Apple MacBook Pro 2016 a vzpoura proti démonům pochybností

Apple během druhé podzimní technologické show představoval své novinky, tentokráte ze světa hardware. Na akci svolával sloganem Hello again, přičemž právě slovo Hello naznačovalo, že si od představení firma slibuje zlom. Poprvé takto Apple lákalo technomaniaky v roce 1984, když představovalo platformu Macintosh 128K, podruhé o třináct let později pro platformu iMac a návrat Steva Jobse do Apple. I proto byla očekávání veliká. Pokračujte ve čtení článku…

Jak Amazon Echo zpopelňuje šance Apple na domácí revoluci

Už dávnou soudím, že jestli něco zásadně změní vyhledávání na internetu a s tím i pozici firem, které na vyhledávání zásadně závisí (třeba Google), bude to hlasové vyhledávání. Samozřejmě kromě toho, že vyhledávat přestaneme, k čemuž sociální sítě a bubliny v nich směřují.

Nerozumějte mi špatně. Hlasovým vyhledáváním nemám na mysli tu ikonku ve vyhledávacím řádku Google na vašem mobilu. Myslím tím hlasové asistenty jako Siry od Apple, případně Cortana Microsoftu. A samozřejmě Alexa od Amazonu.

Že Amazon provozoval vyhledávač jménem A9, ví v Česku málokdo. Nebyl špatný, ale neprosadil se. Ani v Americe. Jenže Amazon věděl, že je to dlouhý boj. Že ve webovém prostředí se už prakticky nemá šanci prosadit. Zkouší to jinak. V prostředí hlasu. Stejně tak Apple. Závislost na vyhledávání od Google nese Apple špatně, má svůj vyhledávač, jenže ten webové rozhraní nemá, je jen datovým pozadím pro hlasový asistent Siri. To samé se zhruba stalo s A9 Amazonu, to je dnes podkladem pro Alexu i další vyhledávací služby a webové rozhraní přestalo být potřeba.

Jak to? Vyhledávání se změnilo proti době před deseti lety. Tehdy jsme hledali dokumenty obsahující slovo. Dnes potřebujeme zpravidla přímo to slovo, konkrétní informaci. Kdy jede autobus, kde je v okolí restaurace nebo kontakt na instalatéra, nikoliv všechny stránky obsahující něco, co jako tato informace vypadá. A to jsou úlohy na hlasové vyhledávání. Stačí jeden kontakt, jeden čas, jedno jméno. A následná otázka “rezervovat místo” nebo “zavolat mu”, která vyhledávání povýší na asistenci.

Kouzlo skryté v Siri

Amazon říká, že reproduktor se hodí vždy

Tohle bylo dilema, který vyřešil Amazon o něco chytřeji: svými reproduktory Echo a menší variantou Echo Dot. Netrápí je napájení (jsou v zásuvce) ani většina náročných věcí v pozadí, které řeší iPhone. Soustřeďují se jen na to, být propojené do internetu, být reproduktory – a být instantním hlasovým rozpoznáváním. Po pravdě řečeno, jak Siri tak Echo v samotném koncovém zařízení dělají jen symbolický resampling, modelová data samotného dotazu posílají do cloudu (Alexa Voice Service v případě Amazonu), kde se významově vyhodnotí a teprve vyhodnocená se položí internímu vyhledávači. To ovšem nevadí, bez internetu dnes ničeho není.

V Evropě jsme ještě echo z Amazonu nezachytili plnou silou, reproduktory se prodávají jen na některých trzích kvůli propojení se službami i rozpoznávání jazyka. Ale v USA zatím kráčí k úspěchu. Zabíjejí hned několik much jednou ranou.

Tak především Echo je velmi slušný bezdrátový reproduktor, který se připojí k vašemu telefonu a hraje, co chcete. Za druhé umí streamovací služby jako Spotify či Pandora, nejenom firemní Amazon Music. Stačí na reproduktor zavolat, co má přehrávat a on přehrává. Především pro děti je to průlomová funkce. Rychle si ale zvykají i dospělí, protože hlasová interakce je v domácnostech běžná. Stačí se Alexy zeptat, jaká je předpověď počasí, požádat o objednání taxi, přidat schůzku do kalendáře či přečíst nejnovější zprávy. Dostanete konkrétní předpověď počasí pro vaši lokaci či oznámení o tom, že taxi k vám už jede, ne odkazy na stránky, kde byste si to pořešili. Tak jasně a snadno funguje. Ke smůle Apple je to návykovější a jednodušší, než na to samé zkoušet používat Apple TV (tu je třeba zapnout) nebo Siri na telefonu (na ni musíte mluvit zblízka)

A za třetí, Amazon uvolnil hlasové prostředí AVS (neplést s rovněž firemním AWS) pro vývojáře a sám pomohl zaintegrovat řadu produktů domácí automatizace. Můžete nechat zavírat dveře, měnit nastavení termostatu či zhasínat prostřednictvím Garageio, Hue, Nestu, Ecobee a dalších služeb. A zase: požádat Alexu, aby zatopila, je přeci tak samozřejmé, tak jednoduché. I proto Amazon kromě většího reproduktoru Echo zamýšleného pro obývák má i menší a levnější Echo Dot, které si můžete dát do ostatních pokojů jako místní naslouchadla a zároveň přehrávadla. Tomu všemu koncet Apple TV propojené přes Homekit a s iPhone, jenž teoreticky máte stále při sobě případně Watch, které máte už vážně pořád na sobě, nesahá jednoduchostí ani po kotníky. Výpočetně ano, ale jednoduchostí a přirozeností ani náhodou. Kouzlo reproduktoru okouzlilo i Google natolik, že představilo podobné řešení Home, ačkoliv se čekalo, že spíše bude tlačit svět směrem ke svým routerům.

