A proč vám Steve Jobs nedopřeje alternativní dashboard pro iOS?

To je dobrá otázka, která padla v komentářích k mé minulé mikrostati věnované dashboardu, takové té „úvodní obrazovce“, kam se na vás valí všechny záležitosti, které musíte vyřídit, abyste žili se svým zařízením v míru. Proč vám Apple nedopřeje možnost instalovat dashboard jako alternativu? Proč nám vnucuje jedinou cestu?

Today obrazovka - dashboard pro Cydia. Oficiálně jej ovšem nenainstalujete.

Za prvé je vhodné poznamenat, že několik dashboardů či alternativních launcherů existuje, ale jen pro jailbreaknuté iPhony, protože se instalují přes Cydii. Takže to není omezení v návrhu systému, ale omezení v politice systému.Pokud už jste si nějaký neofiko dashboard instalovali, víte patrně odpověď.

Důvodem je výdrž baterie. iOS je, co se výdrže baterie týká, velmi obsesivní zařízení. Původní zákaz multitaskingu neplynul z toho, že by operační systém nebo procesor neutáhli multitask, ale z toho, že nebyly mechanismy, jak kontrolovat, kolik která aplikace žere baterky.

Řešením, s nímž se multitasking „povolil“, bylo jednoduché. Systém telefonu bude mít své vnitřní API, jemuž každý program předá úlohy, které se mají vykonávat na pozadí. A těchto úloh je předem definovaná sada (tuším šest nebo sedm), například čtení polohy a zavolání programu v závislosti na ní (víme, že čtení polohy u iOS nemusí nutně znamenat zapnutí GPS, záleží na požadované přesnosti). Nebo třeba poslouchání z internetu na portu a zavolání aplikace, pokud něco přijde.

Je možná zřejmé, o co je takový přístup lepší: věci, které vyžadují značné zdroje baterie, jsou centralizovány a řízeny operačním systémem. Je jedna centrála, která se stará o to, zda a jaké porty a adresy z netu se poslouchají či pingají a to v intervalech, které systém uváží za optimální. Kdyby se o to starala každá aplikace zvláště, při takových pěti spuštěných aplikacích by telefon byl trvale na datovém provozu a baterka by šla do kopru za několik hodin. Například WP7 tento systém více či méně převzal také, naopak Symbian ani Android jej nemají a na výdrži baterie se to projevuje brutálně.

Běžná iOS aplikace se tedy spustí a když ji chcete „mutlitasknout“, předá do API požadavky, kdy se má znovu zavolat (například u IM programu se má znovu zavolat, až přijde zpráva na port) a uklidí se z paměti. A protože visí v API, iOS vám ji mazaně ukazuje, jako žijící aplikaci, ačkoliv se celý IM program uklidil a neběží, kromě toho, že je registrovaný do chráněných procesů systému. Elegantní věc, které si vývojář většinou ani nevšimne. Až nastane událost, přijde vám na kecálek zpráva, API se mrkne, pro jaký program ta zpráva je (to mu řekla aplikace při uklízení), ten zavolá s patřičnými parametry a IM aplikace se obnoví i s oknem, že vám přišla zpráva. A vy si pořád myslíte, že se někde něco multitaskuje. Kulový kulový. Skutečný multitasking je v iOS vyhrazen jen některým aplikacím.

No a co to má společného s dashboardem? Aby dashboard fungoval, musel by viset na pozadí v multitasku a aktualizovat události na základní obrazovce podle toho, co se právě stalo. Čímž by systém předal vládu nad zdroji neznámé aplikaci, kterou může kdokoliv zbastlit podle svého. A nejde o grafický vzhled, jde o zdroje. Blbě naprogramovaný dashboard, který se bude příliš často aktualizovat, bude náročný jak na baterku, tak na výkon procesoru. A že by dobře naprogramovaný dashboard zkrátil životnost baterky spíše o jednotky procent, než o desítky? To je první věc, kterou se iOS konstruktéři naučili: procenta jsou hodně, únosná jsou až promile. Dejte procento k procentu a baterka je prázdná za půl dne, což je přesně to, co je nežádoucí.

