Redakční žurnalistika kurva není mrtvá!

Přečetl jsem si článek Davida Antoše na téma budoucích metod odměňování autorů zajímavých článků. Jako polemické východisko je to zajímavé, podnětné a dá se debatovat o tom, zda tací autoři budou třít spíš bídu nebo nouzi – například na Marigoldovi jsem aktuálně za měsíc vybral 20 euro na příspěvcích autorů, ač je pravda, že jsem je nijak nevymáhal. Nepraštil jsem dostolu a nezařval: chcete mít jeden článek na blogu za dva-tři dny, celkem deset měsíčně? Tak to musím vybrat 20 kKč měsíčně a na vás vychází 100 Kč.

Ale o tom jsem mluvit primárně nechtěl, to je na delší cvičení s kalkulačkou. To je jen názor na hranici chodoby, kterou má tvůrce obsahu sdílet a ten dnes nechme stranou. Zaujalo mne více závěrečné tvrzení ze článku:

Redakční žurnalistika je mrtvá. Stojí příliš mnoho a nedokáže produkovat obsah, který by lidé byli ochotni kupovat. Hodnota novin nadále nespočívá ve „vyrábění“ informací, nýbrž v roli prostředníka autora a čtenáře. Přežít mohou pouze noviny, které tuto novou (a omezenou) společenskou úlohu přijmou. Neznamená to však, že žurnalistika bude horší a méně dostupná. Pouze bude vypadat velmi odlišně.

Oh nikoliv. Právě na uplatňování výše uvedené zásady stojí úpadek novin. Na tom, že o úspěšnosti začaly ve velkém rozhodovat lidé – čtenáři. Že se dozvídají ne to, co by vědět měli, ale to, co slyšet chtějí. A v tom je velký rozdíl. Je pohodlnější poslouchat tklivé vyprávění o problémech silikonové ženušky s jejím třetím milencem, než sledovat rozpravu o budoucnosti našich penzí. Protože na sledování rozpravy o penzích potřebujete poněkud více času, soustředění, vnímavosti a znalostí, než je schopen průměrný občan vygenerovat mezi sprintem od práce do obchodu, k plotně a gauči.

Hodnota novin naopak spočívá v tom, že informace jsou zde vyráběny. Nejsou přebírány tak, jak vznikají, ale procházejí procesem přetvoření. Vláda řekne, že je třeba zvýšit DPH, abychom se měli dobře. To je prvotní informace. Opravdu je třeba ho zvýšit? Jak se mají státy, kterého zvýšily? Nelze sehnat ty peníze jinde, kam ty peníze půjdou? To všechno má dobrý článek obsahovat a ve skutečnosti tohle všechno významně změní kontext původní informace a výsledné vyznění. Ne, zvýšení DPH nemá nic společného s tím, že se budeme mít lépe ba dokonce ani s úsporami či zvýšením příjmových položek (mimo jiné proto, že ministr financí zapomněl, že peníze tiskne pouze on. Běžný občan peníze tisknout nemůže a tedy nemůže zdvihnout množství peněz cirkulujících v ekonomice, které by bylo možné napumpovat do – z jeho pohledu mrtvé váhy – DPH).

Pokud dnes rezignujeme na redakční žurnalistiku, nedojde k informační revoluci, pouze ke kolapsu v informovanosti, jehož jsme dnes svědky ze zatím jiných důvodů. Vyklízení pozic seriosních informačních zdrojů způsobuje, že ztrácíme paměť a s pamětí i schopnost ptát se a poučit se z minulých chyb. Metanolová aféra? Vytlačila vše ostatní. Kde jsou otázky, jak pokročilo vyšetřování nehody kmotra Janouška? Co dělá vyšetřování Bémova hospodaření v Praze? Vondrovo ProMoPro? Rathův středočeský kraj? A další a další? Tohle všechno je redakční práce, klasická novinařina, kdy se šéf rubriky podívá do kalendáře, kam si před týdnem zapsal „mrknout, co dělá Rath“. A pošle redaktory provolat, jaký je posun. Ne, že nás informuje o Rathově jídelníčku v base. Udělá tohle, aby panstvo vědělo, že se na to pamatuje.