Bod zlomu boje o centrum chytré domácnosti

Apple si samozřejmě tohoto bodu zlomu všimlo, když ochota amerických výrobců domácí automatizace propojovat se s dosti striktním Homekitem radikálně opadla v kontrastu s tím, jaké úspěchy slaví napojování na liberální Amazon Echo. Jak bude reagovat ale zatím jisté není. V jednom ale podstatnou výhodu má: zatím stále ovládá telefony, kam se Alexa nedostala a pro nutnost hluboké provázanosti s hardware ani jen tak nedostane, respektive nebude vpuštěna. Mobilní operační systém Amazonu Fire OS neuspěl a kromě pár firemních čtečkotabletů se mu ani větší rozšíření nevěští.

Na závěr se zastavíme u bezpečnosti. Echo i Siri stále poslouchají. Ačkoliv je sice má probudit až ono probouzecí slovo a teprve následující příkazy nahrávají a analyzují, podmínky obou služeb jsou velmi široce vymezené a nemusí tomu být na věky. Musíte tedy věřit, nebo se spokojit s menším komfortem a funkci “pasivního naslouchání” vypnout. Dokud to ještě jde.

Česka se nic z toho netýká. Alexa a tím i Echo je pouze v angličtině, Siri rovněž zatím česky není, ačkoliv se koncem příštího roku uvolnění české verze očekává a také ostatní si s češtinou moc neporadí. Takže zatím sledujeme boj o hlasové ovládání z povzdálí, i když kdo ví, co může být projekt tuzemského Seznamu s velmlouvavým názvem Reprák…

Apple, lightning a sluchátka

Včerejský keynote Apple potvrdila dlouho předpokládané. Firma u iPhone 7 odstraní analogový konektor pro připojení sluchátek a napříště bude možné používat sluchátka jen přes Lightning konektor a nebo bezdrátově připojená přes bluetooth.

Pokračujte ve čtení článku…

Apple v roce přepálených očekávání

Apple je jedna z firem, která stojí na neobvyklém rozcestí: je natolik úspěšná, že ji vlastní úspěch sráží. V IT průmyslu byste pohledali lepší generátor peněz a jinou firmu, která sedí na dvoustech miliardách dolarů. To je tak velký balík, že už jen způsob, jakým by firma nejrůznější formy tohoto balíku proměnila ve skutečnou hotovost, plní finanční zpravodajství nejvzrušenějšími spekulacemi, jakých jsou lidé kolem peněz schopni.

Pokračujte ve čtení článku…

Pouzdra a obaly pro iPhone, iPad – jejich nástrahy a problémy

Chtěl jsem si na cestě vlakem do Ostravy rozečíst právě vyšlou Kahnemanovu knihu věnovanou myšlení (ta se bude v Česku blbě prodávat, my na tyhle extrémní sporty nejsme). Dnes vyšla, jenže v knihkupectví na hlaváku ji neměli, je k dispozici jen elektronicky (a tohle chci mít papírově) a tady by se sice hodila vsuvka o tom, že synchronizovat vydání elektronické a papírové není od věci na obě strany, ale pustím se do něčeho jiného.

Psal jsem na Twitteru pár poznámek k pouzdrům pro iPhone a iPad, otázek mi na to došla celá řada, takže se o tom rozepíšu více.

Pokračujte ve čtení článku…

Tři applistické drobnosti

MacForum.cz

První aplistickou zmínkou pro dnešek bude upozornění na start nového diskusního fóra věnovaného Apple – MacForum.cz, za nímž stojí Honza Březina. Hezké, lehké, s pluginem pro TapaTalk, takže dobře užitelné i z chytrých telefonů. A s dostatkem lidí. Důstojná náhrada fóra na MůjMac, které už je poněkud nepřehledné. Akorát posuny mezi IDIF, MůjMac a Honzou jsem nějak nepochopil, budu se na to někdy muset zeptat, to je zase nepřehledné pro mne.

Kniha o návrhu iOS aplikací

Pokud vás zajímá programování pro iOS, hezkou elektronickou knihu připravil Peter Druska. Jmenuje se Návrh iOS aplikácie od úplného začiatku, je slovensky, ale měli byste to zvládnout. A je pouze pro iPad, je vysázená v iBook Authoru, má dost multimédií, takže ani na iPhone nejde pustit. Zato je fakt přehledná, až jsem přemýšlel, že bych si to alespoň trochu zkusil. Ale čas na to nemám, pokud jste na tom lépe, svou první (a pár dalších) aplikací byste si tak vystřihnout mohli, pak už budete potřebovat anglické knihy, které jdou podstatně víc do hloubky konkrétních problémů, čemuž se otevírací kniha věnovat nemůže. Cena 20 euro a palec nahoru za hezký počin. Mimochodem, na iPad se začala objevovat slušná řádka elektronických knih v češtině, vyplatí si je občas projít. Škoda, že frekvence přidávání knih Applem je měsíční, takže velký nával novinek tam není.