Až budete přemýšlet o nějakém „monopolistickém omezení“, které iOS předkládá, vysvětlení zpravidla bude jednoduché: jde buďto o snížení nároků na odběr enegie, nebo na využití procesoru, nebo na obojí. Prioritou iOS zařízení je co nejvyšší výdrž a konstantní (=rychlá) uživatelská odezva. Že by to Apple mohl nechat na uživatelích, co si instalují? Ale prosím vás, to by dopadl jako Symbian a Android (i ten už se brání), které si uživatelé zaplevelí vším možným softwarem a pak se diví, že jim baterka zdechne ještě před večerem, ačkoliv když ten telefon kupovali, tak vydržela dva dny v kuse…

PS: Už minule jsem naznačoval, že v iOS 5 ze šlamastiky „není povolen dashboard“ Apple solidně vybruslil Centrálou Notifikací. A hned se ozvaly hlasy, že tím zkopíroval notifikace od Androidu, protože je posadil do horního řádku. No, je to komentář založený na tom, že to vypadá podobně. Ale pod kapotou je to diametrálně jiná technologie, která umožní ledasco. To, že letadlo a rogalo vypadá podobně, ještě neznamená, že to poskytne stejnou službu a pro notifikace prostě jiné logické místo není, než horní stavový řádek, který už od iOS pravěku se pro oznámení používá…. Ale o tom snad někdy příště.

Proč nemá iPhone dashboard

Víte, proč nemá iPhone / iPad – tedy iOS platforma, dashboard, tedy takovou tu úvodní obrazovku, na které se sumarizuje, kdo vám právě volal, odkud vám přišel jaký email a kolik máte záznamů v kalendáři?

Je to poměrně zajímavý příběh. Všiml jsem si, že v recenzích to většinou recenzenti zmiňují jako zásadní zápor iOS platformy. Nemá dashboard, tím pádem se nehodí pro profesionální použití, je jen na šmrdlání prstíkem. Recenzent většinou před tím používal Palm nebo WinCE, kde dashboard je či může být a nyní mu chybí.

Dashboard pro Windows

iPhone byl od počátku zaměřen na uživatele, kteří doposud chytrý mobilní telefon neměli, protože pro ně byl příliš komplikovaný a na běžnou práci neužitečný. A jedním z průlomů výzkumu UI pro iPhone (tehdy ještě jen iPhone) byla skutečnost, že dashboard není zpravidla běžným lidem užitečný. Proč? Protože představuje shluk na hromadu naházených události bez nějakého smysluplnějšího třídění. A také stres. Kdykoliv se uživatel podívá na displej, vidí hromadu nevyřízených úkolů, nepřečtených emailů a kalendářových položek. Frustrace.

Průzkum Apple ukázal, že běžný uživatel je schopen úvahy „chci vidět, co potřebuju dnes udělat, tak si vlezu do kalendáře. A když chci vidět emaily, vlezu si do emailů.“ Spolu s notifikacemi, které vám dají vědět, že za chvíli máte vyrazit na schůzku, Apple ponechal třídění událostí na uživateli. A na tom, že ví, že na poznámky používá Evernote a je ochoten do něj vlézt a nepotřebuje vidět poslední poznámky na titulní obrazovce.

Je to mentální posun od dobrovolné sebebuzerace k managementu doprovázenému zabránění průšvihů připomínkami a avizacemi. U lidí se chytil.