Faktem je, že toto vymizelo i z „tradičních českých médií“, v nichž úspory v redakcích dokonaly rozvrat. Pro příklady není třeba chodit daleko. Článek o tom, že Rath naváděl své kumpány, aby si nakupovali investiční zlato bez DPH na iDnesu je fajnový příklad toho, co by se seriosnímu médiu stát nemělo. Vývod, že Rath chtěl stát obrat o DPH by byl zajímavý, kdyby autor článku tušil, že investiční zlato je od DPH osvobozeno, takže jediný prohřešek mohl být jeho nákup za hotové, pokud by jej (a o tom nic nevíme) neřešli nákupem do limitu (tedy třeba cihlička denně po dobu půl roku). Autora na to upozornili čtenáři v diskusi. Autor článek v tichosti změnil tak, aby bylo všechno v pořádku. Co chybělo? Omluva a vysvětlení těm, co četli zavádějící informaci, protože řada z nich nutně kvůli tomu další články iDnesu bude považovat za nedůvěryhodné. Asi by se nestalo nic, kdyby autor napsal „omlouvám se, uvěřil jsem náznakům ze spisu, že je to nelegální“ a dostal pojeb od šéfredaktora spolu s tím, kdo nechal Tomáše Syrovátku napsat článek o tématu, jemuž nerozumněl. Tichá proměna článku dělá z iDnesu totéž, co se vytýká Šafrovu Blesku.

To, o co se novinařina jako řemeslo snaží, je definovat fungující systém. Je to, jako když jste elektrikář. Funguje sada pravidel a postupů, které způsobí, že nedostanete ránu, když saháte do cizí instalace elektřiny. Funguje sada pravidel a postupů, které způsobí, že napíšete nikoliv nesmyslný článek a vydáváte nikoliv nesmyslné noviny. Nemusí být brilantní, na to musíte být pan někdo. Ale velmi snadno může být aspoň řemeslně dobrý.

Dnes si začínáme myslet, že ty postupy jsou překonané. Že není třeba lámat si hlavů způsobem ověřování informací, závislostí zdrojů. Že se článek nemusí pokoušet nahlédnout více možností a aspektů danného problému. Že není třeba předsazovat důležité informace před ty nedůležité. Směšujeme zpravodajství (to důležité) a zábavu (to nedůležité). Zpravodajství nám říká, jak žijeme a jak budeme žít. Zábava nám má dát odpočinek. Bulvár je zábava, ne zpravodajství, jenže neoddělovat to, je tak podnikatelsky i čtenářsky lákavé. A co s tím? Nic, propadnout se do krize, projít jí a vyjít z ní snad s řešením, jehož se bohužel mnoho z nás nedožije.

Není dobré myslet si, že redakční zpravodajství je mimo. Tímto údolím stínů jsme prošli v éře blogů, kdy chialisté hlásali propuknutí blogů jako nové novinařiny. Nic z toho se nestalo. Redakční zpravodajství není mimo, mimo je pouze model jeho financování. Přestal fungovat model inzerce, protože jej vytlačila produkce levnějšího nezpravodajského obsahu (zábavy), na kterou ale lze nalepit tu samou reklamu, jako na zpravodajství.

Zabývejme se tím, jak zpravodajství financovat. Dobrovolné platby to nejsou a nebudou. Zrušením redakčního systému se jen vrátíme na začátek a amatérští zpravodajci po mnoha letech usilovného bádání dointeragují k témuž. Protože špatně není systém, jak zprávy tvořit (ten, který česká média už nepoužívají), špatně je model financování…

 

Jak se vám líbil článek?
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (hlasováno 10×, průměr: 5,00)
Loading...

11 komentářů

  • Díky za odpověď. 🙂 Rád bych sepsal něco kompaktního, protože zaměření článku na Lupě nebylo vyloženě na otázku redakcí, snad mi vyjde čas a energie. Jen bych poznamenal, že imho porovnáváte mou představu s jakýmsi stavem, který možná někdy v minulosti existoval, ale už dlouho rozhodně nikoliv a určitě se nikdy nevrátí. Já si jej třeba nikdy nepamatuji, takové noviny v Česku prostě nikdy ani nevznikly.

    Nicméně i jestli snad noviny dřív kašlaly na preference čtenářů a nějakým směrem je vychovávaly, bylo to možné jen kvůli oligopolnímu, stabilnímu trhu a vedlejšími zájmy, které skrze noviny jejich majitelé realizovali. Protože to je prostý ekonomický zákon – výrobce čehokoliv nakonec dělá to, kde je největší ziskovost, alespoň v konkurenčním prostředí. Možná tedy bylo v zájmu majitele publikovat státotvorně, bo mu to přinášelo politický kapitál pro jiné své obchodní zájmy. Nebo byla výchova čtenářů přímo v jeho osobním obchodním zájmu. Buď jak buď, v době, kdy se média špatně uživí a především čtenář je jedno kliknutí od „přepnutí“, se tohle už prostě nevrátí. Ani mi to nevadí.

    Osobně považuji médiosféru dnes za neustále lepší a lepší (pokud zahrnu vedle klasických novin i různé nové formáty, blogy, socsítě). Cítím se dnes daleko lépe informovaný o všem, co mě zajímá (od politiky v Libyi přes Tour de France až po vietnamskou kuchyni) než když jsme doma odebírali Lidovky a tři časopisy. Ale můj způsob konzumace zpráv je trochu speciální a nemám dlouhé srovnání, takže musím respektovat opačné hodnocení. Nedomnívám se ani, že bychom dnes byli méně informovaní než dříve, či že by to snad byla chyba. Zní mi to trochu jako nostalgie, ale opět samozřejmě nemohu porovnat.

