Nastupuju do tramvaje, sedám si a na ruce kmeta za mnou bezpečně rozpoznávám hodinky na zápěstí. To jsou ony. Obracím se na něj: “U které jste sloužil?” Nejdřív se dívá překvapeně, pak z mého pohledu upřeného na zápěstí vytuší, odkud vítr vane. Odpovídá mi. Prý jen jako navigátor, ne pilot. Děkuju mu za to, že díky takovým, jako je on, nemáme z ostudy kabát. Vážně kývá hlavou a dá se do vyprávění. Jak já hodinky, tak on rozpoznal vděčného posluchače. Poslouchám, dokud už fakt nemusím vystoupit. Stejně jsem přejel. A oba máme o něco lepší den. Zajímavější.
Rozpoznávat hodinky je někdy užitečné
Rychlé shrnutí článku
- Hodinky na ruce staršího muže v tramvaji prozradily jeho vojenskou minulost.
- Dotaz na službu odhalil, že muž byl navigátor, ne pilot.
- Vyjádření vděčnosti za jeho službu vedlo k vyprávění a oboustranné radosti.
- Společný zájem a rozhovor zlepšily den oběma cestujícím.
Jak se vám líbí tento článek?
💡 Co je tu dalšího zajímavého ke čtení?
|
👉Snížení počtu obcí je cesta kvality místních služeb, ne úspory rozpočtu
V Česku velmi opatrně odstartovala debata o reformě územní správy, tedy o tom, jestli náhodou nemáme moc obcí. Laický názor je, že když snížíme počet, snížím... |
|
👉Vaše děti a naše školství - obojí bez budoucnosti
Smiřte se s tím, že vaše děti jsou tvorové bez budoucnosti. Leda byste byli připraveni vyklopit pět až deset tisíc měsíčně. Takhle naplacato a natvrdo řečeno... |
| 