Moje kniha o Apple v srpnu první v prodeji ebooků

A nakonec zpráva z vlastní zahrádky. Mojí knize Apple: cesta k mobilům, se podařilo za srpen překonat v prodeji elektronických titulů všechny ostatní tituly a opanovat žebříček včetně předhonění severských detektivkářů. V tisku ovšem detektivkáři vedou, ale titulek “Zandl porazil Nesbøa” zní docela dobře … 🙂 tak díky vám za přízeň!

 

Co by měl obsahovat příští iPhone čili rozprava o budoucnosti mobilních telefonů

Když v roce 2007 na trh přicházel iPhone, způsobil revoluci a proměnil od základů trh. Když byl letos představen iPhone 5, řada komentátorů včetně mne prohlásila, že je spíše očekávaným telefonem (případně rovnou zklamáním). Čekalo se více. Jenže… co? Co by mohl nový iPhone (a obecně jakýkoliv mobil) mít, aby byl další revolucí v mobilech? Pokračujte ve čtení článku…

Příští dějství Apple se vybojuje v mobilním kontextu

Pochybnost, zda Apple ví, kam kráčí, je v komentářích po vydání Mountain Lionu všudypřítomná. U nás ji nejsrdnatěji presentoval Petr Staníček v blogpostu, který následně převzala i Lupa, takže ptaní po tom, zda je Apple bezradný, můžeme považovat za mainstreamovou otázku. 

Odcitoval bych závěr Pixyho zamyšlení, který zřejmě rezonuje v srdcích mnoha Mackařů a jenž je základem posměchu ovčích blech: Ani zdaleka nezahazuju své macy do kontejneru a neběžím s jásotem do prvního supermarketu pro Dell s Windows 7. Jen pořád intenzivněji vnímám jakýsi pomyslný graf, na němž dvě křivky radikálně mění svůj vzájemně se vzdalující směr a náhle nečekaně míří k sobě, k možnému bodu protnutí kdesi v budoucnu…

Ponechám stranou polemiku toho, zda je situace skutečně taková, jakou ji Petr Staníček popisuje, důležité je, že ji tak zjevně vnímá nemálo lidí, kteří mají s platformou Apple dalekosáhlou zkušenost. Sám musím souhlasit s tím, že situace se tak jeví a s oficiálními informacemi, které Apple vydává, se nutně musí zdát, že něco není v pořádku. Že Apple tápe, zatímco Microsoft se zorientovává a Google běží. 

Potíž tohoto vnímání souvisí s rozdílnou časovou presentací firemních vizí. Zatímco v případě Apple je situace jednoduchá a firma žádné své budoucí plány nepresentuje, Microsoft se v mobilním světě snaží průběžně představovat své plány s výhledem minimálně rok dopředu a širokým spektrem vizí, zatímco Google se soustředí především na vize a mírně ubírá z konkrétních plánů. O Apple jistě víme jen to, co se právě prodává. U Microsoftu tušíme, jak skvělé výrobky dá na letošní vánoční trh a u Google víme, že jednou budou Google brýle fakt v prodeji. A porovnávat iPhone 4S s Windows 8 nebo Google Glasses, to je opravdu záležitost využití stroje času. 

Dost lkaní. Zkusíme se teď podívat suše a bez emocí na to, kam Apple kráčí, abychom si laťku srovnali. Řeč bude právě a jenom o Apple. 

Pokračujte ve čtení článku…

Moje kniha Apple: cesta k mobilům právě vyšla

Už delší dobu vás tu taktně připravuji na svůj další literární počin. Kniha věnovaná Apple vznikla jako mírná frustrace z oficiálního životopisu Steva Jobse i obecného stavu Applistické literatury nejenom české, ale i anglicky psané. Většina knih je dneska už beznadějeně zastaralých (autor je dopsal sice skvěle, ale v roce 2005), nebo se veze na momentální vlně Jobsománie, to jsou takové ty tituly „myslete jako Jobs“. Ne, že by to nebylo dobré, takové knížky si počíst, ačkoliv přínos knih o myšlení Steve Jobse psaných lidmi, kteří ho osobně neznali a denně nepotkávali, nemusí být nejvyšší. Ostatně, proto stačí si přečíst jednu takovou.
 

Jestli mi něco chybělo, pak kniha o novodobé historii Apple. Ne o době prvního Macintoshe nebo ještě dřevnějších dobách letování prvních Apple I, ale o digitální hudební revoluci a následující revoluci mobilní. V oficiálním životopise nelze přehlédnout, že z nějakého důvodu Isaacsson vzal tuhle část už dosti hopem. Těžko říct, zda spěchal, aby životopis dopsal včas, nebo zda si uvědomil, že s takovou detailní prací by mu kniha narostla na dvojnásobek. Je to jedno, o iPodu, iPhone a iPadu se dozvíte už jen pár humorných historek, pár historek z poza opony, které dotvářejí legendu. A to je vše.

