Spotřební zboží

Přemýšleli jste někdy o tom, kdy se z počítače stane spotřební elektronika? A kdy se stala z mobilního telefonu? Definic je mnoho, ale já mám jednu soukromou: spotřební elektronika je výrobek, u něhož nás vlastně nezajímají žádné parametry. Například takový DVD přehrávač. Schopnost přehrávat DVD disky vyplývá z jeho názvu a většinou je to také to jediné, co běžného uživatele zajímá. To splňují všechny DVD přehrávače a tak se při nákupu uživatel rozhoduje většinou podle vzhledu. Pokud nemá smůlu / štěstí a nepotřebuje splnit specifická kritéria.

Mobilní telefon

Když se budeme držet téhle definice, ušetříme si mnoho zklamání a bolesti. Například takový mobilní telefon. Když se mne dneska lidé ptají, jaký si mají koupit mobilní telefon, většinou jim řeknu, že takový, jaký se jim líbí. Skutečně, dnes neexistuje telefon, který by nenabízel dostatek i přebytek funkcí pro „běžného uživatele“. Běžný uživatel telefonuje, posílá a přijímá SMS, pokud je vzdělanější, tak trochu wapuje. Neběžný uživatel využije (nikoliv požaduje, to je rozdíl!) i prohlížeč, což dnes spolehlivě na všech telefonech řeší Opera Mini, případně email klient. Snadno nazříme, že tohle jsou funkce dnes dostupné na všech telefonech, takže běžný a vlastně i neběžný uživatel si může telefon v klidu vybrat podle vzhledu, sympatií k firmě, ceny nebo podle čehokoliv jiného. Technické parametry mobilu ho zajímat nemusí, případně jen marginálně. Víme, že pro SMS fanatiky není dobré kupovat si Motoroly, protože iTap je systém rychlého psaní k zbláznění, nevhodné jsou také S60 telefony, které SMS zkracují. Atd. Drobnosti, někdy podstatné. Jen výjimečně je zákazníkem „specialista“ – a to už není uživatel. Specialista požaduje, aby telefon měl HSDPA, GPS nebo podporu MPEG-4/AVC. Specialistovi jde z různých důvodů o specializovanou funkcionalitu, nikoliv o službu jako takovou.

Mobily jsou spotřební zboží.

Počítače

Jsou počítače spotřební zboží? Pokud se podíváte na stále více kralující doménu notebooků, nemůžu se ubránit dojmu, že jsou. I u notebooků stále častěji rozhoduje vzhled, než jeho výkon – výkon většiny notebooků dostačuje pro běžnou práci, jako je psaní textu, excelování atd. Všechny už dnes mají barevný displej, bezdrátové připojení a pokud nejste fajnšmekr, neoceníte informaci o rychlosti sběrnice nebo počtu otáček pevného disku. Výkon je prostě většinou dostatečný a většina uživatelů se s tímto faktem smiřuje. Eliminačním kritériem bývá tedy velikost operační paměti, méně pak pevného disku. A snad ještě rychlost procesoru, jakkoliv je to zavádějící údaj.

Když vynecháte specialisty (kam bych zařadil i hráče – a ti mají své konzole), i tady můžeme konstatovat, že počítače jsou spotřební zboží.

Operační systémy

A když už jsme u toho – co operační systémy? Pokud nepotřebujete řídit vesmírnou loď nebo administrovat jadernou elektrárnu, moderní operační systémy vyhoví vždy, ať sáhnete po jakémkoliv. Kde jsou ty doby, kdy jsme se smáli Windows, že nemají podporu TCP/IP. Také operační systémy se díky tomu stávají otázkou vkusu, osobního postoje či osobní pohodlnosti, nikoliv ale chladné úvahy bedlivě zvažující optimalizaci operačního systému na „krev“. Ať zvolíte Linux, Windows nebo Mac OS X, vždy můžete pracovat, jak je třeba.

Velkou výhodou pro Windows je, že lidé jsou na ně zvyklí. Ne náhodou začínají vypadat grafická prostředí moderních Linux distribucí podobně, jako GUI Windows a ne nadarmo se Windows přibližují Mac OS X. Převládající styl práce běžného uživatele je jeden – a k tomu všechny systémy konvergují. Psát dokument, editovat grafiku, dělat běžnou práci, můžete na všech rodinách operačních systémů a drobné výkonnostní nebo funkční odchylky běžného uživatele těžko ohrozí. Většinou na ně ani nenarazí, ani si je neuvědomí. To, jaký operační systém používáte, je stejně jako u mobilního telefonu nebo značky notebooku spíše vyjádřením osobního pohodlí (neučit se nové programy), osobního prospěchu (dostal jsem ho od zaměstnavatele) nebo osobního postoje (nepodporuju firmu XY!).

Operační systém je spotřební zboží.

Otevřenost

A předpokladem úspěchu spotřebního zboží je jeho otevřenost všemu a všem. Tam tam je vázanost na určitý hardware, na určitou sadu funkcí, kterou nelze rozšiřovat. Jistě, jsou limity dané cenou zařízení a tedy i limity, za jaké nelze jít bez navýšení ceny. Ale přesto, jestli něco nemá smysl, tak jsou to uzavřené formáty, patentové ochrany funkcí a ostentativní vzbuzování nekompatibility napříč zařízeními různých výrobců. Zařízeními, které by se měla propojovat, která by měla kooperovat. Protože zkuste si kupovat zařízení, když si nejste jisti, jestli bude fungovat zrovna s jinými výrobky. Jak by vypadal svět spotřební elektroniky, kdyby video Sony nešlo připojit k televizi Panasonic? Spotřební zboží, to je otevřenost.