    Každopádně bych nechtěl dnes začínat kariéru novináře-elektrikáře bez přidané hodnoty v podobě soustavného zájmu a nabraných znalostí o jisté malé specifické oblasti. Mé živobytí by bylo nahnuté. Musel bych totiž konkurovat s lidmi odborněji zaměřenými, jako jste Vy, který na svém blogu napíše 7 článků měsíčně (srpen) o něčem, co ho baví a co vlastně chce sdělit, ať už z toho něco má, nebo ne, a s nedokonalou implementací Flattru, nulovou jeho propagací (či spíše pravidelně vyjadřovanou skepsí) a přes zatím velmi malou českou Flattr komunitu vydělá 20 euro. Kolik by to tak bylo, kdybyste se opravdu snažil? Bylo by skvělé, kdyby Flattr konečně naplno integroval nějaký větší český magazín pro geeky, pak by se ukázalo, jestli je mezi early adopters potenciál a jestli je přenositelný i na netechnické segmenty.

  • A je skutečně nutné novinařinu financovat? Jedna věc je provozovat casino a druhá věc je provozovat čajovnu. Casino vydělává, čajovna peníze požírá. Nechme prostě noviny psát ty, které to baví a budou to dělat, i když je za to nikdo platit nebude. Jasně, je možné, že novin bude málo nebo žádné nebudou. Ale není to lepší než současný stav? Teď se snaží všichni vymyslet, jak provozovat dál casina, která dříve vydělávala, místo toho, aby prostě začali dělat noviny s láskou a sponzorovat to z něčeho jiného, stejně jako tu dobrou čajovnu.

  • „Daného“, nikoli „danného“

  • Drobnost, ale přece. Peníze netiskne ani ministr financí, ani jeho ministerstvo. Peníze tiskne (spíše „tiskne“) centrální-národní banka, která je přesně z toho důvodu více méně nezávislá na vládě.

  • Jako výdělečnou čnnost v oblasti řurnalistiky, dá-li se to tak říci, můžu doporučit filmové recenze Františka Fuky http://www.fffilm.name/. Z přehledů, které uvádí, se snad dá říci, že dobré řemeslo se oplácí. Na rozhazování to asi není, ale docela ok. Mě se jeho recenze líbí. A i když s nimi po shlédnutí některých filmů nesouhlasím. Jsou docela výstižné. Jinak každý „soudruh“ má jiný vkus. Takže asi tak.

  • „Jak pokročilo vyšetřování nehody kmotra Janouška? Co dělá vyšetřování Bémova hospodaření v Praze? Vondrovo ProMoPro? Rathův středočeský kraj?“ Přesně tyto a mnoho podobných otázek si dnes kladu, odpovědi nenacházím. Proto noviny již dnes nekupuji a nečtu, neboť „informace“ o celebritách jsou mi zcela ukradené. Díky za pěkný článek a shrnutí.

  • Will: Mám pocit, že některé překlepy (zejména ty v religiózně-filosofických termitech) dělá p. Zandl úmyslně. Kopie článků a přednášek se pak lépe hledají 🙂

  • Jako vždy Patrick hezky zkomprimoval co si také myslím.
    Novinařina se stala „mrskáním písmenek na papír“ bez toho, aby daný novinář nad věcí přemýšlel a dal jí čas, včetně ověření si informací a vidění v souvislostech. Ano, může za to „rychlá doba“, která nutí vyjít s článkem dřív než konkurence, a co na tom, že je to polotovar – tak to budeme upravovat, upřesňovat, dolaďovat za pochodu, a máme o čem psát (z čeho vařit) aspoň týden 😉

  • Patricku, jedna technická, pravda, běžný občan si peníze tisknout nemůže, ministr financí však peníze rovněž netiskne. Jediná instituce, která u nás tiskne peníze je ČNB, která je ze zákona na MF nezávislá.

  • Najhodnotnejsie je davanie do kontextu a skomprimovanie informacii az na nevyhnutne minimum. Napraskat 16 tisic znakov o rozhodnuti vlady zvysit DPH moze kazdy, kto problematiku ovlada. A naozaj najcastejsie mi chyba drzanie neuzavretych veci „na dohlad“, pekny priklad je Rath, tyzdnova „slava“ a uz je ticho, pritom by sa z toho dala robit dalsia praca, kto co urobil, rastie niekde dalsi Rath atd. atd.

  • Kdo má základy makroekonomie, tak ví, že když si ministr financí natiskne dluhopisy a vymění je za peníze, tak je to přesně totéž.