První čtenář mé knihy

V tomhle by měla být moje kniha jiná. Začíná vlastně rokem 1997, kdy znovu Jobs začíná pracovat v Apple a začíná preludiem pro digitální hudbu: vysvětlením toho, jak se Jobs vlastně dostal k zájmu o digitální hudbu i o úspěchu iPodů. Začíná tím, že úspěch iPodu dlouho nebyl samozřejmostí, dlouho šlo spíše jen o slušně se prodávající produkt, než fenomén. Dozvíte se, že za fenomenální úspěch vlastně mohou spadlé trenky. Dozvíte se o tom, jaký byl trh digitální hudby před iPodem a také to, že prvotní důvod, proč začít pracovat na iPhone, byla obava, že mobilní telefony s přehrávačem zkrátka iPod vytlačí z trhu. iPhone původně neměl být ani tak svébytnou internetovou entitou, jako způsobem, jak nechat iPod přežít integrací do mobilu.

Může se vám zdát, že tím Jobsovu jasnozřivost, genialitu a vizi shazuji a pochybuji, zda jich kdy měl. Jenže to je právě to. Vize není jenom to, že něco bezhlavě uskutečníte za každou cenu, ale také to, že se poučíte z chyb, správně rozpoznáte signály a celou věc dopracuje tak, aby se z ní skutečně fenomén a geniální produkt stal. A to bylo přesně to, co s iPhonem a později iPadem Jobs udělal. I o tom je kniha.

Na dotaz, zda je v knize něco jiného, než v oficiálním životopise, není tedy jednoduchá odpověď. Pokud vás Apple nezajímá, nebude to kniha pro vás. Pokud jste spíše příznivce Apple, bude určitě pro vás, i když vás některé pasáže mohou urážet (nebyl to Bůh a další podobné). Pokud Apple nenávidíte, nekupujte si ji, bude vás nasírat tím, že vám vezme většinu důvodů kromě „ale Radek říkal“. Pokud máte rádi moderní techniku, provede vás kniha érou moderních mobilních telefonů a tabletů z tak komplexního pohledu, že jí možná odpustíte, že kdybyste měli těch pár set hodin času, napsali byste ji klidně sami.

Kniha bude v prodeji u knihkupců cca od příštího týdne, právě se rozváží z tiskárny. Bude i její elektronická verze, ta se právě dodělává a až bude venku, dám vám to vědět. Na iBookstore to potrvá, protože Apple schvalování knížek prostě trvá (kdybyste věděli, co mi v Apple udělala knížka za peklo…). Kniha má cca 260 stran, stojí cca 240 Kč a bacha na jednu zradu – kniha nemá obsah. Proč, netuším 🙂

Na Kosmasu už ji hlásí skladem za 206 Kč, zda je to jen optimismus, nebo ji fakt mají skladem, to nevím. Podobně NeoLuxor.

Ještě sem přidám obsah (až ho najdu já doma), abyste mohli uvážit, zda je to něco pro vás…

 

Neoriginální SmartCover pro iPad má své nevýhody

První iPad vlastně nešel nijak rozumně postavit. Když jste ho nedrželi, mohl jen ležet a byla to moje silná výtka k němu. Apple zareagovalo a vydalo k iPad 2 SmartCover, geniální řešení, které se pomocí magnetů připíná, zároveň čistí displej a můžete také jeho různým skládáním displej postavit různě šikmo. Je to stabilní (nikoliv do uragánu), je to pohodlné, je to praktické. Kromě toho SmartCover pomocí magnetů signalizuje Ipadu, zda je zatažený nebo se odtahuje, takže iPad se může probudit či uspat podle toho, zda kryt zatahujete či odtahujete. Dokud to nepoužijete, je to ptákovina, ale jak to máte, nedáte bez toho ani ránu. 

To bych ale nebyl já, abych nešpekuloval. Tak především jsem si řekl, že bych byl vůl, abych dal osm stovek za originální SmartCover od Apple, když je to kousek plastu, magnetků a hliníku. A že vyzkouším nějakou čínskou verzi. Navíc originální SmartCover kryje jen displej, ale ne samotné tělo a já si říkal, že bude lepší sehnat něco, co přikryje i tělo iPadu, abych ho hned nezrasoval. Takže jsem za dvě stovky koupil čínský smartcover, do kterého se iPad zabalí. Abych zjistil, za co chce Apple šest stovek příplatek. 

Tak především se ten čínský smartcover páře. Lezou z něj nitě, neboť je to polyuretan na textilním podkladu a ten textil nejrůzněji plešatí. Na funkci to vliv nemá (ani předsedy), ale hnusné to je. 

Za druhé tím, jak kryt je jen měkoučké PU s nepříliš dobře řešeným uchycením, klouže iPad v krytu a tím se v tašce velmi často aktivuje, protože magnety sklouznou z čidel a iPad si myslí, že se má probudit. Což má za následek iPad, který mi v tašce svítí několik hodin a šťaví baterku. 

