadují, je to spíše na úrovni FAQ. Od Apple jde o předepsaný postup, který nutno dodržet. I třeba v tom, že telefon nabízený zákazníkovi, jenž se nerozhodl, se mu ukazuje v dlani v úrovni pasu, aby musel mít hlavu skloněnou pokorně před nabízeným zbožím.

Operátoři na podmínky přistupovat nemuseli. Mohli se dobrovolně rozhodnout. Nemuseli mít iPhone v nabídce. Vzpomeňte si na to, až budete stát ve frontě u operátora a slečna vám bude vysvětlovat, že to, co chcete a co je banální, není možné (například nerozdávat vaše mobilní číslo telemarketérům). Snad to bude alespoň malá náplast 🙂

Operátoři si u iPhone 3G šachují s datovými tarify

Kolem Apple iPhone 3G je v poslední době hezky rušno. Své ceny zveřejnilo O2, po něm včera Vodafone, dneska T-MobileVodafone je dneska upravil.

Tak především. Není mi úplně jasné, jak to s iPhone 3G myslel Vodafone. Když odmyslíme od cen telefonu, které prostě jsou, jaké jsou a těžko přímo porovnat úvazek na šest a 24 měsíců, protože pro každého má taková svoboda jinou cenu, zákazníkům musely vrtat v hlavách tarify.

K tomu závazku. Lidi v diskusích si někdy zvykli vypočítat „skutečnou“ cenu iPhone 3G tak, že vezmou délku závazku, vynásobí ji onou nutnou útratou (to minimální plnění) a argumentují tím, že skutečná cena iPhone je něco jako sto tisíc korun a že je to hnus. Drazí přátelé, takhle se to ovšem počítat nedá. Jednak úvazky jsou podobně koncipované i u jiných telefonů. A především, za ty peníze nedostáváte jenom iPhone, ale i telekomunikační službu. Pokud chcete skutečně poměřit, co by vás iPhone stál, podívejte se na tarif, jaký je k iPhone nabízen a porovnejte jej s vaším stávajícím tarifem. Většinou zjistíte, že tyto tarify jsou dost podobné, takže kromě závazku by nedošlo k žádné změně (leda byste si koupili novou aktivaci a nevyužívali ji).

Nepříjemnost se stala Vodafone. Jeho včerejší nabídka iPhone byla, zjednodušeně řečeno, neuvážená. S ohledem na to, že ji publikoval až s odstupem od O2, je tuto neuváženost nutno podtrhnout – mohl se zorientovat. Nemluvím teď o ceně samotného přístroje, tu těžko porovnat díky délce závazku. Mluvím o tarifech. U Vodafone byla první nabídka datového balíčku k iPhone za 600 Kč měsíčně, zatímco T-Mobile a O2 nabízejí cenu 120 respektive 150 Kč měsíčně. Pravda je, že za tuto cenu nabízejí konkurenční operátoři omezený přenos dat, 100MB T-Mobile a 150MB je u O2, ale díval jsem se na svůj měsíční přenos dat přes 2G na svém starém iPhone a sám jsem natankoval 120 MB dat za měsíc a to bych řekl, že jsem extrémní uživatel. Provoz u Vodafone tak rázem vyšel o 400 Kč měsíčně dráže a to už je dost.

Dneska šel Vodafone do sebe a cenu zmírnil na 325 Kč měsíčně (ceny s DPH), přičemž stále jde o Připojení na stálo, tedy o významně benevolentnější bariantu, než výše nabízí O2 s T-Mobile. U T-Mobile seženete tarif Internet+ za 475 Kč měsíčně s DPH, O2 nabízí svá „neomezená data“, kde se lidé hádají, zda platí omezení na 150 MB za měsíc (já myslím, že platí).

T-Mobile žádný speciální tarif nebo balíček nepřipravil, jedinou změnou jsou výhodnější ceny za datové balíčky, ten levnější nabízí FUP 100 MB měsíčně, dražší pak 2GB, O2 nabídlo mírně upravené tarify NEON, které jsou na první pohled lákavé, skrytým háčkem je minutová tarifikace i po první minutě hovoru.

