Cinetik se nám rozrostl a původní prostory přestaly vyhovovat, neboť jsou spíše pro prodejnu, než pro kancelář a expedici DVD. A tak se musíme přestěhovat. Což má za následek, že při běžném provozu ještě stěhujeme a já mám na Marigolda málo času.
Stěhování není tak veselé, jako výběr nových kanceláří. S Boříkem jsme dokonalé protipóly. Zatímco já bych utrácel, Bořík jest maximální šetřil. A při hledání kanceláří to bylo poznat. Zatímco já jsem prosazoval budovu Motokovu, Bořík našel levný pronájem u místní tělovýchovné jednoty. Pohádkový nájem 3000 Kč měsíčně mne měl varovat, jasně že to byly šatny v papundeklovém domečku. Obratně jsem na Boříka zaútočil agumentací na téma, že dát do takové kanceláře DVDčka v hodnotě milionu korun a ještě si myslet, že někdo v pojišťovně bude tak naivní, že to pojistí, přinutil Boříka k zamyšlení, zejména když se ukázalo, že rozebrat čelní stěnu domečku může kterýkoliv majitel švýcarského armádního nožíku. Pohádkový nájem padl.
Procházkou od něj ovšem Boříkův bystrý pohled padl na garáže v sousedství a ještě než začal shánět majitele, mne radostně informoval, že to bychom byli echt garážová firma a že by to na investory působilo moc dobře. Oponoval jsem, pravda už trochu odrzle, že rozdíl mezi americkou a českou garáží tkví především v tom, že tu první nelze zaměnit se skladem uhlí a veřejnou toaletou. To Boříka moc neovlivnilo a ujistil mne, že mu to nevadí. Jak by mohlo, sedí si v kanclu Na příkopech a do garáže by honil mne :)
Naštěstí se ukázalo, že ke garážím vede pouze uježděná polňačka a můj argument, že kdyby tu investor urval prahy svého zánovního bavoráka, naštvalo by ho to více, než nesrovnalosti ve výkazech. Na to už Bořík neměl odpověď a shodli jsme se na obvyklém kompromisu - ani budova Motokovu, ani uhelný sklad kombinovaný se záchodkem. Stěhujeme se do poměrně příjemné budovy Armabetonu (dneska Lumira) na Pankráci. Taktika týmové spolupráce opět zvítězila :)