A do třetice: jelikož pouzdro dělá kolem displeje rámeček, nepřiléhá smartcover na displej a tedy jej ani nečistí posunováním. Takže je displej pořád utelpaný. 

Suma sumárum jsem šest stovek ušetřil, dvě vyhodil a hledám něco jiného 🙂 Jen na okraj poznamenávám, že si nestěžuju, tušil jsem, že někde bude problém a zajímalo mě, kde – a jsem rád, že jsem zjistil, v čem tkví tajemství dobrého pouzdra na iPad za dvě stovky. 

Momentálně mám vyhlédnuto na ozkoušení pár obalů s integrovanou klávesnicí, pokud byste věděli o nějakém inteligentně řešeném obalu na trojku, který by uměl jak čistit displej, tak se z toho iPad nevyndával a v tom neposunoval a do třetice chránil celý iPad, sem s tipy… 🙂

Hnidopišství, detailismus, souvislosti a Apple

Už jsem tuším zmínil, že jsem se dal do psaní knihy o Apple. Dvě krátké ukázky jsou ostatně tadytady. Tedy abych to upřesnil, většinu materiálů jsem někam psal, měl někde v šuplíku a tak různě, rozhodl jsem se to zcivilizovat a dát ven jako knihu, kupodivu jsem se s tím obtěžoval natolik, že jsem se domluvil i s vydavatelem, což u mě v případě knih nebývá vůbec obvyklé. Až se bude vydání blížit (něco jako březen), upřesním více.

No, podstatné na tom všem je, že jsem se rozhodl knihu o Apple pojmout mírně jinak, než bývá zvykem. Vlastně to bylo hlavním důvodem, proč jsem ji chtěl napsat. Četl jsem jich dost, ale většina z nich se rozpitvává v tom, jak Woz a Jobs prodávají kalkulačku, aby měli na první díly. Zajímavý, to možná jo, ale pro dnešní dobu už poněkud nerelevantní. Oproti tomu poslední dekáda Apple, která je pro digitální svět klíčová, je většinou braná hodně hopem a většinou po linii Maců, což opět je spíše zajímavé, než relevantní. Těžko mi vymluvit, že Apple promlouvá do digitálního světa hlavně přes trio iPod – iPhone – iPad, počítačová platforma hraje podpůrnou roli, takovou tu letadlovou loď, úderné zbraně už jsou jinde.

Takže kniha je Apple X – o Apple produktech od doby, kdy se do firmy vrací Steve Jobs (1996). No a protože jsem původně chtěl psát především o průvanu, který Apple udělal v mobilní platformě, začal jsem psát o iPodu s tím, že to bude na pár stránek, takový povšechný úvod. No a tohle mě přivedlo k mojí úvaze o rozdílu mezi hnidopišství, detailismem, precizností a pátráním po souvislostech. Proč?

Víte, proč se prosadil hudební přehrávač iPod? Určitě máte nějaký názor, který osciluje mezi „pouhopouhý marketing“ u Applehaterů po „páč byl nejlepší“ u isheeps. V těchto dvou polohách se pohybuje většina knih, co jsem četl. A, jak to bývá, ani jedno není správně.

Vezměme si Isaacsonův oficiální životopis Jobse. K iPodu, stežejnímu produktu poslední dekády Apple, se dostává někde za stranou 450 ze 670 a bere to poněkud hopem. A protože jsem hnidopich, kontroluji. To, že se nezmiňuje, že většina firmiček, které nějak přispěly ke konstrukci iPodu (soundjam, portalplayer atd) měla někoho ze zakladatelů v Apple, to bych pochopil, že autor vynechává, protože nepíše učebnici ekonomie a snaží se nezahrabat do detailů. Ale když píše o marketignu iPodu, papouškuje o reklamní kampani firemní legendu: Apple vyjel s obrovskou kampaní a ta prosadila iPod. Moudrý Steve do ní vrazil 75 mega z rozpočtu reklamy na iMac a srazil konkurenci na kolena.

Ipod kampan

Diskrétně si odkašlávám a otevírám pár ročenek. Pamatuji si to mírně jinak. A skutečně. Až do konce roku 2003, tedy po dva první roky života iPodu, Apple iPod reklamou příliš nepodpořil. Zatímco Isaacson líčí kampaň, jako by se připravovala k uvedení iPodu na trh, ve skutečnosti jde o kampaň Siluety, kterou Apple spustil na podzim roku 2003. Sice se stala legendární, ale před tím Apple vyjel několik nevýrazných kampaní, navíc podfinancovaných. Opomněl to Walter zmínit? A proč? Jsem já hnidopich, detailista? Přitom se mi v kontextu toho všeho zdá důležité, že za rozjezd iPodu nemohla reklamní kampaň. A také to, že Apple si, podobně jako ostatní, nedovolilo udělat masivní reklamní kampaň na produkt, který umožnil pirátské přehrávání hudby a s velkou propagací začalo až ve chvíli, kdy spustilo iTunes Mucis Store.

