Někdy z kraje roku jsem psal, že se chystám na Skotskou vysočinu. Plán byl dobrý, cožpak o to, ale cesta je klikatá. Tak například jsem si dal stranou peníze, abych inovoval výbavu. Už jsem vám říkal, že každá patentní věc do outdooru je dneska pět tisíc. A já, při pohledu na svou obstarožní výbavu jsem si řekl, že už mám věk i příjem na to, abych si mohl po 30 letech koupit novou karimatku či nepromokavou bundu, abych spal hezky v klidu a suchu. No a v únoru jsem nějak uvážil, že nejlépe v klidu a suchu budu spát, když to pošlu na výzbroj na Ukrajinu, tak se i stalo.

Jenže mezi tím jsem si naprogramoval malého “klauna”, který pravidelně procházel na netu výprodeje outdoorových firem a nakonec mi stejně nakoupil slušnou sadu výbavy v nejrůznějších výprodejích a slevách, to už jsem musel akceptovat jako výzkumný úkol. Ale tohle je také pro mne velká část zábavy, pozorovat, jak se můj AI agent snaží vybrat mi to nejlepší v poměru cena / výkon, abych sebou netáhl nic moc těžkého. A já mu do toho pak hodím vidle “nechci pořizovat titanový vařič, beru svou otestovanou rychlovarnou sestavu, se kterou připravím pravou brazilskou kávu i v orkánu”. Protože bez kávy by to bylo zlé…

Například jsem zjistil, že se prodává karimatka s tloušťkou skoro 10 cm, která je přímo dělaná na spaní na boku, což je můj problém. Výborné! Pak jsem také zjistil, že do Británie si je potřeba pořídit vízum, jenom se tomu tak neříká, říká se tomu ETA a koštuje to 21 liber. Dalších 12 liber jsem dal za “permit” spát venku, ale tomu docela rozumím, protože je to v místě národního parku a tam je logické, že chtějí limitovat počet lidí. V kempu bych spal ve stanu o libru levněji :)

Celá trasa má cca 135 km, což na 6 dní pochodu je vlastně strašně málo, takovou trasu bych mělá dát za tři dny maximálně. Jenže já na ní mám celou řadu tématických odboček - tu kopec, tu ruinička, ono to naskáče.

Jedna věc mne ale mrzela. Že cestou nepotkám žádnou palírnu whisky. Mou oblíbenou Auchentoshan minu z dálky, po cestě mám jen Glengoynskou palírnu - a ještě ne úplně, vracet se kvůli ní nebudu. V cíli pak Ben Nevis, který zase moc neznám (jsou to Japonci), ale co už, seznámíme se. Postěžoval jsem si ve whisky skupině a lidé mne utěšovali, že nad tím není třeba naříkat, že v každé hospodě po cestě je výběr dostatečný a ceny nikoliv turistické. No vida, zatímco to tu píšu, mi schválili tu ETA žádost.

Něco mi ale chybí. Placatka. Měl jsem vždycky miliardu reklamních kovových placatek a teď, když ji potřebuju, nemůžu žádnou najít. Řekl jsme si totiž, že bych si v ní měl přivézt nějakou naši dobrou slivovici, abych mohl dát místním ochutnat 😎

A kde dobíjíte baterky vy?