Levný datový balíček s FUP kolem 100-200 MB chybí u Vodafone a myslím, že chybět bude dosti citelně. iPhone nemá bez datového tarifu vůbec smysl si pořizovat, protože iPhone je prostě o internetu. A platit za něj o dvě stovky více měsíčně, to už je podstatný rozdíl – nabídka 100, 150 MB dat by mohla stačit všem a je zřejmé, že operátoři se snaží vyvarovat situace, kdy si mazaní češi koupí datový tarif s dotovaným iPhonem, telefon prodají a datový tarif levnější, než je běžné, používají s klasickým počítačem, kde se pár giga dat natankuje mnohem lépe, než na iPhone.

Proč Vodafone takovýhle balíček na start iPhone 3G nepřipravil, je mi záhadou. Vynadáno od zákazníků za to dostal pořádně a na Blogu Vodafone bylo přes 500 komentářů k cenám, veskrze negativních. I úprava ceny balíčku byla přijata v komentářích se smíšenými pocity. Je to tak, že Vodafone nemá úpravený účtovací software a nemůže balíček nabídnout? Jestli jo (a to je jediný důvod, co mne napadá, protože situace je tak zřejmá a neudržitelná), proč se nedalo alespoň prozatimně zkopírovat tarif Na stálo, dát mu nové jméno a nižší cenu a tvářit se, že na něm je nižší FUP, že se ten FUP skutečně zapracuje?

Celkové porovnání nabídek iPhone není snadné udělat, doufám, že ho udělají mobilmaniaci a/nebo mobiláci, sám jsem ho dělal jen pro sebe. Záleží hodně na struktuře hovorů a toho, co používáte. Sám jsem zjistil, že nejlépe by mne vyšel iPhone L balíček u O2 za 800 Kč s volnými daty, 120 volnými minutami, volnými SMS, volnými minutami do 02 mimo špičku atd. Kromě toho podotýkám, že jedině O2 má v nabídce HSDPA připojení, všude jinde se vám bude iPhone ploužit po EDGE – jenže u O2 zase mimo ty dvě města, kde 3G je, na EDGE nenarazíte. Ach jo.

Abych nezapomněl: O2 se ihned vyprsilo, že jediné má 3G data pro iPhone. A protože řada novinářů podotkla, že prakticky nikde nefunguje, vydalo O2 tiskovou zprávu, že bude mít v roce 2009 (což je příští rok!) 70% populace pokryto UMTS. Podstatné ovšem je, že termín pro těch 70% je do konce roku. Takže nejdříve za rok to začne být poznat. Ach jo.

Inu, je to samé vzdychání. Říkám to už dlouho, říkám to znovu: v moderních mobilních technologiích nám nebezpečně ujíždí vlak, nabídku 3G služeb mají lepší v Evropě snad už všude, i na té dovolené v Bulharsku mi na telefonu svítil 3G signál. Jen u nás mají dvě sítě totálně mrtvo a jedna má pár základnovek. Přidejme k tomu, jaké tarifní konzervy jsou naši operátoři a přestanete se mi divit, že o mobilech už tak nerad píšu. Chcete se namíchnout? Porovnejte si české nabídky iPhone tarifů s polskými tarify, kde dostanete mnohem více volných dat, více volných minut a hlavně i hromadu SMS zdarma.

Ceny iPhone 3G jsou u O2 už venku

O2 zveřejnilo ceny pro iPhone 3G. Lze jej pořídit draho bez tarifu iPhone 3G 8GB verze za 11 995 Kč (s DPH) nebo 16 GB verzi za 14 095 Kč.

Nejlevnější tarif iPhone M přinese verzi 8GB za 5995 Kč, 16 GB za 7995 Kč a za dvouletý úpis budete platit 600 Kč měsíčně, v ceně budete mít neomezená data včetně WiFi, víkendová volání v rámci O2 a minutu hovoru za 4,90 Kč, SMS vyjde na 1,5 Kč. To není tak špatné. Můžete sáhnout ještě po Neon tarifech, kde nejsou v ceně WiFi připojení, telefon vyjde o dva litry dráže a paušál začíná na 260 Kč měsíčně (připočítal jsem tam neomezená data, bez těch iPhone jaksi nemá smysl).