Na podobné zmatky kolem Apple narážím přitom dnes a denně. Čtu moudrá vyjádření analytiků o tom, proč iPod uspěl, všichni kritizují váhavost, s jakou Apple uváděl iPod pro Windows. Jenže víte, že v roce 2001 to nebylo možné? Že ve světě PC existovalo jen rozhraní USB 1.1, které bylo pomalé a hudba se do MP3 přehrávače kopírovala zatraceně dlouho, zatímco Macy měly FireWire, které překopírovaly CDčko MP3 za dvě minutky? Dobře si pamatuji, jak jsem krmil svůj MP3 přehrávač tak, že jsem se na něj třičtvrti hodinu snažil dotlačit hudbu a jak nebetyčně mi to pilo krev. Až nástup USB 2.0 v průběhu roku 2002 to spravil.

Ještě lepší je bordel ve fiskálním a kalendářním roce. Apple totiž končí jeho účetní rok v září, takže vánoční tržby se zahrnují do finančních výsledků prvního fiskálního kvartálu následujícího roku. To byste se divili, kolik lidí se v tom plácá (včetně mě, občas se mi to podaří napsat obráceně). Jenže i z toho vznikají komické situace, když někdo označí applácký začátek roku za mimořádně úspěšný, nebo se mu nepodaří spárovat výsledky Apple udávané ve fiskálním roce s výsledky konkurence udávané v kalendářním roce.

Kapitolka o iPodu, která měla být pouhou zmínkou, pár řádky o jeho významu a o tom, co a jak změnil, se poněkud rozrostla. Dobře se mi na něm dokladuje způsob, jakým Apple akvíroval firmy (šlo mu o zkušené týmy, produkty většinou vyhazoval), jakým stavěl svůj produkt, jakým budoval marketing kolem něj. Jak rychle nalézal a ještě rychleji opouštěl slepé cesty a naopak se urychleně vlamoval do těch, kde zaznamenal úspěch.

Sám jsem zvědav, co z toho všeho povstane. Možná to budu muset dramaticky proškrtat, ale prostě mi to nedá, nepodívat se, jak dopadla firma, jejíž technologii Apple krátce používal a opustil (koupilo ji Yahoo! v roce 2004 za 160 mega dolarů a v roce 2008 všechno vyhodilo a odepsalo). Která? Musicmatch. Neznáte? Neznáte! Bodejť by jste znali.

Víte, co je na tom vtipné? Nakonec jsem zjistil, že za úspěchem iPodu jsou trencle maratonského běžce. Jedny trencle, které změnily dějiny. Jak to? Inu, dotyčný běžec si do kapsy u trenýrek strčil iPod a vyrazil na městský závod. Jenže iPod byl tak těžký, že mu před zraky kamer stáhl ty trenýrky. A Tony Fadell, konstruktér iPodu, praštil do stolu a přesvědčil všechny, že musí nabízet i malý iPod, který nebude maratoncům stahovat kaťata. A tak zkonstruoval iPod Mini, kterého se za rok prodalo tolik, co za všechny tři předchozí roky všech iPodů. A pak Nano a Shuffle, kterých se prodalo ještě víc. Pohádky o tom, že rozhodla možnost legálního nákupu hudby nebo dokonalá marketingová strategie, si nechme do oficiálních životopisů. Ve skutečnosti jsou za úspěchem iPodu trencle. Jsem o tom přesvědčen.

Jsem přesvědčen, že pro dobrý produkt je důležité nejenom to, že ho děláte dobře, ale také to, že ho děláte tak dlouho, abyste se dočkali těch svých trenclí. Toho momentu, který nesmíte propást, musíte jej využít a z dobrého produktu se tehdy stane produkt legendární, aniž byste vlastně věděli, jak se to přihodilo, kde se to mihlo.

Nu a na mne zůstává ta míra – vybalancování mezi hnidopišstvím, detailismem a perfekcionalismem. Aby to, co z toho zůstane, byly relevantní souvislosti.

PS: Kniha má zatím pracovní název Apple X – Desetiletí v záři Apple. Ještě přemýšlím o lepším, kdyby vás něco napadlo, sem s tím, pak byste měli nárok na jednu papírovou grátis.

Za tajemstvím notifikací v iOS5 a vývoje architektury mobilních operačních systémů

Je chvíle, tak se podívejme na to, jak Apple řeší šlamastiku s absentujícím dashboardem a co je nového v notifikacích na iOS5.
Především, androidisti si zvykli mi podsouvat v komentářích, že jim cpu Apple jako jediné řešení. Nikoliv. Každý prosím, nechť si používá, čeho jest mu libo. Máme tu pět velkých mobilních operačních systémů (iOS, Android, WP/WM, RIM a Symbian), hromadu malých, takže snad si vybere každý. Já se jen snažím vysvětlit, proč zmíněná řešení použil Apple a co v nich vidím za positiva. To, že Apple nepovoluje všechno, co technologie umožňuje, je logická daň za požadavek, který na platformu má, co se výdrže a odezvy zařízení týká. A zdá se, že řada lidí to oceňuje, logicky ale ne všichni. Ti mohou sáhnout po jiném zařízení. Vysvětlit něco se znalostí pozadí není totéž, jako něco bezhlavě propagovat. Pokud to nechápte, jděte prosím sem, tu vám bude dobře.

notifications-center-240788.pngKe stejnému kroku sahá řada dalších výrobců. Stojí za to si povšimnout, že ačkoliv velká část mobilních telefonů je vybavena přisvětlovací diodou u fotoaparátu, jen velmi málo telefonů umožňuje tuto diodu rozsvítit trvale a používat ji jako baterku. Ačkoliv by to uživatelé pravděpodobně někdy ocenili a technicky je to triviální věc. Důvod? Ona taková Cree ledka sosá akumulátor dost slušně. Ale to si necháme zase někdy na jindy včetně zkazek, že se vám zdá, že Android/iOS/Symbian telefon vašeho kolegy vydrží zrhuba stejně, jako váš iOS/Symbian/Android.

