Ta hudba nešla ukrást, protože ji dávali zadarmo

Patrick Zandl · 10. březen 2006

Občas musím řešit specifické problémy. Tentokrát jím byla ukolébavka pro Sofii. Jednu dobrou a méně známou znám, tak když dávám Sofii spát, tak ji zpívám. Zabírá to dokonale, u druhé sloky Sofie drží oči zavřené, abych už přestal a vypadl. Jenže se ukázalo, že si slova nepamatuju přesně. Tradičně jsem to řešil tak, že jsem si je domýšlel, jenže to už se mi v ukolébavce hromadili mrtví, přízraky a zombíci.

A tak jsem tento týden zjistil, CO je to za ukolébavku. Jmenuje se nepříliš překvapivě Ukolébavka. A nazpívala ji Znouzecnost. Na webu Znouzecnosti jsem našel skutečná slova, ukázalo se, že jsem se lišil jen v prvních pár slokách.

Pak mne samozřejmě napadlo, že by bylo fajn si poslechnout originální provedení Ukolébavky. Začal jsem pátrat. Ha, vyšla kazeta v roce 1992. Vyprodáno. Navštívil jsem dva MP3 obchody – nic. Google. Nic. Legálně to nepůjde.

Nastartoval jsem svůj P2P downloader a prohledal jsem všechny P2P sítě. Našel jsem jednoho vlastníka kýžené skladby, bohužel download se ani nezahájil. Safra, to to nepůjde ani nelegálně?

A pak jsem si na stránkách Znouzecnosti všiml rubriky Rádio. Z toho bych to mohl vygrabovat, ne? Nebudu to natahovat – Znouzecnost mi ušetřila práci a dala sem MP3 verze svých písniček. Takže nakonec to opravdu šlo legálně, akorát zadarmo.

Ta hudba nešla ukrást. Protože ji dávali zadarmo.

Dali vám už někdy do ruky reklamní leták a chtěli, abyste za něj zaplatili?

(Nevidíte mezi dvěma posledními větami spojitost? Tak to už jsme asi z jiného světa)

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook