Už i v Praze máme tu a tam LTE síť a těch několik set metrů čtverečních pokrytí přináší lákavou myšlenku, co bude pak. Nemyslím pak, až vyjdete za pár minut z pokrytí nebo za dalších pár minut, kdy vám přijde SMS, že jste vyčerpali FUP. Ale PAK – co přijde po 4G a sítích LTE. No ano, správně. Další vývoj. Prozatím bez velké invence označovaný jako 5G.
Proč by nás to mělo zajímat? Především proto, že o mobilních sítích páté generace se začíná mluvit v době, kdy už je zřejmé, o co v mobilních sítích vůbec jde: o data. O hodně dat. A naopak je zřejmé, o co nejde: o jednotný standard. Ještě v třetí generaci jsme vnímali ostrý souboj evropského WCDMA a amerického CDMA2000, který nakonec kontumačně vyhrálo WCDMA. Tehdy to trochu mohlo překvapit, jenže „poražený“ Qualcomm se vzdal svého jména ve standardu, business a vliv mu zůstal. Malý ústupek za velký zisk. K obecnému ulehčení se tedy čtvrtá generace vytvořila již jako „jednotný standard“, aby se ukázalo, že má tolik variant a tolik různých frekvencí, že stejně záleží na výrobci zařízení, co do nich dokáží nacpat.