Notifikace iOS versus Android

Řekl jsem, že notifikace iOS jsou diametrálně jinak udělané, než u Androidu. Opět to není vidět na první pohled. V čem? iOS narozdíl od Androidu má za sebou backend servery, které zprostředkovávají notifikace z internetu. V Androidu může notifikaci poslat jen běžící lokální aplikace, nebo to musí vývojář řešit po svém (a od verze 2.2 pro úplnost dodám, je tu C2DM). Na iOS je to naopak uděláno proto, aby si aplikace mohla registrovat požadavek (naslouchání na novou IM zprávu třeba), uklidila se z paměti a až přijde notifikace, aby se mohla obnovit do původního stavu s notifikací, což dělá dojem, že aplikace multitaskuje.

A to je také důvod, proč se Apple s notifikacemi nějakou dobu potýkal. Už za současného stavu, kdy jsou v iOS4 notifikace často na prd, neboť se „ztrácí“ (neexistovala historie), se jich poslalo 100 miliard. Bylo třeba naškálovat servery a serverové řešení, protože se smysluplnnou historií notifikací se dá čekat, že provoz exploduje. To, že je notifikace umístěna v horním řádku jako na Androidu, je logické – Apple zde umisťuje notifikační zprávy jako ikonky zmeškaných hovorů již od počátku, ještě v době, kdy Android neexistoval. Hovořit v tomhle případě o opisování je dobrý příklad fanatismu – notifikace v horním řádku mají mobilní telefony již od pradávna, měl ji už můj první Benefon v NMT síti.

Notifikace versus Dashboard

Technický rozdíl mezi notifikací a dashboardem? Z hlediska spotřeby vcelku podstatný. Notifikace zprávu přijímá, dashboard se dotazuje. Dotazovat se, znamená cyklicky, tedy s větší spotřebou. Přijmout zprávu znamená, dostat jen informaci o změně. Zase, jde o procenta baterie a to není málo.

Když jsem tedy mluvil o tom, že Apple pojme dashboard po svém, stalo se. Jen formou notifikací – jsou trvale přítomné na locknuté iOS5 obrazovce a umožňují i příjem zpráv z internetu formou push notifikací, tlačených, nikoliv vyžádaných zpráv. Což otevírá zajímavé možnosti bez nutnosti mít paměť zaplněnou běžícími programy.

lock-screen-notifications-240408.png
Tím také neříkám, že tenhle přístup Apple v iOS se musí dlouhodobě osvědčit, zatím ale vypadá jako progresivní. Rozhodnout se pro něj nemusíte, můžete si vybrat svobodně jiný systém a hlasovat nohama. Není ale bez zajímavosti, že podobné notifikace používá i BlackBerry a nakonec od Android 2.2 via Cloud to Device Messaging i Google.

Mobilní operační systémy

Pokud bych měl shrnout své osobní dojmy, Apple se nechal z velké části zdržet svým cloudovým řešením, které má dále posunout jeho prodej digitální hudby – serverová řešení mu nejdou tak dobře, jako Google. Tento backend handicap nyní snad srovnal a může dále škálovat funkce, která na cloudu závisí. A je třeba si všimnout, že jak Android, tak iOS, jsou na cloudu stále více závislí, mnohem více, než RIM Blackberry a citelně více, než Windows Phone. I u WP ovšem vývoj zřetelně jde tímto směrem.

Je stupidní, dohadovat se, kdo od koho opisuje. Za prvé je inspirace a vylepšování jiných řešení hnacím motorem vývoje, za druhé základní směr byl udán a zatím se nepodařilo najít jiný směr vývoje mobilních operačních systémů, než ten, který právě probíhá. Tedy, pokud se nechcete vrátit k vizi Windows CE a snaze transformovat Windows XP na mobilní telefony. Tímhle směrem kráčí Google i Apple a i ostatní. Apple vsadil na „řízenou kvalitu“, tedy na to, že upřednostňuje přívětivost, odezvu a výdrž před otevřeností, Google naopak vsadil na otevřenost. Obě firmy v poslední době slevují ze svých pozic, protože vidí, že trh to umožňuje či vyžaduje. Google zavádí omezení, Apple otevírá více možností. Proč, to je zase jiné téma.

A proč vám Steve Jobs nedopřeje alternativní dashboard pro iOS?

To je dobrá otázka, která padla v komentářích k mé minulé mikrostati věnované dashboardu, takové té „úvodní obrazovce“, kam se na vás valí všechny záležitosti, které musíte vyřídit, abyste žili se svým zařízením v míru. Proč vám Apple nedopřeje možnost instalovat dashboard jako alternativu? Proč nám vnucuje jedinou cestu?