Vypadá to zajímavě. Co je mi nejasné, je věta: „při nové aktivaci bude vybírána záloha odpovídající rozdílu mezi zvýhodněnou a plnou cenou přístroje“ – to jako, když si ten telefon koupím s novým tarifem, tak jim dám zálohu sedmičku?

iPhone s firmware 2.0 je fajn, ale s update počkejte

O víkendu vyšla utilitka Pwnage určená k přechodu na nový firmware pro Apple iPhone a jeho odemčení. A tak jsem upgradoval na 2.0. Těšil jsem se a moje očekávání byla více méně naplněna. Ačkoliv přechod doporučuji, doporučuji také ještě pár dní počkat, až se vyladí drobné problémy, jako nemožnost pohodlně vypnout automatický opravovač psaní (zde nepohodlný postup), u něhož původní postup vypnutí nefunguje. Návod pro upgrade firmware pro uživatele Mac sepsal Petr Mára zde.

Z novinek, které se mi líbí: synchronní fungování u Exchange (zdarma Exchange schránku založíte zde) nebo s MobileMe – obojí funguje parádně, na telefon mi ihned dojdou jakékoliv úpravy kalendáře či emailu.

Lze také instalovat oficiální aplikace, akorát mi je nejde kupovat, mám australský iTunes a nebere mi to českou kartu, přehodit se na český iTunes mi nejde. Oficiálních aplikací je už slušné množství, zatím přes 500 kousků, jsou mezi tím i slušné hry, utility pro práci s počítačem, například rozhraní pro OmniFocus, velmi slušný jednoduchý plánovač nebo EverNote, schraňovač poznámek. Poznámky i projekty to drží synchronní s vaším stolním počítačem. Prostě tak to má být.

A zbytek už je pro mne jen příjemný zbytek, jako třeba vyhledávání v kontaktech podle … ano, podle vyhledávání 🙂

Prý chybí MMS zprávy, mi někdo posměšně psal. Ano, chybí vám možnost odeslat text a obrázek za deset korun, musíte to udělat zadarmo. Jaká to škoda.

Jen tak na okraj: v 38 zemích, kde se iPhone 3G začal prodávat (firmware je funkčně totožný, přibylo jen 3G a GPS, což jsou funkce, které měl starší iPhone v horší verzi, ale měl) je vyprodáno. Za první tři dny se prodalo přes milion kusů, britský O2 přestal přijímat objednávky, když mu padl objednávkový server.

Nový iPhone 3G – 199$, UMTS/HSDPA, GPS, jinak se moc neliší

UPDATE – iPhone 3G zdarma od O2 (bohužel v UK)

Noname píše: Nový iPhone 3G byl představen, moc se na něm na první pohled nezměnilo, přibylo 3G (UMTS/HSDPA), GPS, cena začíná na 199$ za 8 GB verzi (s dvouletým úpisem). Rozměry trochu naboptnaly – půl milimetru na šířku, 1,1 milimetru na výšku, 0,7 mm tloušťky, opticky ale zeštíhlil díky zaobleným hranám. Hmotnost naopak klesla o 2 gramy (asi díky plastovým zádům). Kompletní specifikace iPhone 3G zde. Prodej začíná ve 22 zemích (ČR mezi nimi není) 11. července.

Jinak ale to hlavní bude asi v nejbližších dnech trochu opomíjeno, podstatnější než nový HW je podle mého spuštění Appstore – místa pro nabídku 3rd party aplikací, podpora exchange serveru a office aplikací, a pak taky něco jako blackberry server (Exchange server s Push funkcionalitou), plus milion dalších věcí pro corporate klientelu a z iPhone se tak rázem stává pravděpodobně nejfunkčnější firemní nástroj.