Windows Phone 7 jde vědomě jinou cestou a když se na to podíváte podrobně, uvědomíte si, o co je přístup iOS moudřejší. WP7 vám může do dlaždice naservírovat jen kousek té informace, jen maličkou citaci. Z Facebook statutu jen pár slov, nezvládne tam nacpat celý. A v těch pár slovech ani nerozlišíte, jestli by vás zbytek zajímal. Míchající se zmatek.

wp7.png

Na obrázku je vidět, jak takové zmatky mohou vypadat – na pravo původní rozhraní WP7, nalevo se uživatel rozhodl, že si toho dá na titulní stránku systému ještě o něco více. Jistě mu to pomohlo …

Dělal jsem nějakou dobu nad Motoblurem od Motoroly. Doporučení znělo, vyhodit. Rychle se míhající útržky informací, které bylo těžké konfigurovat a bylo ještě těžší vymyslet smysluplnou konfiguraci. Například právě u FB statutů. Zatímco FB sám se snaží vymyslet, jaké statuty by vás zajímaly a třídit je (u průměrných 600 přátel to jinak nejde), Motoblur vám cpe jeden za druhý, protože to jinak z API nedostane a sám s tím nic nedělá. Výsledek? Uživatel je zahlcen šumem a nakonec na využívání Motobluru rezignuje. Naštěstí to samé v podstatě udělala Motorola, protože totéž naznala.

2864-4aaa558d1b1a8.jpg

Motoblur od Motoroly je centralizovaný chaos. Pokud někdo píše párslovní vzkazy, ze to v pořádku a na reklamních fotkách to vypadá hezky. V praxi to ale uživatelé k překvapení vývojářů nepoužívají. Proč? Protože je to chaos…

Dneska bude Apple představovat pátou verzi iOS, ve které učiní dosavadní doktríně „žádný dashboard na iOS zařízení“ citelný ústupek. Má proč. Postupně se iOS zařízení dostávají do rukou i těm, pro které nebyla určena: datovým profíkům, sebezničujícím time-managerům a technikům, kteří si chtějí všechno do detailu nastavit po svém. Do jisté míry to půjde, protože lidé a jejich potřeby jsou různí, peníze jen jedny.

Ale pro ty staré uživatele zůstává ono původní: nenechte se buzerovat. Mějte jen, kam odložit své myšlenky a data, která může nést pomocník za vás a ukáže vám je, až vy budete potřebovat. Je to zajímavý rozdíl, asi jako mezi tlačit a vézt se. Obojí jede, ale jen u jednoho udáváte směr.

Kolik tabletů Apple iPad mám doma a moc-li jsem s nimi spokojen

Je zajímavé sledovat, jak prakticky všichni IT lidé, kteří mne znají, automaticky předpokládají, že mám Apple iPad doma. A ptají se mne, jak jsem s ním spokojen a jak se mi s ním dělá. Odpovídám, že spokojen jsem moc a nedělá se mi s ním nijak, protože ho nemám. Cože to?

iPada jsem v ruce měl a moje nadšení je podobné jiným nadšením z podobných produktů, kupříkladu před lety z iPhone. Jenže po delším uvažování jsem usoudil, že iPad není produkt pro mne. Důvodů je několik a pokusím se o ně s vámi podělit.

Hlavním je asi fakt, že iPad je produkt pro konzumaci obsahu, kdežto já obsah spíše vytvářím. Mou dlouholetou touhou je, přijít si do kavárny, vybalit si krabičku cca velikosti cigaret (sirkovou bych ztratil), z ní se vyloží slušná obrazovka i klávesnice a já už mohu pracovat na tom, co mi zrovna letí hlavou. Upřímně řečeno, na tohle iPad zrovna moc není. Ano, mohl bych si dokoupit maličkou hliníkovou cute bluetooth klávesnici a připojit si ji, nebo průhlednou plastovou vyndat ze skříně (ana jest větší). Jenže, jak moudře pravil Dušan, to už si přeci můžu vyndat notebook. A to je blahá pravda. Protože iPad budu štelovat na stojánku, opírat o nápojové menu kavárny a kdovíjak jinak se pokoušet s ním vyloudit to, nač jest notebook přizpůsoben takříkajíc od přírody.