Není ten svět paradoxní? Musíte být otevření, abyste mohli prodávat. Každé odvětví spotřebního zboží na to dříve či později přišlo, pokud přežilo období své uzavřenosti.

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 14×, průměr: 3,79)
Loading...

6 komentářů

  • Nesouhlasim s poznamkou o otackach pevneho disku u notebooku. Tato hodnota napovi praveze hodne a rozdil mezi 4200, 5400 a 7200otackovym diskem v notebooku je velmi znatelny.

  • to Amoondre:
    Ale o tom přece Patrick píše, že většině uživatelů na většině parametrů nezáleží, např. všichni co na notebooku jen pracují v kancelářských programech, surfují po Internetu, přehrávají MP3 či filmy, ti absolutně nikdy nepocítí, jak rychlý mají disk.

    Nemluvě o tom, že dnes už jsou naštěstí disky 5.400 RPM v 95% notebooků, disky 4.200 RPM s nižší spotřebou jsou už jen záměrně v noteboocích zaměřených na dlouhou výdrž na baterie (8 hodin a déle), nebo jsou to disky s velkou kapacitou (250 GB), které ještě někteří výrobci s 5.400 RPM neumějí.
    Disky s 7.200 RPM standardně téměř v žádných sériově vyráběných noteboocích nebývají, dodáváme je většinou jen „fajnšmekrům“, kterým stavíme notebooky dle jejich individuálních požadavků.

    Jsem schopen vyjmenovat minimálně 10 parametrů pro notebook i mobil, o kterých každému zájemci o nový přístroj doporučuji pouvažovat. To ale jen proto, že jsem narozdíl od Patricka obchodník, takže chci mít maximálně spokojené zákazníky.
    Pokud někdo má jen stále dokola radit kamarádům, je možné že to odbyde tím „kup si cokoliv“ a v 85% se třeba i strefí.
    Záleží na tom, jakou skupinu uživatelů má kdo kolem sebe, čím méně zkušení a méně technicky vyspělí to jsou lidé, tím méně je potřeba s nimi řešit parametry.
    U nás hodně nakupují vysokoškoláci a ti by s námi po radě „kupte si cokoliv“ pěkně vyběhli ;-).

  • Amoondre, otáčky pevného disku zajímají vás, protože (tudíž?) spadáte do kategorie „specialista“. Obyčejnému uživateli – včetně mě – je takový údaj úplně šumák, věřte mi.

  • Tak nevím, jestli jsem „specialista“, ale u mobilního telefonu bezpodmínečně vyžaduju: aby uměl telefonovat, psát SMS a měl černobílý displej, který se dá číst na sluníčku a bez brejlí. Ale hlavně aby tam už nebylo proboha nic navíc. Ze současných to (téměř) splňuje už jenom Nokia 1112.

  • Je zajímavé, jak se přístup lidí k určitým spotřebním věcem liší. Nepovažuji se za „specialistu“ v požadavcích na mobilní telefon a vůbec by mě nenapadlo po telefonu chtít, aby uměl nějaké GPRS, WAP, e-mail a nevím co ještě (co ani nevím, co je).
    Já totiž v podstatě chci úplně jiné zařízení – takové multimediální cetrum. Aby to mělo dobré rádio, slušný diktafon, kvalitní foťák, umělo to empétrojky, dalo se tam nahrát třeba Sudoku. A když to k tomu všemu bude ještě telefonovat a psát textovky, tak budu spokojený.

  • Nemohu si pomoci, ale PC spotrebnim zbozim podle me neni.
    Jedna se o relativne slozite zarizeni s obrovskym mnozstvim moznych stavu, ktere bezny uzivatel proste nezvladne. Zatimco takovy DVD prehravac ma nekolik malo funkci, ktere zvladne i cvicena opice, takove PC poskytuje obrovske moznosti, ve kterych se bezny Franta Vopicka suverene ztraci a drive ci pozdeji se bez odborne pomoci dostane do problemu (a je uplne jedno, zda ma jako OS Windows, Linux, ci MacOS).
    Ano – pokud date sekretarce na stul PC a reknete ji neco jako : „tady tou sipkou ukazes tady na ten obrazek a zmacknes cudlik a otevre se okynko, kde budes psat dopis, “ pak to zvladne a bude delat leta svoji praci. Ale ve chvili, kdy bude potrebovat treba najit nekde nejaky soubor, bude v koncich a bude vam telefonovat. Totez doma Franta Vopicka, ktery je na tom pravdepodobne jeste hur nez ta sekretarka. I mnohe klikaci akce v GUI byvaji pro tyto lidi obrovsky problem (!!). Spotrebni zbozi bude PC az ve chvili, kdy mu Franta Vopicka rekne do mikrofonu sve nejasne zadani a PC si s nim pokeca a pak vykona to co Franta Vopicka chce. K tomu mame jeste hodne, hodne, hodne daleko.
    Nesmite se nechat mylit tim, jak uvazujeme my. Prace s pocitaci je pro nas bezna vec nad kterou vubec nepremyslime. Jenze ti „bezni“ lide pro to uzpusobeni nejsou.