Infrastruktura mění pracovní příležitosti v místě, kde je – i kde není. Pozorovali jsme to u dálnic a víme, že je to obousečná zbraň. Dálnice přinese do kraje pracovní příležitosti, jenže nejenom ty lepší, ale i ty prekariátní, jakou nesou sklady, výrobní haly a montovny. Místo, kde dálnice není, může naopak těžit z odlehlosti a stát se rájem luxusnější verze turismu. Dopady jsou těžko odhadnutelné v globálu a zhusta záleží na lokální připravenosti, podmínkách a aktivitě místních lidí či existenci někoho osvíceného, kdo se do záležitosti ponoří a pohne ji svým směrem.
Vloni jsem si dal závazek dodělat knihu věnovanou moderním mobilním telekomunikačním sítím. Zhruba jsem ji dodělal. Chyběly mi kapitoly věnované kusům GSM sítí, které se nikdy moc nechytily (jako HSCSD), pár textů kolem nových konceptů v sítích 4G a 5G, které ještě ani nemají standard. Před pár dny jsem ji celou vyhodil. Smazal.
Jak to bude s mobilními sítěmi páté generace? Do jejich podoby se má promítnout celá řada jevů, pokusme se na ně nyní podívat. Překvapivě hodně bude záviset podoba sítí páté generace na olympijských hrách. Právě tam se chce s úspěšnou implementací technologie pochlubit nejprve korejská, pak čínská i japonská telekomunikační elita.
Kolem sítí páté generace se objevuje celá řada nových architektonických a konstrukčních přístupů. Dnešní malý náhled bude na dva významné přístupy, které se mají podílet na poklesu cen infrastruktury a do jisté míry i na “laicizaci” – tedy zjednodušení síťové infrastruktury tak, aby byla snáze obsluhovatelná. Tlak je tedy jak na capex, tak na provozní výdaje opex – to z pohledu velkého operátora. Z pohledu menších operátorů by mohlo dojít k tomu, že infrastruktura 5G jimi bude použitelná.
Minulý týden přinesl jednu průlomovou událost ve světě mobilních sítí páté generace. Skupina evropských telekomunikačních firem vydala společný Manifest 5G. V něm reaguje na výzvu vybudovat v Evropě 5G sítě do roku 2020. To nebude možné, pokud Evropa neustoupí z požadavku na síťovou neutralitu, vyhrožují telekomunikační firmy. A kladou si celou řadu dalších více či méně rozumných podmínek. Pokračuje tak odložené přetahování o síťovou neutralitu, které vloni na podzim timeoutovalo přijetím požadavku na síťovou neutralitu do evropského telekomunikačního rámce v Evropském parlamentu.
Téma je poněkud složité a nepřehledné, pokusím se jej rozmotat, obávám se však, že to bude na úkor délky textu.
Bude virtuální realita tím průlomem, který znovu povede zvyšování zátěže internetu a další průnik technologií do našich životů? Výrobci jsou plni navenek manifestovaného optimismu, ale jejich kroky jsou veskrze opatrné. Úspěchy produktů typu Oculus Rift jsou zatím relativizovány jako “úchylka” a “nalezení niky v nice”.
Už i v Praze máme tu a tam LTE síť a těch několik set metrů čtverečních pokrytí přináší lákavou myšlenku, co bude pak. Nemyslím pak, až vyjdete za pár minut z pokrytí nebo za dalších pár minut, kdy vám přijde SMS, že jste vyčerpali FUP. Ale PAK – co přijde po 4G a sítích LTE. No ano, správně. Další vývoj. Prozatím bez velké invence označovaný jako 5G.
Proč by nás to mělo zajímat? Především proto, že o mobilních sítích páté generace se začíná mluvit v době, kdy už je zřejmé, o co v mobilních sítích vůbec jde: o data. O hodně dat. A naopak je zřejmé, o co nejde: o jednotný standard. Ještě v třetí generaci jsme vnímali ostrý souboj evropského WCDMA a amerického CDMA2000, který nakonec kontumačně vyhrálo WCDMA. Tehdy to trochu mohlo překvapit, jenže „poražený“ Qualcomm se vzdal svého jména ve standardu, business a vliv mu zůstal. Malý ústupek za velký zisk. K obecnému ulehčení se tedy čtvrtá generace vytvořila již jako „jednotný standard“, aby se ukázalo, že má tolik variant a tolik různých frekvencí, že stejně záleží na výrobci zařízení, co do nich dokáží nacpat.