Na sledování filmů mám notebook nebo velký počítač, na poslouchání hudby iPhone, na knížky Booken. Na surfování po webu mobilně iPhone, (snažím se tomu vyhýbat, ale používáním RAZR2 už bych se moc nechlubil, mapa je moje killer app…), když jsem doma či v práci, tak spíše velký počítač.

iPad se mi tak trefil do velmi tenké skulinky. Žádnou z jeho silných stran nedocením natolik, abych za něj dal požadované peníze a jeho slabiny by mne příliš štvaly. Možná bych na něm četl knihy pohodlněji, než na Bookenu, ale štvalo by mne, že tam nejsou žádné české. Surfoval bych po webu, ale jen bych tím zabíjel čas, co nemám. Prohlížel bych si na něm fotky, jenže v Lightroomu v nich mám neskutečný bordel a nevěřím, že by mi s tím iPad jakkoliv pomohl. Takže ne, iPad jsem si nekoupil.

To neznamená, že bych tabletům nevěřil. Apple skvěle odstartoval jejich boom a dá se čekat, že letos to s nimi půjde nahoru v zahraničí, příští rok i u nás. Na trh se dostávají tablety s Androidem, vypadají rovněž nadupaně a skvěle, až se vylepší jejich česká podpora, budou to také skvělé stroje, které mne možná udolají na to, abych si je za několik tisícovek koupil k lépe vypadajícím konzultacím webových služeb, sledování filmů s titulky a dalším drobnostem.

Stran mé věčné touhy se zdá, že lepším řešením opravdu bude netbook. Poté, co baterka v mém MacBooku vydrží pod hodinu a notebook je v obecném rozkladu způsobeném těžkým životem se mnou (čtyři léta stár), jsem začal občas používat Markéty AsusEEE 1000H. Jednoduché, slušné. Na baterky čtyři hodiny, během nichž napíšu i kratší telenovelu nebo týdenní zprávu Lupy. A co víc, funguje mu bezchybně podpora Ufona, který mi v Praze zajišťuje slušné a cenově mně přijatelné připojení – poté, co jsem updatoval z 10.5 na notebooku na Snow Leoparda 10.6, je mi můj Vertex modem u Ufona lidově řečeno na prd (ovladače v nedohlednu). S Windows ovšem jede.

V případě netbooku jsem spíše začal pošilhávat po řešení dát na něj jiný operační systém, pravděpodobně nějakou bázi Linuxu. Na to, co potřebuju, většina z nich stačí: psát, trocha toho Skype, GTalku, pošty a webu. Psaní probíhá stejně většinou v Google Docs, takže textový editor není veliká nutnost, i když pro prostředí bez signálu vyhoví. Pár systémů jsem už otestoval, příjemně překvapil nokiácko intelský projekt MeeGo, který je opravdu na netbooky efektní a efektivní.  Dobře se jeví i Linux MintUbuntu se svou verzí pro netbooky. Zaujalo Easy Peasy, nezaujal Chrome OS, na něj je zatím fakt moc brzo. A Jolicloud se mi líbí standardně… Co mne brzdí, že se mi zatím nepodařilo rozběhat ufouní modem. Ten sice má Linuxový ovladač, ale když s linuxem neumíte, tak ho do těch distribucí dostanete těžko, což se mi právě prokázalo. Rozcházet Mac OS X na neoficiálním hardware se mi fakt nechce.

A to mi připomíná můj závěr. Operační systémy pro netbooky se začínají blížit stádiu laické použitelnosti. Všechny výše uvedené rychle nabootují a proberou se z uspání (ano, to uživatele megaprudí, jak to u Win nefunguje), nabízejí běžné pracovně brouzdací služby i podporu multimédií, vše v hezkém hávu. Windows na netbooku jsou overkill – zatím to byla nutnost pro spuštění těch pár programů, ale s novými distribucemi jsou obavy pryč. Dá se to pomalu používat.