Today obrazovka - dashboard pro Cydia. Oficiálně jej ovšem nenainstalujete.

Za prvé je vhodné poznamenat, že několik dashboardů či alternativních launcherů existuje, ale jen pro jailbreaknuté iPhony, protože se instalují přes Cydii. Takže to není omezení v návrhu systému, ale omezení v politice systému.Pokud už jste si nějaký neofiko dashboard instalovali, víte patrně odpověď.

Důvodem je výdrž baterie. iOS je, co se výdrže baterie týká, velmi obsesivní zařízení. Původní zákaz multitaskingu neplynul z toho, že by operační systém nebo procesor neutáhli multitask, ale z toho, že nebyly mechanismy, jak kontrolovat, kolik která aplikace žere baterky.

Řešením, s nímž se multitasking „povolil“, bylo jednoduché. Systém telefonu bude mít své vnitřní API, jemuž každý program předá úlohy, které se mají vykonávat na pozadí. A těchto úloh je předem definovaná sada (tuším šest nebo sedm), například čtení polohy a zavolání programu v závislosti na ní (víme, že čtení polohy u iOS nemusí nutně znamenat zapnutí GPS, záleží na požadované přesnosti). Nebo třeba poslouchání z internetu na portu a zavolání aplikace, pokud něco přijde.

Je možná zřejmé, o co je takový přístup lepší: věci, které vyžadují značné zdroje baterie, jsou centralizovány a řízeny operačním systémem. Je jedna centrála, která se stará o to, zda a jaké porty a adresy z netu se poslouchají či pingají a to v intervalech, které systém uváží za optimální. Kdyby se o to starala každá aplikace zvláště, při takových pěti spuštěných aplikacích by telefon byl trvale na datovém provozu a baterka by šla do kopru za několik hodin. Například WP7 tento systém více či méně převzal také, naopak Symbian ani Android jej nemají a na výdrži baterie se to projevuje brutálně.

Běžná iOS aplikace se tedy spustí a když ji chcete „mutlitasknout“, předá do API požadavky, kdy se má znovu zavolat (například u IM programu se má znovu zavolat, až přijde zpráva na port) a uklidí se z paměti. A protože visí v API, iOS vám ji mazaně ukazuje, jako žijící aplikaci, ačkoliv se celý IM program uklidil a neběží, kromě toho, že je registrovaný do chráněných procesů systému. Elegantní věc, které si vývojář většinou ani nevšimne. Až nastane událost, přijde vám na kecálek zpráva, API se mrkne, pro jaký program ta zpráva je (to mu řekla aplikace při uklízení), ten zavolá s patřičnými parametry a IM aplikace se obnoví i s oknem, že vám přišla zpráva. A vy si pořád myslíte, že se někde něco multitaskuje. Kulový kulový. Skutečný multitasking je v iOS vyhrazen jen některým aplikacím.

No a co to má společného s dashboardem? Aby dashboard fungoval, musel by viset na pozadí v multitasku a aktualizovat události na základní obrazovce podle toho, co se právě stalo. Čímž by systém předal vládu nad zdroji neznámé aplikaci, kterou může kdokoliv zbastlit podle svého. A nejde o grafický vzhled, jde o zdroje. Blbě naprogramovaný dashboard, který se bude příliš často aktualizovat, bude náročný jak na baterku, tak na výkon procesoru. A že by dobře naprogramovaný dashboard zkrátil životnost baterky spíše o jednotky procent, než o desítky? To je první věc, kterou se iOS konstruktéři naučili: procenta jsou hodně, únosná jsou až promile. Dejte procento k procentu a baterka je prázdná za půl dne, což je přesně to, co je nežádoucí.

Až budete přemýšlet o nějakém „monopolistickém omezení“, které iOS předkládá, vysvětlení zpravidla bude jednoduché: jde buďto o snížení nároků na odběr enegie, nebo na využití procesoru, nebo na obojí. Prioritou iOS zařízení je co nejvyšší výdrž a konstantní (=rychlá) uživatelská odezva. Že by to Apple mohl nechat na uživatelích, co si instalují? Ale prosím vás, to by dopadl jako Symbian a Android (i ten už se brání), které si uživatelé zaplevelí vším možným softwarem a pak se diví, že jim baterka zdechne ještě před večerem, ačkoliv když ten telefon kupovali, tak vydržela dva dny v kuse…

PS: Už minule jsem naznačoval, že v iOS 5 ze šlamastiky „není povolen dashboard“ Apple solidně vybruslil Centrálou Notifikací. A hned se ozvaly hlasy, že tím zkopíroval notifikace od Androidu, protože je posadil do horního řádku. No, je to komentář založený na tom, že to vypadá podobně. Ale pod kapotou je to diametrálně jiná technologie, která umožní ledasco. To, že letadlo a rogalo vypadá podobně, ještě neznamená, že to poskytne stejnou službu a pro notifikace prostě jiné logické místo není, než horní stavový řádek, který už od iOS pravěku se pro oznámení používá…. Ale o tom snad někdy příště.