V tomhle netbookům věřím. Mohou být mou příští krabičkou, se kterou budu psát u stolku v kavárně. Otázka zní, zda se najde dost takových, kteří něco takového ocení a nepodlehnou svůdnému kouzlu tabletů…

Když Apple rozdává operátorům lekce v aroganci …

iPhone šílenství proběhlo i u nás a to přibližně stejně, jako všude jinde, kdy komentující se rozdělili na tři skupiny: první iPhone zaujal a reportuje o něm. Druhou nezaujal a je jí fuk. Třetí má potřebu zvěstovat svou pravdu, jak je to mizerný telefon a kdo ho kupuje, je appleovce. Hezká psychologická sonda, ale k ničemu jinému to v praxi není. Sami se zařiďte podle sebe: jděte, telefon si vyzkoušejte. Neuvažujte o něm, pokud se potřebujete přes telefon připojovat z počítače na internet nebo pokud vás dráždí bluetooth určený jen pro připojení sluchátek. Nebo pokud nevyžijete bez hardwarové klávesnice. Zbytečně byste si otrávili život.

Ale o tom jsem psát nechtěl, o tom bylo napsáno mnoho a čtenáři Marigoldu jsou doufám natolik rozumní, aby věděli, že nákup telefonu je individuální záležitost, kdy každému vyhoví něco jiného. Chtěl jsem psát o lekcích, které Apple rozdává. V aroganci. Tentokráte hlavně operátorům. Což je pro zákazníka operátorů osvěžující, neboť operátoři tentokráte pijí vlastní meducínu.

Jak si myslíte, že probíhalo jednání Apple o dodávce iPhone 3G pro české operátory? Tak, jako s jinými dodavateli mobilů: Apple pošle ceny, dostane pohrdavou odpověď, návrh na poloviční množství za třetinovou cenu a požadavek na hromadu úprav, především pak na přidání dvaceti log do menu a na kryt telefonu? I kdepak. Bylo to tentokráte mnohem jednodušší. Apple se ukázalo být stejně arogantní prase, jako jsou ve vyjednávání běžně čeští operátoři.

Apple operátorům předložilo své podmínky a to dosti komplexní. A jasně sdělilo, že podmínky jsou konečné, nejsou předmětem vyjednávání a lze je buďto akceptovat a iPhone 3G koupit, nebo odmítnout a telefon nenabízet. Jediným ústupovým bodem byly legislativní požadavky vycházející ze zákona (například ve Francii maximální hlasitost sluchátek), ale i ty v míře omezené: například dva roky požadované záruky Apple vyhodnotil tak, že on poskytne jeden a druhý je na operátorech. Na jakékoliv úpravy Apple hned řekl ne: nebudou žádná loga v menu, žádná na telefonu, nic na krabici, dokonce i vypnutí anglického opravování textu Apple měl odmítnout s tím, že pro tak malý trh odebírající zhruba tolik telefonů, jako německá Bochum, se s tím dělat nebude. Vypínání anglických oprav, které je mimochodem při psaní v češtině velmi nepříjemné, tedy buďto udělali operátoři ve vlastní režii, nebo tam prostě není a český text se opravuje (zatím nevím, co a u koho je pravda).

Podmínky se týkaly samozřejmě i ceny, ta byla fixní a v koncové nabídce zákazníkům šlo spíše o to, kolik na telefonu operátor prodělá. I proto jsou prvotní nabídky nedotovaných telefonů tak nepříjemné: vycházejí prostě z nákladové ceny, za kterou telefon Apple prodává operátorům.

Nejvíce mne rozesmály požadavky na prodej telefonu. Těmi se vysvětluje, proč telefon nemají všechny prodejny operátorů, protože Apple striktně předepisuje podmínky prodeje a mezi ně patří i minimální vzdálenost jiných výrobků od iPhone, způsob výzdoby prodejny a také způsob, jakým se telefon prodává. To obnáší úpravy prodejny, nároky na velikost prodejní plochy, pokud se zde mají prodávat i jiné telefony a služby operátora. V Americe prostě nebývají na některé krcálky našich operátorů zvyklí a Apple kvůli nám prodejní manuál předělávat nebude.

Nejde jen o plakáty v prodejně. Jde také o způsob, jakým se telefon prodává. Apple dodává manuál prodeje, v němž přesně předepisuje způsob, jakým se telefon zákazníkovi ukazuje a prodává, včetně odpovědí na nejrůznější otázky. Tyto „Prodejní argumenty“ samozřejmě nejsou zcela neznámou věcí, dělají to i ostatní výrobci, ale jejich dodržování nijak nevyžadují, je to spíše na úrovni FAQ. Od Apple jde o předepsaný postup, který nutno dodržet. I třeba v tom, že telefon nabízený zákazníkovi, jenž se nerozhodl, se mu ukazuje v dlani v úrovni pasu, aby musel mít hlavu skloněnou pokorně před nabízeným zbožím.

Operátoři na podmínky přistupovat nemuseli. Mohli se dobrovolně rozhodnout. Nemuseli mít iPhone v nabídce. Vzpomeňte si na to, až budete stát ve frontě u operátora a slečna vám bude vysvětlovat, že to, co chcete a co je banální, není možné (například nerozdávat vaše mobilní číslo telemarketérům). Snad to bude alespoň malá náplast 🙂

Operátoři si u iPhone 3G šachují s datovými tarify

Kolem Apple iPhone 3G je v poslední době hezky rušno. Své ceny zveřejnilo O2, po něm včera Vodafone, dneska T-MobileVodafone je dneska upravil.

Tak především. Není mi úplně jasné, jak to s iPhone 3G myslel Vodafone. Když odmyslíme od cen telefonu, které prostě jsou, jaké jsou a těžko přímo porovnat úvazek na šest a 24 měsíců, protože pro každého má taková svoboda jinou cenu, zákazníkům musely vrtat v hlavách tarify.

K tomu závazku. Lidi v diskusích si někdy zvykli vypočítat „skutečnou“ cenu iPhone 3G tak, že vezmou délku závazku, vynásobí ji onou nutnou útratou (to minimální plnění) a argumentují tím, že skutečná cena iPhone je něco jako sto tisíc korun a že je to hnus. Drazí přátelé, takhle se to ovšem počítat nedá. Jednak úvazky jsou podobně koncipované i u jiných telefonů. A především, za ty peníze nedostáváte jenom iPhone, ale i telekomunikační službu. Pokud chcete skutečně poměřit, co by vás iPhone stál, podívejte se na tarif, jaký je k iPhone nabízen a porovnejte jej s vaším stávajícím tarifem. Většinou zjistíte, že tyto tarify jsou dost podobné, takže kromě závazku by nedošlo k žádné změně (leda byste si koupili novou aktivaci a nevyužívali ji).

Nepříjemnost se stala Vodafone. Jeho včerejší nabídka iPhone byla, zjednodušeně řečeno, neuvážená. S ohledem na to, že ji publikoval až s odstupem od O2, je tuto neuváženost nutno podtrhnout – mohl se zorientovat. Nemluvím teď o ceně samotného přístroje, tu těžko porovnat díky délce závazku. Mluvím o tarifech. U Vodafone byla první nabídka datového balíčku k iPhone za 600 Kč měsíčně, zatímco T-Mobile a O2 nabízejí cenu 120 respektive 150 Kč měsíčně. Pravda je, že za tuto cenu nabízejí konkurenční operátoři omezený přenos dat, 100MB T-Mobile a 150MB je u O2, ale díval jsem se na svůj měsíční přenos dat přes 2G na svém starém iPhone a sám jsem natankoval 120 MB dat za měsíc a to bych řekl, že jsem extrémní uživatel. Provoz u Vodafone tak rázem vyšel o 400 Kč měsíčně dráže a to už je dost.

Dneska šel Vodafone do sebe a cenu zmírnil na 325 Kč měsíčně (ceny s DPH), přičemž stále jde o Připojení na stálo, tedy o významně benevolentnější bariantu, než výše nabízí O2 s T-Mobile. U T-Mobile seženete tarif Internet+ za 475 Kč měsíčně s DPH, O2 nabízí svá „neomezená data“, kde se lidé hádají, zda platí omezení na 150 MB za měsíc (já myslím, že platí).

T-Mobile žádný speciální tarif nebo balíček nepřipravil, jedinou změnou jsou výhodnější ceny za datové balíčky, ten levnější nabízí FUP 100 MB měsíčně, dražší pak 2GB, O2 nabídlo mírně upravené tarify NEON, které jsou na první pohled lákavé, skrytým háčkem je minutová tarifikace i po první minutě hovoru.

Levný datový balíček s FUP kolem 100-200 MB chybí u Vodafone a myslím, že chybět bude dosti citelně. iPhone nemá bez datového tarifu vůbec smysl si pořizovat, protože iPhone je prostě o internetu. A platit za něj o dvě stovky více měsíčně, to už je podstatný rozdíl – nabídka 100, 150 MB dat by mohla stačit všem a je zřejmé, že operátoři se snaží vyvarovat situace, kdy si mazaní češi koupí datový tarif s dotovaným iPhonem, telefon prodají a datový tarif levnější, než je běžné, používají s klasickým počítačem, kde se pár giga dat natankuje mnohem lépe, než na iPhone.

Proč Vodafone takovýhle balíček na start iPhone 3G nepřipravil, je mi záhadou. Vynadáno od zákazníků za to dostal pořádně a na Blogu Vodafone bylo přes 500 komentářů k cenám, veskrze negativních. I úprava ceny balíčku byla přijata v komentářích se smíšenými pocity. Je to tak, že Vodafone nemá úpravený účtovací software a nemůže balíček nabídnout? Jestli jo (a to je jediný důvod, co mne napadá, protože situace je tak zřejmá a neudržitelná), proč se nedalo alespoň prozatimně zkopírovat tarif Na stálo, dát mu nové jméno a nižší cenu a tvářit se, že na něm je nižší FUP, že se ten FUP skutečně zapracuje?

Celkové porovnání nabídek iPhone není snadné udělat, doufám, že ho udělají mobilmaniaci a/nebo mobiláci, sám jsem ho dělal jen pro sebe. Záleží hodně na struktuře hovorů a toho, co používáte. Sám jsem zjistil, že nejlépe by mne vyšel iPhone L balíček u O2 za 800 Kč s volnými daty, 120 volnými minutami, volnými SMS, volnými minutami do 02 mimo špičku atd. Kromě toho podotýkám, že jedině O2 má v nabídce HSDPA připojení, všude jinde se vám bude iPhone ploužit po EDGE – jenže u O2 zase mimo ty dvě města, kde 3G je, na EDGE nenarazíte. Ach jo.

Abych nezapomněl: O2 se ihned vyprsilo, že jediné má 3G data pro iPhone. A protože řada novinářů podotkla, že prakticky nikde nefunguje, vydalo O2 tiskovou zprávu, že bude mít v roce 2009 (což je příští rok!) 70% populace pokryto UMTS. Podstatné ovšem je, že termín pro těch 70% je do konce roku. Takže nejdříve za rok to začne být poznat. Ach jo.

Inu, je to samé vzdychání. Říkám to už dlouho, říkám to znovu: v moderních mobilních technologiích nám nebezpečně ujíždí vlak, nabídku 3G služeb mají lepší v Evropě snad už všude, i na té dovolené v Bulharsku mi na telefonu svítil 3G signál. Jen u nás mají dvě sítě totálně mrtvo a jedna má pár základnovek. Přidejme k tomu, jaké tarifní konzervy jsou naši operátoři a přestanete se mi divit, že o mobilech už tak nerad píšu. Chcete se namíchnout? Porovnejte si české nabídky iPhone tarifů s polskými tarify, kde dostanete mnohem více volných dat, více volných minut a hlavně i hromadu SMS zdarma.

Ceny iPhone 3G jsou u O2 už venku

O2 zveřejnilo ceny pro iPhone 3G. Lze jej pořídit draho bez tarifu iPhone 3G 8GB verze za 11 995 Kč (s DPH) nebo 16 GB verzi za 14 095 Kč.

Nejlevnější tarif iPhone M přinese verzi 8GB za 5995 Kč, 16 GB za 7995 Kč a za dvouletý úpis budete platit 600 Kč měsíčně, v ceně budete mít neomezená data včetně WiFi, víkendová volání v rámci O2 a minutu hovoru za 4,90 Kč, SMS vyjde na 1,5 Kč. To není tak špatné. Můžete sáhnout ještě po Neon tarifech, kde nejsou v ceně WiFi připojení, telefon vyjde o dva litry dráže a paušál začíná na 260 Kč měsíčně (připočítal jsem tam neomezená data, bez těch iPhone jaksi nemá smysl).

Vypadá to zajímavě. Co je mi nejasné, je věta: „při nové aktivaci bude vybírána záloha odpovídající rozdílu mezi zvýhodněnou a plnou cenou přístroje“ – to jako, když si ten telefon koupím s novým tarifem, tak jim dám zálohu sedmičku?

iPhone s firmware 2.0 je fajn, ale s update počkejte

O víkendu vyšla utilitka Pwnage určená k přechodu na nový firmware pro Apple iPhone a jeho odemčení. A tak jsem upgradoval na 2.0. Těšil jsem se a moje očekávání byla více méně naplněna. Ačkoliv přechod doporučuji, doporučuji také ještě pár dní počkat, až se vyladí drobné problémy, jako nemožnost pohodlně vypnout automatický opravovač psaní (zde nepohodlný postup), u něhož původní postup vypnutí nefunguje. Návod pro upgrade firmware pro uživatele Mac sepsal Petr Mára zde.

Z novinek, které se mi líbí: synchronní fungování u Exchange (zdarma Exchange schránku založíte zde) nebo s MobileMe – obojí funguje parádně, na telefon mi ihned dojdou jakékoliv úpravy kalendáře či emailu.

Lze také instalovat oficiální aplikace, akorát mi je nejde kupovat, mám australský iTunes a nebere mi to českou kartu, přehodit se na český iTunes mi nejde. Oficiálních aplikací je už slušné množství, zatím přes 500 kousků, jsou mezi tím i slušné hry, utility pro práci s počítačem, například rozhraní pro OmniFocus, velmi slušný jednoduchý plánovač nebo EverNote, schraňovač poznámek. Poznámky i projekty to drží synchronní s vaším stolním počítačem. Prostě tak to má být.

A zbytek už je pro mne jen příjemný zbytek, jako třeba vyhledávání v kontaktech podle … ano, podle vyhledávání 🙂

Prý chybí MMS zprávy, mi někdo posměšně psal. Ano, chybí vám možnost odeslat text a obrázek za deset korun, musíte to udělat zadarmo. Jaká to škoda.

Jen tak na okraj: v 38 zemích, kde se iPhone 3G začal prodávat (firmware je funkčně totožný, přibylo jen 3G a GPS, což jsou funkce, které měl starší iPhone v horší verzi, ale měl) je vyprodáno. Za první tři dny se prodalo přes milion kusů, britský O2 přestal přijímat objednávky, když mu padl objednávkový server.

Nový iPhone 3G – 199$, UMTS/HSDPA, GPS, jinak se moc neliší

UPDATE – iPhone 3G zdarma od O2 (bohužel v UK)

Noname píše: Nový iPhone 3G byl představen, moc se na něm na první pohled nezměnilo, přibylo 3G (UMTS/HSDPA), GPS, cena začíná na 199$ za 8 GB verzi (s dvouletým úpisem). Rozměry trochu naboptnaly – půl milimetru na šířku, 1,1 milimetru na výšku, 0,7 mm tloušťky, opticky ale zeštíhlil díky zaobleným hranám. Hmotnost naopak klesla o 2 gramy (asi díky plastovým zádům). Kompletní specifikace iPhone 3G zde. Prodej začíná ve 22 zemích (ČR mezi nimi není) 11. července.

Jinak ale to hlavní bude asi v nejbližších dnech trochu opomíjeno, podstatnější než nový HW je podle mého spuštění Appstore – místa pro nabídku 3rd party aplikací, podpora exchange serveru a office aplikací, a pak taky něco jako blackberry server (Exchange server s Push funkcionalitou), plus milion dalších věcí pro corporate klientelu a z iPhone se tak rázem stává pravděpodobně nejfunkčnější firemní nástroj.